Yamaha XV 1100 Virago (1994)

Krásný klasický chopper, lehký, ovladatelný a vzhledem k objemu motoru a roku výroby i dostatečně výkonný. Zkrátka stvořený pro "kochačky" krajinou a ne pro závodění.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Motobikes (Bylany) - Zkušenost s prodejcem velice dobrá. Slušné jednání, vstřícnost.

Výška jezdce: 176 cm

První dojmy - Vzhledem k tomu, že jsem po cca 7 letech přešel z poměrně velkeho endura (Honda XL 600 LM) na chopper, nepřipadala mi změna nějak významná. Myslím tím manipulaci se strojem, či zrychlení (alespoň do 100 km/h), atd. V případě mé "dračice" jsou jízdní vlastnosti na silnici mnohem lepší, za což jiště vděčí rozdílné konstrukci motocyklu, pneumatikám a nižšímu těžišti. Ve zkratce - jsem nadšen! Jinak na motorkách jezdím již cca 35 let.

Recenze

Proč jsem vyměnil:
Doposledka jsem sedlal enduro (viz výše). K rozhodnutí vyměnit motorku došlo cca před rokem, kdy po zhruba 26 letech se mnou začala jezdit i moje manželka. Tehdy jsem musel u endura přitvrdit odpružení zadního kola, čímž se motorka zvedla a stala se tak hůře ovladatelnou, a to především při manipulaci na místě, kdy člověk vše vyrovnával téměř na špičkách. To mě nakoplo k tomu, abych změnil druh motorky a šel do již v minulosti uvažovaného chopperu. Zde však nastalo další dilema, a to jakou mašinu zvolit. Zvažoval jsem tyto: Yamaha XV 1100 Virago, Yamaha XVS 1100 DragStar a Suzuki Intruder XS 1400. Hlavním kriteriem výběru bylo to, aby to byl vzducháč a měl kardan (s řetězem jsem se za léta natrápil už dost). To, že jsem se nakonec rozhodl pro „virážku“ nerozhodla ani tak cena (i když rozdíl taky nebyl zanedbatelný), jako spíše typ a charakter motorky jako takové. Blíže srdci jsou mi totiž choppery než cruisery. Tím však nechci říct, že se mi cruisery nelíbí – líbí a hrozně, ale přeci… Virago mě nějak více chytilo, já se do ní zakoukal a jak se říká v jedné známé reklamě „Když ji miluješ, není co řešit“… Jo... a má jednu věc k nezaplacení - centrální stojan !!!

Kde jsem koupil a historie úprav motorky:
Motorku jsem koupil v říjnu 2013 v prodejně Motobikes v Bylanech u Chrudimi. Kluci v prodejně byli velice ochotní a vstřícní. V době koupi měla „dračice“ z nadstandardní výbavy tuto: padáky s předkopy, plexi štít, opěrku spolujezdce s malým nosičem, pás na nádrži, jiná zpětná zrcátka, zadní kufry a přední rolku. S touto výbavou jsem se však nespokojil, začal si hrát a počal jsem mašinu přetvářet dále k obrazu svému, a to přidáváním dalších „kravinek“ (možná tak proti smýšlení jiných chopperáků, kteří z mašin díly spíše ubírají - každý podle svého gusta, nezatracuji, nehaním, chválím…). Prvním, co jsem namontoval, byl chromovaný orel a štítek na přední blatník. Pokračovalo to štítkem na hlavní reflektor a ozdobnými kryty blinkrů. Dále jsem zjistil, že pokud tam ponechám
původní velké kufry, nebude mít „baťůžek“ místo pro nohy na zadních stupačkách. To mě přinutilo vzít trochu nějakého železa a vymyslet a posvařovat konstrukci, sloužící k přesunutí zadních blinkrů blíže k registrační značce a současně vytvořit podpěrnou konstrukci pro kufry, které se tím posunou více dozadu. Tímto vlastní sváření neskončilo a povařil jsem ještě konstrukci rampy pro přední doplňkové dálkové světlomety a držák na vlaječku za zadní opěrku. Zmíněné díly jsem nechal následně nalakovat komaxitem v jedné ze zdejších firem. Po nalakování jsem jednotlivé držáky namontoval a následně natahal dráty elektriky jak pro blinkry, tak i pro přední světla a vše zapojil. Těmito úpravami jsem však ještě neskončil a pustil jsem se do vyřezávání podložky pod registrační značku (vyrobena z nášlapného plechu) a do výměny gripů. Do této chvíle se tak jednalo spíše o estetické úpravy mašiny.
Co mě však na původním stavu „dračice“ vadilo nejvíc, byl zvuk originálních „doutníkových“ výfuků. Při jízdě jsem si totiž připadal, že sedlám vysavač a ne nadlitrového choppera. A tak šly původní výfuky pryč a nahradily je laděné výfuky „Thundering Eagle“ s překrásným zvukem, který se musí slyšet (nelze popsat)… Tyto mi za slušný peníz na počkání namontoval Petr Svoboda z Chlumu u Hlinska (okr. Chrudim), jinak velice šikovný chlapík. Když už jsem u zvuků, vydávaných „dračicí“, tak jsem u ní následně vyměnil i původní nevýrazné klaksony a nahradil je klaksony (údajně) lodními s mnohem lepším zvukovým projevem. A při tahání drátů elektriky ke klaksonům jsem pak ještě přidal dráty další a zapojil zásuvku na 12V, kterou můžu využít například k napájení navigace, apod. Tyto všechny výše zmíněné úpravy jsem provedl zhruba v rozmezí dvou měsíců od zakoupení motorky. Spěchal jsem s nimi, abych až se udělá hezky, mohl jenom nasednout a vyrazit. Zatím „dračice„ odpočívá v chodbě.

Závěrem:
Jinak už se moc těším, až na ní vyrazím a budu se moci setkat se stejně „postiženýma“ lidičkama jako jsem já, a to jak na srazech nebo jen tak na silnici. Všem vám přeji do motorkářské sezóny mnoho šťastných kilometrů v jedné stopě, mnoho krásných zážitků v sedle jak za řidítky, tak i v pozici „baťůžků“, na silnici setkání s co nejméně pitomci a vždy šťastný návrat.

Začátek února 2014:
Ta zima už mě pěkně s..., a tak aby mi to čekání na jaro uteklo, pustil jsem se ještě do nějakého toho vylepšování dračice. Štvala mě totiž vůle řadičky na čepu (známá to nemoc déle jezdících strojů). Takže část rámu s držákem stupaček šla dolů, odvrtal se starý čep a zpátky se navařil čep nový, zhotovený na soustruhu (ten mi udělal můj šikovný známý, neboť soustruh zatím ještě nemám). Před navařením nového čepu se ještě tento provrtal a v zájmu zvýšení jeho životnosti se do něj "zabudovala" maznice. Nakonec se výstružníkem upravil otvor v páčce řadičky a bylo hotovo... Ještě jsem místo sváru povrchově ošetřil nástřikem proti korozi a zhotovil jsem kryt z nášlapného plechu, abych zakryl svár. Snad to takto chvíli vydrží.
Svoji zkušenost s úpravou řadičky jsem sem napsal proto, že by to mohlo třeba někomu pomoci vyřešit stejný problém.
Mějte se super a hodně trpělivosti při čekání na chvíli, kdy opět osedláme ty své oře!!!

Konec února 2014:
A zima nedá pokoj a nedá… Tak to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem začal špekulovat, jak bych mohl dračici ještě vylepšit. Po technické stránce je již na sezónu připravená, takže nezbylo než na ni něco přidat. A napadlo mě vylepšit starou ošoupanou rolku tím, že na ni přimontuji kravské rohy. Řeknu vám, byla to anabáze je sehnat, ale nakonec se zadařilo. Rohy byly původně dost škaredé a hrubé, takže při jejich opracování jsem se pěkně zapotil. Pot byl však tím nejmenším zlem, neboť ta „rychna“ při jejich řezání flexou by zabila i slona. Ale přežil jsem to já i mí sousedé v okolních domech. Po doslova několika hodinách následného broušení a vyplnění rohů montážní pěnou (do které jsem zapustil osmičku šroubovici s křídlovou matkou) jsem mohl rohy slavnostně na rolku umístit. No, a teď už jen vyjet!
Mějte se všichni super a někde na cestách nashle !!!

Červen 2020.
Tak po více jak šesti letech, co jsem vlastnil tuto super mašinku, šla tato z domu za novým majitelem. Prožil jsem s ní mnoho krásných zážitků a navštívil mnoho super míst. Virago sloužilo bezvadně a po celou dobu potřebovalo jen základní servis. Byl to takový velký mazlík. Nyní již má nového majitele a jak jsem jej mohl alespoň okrajově poznat, myslím si, že mu u něj bude dobře.
Jinak pokud někdo i dnes uvažuje o koupi Viraga, klidně ať to udělá. Je to fakt super mašinka pro někoho, komu se líbí klasický tvar chopperu a nechce být věčně umazán. Je to spolehlivý a krásný stroj, který vždy bude dělat parádu a radost. Holt Japonci motorky vždycky uměli.
Já se asi nyní na "stará kolena" zbláznil a změnil styl motorky. Koupil jsem si dosti těžkou, ale výkonnou a pohodlnou potvůrku na dlouhé cestování s názvem Yamaha FJR 1300. Doufám, že mi bude stejně dobře a spolehlivě sloužit, jako moje dnes již bývalé VIRAGO 1100. Co je však jasné jak facka, budu na něj vždycky vzpomínat jen v dobrém!!!
Mějte se všichni super a "kolama dolů".