Aprilia ETV 1000 Caponord (2001)

Prostě Bimbo, létající slůně...

Více fotografii

Motorka koupena od kuba1412 (Praha 10-Strašnice) - Domluva bez problémů, vše zatím ok.

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki DL 1000 V-Strom: Super motor, vyloženě divočák :) Ale celkový projev, pohodlí a design hrál jednoznačně pro Capo.
Yamaha TDM 900: TDMko mi jednoduše moc nesedlo, ale motorka to není určitě špatná, i když trochu nevýrazná.

První dojmy - Hovado... hovado na dvou kolech. Po předchozích zkušenostech s naháči střední třídy, navíc 4V, jde o hodně velikou změnu. Při prvním usednutí působí všechno hodně mohutně, možná až přehnaně a nemotorně, ale po rozjetí začne dávat smysl. Rozpaky vystřídalo nadšení a vyhovuje mi den ode dne víc.

Motorku bych doporučil pro - Pro klidnější jezdce, kteří nepotřebují lámat rychlostní rekordy, ta mašina na závodění vážně není, i když v zatáčkách umí.

Doplňky na motorce - Padací rám, zadní topcase Nonfango, boční kufry origo v barvě, 12V zásuvka, origo blastery. Plánuju ještě padací rám kolem olejové vany, možná jiný topcase a vyhřívané rukojeti a botku bočního stojanu.

Recenze

Cesta k cenduru byla krapet neplánovaná... Předchozí motorku, Kawu Z750S jsem poslal do světa po nehodě, kdy jsem nedostal přednost. Moto by se dala bez problémů opravit, ale mladá si na památku odnesla šroubované koleno :(
Takže požadavky na novou mašinu byly jasné:
1. Pohodlí pro baťůžek, úhel kolen a co možná nejvíc chráněné.
2. Něco, co nebudu muset točit do mrtva, aby s tím byla sranda.
3. Jinak klasika, tzn. aby se mi líbila, zvládala proplétání kolonou i zabalit se na víc dní a vypadnout atp...

Capo z toho všeho vyšla nejlépe, navíc mi sedla do ruky. Jediné, z čeho mám obavu je pověstná italská pečlivost, hlavně v oblasti elektriky Nicméně dětské choroby vyřešil už předchozí majitel - regulátor dobíjení, el. konektory a rychlospojka na palivovce.
Co k samotné mašině? Motor je svéhlavej - pod 3tis ot se klepe, 3-5 tis v tom cvaká a mlátí... Nad 5 se rozzlobí a začne se tvářit, jako že je drsňák Ale je s tím sranda, není sterilní a bez emoci, pořád táhne jako lokomotiva. K tomu vymazlenej design od špagetožroutů, palubka jako ze sci-fi filmů 80tých let...
Manipulace na místě je trochu náročnější, těžiště je vcelku vysoko. Po usednutí zapadnou kolena do široké, ale hluboce vybrané nádrže, řídítka jsou přirozeně široké - ani moc, ani málo. Posez pro mě ideální (180cm), dosáhnu na obě nohy naráz, s čímž jsem fakt nepočítal. Při jízdě se váha ztratí, ovládá se lehce a přesně.
Zatím o moc víc hodnotit nemůžu teprve se seznamujeme... ale zvládá město, výlet i trochu toho blbnutí.
A abych jenom nechválil - Rotax je fakt hlučnej, chce to zvyk. Přední brzdy žádná hitparáda a zadní tlumič taky není zrovna vrchol... A když se zatopí pod kotlem, žere i děti kolem silnice.

Můj konkrétní kousek byl předchozím majitelem přestříkaný plastidipem na bílo - vzhled sice v matné bílé fajn, ale Plastidip není dobrá volba... Konktakt s benzínem kolem víka nádrže dělá fleky, navíc stačil jeden výlet po polňačce s kufry a povrch se na pár místech poškodil a začíná se loupat... Koncem sezónu půjde dolů - jestli je původní lak skutečně ok, zůstane origo, jinak dostane nový nástřik, ale poctivě a asi zas bílou.

PS: Jen nemůžu dostat z hlavy, kde se designéři nechali inspirovat na přední masku