Posílení chlazení novým chladičem Motorro BM 400 Velas

Vlastník	Properitus
Vloženo	20.7.2014
Aktualizováno	18.11.2023
Zobrazeno	5 186x

Vždy jsem si přál motocykl s vodním chlazením a teď když ho mám, tak mně bastard výrobce pokazil radost jeho nedostatečným dymenzováním.

Motocykl chápu jako vozidlo převážně pro volný čas a jeho použití je převážně pro dny s pěkným počasím. Na motocyklu se sice dá jezdit od jara do podzimu, ale jeho doménou je hlavně léto a když potom zjistím, že motocykl má pro letní teploty nedostatečně dymenzované vodní chlazení, nelze to chápat jinak, než jako pěknej trapas, kterého se tím dopustil výrobce, když něco takového (takto konstrukčně zpraseného) vůbec vypustil do prodeje.

Slabý chladič je naštěstí vada odstranitelná, protože jsou firmy, které se zabývají opravami chladičů a taková firma pak dokáže i vyrobit chladič nový, podle přání a potřeb zákazníka. Taková výroba nového většího chladiče sice není vůbec levná, ale problém s mizerným chlazením v letních vedrech tím můžete spolehlivě vyřešit jednou pro vždy.

Nejprve jsem si musel ten chladič ale navrhnout: Zvolil jsem mosazný 3 řady plochých trubek za sebou. Tam mně napadlo, že bych mohl ten chladič udělat tak, aby jím kapalina musela protéct vícekrát (3x). Tedy nejprve proteče zadní řadou trubek dolu, potom se střední řadou vrátí nahoru a nakonec přední řadou sestoupí dolu a vrátí se do motoru. Tím se dosáhne maximální možné účinnosti při dané ploše chladící vložky a postupným ochlazováním chladící kapaliny.
Musel jsem ale obě komory, tedy jak tu horní, tak tu spodní přepažit přepážkou, která by mi zajistila, aby se mi ta kapalina oddělila. Na výstupní komoře dole jsem si navrhl rovněž 2 čidla na spínání dochlazovacích větráků.
Samozřejmostí byly také vypouštěcí a odvzdušňovací šroubky na komorách. Rovněž jsem musel upravit spodní připojení chladiče, protože bude nyní níž, než vodní čerpadlo, takže také tam bylo potřeba jedno odvzdušnění na trubce navíc. Tuhle trubku mi svařil kamarád topenář z trubek na topení 22mm, když dělá pájenou měď na rozvody topení.

Jako další problém jsem musel řešit expanzní nádobky, které už dříve nevyhovovaly, takže jsem je přitom musel předělat. Zde jsem použil upravené expanzky z hondy 125 CBR ale musel jsem na ně vymyslet a vyrobit držáček a namontovat ho na svůj motocykl, což jsem také udělal.

Další problém byl se spodním uchycením chladiče, protože délka původní chladící vložky byla jen 14,5 cm, nová má více jak 2x více. Musel jsem tedy vymyslet, vyrobit a připevnit na rám spodní uchycení chladiče. Zde jsem bohužel musel vařit COčkem na rám, i když to nemám rád, nešlo to nějak moc jinak udělat, aby to pevnostně vyhovovalo. Sváry jsem poté obrousil a stříkl zinkovým sprejem, potom ještě základovou barvou a nakonec akrylovým černým lakem.

Poslední problém byl dochlazovací větráčky, jejich připevnění a jejich elektrické zapojení. Zde jsem zvolil 2 větráčky z aliexpressu za cca 15USD určené pro montáž na chladič motocyklu, které sají teplý vzduch z chladiče. Dost práce mi dalo potom také vymyšlení a svaření držáčků těchto větráčků na chladič a spasování děr na šroubky. Rámcově jsem to sice vymyšlené měl, ale ta realizace pak byla i tak docela piplačka. Zapojení větráčků je navrženo jako 2 rychlostní. První rychlost se spíná čidlem tak, že větráčky jsou zapojené sériově, druhá rychlost se sepne tak, že čidlo přepojí dvě přepínací relátka, která přehodí sériové zapojení větráčků na paralelní. Zatím je to osazeno tak, že první rychlost spíná již při 65°C a druhá při 80°C dole na komoře, ale to se dá později doladit podle potřeby použitím čidel na jiné spínací teploty. Tento systém jsem si sám vymyslel a zapojil a kupodivu funguje, přesně tak, jak jsem zamýšlel.

Teď už bych se snad nemusel bát s motorkou letních teplot, že ji uvařím. Myslím, že teď jsem pro lepší chlazení motoru motocyklu už udělal opravdu maximum.