Ducati Multistrada 1200S (2010)

JOY factory - kopec zábavy a nikdy nespící ďábel na dvou kolech!

• 

• 

• 

  Požehnej p...

• 

• Dunaaaaaaaj

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:DMOTO (Popůvky) - ofiko dealer a servis Ducati, velmi příjemná komunikace, lze jen doporučit

Výška jezdce: 181 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Aprilia Caponord 1200: asi trochu cena, asi trochu to, že Multistrada toho umi o malinko víc - a pak, při zkušební jízdě mi Caponord dost šíleně topil pod zádí, tak nevím, jak bych to ustál někde v plném létě :-)

První dojmy - první dojmy? asi první půl hodiny jsem byl přesvědčenej, že to hned vrátím - po předchozím Fazerovi jsem měl pocit, že sedim přímo na řidítkách a někdo mi ukradl prostředek motorky. Pak ale stačilo trochu přijít na to, že dvouválec řadí jinak než klasickej čtyřhrnek a zrodila se radost. Od té doby se v podstatě v helmě jenom tlemím s hubou roztaženou od ucha k uchu :) Akorat občas ještě pořád, když chci mrknout do zpětnýho zrcátka, musím nahodit lehkej záklon ;)

Motorku bych doporučil pro - pro někoho, kdo už si aspoň něco odjel, rád cestuje na větší vzdálenosti, ale nechce se zároveň vzdát výkonu supersportu při krátké vyjížďce pro radost. osobně bych omezil prodej spodní věkovou hranicí alespoň 30 let ;-)

Doplňky na motorce - asi půlka stroje v carbonu , cestovni zatmavené plexi, nádržky na brzdovku zlaté od Rizoma, laďák Temignoni, top case + 2 boční kufry v barvě laku, boční padací rámy a ochranné rámy blastrů SW Motech, gelové sedlo z originál doplňků Ducati, drzak spz v karbonu.

Recenze

Tyhle první řádky píšu sotva po prvních 400 km v sedle, takže těžko to popsat jinak, než jako exponenciálně narůstající křivku čiré radosti z jízdy, u které doufám, že se její růst jen tak nezastaví.

Zatím s tím lítám především po klasických okreskách a moc nedráždím režim SPORT, úplně mi stačí těch 150 koní v TOURINGu (on teda SPORT má výkon nastejno, jen rychlejší odezvu na plyn, ale jak píšu, zatím mám oči navrch hlavy z TOURINGU).

Těžko říct, jestli si s tím někdy troufnu někam na šotolinu, přestože Ducati se kasá, že je to malej "allroad", asi to bude jen v případě nouze, nerad bych s tím fláknul někam do rokle, blbě by se mi to asi vytahovalo

Tak uvidím - jak něco nalítám, zase se zkusím podělit o dojmy. Jo a ještě jeden poznatek - žere to benzín jako totálně bezedná jáma, ale za tu multisrandu v sedle to rozhodně stojí!

Tak zase o 14 dni a dvě hezký delší vyjížďky dále. Vyzkoušel jsem co šlo, stále tedy krom režimu SPORT pod plným plynem a po hodinové projížďce v prudkém dešti jsem dospěl jsem ke zjištění, že fabrikou nasazené pneu Pirelli Scorpion Trail půjdou rychle dolů a obujeme Pirelli Angel GT, které jsem měl na Fazerovi a které držely na vodě jak přibité. Jediné, nad čím zatím bádám, je jak zapnout vyhřívání rukojetí, k tomu jsem se v menu zatím neproklikal a návod k použití to z nějakého záhadného důvodu nezmiňuje. Asi to v Itálii nikdo nepoužívá .

Režim SPORTTT
Tak jsem se nakonec vyhecoval a přepnul si na minulé vyjížďce konečně hned při výjezdu z Touringu na režim Sport. Od té doby každou vteřinu lituji všech "promrhaných" dosavadních vyjížděk, kdy jsem toto nastavení nevyužil. Na výkonu mašiny se nic nemění, ta má pořád svých 150 koní jako v Touringu, ale ten rozdíl v záběru plynu, který pod Sportem reaguje okamžitě a bez zpoždění (byť minimálního), je ve výsledku naprosto geniální . Okamžitý nástup reakce na potáhnutí za plyn jako by sám mašinu v nájezdu pokládal do zatáčky a na výjezdu ji sám rovnal (a trochu stavěl na zadní, přiznávám)

Opět se u mě každopádně dostavil ten efekt, který jsem měl před dvěma měsíci při první testovací jízdě, a to, že jsem se za jízdy několikrát přistihl při průjezdu zatáčkou při tom, jak se uvnitř přilby směju jako blázen. Tohle byla asi zatím opravdu ta nejlepší investice, kterou jsem sám do sebe kdy učinil .

Jinak vyhřívání heftů jsem od minule objevil (ukryto přímo v tlačítku startéru), zato jsem zjistil, že soudruzi v Taliánsku asi nějak na mašinu nedali výstražné nouzové blikače, takže se mi blbě děkuje autistům, kteří dobrovolně a s předstihem před hřímáním Multistrady vyklízejí silnici a sunou se směrem za krajnici. Družno dodat, že za několik posledních let se podle mě výrazně posunula osvěta v tom, že motorkář není nepřítel ani lovná zvěř, ale někdo, koho když autisti pustí středem, tak pomůžou sami sobě v plynulosti provozu. No, snad jsem je nepřechválil (aby mě někdo z těch uvědomělých hned na příštím výjezdu někde nesejmul).

První gravitační test
Tak jsem na jaře nevydržel a začal s milou Multinou dráždit i šotoliny. Radost z jízdy ve stupačkách se rovnala bez problémů kruté palbě po asfaltu... Tedy až do okamžiku, než se jednou šotolina změnila během sekundy v hluboké mokré bahno. Asi po 10 metrech ustřelilo přední kolo a už jsem se válel. Mašina opticky bez poškození - pár škrábanců v laku, zlomený blaster s integrovaným blinkrem a asi nejmarkantnější poškození - řadička zaražená v naprosto nepochopitelném úhlu pod mašinu. Zůstala tam "navěky" zařazená jednička, na níž jsem to pak dokrosil nekonečně dlouhých (a přehřívajících se) 35 km domů... V autorizovaném servisu na to pak kouknuli a spočítali kompletní refresh leve strany mašiny. Řeknu vám, že účet přes stovku mi kapku vyrazil dech... A hodně jsem byl rád, že jsem se nechal uvrtat do havarijní pojistky! Asi fakt není rozumný chtít enduro výkony po mašině, která má 220 kg :)