Café racer postavený z BMW R80 Monolever
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
BMW K 100: Příliš velká hmotnost a vodní chlazení.
BMW K 1: Bylo by mi líto jí rozřezat.
První dojmy - Lehká a ovladatelná motorka s dostatečným výkonem. Vypadá stylově a přesto se na ní nechá dojet z Prahy do Asie a zpět. Jízdu na ní si člověk musí zasloužit (má pouze kickstart), ale potom se odmění úžasným zvukem ... prostě caféracer.
Motorku bych doporučil pro - Není vhodný na vystavování - umístění 10/14 je dost prohra
Doplňky na motorce - Snazší to bude obráceně - neupravoval jsem kola a finální převod.
Recenze
Roky jsem s kámošema v hospodě nadával na současné motorky a prstem kreslil tu nejlepší stavbu na plátno z orosených sklenic. Běžely řeči, běžel čas, benzín se pálil a jednu sadu gum střídala druhá. Supersportovní, sportovní, sportovně turistická... až mi došlo, že není nač čekat.
Beztak Velen dávno nemaloval motorce café-sedlo jenom v Photoshopu. Už měl opravdové, laminátové. Pozdního léta 2011 konstruktivní debata o výběru vhodného základu utla plané řeči. Abych později neronil slzy nad zprasenou motorkou, první pokus o přestavbu je první pokus o představbu, dovezl jsem si od Bodamského jezera tu nejošklivější jakou si umím představit. Tedy nejošklivější by byla s turistickou kapotáží, takže skoro nejošklivější motorku. BMW R80 Monolever.
První podzim jsem pojezdil v původním stavu, s kufry, loužemi oleje pod vidlicí, startérem a dalšími vymoženostmi 25 let starých turistických strojů. Dino mi vykouzlilo úsměv na tvář při každé projížďce a já chodil s hlavou nafouknutou nápady, co všechno se nutně musí sundat, předělat, opravit, odlehčit.
Každý to zná, kde nejsou koně nesmí být kila. Proto sbohem startére, baterko, sání s filtrem, držáku kufrů, mohutný podsedláku, rezavý výfuku, řidítka se spoustou zbytečností (samozřejmě těžkých). Když na torzu motorky nezůstalo nic co bych uměl sundat s gola klíčem v ruce, bylo na čase přenechat trochu práce odborníkům.
Odvedl jsem tedy přítelkyni do garáže k polystyrenovému kvádru a dlouhosáhle vyprávěl o nové nádrži, kterou spolu vysocháme. A sochu nádrže nahradila nádrž plechová, modernější přední vidlice, větší brzdový kotouč, prodloužený Öhlins tlumič, dělená řidítka, minibaterka, kickstart a Dellorto karbce. K tomu hodiny strávené upravováním geometrie podvozku, nastavováním tlumení, laděním směsi a ergonomie posezu. Korunované červeným lakem se zlatým pruhem přes nádrž a sedátko.
Bomba - první projížďka na vlastním caféraceru. Uši hýčkal zvuk výfuku, ego rostlo obdivnými pohledy okolí, duši hladil oldschool racing posez. Čas běžel i s caféracerem, běžely řeči a benzín se pálil. Turistickou sadu gum vystřídala sportovně turistická... nebylo nač čekat. Každý to zná, kde nejsou koně nesmí být kila a koně se musí přidat. Odvedl jsem tedy přítelkyni do garáže k polystyrenovému kvádru a plechovou nádrž nahradila hliníková bez těžkého lakování, z rámu zmizely všechny nepoužité držáky a pak se zdálo že není kde brát. Kdyby nebylo motoru. Tam se našlo těžkých pístů, ojnic, hřídelí a hliníku v kanálech habaděj.
Dino evo2.
Vypadá suprově... Bude nějaká další?
Parádní práce.
Turci jsou staří fanoušci EU...
Koukal jsem na motocykl a zdál se mi povědomý. Jasně, na výstavě jsem ho viděl...
Proč máš v Turecku zakrytý EU pruh?
tvoje motorka se mi moc nelíbí ale máš to parádně napsaný...pěkně od srdce...
dechvyrážeč
Krásny stroj, jak namalovaný! Ani se mi nechce věřit, že to jezdí!
Za mne 10b.