Suzuki DL 1000 V-Strom (2014)

Motoroute 2018- Slovinsko

Při několika zimních posezeních našeho „motoklubu“ (samozřejmě v hospůdce u piva a žvance), při kterých se probírali zážitky z předchozích výletů, jsme s kamarády hledali další destinaci k výletu. Otevřeli jsme mapu Evropy a každý jsme zapíchli špendlík do navrhované lokality. Ve výběru se objevily lokality jako: San Marino, Francie, Ukrajina, Rumunsko. Ale pro velký úspěch jedné z předchozích cest, jsme zvolili Slovinsko.
Původně jsem myslel že jej budeme projíždět křížem krážem, ale nakonec volbou kolektivní a taky s přispěním počasí jak dobrého tak špatného se z toho stal „Moto Euro trip“.

V pondělí máme sraz na kafe a převzetí týmových dresů u Milana. Mimochodem trička perfektní. Sestava podobná jako loni: Karel, Milan a Pavel na BMW R 1200 GS LC, Petr na novém stroji Triumph Tiger 800 XRT, moje maličkost na nejlepší cestovním enduru v kubatuře pod 1,2 litru na Suzuki V-strom 1000. Navíc se k nám přidal Jirka po třech vynechaných tripech ( kdy byl bez motorky) na BMW R 1200 GS Adventure. Jen tak na okraj… s Jirkou jsme v roce 2008 jeli první Motovýlet na Jawách mimo region našeho “komína“, do Jižních Čech a do Rakouska, a každý další rok něco dalšího…
Naše první cesta vede z Ludslavic směrem na Kroměříž a Vyškov (samozřejmě po staré mimo dálnice), Rohlenku, Šlapanice a pak děláme nízký průlet pod Brnem (asi nejnudnější úsek). Pak následují Ivančice, Dukovany a Dalešice, Moravský Krumlov a Slavonice. Tyhle cesty už vypadají líp- pěkné, ale úzké. Setkání s cisternou mohlo dopadnout blbě. Ve Slavonicích napojíme koně, nakrmíme sebe a vyrážíme do Rakouska směrem na Zwettl, Amstetten a Weyer. Je to trasa kterou jsme ještě nejeli a kupodivu, cesta je to pěkná, skoro žádný provoz a prostředí nádherné. Přijíždíme do naší tradiční základny pro zemně Rakouské … do Tauplitzu. Vzhledem k tomu, že za sebou máme asi 460 km a jsme víc jak 9 hodin v sedle, nestíháme ani pivo. Ale stíháme panáka slivovice na přivítanou, večeři z vlastních zásob a samozřejmě bazén. Pokaždé když sem přijedu obdivuju úžasnou vyhlídku z apartmánu na ten ohromný kus skály, který je jak z reklamy na Alpy. Když na to hledíš z bazénu, jako kdyby tam někdo nalepil tapetu.
Večer plánujeme následující den. Cíl je daný… Slovinsko- Izola. Já s kolektivem plánuju trasu a Milan hledá ubytování. Možností jak se tam dostat je několik, ale začátek je celkem jasný…

Úterý ráno, krásný den. Posnídat, uklidit apartmán, naložit motorky a vyjíždíme před devátou směr Schladming, Radstat, Innerkrems. Kdo to zná asi tuší kam jedeme. Placený úsek zvaný Nockalmstrasse. Už jsme ho sice jeli, ale proč si ho neužít znovu. Závora jde nahoru a nás čeká krásná cesta, zatáčky, rovinky, serpentýny, zážitky i vyhlídky. Proto jsme sem jeli, no ne? Kdo to nejel nepochopí. Jediný z naší skupiny kdo tu ještě nebyl je Jirka. Byl z toho nadšený a usmíval se jak měsíček na … motorce. My ostatní jsme zase vypadali jak skupinka asijských turistů… fotilí a fotilí a fotilí. Za druhou závorou zajíždíme na rybářskou baštu, kde si dáváme vydatnou a chutnou rybí polévku, která po té kose co byla na vrcholcích zahřála na těle i na duši. Pokračujeme na Reichenau, Klagenfurt a tunelem do Slovinska. Po přechodu hranic jako bysme se objevili v jiném světě. Jasno a teplo… až moc. Zastavujeme u nějakého baru abychom se trochu odstrojili a doplnili zásoby kofeinu v našem krevním oběhu. Pokračujeme na Kranj, Gorenju Vas a Postojnu. Do Izoly přijíždíme kolem 18 hodiny. V kolech a zadnicích máme najeto asi 430 km. A pořád je pěkně teploučko...
Milan opět nezklamal a vybral dobrý apartmán v podniku jménem Hangar. Dole bar, nahoře apartmány, moře co by kamenem dohodil. Po dvou náročných dnech- změn teploty i nadmořské výšky padá zásadní rozhodnutí. Pořádně to zapijeme (že jsme sem dojeli). Zítra má být horko, takže se nebudeme pouštět do nějakých větších akcí, budeme se pomalinku seznamovat s mořem.

Středa. Krásný den, sluníčko, krásné moře. Obcházíme pláže a bary, koupeme se v moři, flákáme se (dovolená !!!). Z nostalgie jdeme do kempu kde jsme před třemi lety spali a řešili nepojízdné Yamahy... Dáváme si luxusní oběd v restauraci v kempu s krásnou vyhlídkou na moře i město. Jako předkrm losos s wasabi krémem a pršuto šunka s bylinkami. Jako hlavní chod filet s grilovanou zeleninou ...luxusní. Jdeme na pláž z krásných kulatých kamenů, kamínků a valounů nahřátých od slunka. Je to jako lávové kameny, úžasné. Jediná chyba, že sem příliv donesl trávu, ale jinak je tady moře suprovní.

Čtvrtek. Dnes pojedeme na jih do Chorvatska do Puly. Ráno vyrážíme směr Portorož a Chorvatská hranice. Nevím proč, ale jindy přesná navigace od Googlu mně nechce pustit k hranici ( mám nastaveno mimo dálnice a zpoplatněné úseky). Jedeme někam do hor. Z asfaltky sjíždíme na šotoliny, brod, statek- to už jsme v Chorvatsku. Před námi se ukazuje celkem slušný offroad. S Milanem to jdeme prozkoumat. Jsou tam dva takové hrubší kamenité úseky ve stoupání a na konci u nějakých stavení dva „ostří“ psi. Je pěkné horko a já se potím jako … motorkář v sauně. Dalo by se to projet, ale část skupiny se na to necítí. Jsme daleko od domova a není třeba riskovat, takže se vracíme zpátky ke Slovinsko- Chorvatskému přechodu. Dostal jsem od rady starších ještě jednu šanci na opravu. Vyrážíme a já neposlouchám navigaci. Přejíždíme hranice přes oficiální hraniční přechod a nic se nestalo. Nikde nic placeného. Asi to tady Google špatně zmapoval. Dál jedeme podél pobřeží po ose Umag, Novigrad, Poreč až do Medulinu. Parkujeme před kempem, nacházíme restauraci a objednáváme si oběd. Ale tady se platí Kunama !!! Ptáme se číšníka jestli můžeme platit Eurama? Číšník říká že bere Kuny, Eura, Visa, Gold i Rolex… je dobrej… Za mně oběd slušný, ale zmrzlina sladká až moc. Objednáváme ještě kafe a na odcházejícího číšníka voláme že ještě chceme mléko … mačká si prso a kývá hlavou že chápe… je fakt dobrej… 😉. Jdeme do kempu a následuje koupání v moři s vodou do pasu, procházka po poloostrově, zmrzlinka a hybaj domů, teda do Hangáru. Cesta zpět je příjemná a ubíhá v celku dobře. Večer po nájezdu nějakých 280 kilometrů řešíme co bude v pátek. Hlásí změnu počasí- déšť až do oběda.

Je pátek ráno a Norská předpověď se potvrdila- prší. Jdeme se naposled vykoupat do moře. Místní na nás hledí jestli to myslíme vážně, a čekají jestli do toho opravdu vlezeme. Vlezli. Bylo to příjemné až do chvíle, než jsme poznali jak fungují mořské proudy, nebýt okolo mola bojky, skoro bych se bál… Po obědě z našich „Lidl“ zásob oblékáme nepromoky a vyrážíme na sever. Původně plánovaný okruh kolem Triglavu musíme přehodnotit a nasadit přímý směr. Trochu se motáme v Izole, jedeme na Koper a prší čím dál víc. Karel bere za opratě a jedeme podle BMW navigace (zatáčkovitou trasou). Do hor, vesnicemi, až do Terstu (jako v Itálii), úzké kostkovité uličky nahoru a dolů, šířka tak pro dvě motorky, ale potkat auto byla opravdu sázka do loterie- kdo uhne? Kdo to nejel nepochopí. Normálně by se sem našinec ani nepodíval, ale stálo to za to. To jsou ty zážitky, která ti nikdo nevezme. Naštěstí už je po dešti. Vracíme se do Slovinska. Dokonce se objevuje slunce, jedeme po silnici 204 a zastavujeme na OMW u obce Štanjel abychom doplnili kofeinový dluh a odložili nepromoky. Bohužel kafemlejnek se pokazil …chybí nám doping, ale jedeme dál. Vedení se ujímá Milan (bohužel má taky navigaci BMW- zatáčkovitou). Až na jedno drobné zakufrování u jednoho statku nás vede neomylně směrem k Triglavu. Na jeho obranu musím říct, že další cesta plná zatáček byla super. Přes Idriu kolem říčky Idrijce to bylo móóóc pěkné. Stoupáme do hor, začíná se ochlazovat. Když přejíždíme Bohynjske sedlo je regulerní mlha a teploměr mi ukazuje 8 stupňů. Naštěstí pod kopcem je úplně něco jiného. Skoro jasno a relativně teplo. Přijíždíme k vytypovanému penzionu do Rovne v Bohynju a ubytováváme se. Najeli jsme sotva 190 kilometrů, ale nadělaní jsme jak Bulhaři. Déšť, zima a nedostatek kafe dělají své.

V sobotu ráno se probouzíme do krásného dne a nestačíme se divit. Přímo proti penzionu vidíme Triglav (jako horu). Po snídani a sérii focení s Triglavem za zády vyrážíme na exkurzi místních krás (a to nemyslím Špár, kde nakupujeme zásoby tekutého i normálního chleba) … přijíždíme k Bohynjskemu jezeru, potom k Bledskému jezeru a pak už směrem k Rakouské hranici. Rakouské pohraničí je taky krásné, pěkné cesty s minimálním provozem, malebné vesničky, políčka a taky hory… cesta ubíhá víc než dobře (možní je to tím, že jsme nepustili ke slovu BMW navigator). Jedeme v sestupné řadě po silnicích číslo 91- 85- 82- 80, odbočujeme na silnici 69 a co jsme tam zažili, jsme opravdu nečekali. Úžasná, krásná, bombastická cesta. Buchláky jsou proti tomu houby. Někdo řekl, že je to jako Nockalm, ale bez placení (pokud nepřijde nějaká pokuta). Nekonečná série zatáček střídajících se na jednu i druhou stranu, poloměry tak akorát pro svižnou jízdu, tady se člověk nenadře, tady si to užíváš. Téměř na konci tohoto úseku jsme zaparkovali u stylové rakouské hospůdky a co jiného si dát v Rakousku na oběd než Viener šnicl. Dál už to zase tak zajímavé nebylo. Až na to že jsme původně směřovali do Eisenstadtu, ale při hledání ubytování na Bookingu se tak nějak objednalo ubytování v Šoproni ( v Maďarku). Nevadí, další zářez na pažbě našeho Moto Euro Tripu. Chvíli jsme se trápili s hledáním ubytování, ale nakonec jsme to trefili. Bylo to celkem útulné a motorky zaparkované na zahradě u domu. Dnešní přesun dlouhý 390 kilometrů byl celkem svižný ale i tak jsme v sedle strávili nějakých 8 hodin.

Budíme se do nedělního rána, posledního dne naší dovolené a Motoroute 2018. Vyjíždíme na sever do Rakouska a jedeme po silnici č.50. První ranní zastávka na kafe se odehrává na McDonaldu u města Parndorf. Dál jsem měl podle plánu pokračovat po 49 podél Slovenských hranic až do Kútú, ale navigace si to nějak spletla a řekla si, že bysme byli moc brzo doma a vede nás přímo do Bratislavy. Když nic jiného tak jsme se alespoň projeli po mostu SNP a viděli Bratislavský hrad. Na jedné z křižovatek jsme všichni viděli rudě… a dost dlouho. A pokud by to někteří vydrželi s nervama, možná tam stojíme ještě dnes… Po přechodu našich hranic zastavujeme na kafe v Petrově, ale tato zastávka se trochu protáhla. Začalo pršet, takže si dáváme celý oběd, po obědě oblékáme nepromky a vyrážíme k domovu. Do Míškovic kde si dáváme rozchod- rozjezd, nebo tak něco. Dneska to bylo jen nějakých 250 kilometrů, ale domů už jsme se těšili, takže jsme si celkem švihli.

Malá rekapitulace na závěr: 6 motorek, 6 jezdců , 7 dní, 7 zemí (včetně Moravy), 2000 kilometrů, spotřeba kafe, piva, benzínu a etanolu neměřitelná …
Poděkování našim koňům, že to s námi vydrželi až do konce. Poděkování všem účastníkům zájezdu za skvělý kolektivní přístup a toleranci k drobným chybám navigace. Poděkování výstrojnímu a ubytovacímu náčelníkovi za dobře odvedenou práci…a poděkování taky těm co to jistili ze zadu. Pánové bylo mi ctí a už se těším na další výlet.

• 

  pondělí Holešov-Tauplitz

• 

  na jih od Dunaje

• 

  Tauplitz

• 

  úterý Tauplitz- Izola

• 

  Nockalmstrasse

• 

  na cestě k Izole

• 

  Izola

• 

  čtvrtek- Izola- Medulin

• 

  pátek izola- Bohynjska Bistrice

• 

  blížíme se k Bohynji

• 

  sobota Bohynj.Bistrica- Sopron

• 

  Triglav

• 

  Triglav

• 

  Bohynjsko jezero

• 

  Bledsko jezero

• 

  silnice 69

• 

  silnice 69

• 

  neděle Sopron- Holešov