Co jsem zmínil u Aprilie se nakonec stalo skutečností. Zatoužil jsem po postrkovadle na cesty necesty a tak se staniž!
Výška jezdce: 175 cm
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Yamaha WR 250F: Značně vyšší cena a náročnější údržba 4-taktu.
Yamaha YZ 125: Chvíli jsem uvažoval o ostré MX, nakonec jsem se rozhodl pro enduro s SPZ.
KTM EXC 125: V době koupě nebyla nabídka moc bohatá.
První dojmy - Zpočátku jsem se bál velkého kopance výkonu na 125 ccm a že se s tím ani nerozjedu, ale tyto úvahy se později ukázaly jako liché. Relativně to táhne i ve středním pásmu, život však nastane někde kolem horních deseti.
Motorku bych doporučil pro - Rozhodně ne pro členy strany zelených.
Doplňky na motorce - denní svícení, výhřev sedadel, klima, turbo z 81 kW TDI, čip a wole 17ky hlíny
Recenze
Proč další krám do baráku?
Od chvíle, kdy mě kámoš nechal projet na YZ 450, jsem zatoužil rovněž po něčem do terénu. Nechápu, že jsem tuhle srandu objevil až po 15 letech jezdění na moto. Bylo to něco naprosto nového, netradičního, zábavného.
Prvně mě to táhlo ke čtyřtaktu, cca 250 ccm. Byl jsem však odrazován okolím od vyšších provozních i pořizovacích nákladů. Přes různá WR, TE, EXC a XYZ jsem na inzerci narazil na tuhle ludru. Stav celkem solidní, padaná jistě byla taky, k tomu několik dalších plastů a dílů. Po 10 letech návrat k aktivnímu jezdění na dvoutaktu, na které jsem se docela i těšil.
Dosavadní zkušenosti a poznatky:
Při přesednutí z Dorsodura je to jako sednout si na kolo. Skoro metrák rozdílu je znát prostě všude. Postrčit mašinu v garáži, sebrat ze země, vše jde mnohem snáze. Takovej rejd jsem na motce od puberty strávené v sedle Simsona nezažil 
.
Motor je klasická sekačka na dvě doby, kterou lze rozporcovat na šest dílů. Podřazováním se tady brzdit fakt nedá, takže je nutné se skamarádit s dávkováním brzd. Pro člověka, co 15 let jezdí jen silnici, je to totální změna. Důležitý je vyrovnat se s faktem, že v terénu mašina pod váma tak všelijak plave, ale přesto drží. Při ostřejším brzdění na předek si pořád ustříkávám, kdy mi to ulítne, ale vono to překvapivě drží.
Nejvíc mě baví nespoutané projížďky krajinou, kam se jen zachce. Během asi dvou jízd polem či lesem kolem baráku jsem byl v místech, kam jsem za 30 let života nikdy nedorazil. Pořád jsem taky jen MX lama a myslím, že to tak i dlouho zůstane. Dráha mě moc neláká, spíš pohodové projížďky s občasným překonáním bahna, vody a jiných přirozených nepřátel. Je to super pocit, vrátit se domů, celej obalenej bahnem a bodlákama xD.
I pár držkopádů už bylo a světe div se, taky to bolí. Nedoporučuju nikomu vyrážet do krajiny bez MX bot a chráničů (čím víc tím líp).
Zážitky s bahnem
Tak endurka jsem si po koupi mnoho neužil. Hypotéka, stěhování, těhotenství. To vše pohltilo čas bahnění. Bohužel když jsem se na ni dostal, nedopadlo to moc dobře. Poškozenou hadicí u válce vytekla chladička, Gase jsem uvařil a zadřel . Takže před koncem roku odcestovala k panu doktorovi, kterej mi ji dal zase dokupy. Tahle sranda a pár kravinek okolo mě stála asi dvanáct klacíků. Mezi svátky mi to samozřejmě nedalo a jel jsem ji projet. Krásně jsem si to užil ve hvozdech kolem Skalice, Starkoče a Zlíče. Samozřejmě jsem z toho za trest dostal chřipku.
Překvapivě teď venku vládne fakt zima a já jsem opět (7.2.2015) nachcípán. Tudíž na řádění není času ani nálady.
Jaro 2015 a gasík mě zase trochu pozlobil. Několikrát jsem dojel na elektriku a tak se opět poroučel do servisu, protože času na opravu se mnoho nedostávalo. Nakonec se ukázalo, že problém zřejmě byl ve vychozeném konektoru k CDI. Bahňák zase jezdí, ale z důvodu otcovství se nějako nedostává času na lesní řádění.