Jawa 350/640 (1999)

Tak je kolem 22:00 jsme asi 30km před Břeclaví, máme za sebou 250km, vyráželi jsme kolem 16:45 z Prahy. Přes Prahu to byla sebevražda, pač to bylo zasraný jako vždycky, typický pátek. Brali jsme dvakrát benzín. Poprvé v Praze než jsme vyjeli, kdy na tachometru bylo 43 175km a podruhé teď na benzínce, což je cca o 250km dál. Trasa vedla z Prahy na Úvaly, pak na Kolín, na Havlíčkův Brod. V Havl Brodu jsme dali protahovací pauzu na benzínce. Mimo to, jsem taky studoval trasu, protože jsme krapek zakufrovali, holt můj orientační smysl je na úrovni blondýnky. Nicméně jsem neutkl do skříně se poradit s Kabátama, ale našel jsem úspěšně správnou silnici na Žďár nad Sázavou. To byl asi nejhezčí úsek z celý dnešní trasy. Vlastně to je stará 18ka (dnes již 19ka), kterou bych si dovolil považovat ze českou route66. Ta dříve spojovala východ Slovenska se západem Česka. Celá tahle trasa je moc krásná, klikatí se skrz kraje, provoz minimální a příroda úžasná. Bohužel my měli tu smůlu, že hned za Havl Brodem jsme dojeli kamion, který nebylo skoro celou cestu kde předjet. Nicméně všechno zlé, je pro něco dobré a my si tak díky šnečí rychlosti mohli užívat nádherný západ slunce. Ten byl krásně vidět v serpetnýnkách mezi stromy. Romantika jak má být. Jen my dva, motorka, velký lodní pytel za ženou, nafouklý tankvak předemnou, silnice a všude kolem nádherná příroda, která na nás dýchá plnými doušky. Kousek za nimi mi však začali silně téct nervy a nemít helmu, tak i ptáci si začnou klepat na hlavu proč tak řvu. Jak na potvoru, jsme tedy ty nejkrásnější zatáčky jeli střídavě na 2ku s 3kou a na závěrečné rovince nám teprv kamion neochotně dovolil ho předjet. Tou dobou se už začalo stmívat a poslední úsek před dálnicí jsme jeli už za šera až tmy. Nebylo to úplně ono, protože za tmy jezdím nerad a navíc se na Vysočině znatelně ochladilo. Za tmy jsme zastavili na roztávací pauzu ve Velké Býteši, koukli na hvězdy a po objížďce nalítli naší raketovou rychlostí na D1, po které jsme dojeli až sem. Dálnice ukrojila z našeho dýmového koláče cca 70km.
Jedem 90-100kmh a v nádrži není kupodivu ani vír. Nabaleni jsme na můj vkus až dost a přitom je stále lepší Doris živit než šatit. Vypije jen 11l na 250km za to za poslední rok sem do toho, aby se na ní dalo jezdit v klidu investoval trošku více než do jiných mašin. S tím souvisí i další věc, že původně jsme měli jet na půjčené Jawě, ale z pár důvodů sem vzal tu svojí olejničku, jak říká s oblibou kamarád, kdybych jí umyl tak se asi už rozpadne...Prostě mažu rád a mažu pořád. Sice vypadá jak kdybych ji vytáhl bůh ví odkud, ale vždy je připravená. Hlavně sem ji teď dolaďoval, kvůli minulému týdnu, kdy jsem chtěl jet na Usedom a ačkoliv se řídím heslem:,, Není špatné počasí, jen špatně oblečený motorkář!“ tak sem to minulý víkend vzdal, kvůli předpovědi, která se tedy vyplnila až poslední den. Holt rosničky si asi zase přihly.
My si přihnout nemůžem, protože nás čeká cesta dál směr hranice, dokud nám nerupnou párátka, které nám podpírají víčka. Původní plán byl dojet až do Maďar, ale ten sme přehodnotili, když jsme se začali na mašině klepat, ačkoliv v kilu Doris už nevybruje. Usoudili jsme, že někdo vypnul topení nebo sme vjeli do mrazáku a tak bude lepší zalézt u hranic do kukel a ráno se čerství vylíhnout, připraveni vstříc dalšímu Jawa dobrodružství. A jelikož znám heslo, že s prázdnym žaludkem se blbě spí neboť tě kručení v břiše vyleká víc než chrápající medvěd, tak jsme si dali tady na benzínce do nosu. Náš ubrousek prostřel naší typickou Jawavečeři: Pochoutkový salát pro strýčka Řáholce, rohlíky, paštiku a salámek. Krysy a potkan čekali, že něco zbyde – nezbylo! Holt jezdíme na mašině pro socky (jak někteří tvrdí) tak i jako socky hamižné večeříme – kam se na nás Polriech hrabe. Nejsme však prasátka, i když si na jawičce chrochtáme blahem a tak nám zdejší výsernice posloužila i jako luxusní umývárka. Voda jim tu na rozdíl od bratrů Slováků (jak se dočtete dále) teče pro zákazníky zdarma, díky tomu jsme mohli jet hledat dále luxusní ubytování se svěžím dechem.
Protáhneme tedy ještě kosti (Týnu brý začínají brát záda – holt není zvyklá na intenzivní Jawamasáž) a vyrazíme na dnes posledních 35km. Doufám,že to bude ubíhat stejně fajnově jako doteď a na konci čeká jistě hezké křovíčko, které čeká jen a jen na nás!

• 

  Protáhnout a frčíme dál

• 

  Hlavně namíchat správný poměr

• 

  1:50 nebo raději 1:40..Jawičko řekni

• 

  Socko večeře

• 

  Kam se na nás Pohlreich hrabe..

• 

  Hygiena musí být