Říká se, že i cesta je cíl. Já během svého cestování na motorce vždy rád navštívím nějaká zajímavá místa, hrady, zámky či muzea. Jako sběrateli dřevěných turistických známek mi pomáhá aplikace Turistické známky.
Jako děti jsme jezdívaly s dědou a babičkou do kempu Komorník v jižních Čechách. Nyní tam jezdí mamka. Tak proč nenavštívit, aspoň na víkend, místo našich dětských dovolených?
Já a sestra s manželem (na Triumphu) jsme v sobotu ráno vyjeli z Neratovic. Mé hlavní heslo na cestování po naší republice-co nejméně hlavních tahů, jsme dodržovali už od začátku. Po trase Brandýs n. L., Čelákovice, Mochov, Český Brod, Mukařov a Mnichovice jsme dojeli do malebné vesničky Hrusice, která je pevně spjata s malířem Josefem Ladou, jehož kresby musí znát opravdu každý. Navštívili jsme tedy muzeum jemu věnované. Moc pěkné to bylo.
Pokračovali jsme dál, po II/113 přes Ondřejov a Divišov do Vlašimi. Dál do Čechtic a potom díky různým uzavírkám kostrbatě až do Pacova. Tam je ve spodní části náměstí restaurace a pizzerie, kde opravdu dobře vaří. Jakmile jsme se usadili u stolu, z nebe se začaly snášet provazce vody. Dobře jsme pojedli a vyšedše ven, nikde nebylo po dešti ani památky, ba i silnice byly suché.
S plným žaludky jsme se chopili řídítek a jeli dál. Na Komorník zbývalo asi 60 km, tak jsme se zajeli podívat do Kamenice nad Lipou na nádraží úzkorozchodné železnice. Obloha opět začínala temnět, tak jsme nelenili a mazali dál. Když jsme zaparkovali motorky před závorou do kempu, znovu se z nebe snesl liják. My se naštěstí stihli schovat pod stříšku kempové hospody.
Po dešti jsme našli mamku, rozložili u ní stany a vykoupali se v Komorníku. Chvilku za námi ještě dorazil bratr na své Tenerce, čili jsme tam byli téměř komplet rodina. Večer jsme hezky poseděli, dali si pivko i něco ostřejšího a bylo nám fajn.
V neděli po snídani v trávě a koupačce bylo nutné sbalit stany. Veškerou bagáž jsme nechali další sestře, která tam byla autem. Rozhodli jsme se, že domu už pojedeme každý zvlášť. Já se zastavil v nedaleké Žirovnici, chtěl jsem vidět expozici muzea perleťářství, ale bohužel, nechtělo se mi čekat téměř hodinu na komentovanou prohlídku. Našel jsem si náhradní cíl, klášter Želiv. Cesta přes Počátky, Horní Cerekev a Pelhřimov uběhla rychle. Klášter Želiv je pěkný, stojí za prohlídku, i když je to takový chudší příbuzný kláštera na pražském Strahově, který také patří Premonstrátům. Další cíl jsem si stanovil až cestou k domovu. Proletěv Ledčí nad Sázavou a Zbraslavicemi jsem se ocitl v Uhl. Janovicích a dále Kouřimi. Nedaleko Kouřimi je ves Lipany, známá jako dějiště poslední bitvy husitů. Vyjel jsem až k mohyle u Lipan. Hezké místo. Porozjímal jsem, odpočinul a vydal se na poslední část cesty. Nikam jsem nespěchal, v klidu přes Sadskou a Nymburk jsem se vrátil domů, do Luštěnic.
-
sbaleno na cestu
-
vyjíždíme
-
muzeum Josefa Lady v Hrusicích
-
s kocourem Mikešem
-
kocour Mikeš a prase jako motorkáři
-
úzkokolejka v Kamenici nad Lipou
-
před závorou kempu
-
Komorník
-
klášter Želiv
-
klášter Želiv
-
kostel kláštera v Želivi
-
mohyla u Lipan
-
mohyla u Lipan
-
dovezené suvenýry
