Cagiva Mito 125 mnou předělaná na SP závody.
Výška jezdce: 185 cm
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Aprilia RS 125: Kvůli zkušenostem s Mitem
První dojmy - Motorku jsem skladal něco přes rok kdy první svezení bylo až na okruhu ve Starém Městě neboli UH 2013. Dojmy byly super, i když jsem mito znal z dřívějška a na závod jsem neměl motorku vůbec připravenou. Taky zklamala technika.
Motorku bych doporučil pro - Motorka vhodná pro začínající jezdce o malém obsahu a slušným výkonem.
Doplňky na motorce - Výfuk , ochrana páček , digi tachometr a teplota výfuku, brzd. destičky od Lucase TRW, pancířky, kitové vidle, centrál bitubo, upravený spalovák, řetězovka 415 + převody, lamináty, bublina, pirelli supercorsa diablo
Recenze
Motorku jsem koupil jako starý, zadřený, model Mita od kamaráda s tím, že si ji postavím na SP závody. Kompletní rekonstrukce vyšla na dost času, peněz i to trápení a stále je pořád co zdokonalovat a ladit mouchy 
Sezona 2013, kdy jsem poprvé na motorce jel až na závodech ve Starém Městě, pro mě skončila dost rychle, protože jsem nedojel ani první tréning kvůli přestřiženému šroubu na primarním kolečku. To způsobilo defekt oholené hřídele. Tím pro mě skončil závod a sezonu jsem tím taky uzavřel kvůli financím.
Sezona 2014 UH
začala a spolu s mitovkou v novém kabátě, s kterým se svezla prvně ve Starém Městě, kde jsme spolu znovu neodkroužili ani celej první tréning, z příčiny elektroinstalace :D A doufám, že do třetice v UH se nebude nic takového opakovat. Dále se na ní budu prohánět v Hořicích při závodech 300 ZGH.
300 ZGH Hořice pro mě byly srdcovka, protože jsem Hořičák a svést se v Hořicích, to je to nej. Myslím, že byl celý víkend vydařený, i když v sobotu na druhý tréning zapršelo a na vodě to byla moje premiéra, tak to dopadlo líp než jsem čekal.. Takže nejlepší čas mi dal na 25 flek. Z důvodu nehody jednoho jezdce při druhém tréningu na mokru jsem startoval z 24. pozice, po projetí finálových praporů jsem byl na 21. místě.
Jičín byl vcelku vydařený počasím, kdy bylo asi největší vedro toho léta. Oba tréningy byly vydařené. V prvním jsem měl čas na 12. místo a ve druhém na 13. místo. Start byl z 13. pozice, ve které jsem dojel také do cíle, kvůli vadnému servu přívery. Naštvanost maximální, ale co se dá dělat. Dojel jsem a to se počítá. 
Dymokury Těmito závody jsem uzavřel sezónu 2014, se kterou jsem byl docela spokojený. Sobotní tréning byl vcelku vydařený. Přesto, že někteří jezdci jeli na mokrých kolech, kvůli vlhké silnici, já zvolil suché, i když to sem tam někde uklouzlo... I tak jsem měl čas na slušné 12. místo. Na druhý tréning se už podívalo sluníčko, které nám zajistilo suchou silnici, takže se zrychlovalo, ale i tak jsem si udržel 12. flek. V nedělním závodu se startovalo z 12. pozice, tedy 4.řada. Start byl úplný propadák. Po prvním kole jsem spadl až na 22. místo. Pak pro mě začala stíhací jízda, která mě před cílem posunula na 14. pozici. Tím jsem uzavřel závody a budu se těšit do příštího roku. Snad bude zase o něco víc stroj připraven a odjede se víc takových vydařených okruhů...
Sezóna 2015
Motorka dostala opět nový kabát, který jsem si navrhl přes zimu. K němu přibylo také nové plexi. Kvůli financím byl upgrade jen na pár maličkostech. Motor zůstal nedotčen od loňských Dymokur. Motorka dostala nový lauf a zadní gumu od sponzora.
Brno (Jarní cena Brna)
Tímto víkendem v Brně sezóna začala. Už od pátka se kroužilo na dráze. I když byla strašlivá zima, která nás, jednostopé jezdce, neodradila. V pátek byly 3 tréninkové jízdy. Sobota 2 tréninky a 1 závod. V prvním sobotním tréninku jsem sebou plácnul hned v druhé zatáčce do kačíru, takže od začátku sezóny už zase bylo po laku a po plexi. Říkal jsem si: "Super!!". K tomu zlomené řidítko a přepákování. Před druhým tréninkem jsem letěl do boxu pro novou přední pneu. 
Po výměně se pokračovalo dál a na druhý trénink, před kterým začalo sněžit, jsem přemýšlel nad zimákama, ale nikdo je neměl. Poté zapršelo a mě začala zlobit motorka, takže časy špatný a na startovním roštu někde, kde mě nikdo neviděl.
Sobotní závod pro mě premiéra v Brně a cílovkou jsem projížděl 17. v pořadí. Do nedělního závodu se zase trochu ochudila motorka, hodil stres za hlavu, start znovu někde, kde jsem nebyl ani vidět. Světla zhasla a začal nedělní závod který jsem zakončil 13. flekem. S víkendem v rámci možností spokojený, i když nastaly i nějaké komplikace 
Staré město
Další na řadě bylo Staré Město, kterého jsem se účastnil už 2x, ale ani jednou jsem nedojel a do závodu se ani nekvalifikoval. Takže jsem si řikal, jestli to letos nevyjde, tak sem už nikdy! Počasí jako vždycky na draka, takže se neví, jaký gumy pojedete, ve Starém Městě se to prostě neví. Černé mraky nad hlavou po celý víkend, fouká vítr a déšť čekáte každou minutu. Nakonec spadlo jen pár kapek za oba dny. Sobotní tréninky jsme jeli kupodivu na suchu. Byli jsme rozděleni do 2 skupin, kvůli velkému počtu přihlášených v naší třídě, a dokonce jsem letos odkroužil všechna kola v časech, které mi stačily na 9. a 11. místo v mé skupině jezdců.
Po sečtení výsledků jsem tedy na roštu stál na 24. fleku. V nedělním závodu jsem start celkem zaspal. Potom následuje dlouha rovina, na které mi hodně jezdců ujelo, ale v první zatáčce jsem šel pozdě na brzdy a stáhnl jsem pár míst. Následně se skupina od sebe celkem roztrhala. Po pár kolech jsem nevidel nikoho před sebou ani nikoho za sebou, takže se jelo už na jistotu a jen udržet flek. Převod byl zvolený trošku nevhodně, i když jsem měl na výběr, tak ani jedna varianta mi nevycházela, takže se motorka na konci rovin už chudák přetáčela. Cílovou čarou jsem projížděl na 18. místě. První závod v UH, který jsem dojel takže paráda, řikám si! 
Hořice
Jako Hořičák zase v Hořicích a taky zase velká konkurence. Jedou tu snad všichni, co SP vlastní. Takže v kempu nás bylo celkem 51. Jako ve Starém Městě jsme byli rozděleni do 2 skupin. Sobotní tréninky dopadly dobře, oba odjeté v pohodě, až na to, že jsem při druhém tréninku začal cosi slyšet z motoru. Ložiska říkám si, to bude práce. Také, že byla. Po druhém treninku začala rozborka a zborka motoru.
Výměna ložisek byla úspěšná, i když jsem jednu chvilku myslel, že se v neděli nesvezu (nemohl jsem sehnat ložiska na kliku). O půlnoci nastalo burácení motoru a vypadalo to, že je vše v pořádku. V neděli ráno jsem si zajel warm up a zjistil jsem to, co jsem zjistit ani nechtěl. Při zařazení 5 to občas (skoro pokaždý) skočilo na 6. r. stupeň. Super zjištění, asi hodinu před závodem. Říkal jsem si, že skončím, že s tím nepujde jet a než dojet poslední, tak to radši nepojedu vůbec. Tým mi říkal: "Aspoň odstartuj a uvidíš jak to půjde.", tak jsem to tak udělal. Začínáme najíždět na startovní pole, ujímám se 28. jamky a závod je odstartován. 
Start se celkem povedl, takže spokojenost. Prvních pár kol řazení moc nezlobí, tak pokračuju. Zhruba v polovině závodu, na každé rovině, řazení zlobí a zpomaluje, jak jen může. Motorka vydržela a já kupodivu měl tu trpělivost vydržet až do cíle a končím závod jako 18. v pořadí. V rámci možností jsem mohl být rád za to, jak to všechno dopadlo. Takže po závodech znovu rozborka a zborka, aby bylo připraveno na další závod.
Jičín
Tak jako minulý rok, v Jičíně opět pěkné počasí. Loni se moc nedařilo, letos by to mohlo vyjít a chtěl bych dojet aspoň v desítce. Motorka by měla být připravená, ale člověk nikdy neví.
Na první sobotní trénink vyjíždím jako jeden z prvních, aby mě pomalejší jezdci nebrzdili, jak tomu bývá. Odkrouženo 9 kol a vracíme se do depa. Sundám helmu a jdu se podívat na výsledky. Nevěřím vlastním očím!! Vidím sebe na 3. místě. Kéž by tomu bylo tak i v závodě. Nastal druhý trénink a už to nebylo tak pěkné, ale nebylo to ani špatné. Slušné 7. místo. Nedělní závod začínal startem z 3. řady a 7. místa. Nevím, kam jsem koukal, ale vyjel jsem, až0 když jsem viděl ostatní projíždět, takže zase propadák. Během 2 kol jsem byl zase na 7. místě. Zbytek závodu se střídalo 6. a 7. místo. V posledním kole a poslední zatáčce se ujímám šestého místa a jsem před Myslivečkem. Říkám si to dá, to dá, ale nastává cílová rovina a na vzdálenost natažení ruky mě Myslivec předjíždí a já dojíždím sedmý. Super víkend, spokojenost maximalní. Vše vyšlo bez vetších trablí. Článek od soupeře a redaktora Tomáše Myslivečka http://www.motorkar...cina-2015-31592.html
Radvanice
Tak, další závod mě čekal v Radvanicích u Ostravy, kde jsem byl letos prvně. Slyšel jsem o tom okruhu, že jsou to druhé Hořice v ČR. Počasí nám přálo, až jsme nevěděli, kam se před sluníčkem schovat. 
První sobotní trénink byl seznamovací s tratí, kdy jsem si najížděl trať a říkal jsem si, kde a jak si najet do zatáček. Druhý trénink už jsem se snažil nahnat nějaké časy a tak mě kvalifikace dala na 18. startovní místo. 
Nedělní závod jsem odstartoval parádně a nastal souboj mezi mnou, Vochočem a Čadkem, s kterými jsme si pořád měnili pořadí. Nakonec jsem dojel před oběma soupeři, kteří zřejmě kvůli technice závod nedokončili. Cílový prapor jsem míjel na 12. místě. Poté nastalo balení a úklid a hurá domů.
Dymokury
Jak loni tak i letos byl Dymokurský okruh posledním závodem v sezóně. I počasí bylo dost podobné. Po oba ročníky to vyšlo jen tak tak, aby jsme jeli na suchu. 
Sobotní tréninky dopadli oba stejně, 2x kvalifikace na 15. místě. V neděli se start povedl dobře. Prvních pár kol, kdy se jelo ve skupině, jsem držel příčku. 
když se mašinka trošku roztrhala, začala stíhací jízda. 
Když už člověk, jako já, jede s motorkou, jakou mám, na takovém místě, tak už ví, že není možné se posunout dopředu. Ale i přesto se podařilo stáhnout dvanáctého a předjet ho.
Ti, kteří byli předemnou, už se jen vzdaloval, i když se snažíte tahat, tahat a tahat. Kolem šachovnicového praporu prolétávám dvanáctý a s výsledkem jsem spokojený. Už jen mávací kolo, nějaké to osvěžení do vyschlé pusy a pak už nás čekal jen úklid a návrat domu... Tímto se uzavřela závodní sezóna a po zimě se budu zase těšit na vůni spáleného benzínu s olejem
Celkové výsledky sezóny 2015
AČR - 16. MÍSTO Z 64.
CAMS - 23. MÍSTO Z 59.
WUSA CUP - 17. MÍSTO Z 42.
2016
BRNO
Tak máme za sebou první letošní závod Jarní cenu Brna. Vše se zdálo dobré, motorka připravená, počasí přálo. 
Ale sobotním tréningem to vše začalo. v tréningách už nastaly komplikace a muselo se z kola ven. tak rychle rozborka a zjistilo se, že Mito je zadřené na ojnici na klice, s ní to odnesl i píst a nějaké máznutí na nikasilu bylo také. 
Do sobotního závodu to nebylo provozu schopné a tak začalo shánění klikovky s ojnicí, nebo celého spodku. Teamový kolega s Mitem měl také problém s motorkou, na který jsme nemohli zatraceně přijít, tak mi nabídl spodek motoru, aby jela aspoň jedna motorka. Tak mi s mechanikem začala noční směna, kdy se měnil spodek motoru a vršek s hlavou zůstával můj. Ještě bylo zapotřebí sehnat nějaký píst, protože nový jsem do máznutého válce dávat nechtěl. do nedělního warm upu bylo tak nějak vše připravené a na okruhu se muselo vše otestovat. Zhruba ve 4. kole jsem pocítil jakoby pokles výkonu a říkal jsem si - tak buď už to nejede, nebo už mi ta trať nějak dobře jde.
ale nedalo mi to, radši jsem předčasně skončil a zajel jsem do depa, kde následovala další rozborka. Zjistili jsme, že ve válci chybí cca 3x3 cm nikasilu, takže začala znovu operace, tentokrát s vršekem, který potřeboval nahradit znovu jiným pístem a hlavně válcem. 
Do závodu jsme měli s mechanikem co dělat, abychom to dali nějak do kupy, páč nás nevíce zdrželo to, že daný motor nebyl náš, válec taky ne a tak nám nevycházelo časování, štěrbina a takové ty základní závodní parametry. Takže jsme to stihli poskládat je tak tak do závodu a byl to zase jen pokus - omyl na nedělní závod. přišel čas na najetí na dráhu do zaváděcího kola. Motorka jela, ale nevěděl jsem, jak pojede nahoře. seřazení na roštu bylo z 10. řady a 26. místa. Když na semaforu zhasla červená světla, závod byl odstartován. Mito jelo vcelku dobře, na polní dílnu a podmínky, tak jsem aspoň jeden závod odstartoval a dokončil. Cílem jsem projel jako 13. a tak jsem to bral jako velký úspěch, když už se v Brně po..., co mohlo. Pak přišlo balení a odjezd domů. ALE? Cestou zpět jsme si udělali malou zajížďku pro něco, na čem budu jezdit někdy příště. ale teď už jen musím poděkovat mému teamu a mechanikovi, bez kterého bych to opravdu nezvládl. Díky Zbynďo!
Hořice 2016
Kvůli komplikacím, které nastaly v Brně, jsem musel zgenerálkovat celý motor a tak jsem letos poprvé vynechal závod ve Starém Městě. Tudíž dalším mým závodem byly Hořice 300 ZGH. Víkend v Hořicích byl oproti loňsku o dost vydařenější. Jak loni, tak i letos, byla v naší třídě nabitá konkurence, kde nás bylo 53 zúčastněných, ale jenom 36 se dostane do nedělního závodu, takže už kvaldy v sobotu jsou pro nás malé závody. Sobotní kvaldy, neboli tréningy, byly rozděleny na 2 skupiny, kdy jelo 26 a 27 jezdců. První tréning jsem zajel nejlepší kolo za 2:56:085, což dalo na 11. místo v mé skupině.
Druhý tréning jsem zajel čas 2:51:312, který dal na 10 místo. Sice bylo časové zlepšení, ale většinou to bývá u všech jezdců, takže žádný velký posun vpřed nebyl.
Do nedělního závodu jsem si tedy vyjel 18. příčku (po sečtení sobotních kvalifikací obou skupin), takže celkem slušný střed. Na nedělní závod bylo pěkné počasí a motorka byla též nachystaná. Start z 18. fleku, kdy jsem se na startu hnedka propadl zase o pár míst vzad aneb „Mně ty starty prostě nejdou“. Než se mi ten můj stroj konečně roztočil, tak jsme byli v chumlu první zatáčky a tam jsem zářil na parádním 23. místě 
. Poté se skupinka začala trošku trhat a tak jsem začal tahat za heft, div se lanko neutrhlo. Jak pozice, tak časy šly níž a níž. Po pár kolech jsem se dostal na 14. příčku, kdy jsem měl velkou díru jak před sebou, tak za sebou a takhle jsem jel až do posledního kola, než vyvěsili červené vlajky, při kterých jsme pomalu zajeli do boxové uličky a čekali, co bude dál. 
Zjistilo se, že v zatáčce pod Borkem došlo k pádu. Závod byl pro naši třídu tedy ukončen. „Můžete se tedy z boxové uličky vrátit z5 do kempu“, zaznělo a stroje se tlačili do stájí. Škoda jen, že nás nepustili ještě na jedno mávací kolečko pro diváky, na to se totiž těším ze všeho nejvíc. V souhrnu víkend vyšel skoro na jedničku, jak s počasím, tak s technikou, s časy jsem byl také spokojen a v závodě tedy 14. místo s časem 2:48:673 což je zatím osobák v Hořicích, ale věřím, že by to mohlo jít ještě níž . Až na nedokončený závod, tedy na mávačku, to bylo za mě na jedničku. Ještě musím poděkovat sponzorům TRUHLÁŘSTVÍ MIKAS a TE-SPOL FM který nám zajistil zázemí a ne jen to! Díky
Jičín 2016
Jičín, závod pár km od Hořic, jsem zatím nevynechal, od doby kdy se začal znovu jezdit. I letos jsem se tedy zúčastnil, i s novou Aprilií RS 125, kterou jsem si přivezl cestou z Brna. Na ní jsme s mechanikem přestrojili kapoty na lamináty a udělali narychlo jen to hlavní, co bylo třeba. Takže kvůli časové vytíženosti a nedostatku financí žádná generálka atd., ale hnala mě touha po vyzkoušení.
V pátek jsme dojeli na místo určení, kde jsme postavili zázemí, s oběma motorkami se zašlo na technickou přejímku. Ladili se ještě sem tam nějaké mouchy a s natěšením, že se v sobotu zkusí prvně Aprilia. Sobota přišla a taky čas nájezdu na první kvalifikaci. Zvolil jsem prvně Aprilii, kdyby se něco stalo, tak abych měl v záloze ověřené Mito.
První kvalifikace odstartována a já si první kolečko nemohl zvyknout ani na posed na Aprilii. Nájezd do druhého kola se snažím už od cílovky tahat a zajet jedno z prvních rychlejších kol. Projel jsem druhé kolo s časem 1:53:962. Už mi to do rukou tak nějak padlo. Ve třetím kole si říkám „Jó to půjde.“, ale v tom „Grrr RAF!“. „Super“, říkám si, ale dalo se to čekat. S motorem jsem nedělal nic, takže nebylo divu. Nevadí, máme ještě Mito, druhou kvalifikací to doženu a hlavně musím najet dostatek kol, aby mě připustili do závodu. První tréning skončil, svozák mě nabral, odtlačili jsme Aprilii do stanu, rozhodili válec s hlavou a zjistilo se, že ojnice je natvrdo áááh. No nevadí… Začala druhá kvalifikace a od teamu jsem dostal instrukce hlavně opatrně. Mito znám, Mito je ready. Hned od začátku začínám ostřeji a v druhém měřeném kole, na brzdách u hospody, beru po brzdě, ale ono to nebrzdí. Nevím, na co jsem zrovna myslel, ale neprodleně jsem zašlápnul zadní brzdu a snažil jsem se neudělat ze sebe bowlingovou kouli, když jsem před sebou měl ostatní jezdce jako kuželky. Motorku jsem táhnul k levé straně, kde bylo místo i pro případné zastavení, ale v cestě se pletly balíky, mezi které jsem se pokusil motorku ze smyku narovnat, jenže jak jsem pustil zadní brzdu, ve vteřině jsem se válel na zemi. Sklouznul jsem se po prdeli, došel k motorce a hned jsem viděl, že je řídítko, stupačka, řadička i spojka utržené. Tím jsem věděl, že pro mě závody v Jičíně končí.
Opravené bych to měl během hodinky, ale neměl jsem odjetý dostatek kol k puštění do závodu. Do dokončení 2. tréningu jsem tedy postával u motorky a zjišťoval, co se asi stalo, a všiml jsem si, že mi chybí čep v předním třmenu, který zajišťuje destičky proti vypadnutí. U hospody stál zrovna kamarád, jako divák, který vše pozoroval a donesl mi vypadlý čep, destička se ale nenašla. Znovu jsem čekal na svozák, který mě dopravil do kempu, kde na mě čekal mechanik. Motorka se odtlačila do stanu, kde jsme čekali, jestli náhodou nebudu na startovní listině. Nebyl. Večer jsme už jen popili a pokecali o tom, jak to vlastně všechno dobře dopadlo, a v neděli jsme se podívali, jak konkurence jede. Když SP 125 dojeli, my už měli zabalené věci a udělali jsme Jičínu pápá.
Radvanice 2016
Letos to bylo podruhé, co jsem se zúčastnil závodu v Radvanicích na okruhu Františka Bartoše. Počasí bylo na kraťásky, s občasnou přeháňkou, takže vcelku fajn. Motorka po pádu v Jičíně prodělala v domácím prostředí rychlou rekonstrukci, po které to zase vypadalo k světu a bylo vše plně funkční. Po usazení v Radvanicích jsme se jako vždy s mechanikem pustili ještě do běžné kontroly, změna převodu, výměna brzdovky, atd…
V sobotu hned v prvním tréningu, aby toho nebylo málo, už z předešlých závodů propadávala se za jízdy přední brzda, asi další následek po jičínském pádu, který nebyl doma odhalen. No pro mě to nebylo nic, co by mě zaskočilo, zkusili jsme pořádně ještě odvzdušnit brzdu, ale po chvíli vždy změkla a rosila se kolem pístku, tak jsme vyměnili brzdovou pumpu a bylo po problémech. Druhý téning fungovalo už vše parádně, motorka jela, jak měla. Do nedělního závodu jsem si vyjel v sobotních tréningách čas 2:06:68, který mě postavil do 6. řady na 15. místo. Start se mi nepovedl, jak už u mě bývá zvykem. Závod probíhal vcelku v poklidu, v prvních pár kolech jsem nahnal, co jsem na startu ztratil a během závodu ještě 3 jezdce předjel. Kolem šachovnice jsem tedy prolítnul na 12. místě, s úsměvem na tváři, že mazlik dojel a nebyla žádná komplikace.
Mohlo z toho být i lepší místo, ale s místem jsem se uspokojil a těšil mě čas 2:05:352, což byl zase můj osobáček, který už není tak hanebný v porovnání s loňskými časy. Vždy musím poděkovat mechanikům a celému teamu, který tu s námi byl, hlavně velká účast Fans, která přitáhla až z dalekých Hořic, takže ještě jednou díky. Co nastalo po dojetí závodu? Úklid bordelu a odjezd z5 do Hořic, ale s úsměvem
Po Radvanicích se mi naskytla koupě jiného Mita, a ikdyž prodělalo už hodně, neváhal jsem a říkal jsem si: „To musím mít!“. Svého mazla jsem tedy prodal jinému pilotovi, který by se na ní měl prohánět na okruzích v sezóně 2017. A já mám tedy nového konkurenta a možnost zjistit, zda bejvalá moto za něco stála. Snad nebude jezdit přede mnou, mno uvidíme. Motorky tedy mám teď 2 (Mito, Aprilii). Uvidíme, u čeho nakonec zůstaneme. Tímto uzavírám kapitolu u této motorky a dále budu pokračovat na Aktivních moto, díky.
Moc pěkný čtení!