Super motorka, která nikdy nezklame a člověk se s ní nikdy nenudí.
První dojmy - První dojmy byli úplně neskutečné byla to zatím má nejsilnější motorka a pokud bych přecházel na silnější, tak asi wr 450f, nebo dr-z 400 a ještě ktm 450 exc racing. Možná kdyby začala tahat už víc od spodu...nebylo by to na škodu. Nejde mi moc o vzhled, ale spíše o spolehlivosti, ovladatelnosti a výkonu.
Motorku bych doporučil pro - Pro začátečníky i lehce pokročilé
Doplňky na motorce - Miniblinkry, minipodblatník
Recenze
Yamaha DT125RE
Dvoutakty. Jedni je až za hrob milují, druzí zas nemají rádi, že 4 doby jsou prostě 4 doby atd. Téma na věčnou debatu. Ale tomu, že už i v nejmenších objemech dochází k ústupu dvoudobých pil a nástupu čtyřtaktu, se nikdo neubrání. S postupným snižováním emisních limitů, jsou výrobci nuceni výrobu dvoudobých motorů pomalu snižovat a za pár let budou dvoutakty brázdit jenom závodní tratě a na silnici už je nepotkáme. A možná, že ani to ne. Pár značek si ale ve své nabídce porád nějaký ten „zweitakt“ nechala. Práve jedním s posledních mohykánu je Yamaha DT 125.
Jo, cpát do endura čtyřdobou stopětadvácu se mi zdá prostě holej nesmysl a basta. Proto jsem rád, že alespoň Yamaha tímhle směrem zatím nejde. Takže pověstného „detíka“ pořád pohání dvoudobá stopětadvacítka s přívěrou a odděleným mazáním. Startování usnadňuje elektrický startér, akorát si je potřeba trochu pohrát s manuálním sytičem. Maximální výkon je sice jen 15 koní (výkonové omezení pro třídu A1), ale po pár zásazích do karburátoru, se z motoru určite ještě nějaký ten koník vyštourá. Točivým momentem dvoutakty nikdy neoplývaly, takže pro svižnejší jízdu je potřeba détéčko pořádne držet pod krkem. Prostě odspodu se mu moc nechce, ale jak se dostane do vyšších sfér, táhne nekompromisně vpřed. Nejvetší orgie se konají těsně před červeným polem, kdy vás to i pěkne vytáhne za ruce a zvuk se změní na ten správný jekot. Abych řekl pravdu, tak tohle me na détéčku bavilo nejvíc. Počkat než se motor roztočí, pak následuje příjemné škubnutí, hned řadit nahoru a tak pořád dokola. Připadá vám, že jedete děsnou pilu. Někomu by se mohlo zdát, že při tomhle stylu jízdy, musí být v nádrži pěknej vír, ale spotřeba se pohybovala na přijatelných 5,5 litrech.
Jízda
Rám i pérování funguje na silnici bez vetších neduh. Když opomineme potápení přední vidlice, čímž trpí všechna endura, tak si není na co stežovat. Kdo si myslí, že se na těch drapákách nedalo jezdit po silnici, tak se docela mýlí. Sám jsem byl překvapenej, jak moc se dala naklopit. Nesměli jste se ale dostat na hranu, potom už to jede jak na běžícím pásu. „Kalamajka smyk, smyk, smyk“ 
V terénu nastává ale poněkud jiná situace. To co bylo na silnici moc nepozorovatelné, se v terénu docela výrazně projeví. Při přejezdu hned po sobě následujících hrbolů, přední vidlice viditelně nestíhá a při skocích si celé pérování sáhne často na dno. Troška tvrdosti by nezaškodila. Není to prostě závoďák, ale když s tím jezdec počítá a ví o jejích možnostech, dá se na ní slušne zařádit. Nejvíc mě to bavilo v lese, kde menší výkon není zas tak na škodu, alespoň to s vámi tolik nezametá. A pokud chcete udělat dojem na místní roštenku, poflakující se po šotolinové cestě, stačí jen lehce polechtat spojku a parádní drift je na svetě. To jsem takhle ujíždel myslivci, kterému se moje „easy ride“ po lese asi moc nelíbila a jen tak pošimrám spojkovou páčku v táhlé zatáčce a cítím jak mi zadní kolo už docela nebezpečne předbíhá. Vidina toho jak se vymáznu a než se seberu budu mít u hlavy mysliveckou kulovnici. No, úplně me polil studenej pot. Ale dopadlo to dobře, guma se nějak zázracně chytla, takže obutí můžu vřele poděkovat.
Závěr
Co dodat na závěr? Na DT je opravdu legrace. Každýho, kdo jenom trošku rád nějaký ten offroad, musí potešit. Závodníky asi moc nenadchne, ale hobby jezdce určite jo. Při troše šikovnosti se s ní dá velice slušne jezdit po měste a krom toho, na dálnici vám tacho v klidu ukáže 120 km/h. Která čtyřdobá dvacka to udělá? Jediným výraznějším záporem jsou trochu vadnoucí brzdy a vyšší cena.
