Motorro Sonny 50 (2012)

Dlouho jsem nic nenapsal. Nebyla to ale zcela moje vina, protože jsem během posledních několika měsíců byl dosti často na návštěvě u doktora. Takže jsem měl jiné starosti, než hledat potřebné součástky, provádět opravy nebo montovat věci na jejich původní místo. Ale dost už naříkání a pojďme zpět k tomu, co se dělo.
Začnu trochu zeširoka a projdu věci, které jsem udělal, případné změny, ke kterým došlo při jejich provádění, a omyly nebo komplikace, které to doprovázely. První věcí, kterou bylo nutné vyřídit, byla kola, přesněji pláště. Ujeto necelých šest tisíc kilometrů a necelé čtyři roky užívání si vybralo svoji daň. Po jedné delší vyjížďce jsem za pár dní zjistil, že mám poloprázdné zadní kolo. Následnou kontrolou v pneuservisu bylo zjištěno, že mám defekt a abych si přišel na druhý den, že to bude opraveno. A tehdy začala lapálie kolem obou kol. Napřed zadní plášť opravili, ale po čase opět utíkal. Znovu pneuservis a při kontrole zjistili, že plášť je sjetý tak moc, že v místě defektu už lezou na povrch drátky z kordu. Trochu jsem se divil, proč na to nepřišli hned, přece jen bych očekával, že při kontrole těsnosti a ponoření kola do vody se objeví bubliny vzduchu, unikající oním otvorem. Ale nějak jsem to moc neřešil, byl jsem rád, že se zjistilo, co je příčinou, a zakoupil jsem nové pláště na obě kola, značka Continental – 120/70-12 - Conti twist . A podle čísla na plášti šlo o vcelku "čerstvé" kousky - 22.týden 2015 . Nechtěl jsem riskovat, že přední plášť bude v podobném stavu a já jednou zjistím po návratu z projížďky, že mi také uchází a důvod je stejný, přičemž já potom budu stejně hledat stejnou gumu, jaká je na zadním kole. Takže výměna obou plášťů najednou. Co čert ale nechtěl, i po ní zadní guma ucházela. Překontrolováno, zjištěna netěsnost kolem ráfku, utěsněno, opraveno a vráceno. Po čase, kdy jsem nejezdil, jsem jel ráno do práce, a už při rozjezdu jsem cítil, že skůtr „plave“. Rozhodně jsem si v tu chvíli nemyslel, že je na vině opět zadní kolo. Chyba! Při kontrole zjištěn defekt (podotýkám, že naposledy jsem na skůtru jel v době, kdy byly nasazeny nové pláště, a to byla cesta domů o délce cca 1,5 kilometrů). Podle opraváře měl defekt tvar, jako když někdo propíchne gumu úmyslně ostrým předmětem , špicí nebo jehlou. Defekt opravili a já kolo namontoval zpět. Zase nějaký čas klid, pak jsem měl cestu do kolovny, že si něco prohlédnu, a při posunování skůtru jsem měl pocit, že jede nějak ztěžka. Silný valivý odpor. Už jsem se bál, že mám neskutečnou smůlu a opět to bude zadní plášť. Nikoliv! Ne, nebyl, tentokrát to byl přední. Opět servis, opět kontrola, opět defekt, opět podezření na úmyslné poškození. Začínal jsem z toho být nervózní a nesvůj. Kdo a proč to dělá? Za ty roky, co parkuji skůtr v kolovně, jsem neměl jediný problém, kdy by někdo úmyslně šel a poškodil by mi ho, spíše jen nepozornosti typu „opření cizího kola o skůtr, jak to vyšlo, tak to vyšlo“. No nic, oprava, zpětná montáž kola a málem jsem se začal modlit, aby problémy s koly konečně skončily. Je květen a zatím gumy drží. Snad to byla náhoda, snad ojedinělý úmysl, prostě se snažím věřit, že jsem si problémy s koly už vybral aspoň na deset let dopředu. Jinak co se týče kol, předního a zadního, i u nich došlo k drobnějším opravám nebo úpravám. Přední kolo mělo na koncích osy nasazeny dva gumové kloboučky , které je chránily, možná aby nerezavěly nebo aby při střetu s nějakým předmětem ho netrhaly nebo nepoškodily, stejně jako i sebe. Jeden z nich ale někde spadl nebo ho v servise při stálých opravách pneumatik zapomněli dát zpět. Zašel jsem do obchodu a koupil dvě plastové čepičky na šrouby, jedna na 15“ a jedna na 17“. Pak jsem konce osy obalil elektrikářskou izolačkou, aby čepičky byly opravdu natěsno, neměly snahu se samovolně uvolnit a při jízdě po nerovnostech nespadly. Také jsem kolo očistil, zbavil původních bílo-stříbrných reflexních pásků na ráfek a nalepil na očištěný povrch pásky nové, červené . Ty původní pásky, které byly o něco užší, reflexní, na kolech vypadaly dobře . Ale po třech letech díky pohybu v terénu, najíždění na překážky, nějakému tomu pádu a i manipulaci s koly v pneuservisu, bylo vidět, že jim to dalo zabrat a je třeba je vyměnit. Když jsem sundával zadní kolo, mělo ještě jiný problém. Po uvolnění a odšroubování pojistné matice, před demontáží kola kvůli převozu do servisu, jsem si všiml hned dvou věcí a další jsem chtěl udělat už předtím. Všiml jsem si, že osa, na které je kolo nasazeno, je trochu rezavá , takže před nasazením kola zpět jsem vnitřní otvor v kole očistil a odmastil, u osy jsem provedl totéž a místo, kde „sedí“ kolo, jsem namazal mazivem. Dále jsem zjistil, že kolo je upevněno jen pomocí matice. Proto jsem kouknul do manuálu na sestavu zadního kola, zda tam něco nechybí. A chybělo. Podložka pod tu utahovací matici. Takže opět do obchodu a koupit vhodnou matici. Ono by to možná šlo i bez ní, ale přece jen má větší plochu, než ta matice, také by mělo být kolo teoreticky lépe zajištěno (a navíc tam z nějakého důvodu přece je, že). A co jsem chtěl udělat už dříve? Bylo mi jasné, že po rozdělání bude třeba zkontrolovat zadní bubnovou brzdu a případně očistit brzdové čelisti, případně i buben (což jsem udělal hned zkraje). Takže když bylo kolo dole, vzal jsem hadr, benzínový čistič a obě části jsem očistil a odmastil. Poté jsem vše dal zpátky na svoje místo a po vložení podložky jsem nasadil matici, kterou jsem následně utáhnul a otvor v ráfku, ve kterém je ukryt konec osy s podložkou a maticí, jsem zakryl plastovým víčkem. Bohužel jsem si až poté, co jsem přední i zadní kolo namontoval zpět, uvědomil, že ve fabrice jsou s velkou pravděpodobností utahovány tyto části pneumatickým utahovákem s nastaveným momentem, aby nedošlo k poškození kol i závitů, ale aby nedošlo ani k jejich samovolnému uvolnění. Jenže já takový klíč nemám a momentový utahovací klíč, který jde koupit, je buď drahý (dva a víc tisíc)nebo je cena slušná, ale já ho budu potřebovat jen jednou za čas, takže jinými slovy by to asi nebylo moc využité nářadí. Co teď? Nakonec jsem šel cestou kompromisu. Koupil jsem lepidlo na závity a další kovové části, které na závitu po dotažení vytvoří nepropustnou vrstvu, která by měla zabránit vnikání nečistot a vlhkosti, opět jsem přední i zadní kolo povolil, sundal matice, očistil a odmastil jsem je, na závit obou os a i matic kápnul trochu lepidla a poté vše opět smontoval a dostatečně dotáhnul. Tak, abych měl pocit, že by to sice ještě trošku šlo, ale to už bych asi strhl závit. Prostě v momentu, kdy to začalo vrzat, jsem to lehce dotáhnul, očistil případné zbytky lepidla a vše ostatní vložil na jejich místo. Kola jsou hotová. Další částí byla úprava držáku plexi štítu tak, aby se na něj daly uchytit i moto hodiny. Na Internetu jsem v Číně zakoupil quartz hodinky kovové v kovovém pouzdru určené na motorku, se závitem pro uchycení. Z železného profilu jsem uřezal a následně vytvaroval kus tak, aby se dal uchytit do středu držáku plexi štítu, kde je již držák mobilu, a aby přečníval přes okraj plastů přístrojové desky. Do kovového plátu jsem před tvarováním a lakováním vyvrtal potřebné otvory pro uchycení hodin a uchycení samotného plátu k držáku plexi štítu. Zakoupil jsem vhodný šroub po uchycení, kovový kus jsem nastříkal stejnou černou matnou barvou, jakou je nastříkán držák mobilu i samotný držák plexi štítu. Po zaschnutí jsem vše smontoval a uchytil do středu držáku. Uchycení pro mobil a pro hodiny se navzájem nepřekrývá a na obojí je dobrý výhled, stejně jako před předek skůtru. Možná padne otázka: „A proč nějaké hodiny? Tolik zbytečné práce…“. Odpověď je jednoduchá. Nechce se mi pro jednoduchou informaci, kolik je přesně hodin, buď zastavovat a dívat se na mobil, nebo se sklánět za jízdy k mobilu v držáku, kde je to zobrazeno pidi písmem, protože to je přímá cesta do příkopu a pekla. Takže proto. Kvůli tomu, že jsem jako další měl v plánu výměnu zpětných zrcátek, promýšlel jsem jejich uchycení a věci kolem. Přitom jsem řešil i jednu věc, týkající se přímo držáku plexi štítu . Současné původní uchycení bylo fajn, jednoduché, ale funkční. Ale díky použitému materiálu držáky při nárazech větru nebo na nerovnostech vibrovaly víc, než bych chtěl a tak se i plexi štít při jízdě nepříjemně chvěl. Výhled to nezkreslovalo, jen jsem viděl, že odráží při tomto pohybu sluneční světlo a „háže prasátka“, což je nepříjemné a může to protijedoucím řidičům způsobit problémy. Proto jsem vyrobil nové držáky z kvalitnějšího materiálu. Šlo o polovinu pantu na dveře ke stodole, zakoupené v železářství. V práci jsem si je nechal zkrátit na potřebnou délku, vyvrtat potřebné otvory pro uchycení, doma jsem pak začistil hrany, otřepy, vše nastříkal základní a matnou černou barvou. Tyto držáky jsem pak namontoval místo původních, které byly z tenčího a měkčího materiálu. Vše jsem utáhnul a plexi štít se teď ani nehne. Následně jsem zakoupil dvě redukce pro zrcátka , tzv. prodloužení. Používají se buď k jejich uchycení ve vyšší poloze nebo k uchycení, pokud nesedí závity, levý místo pravého a naopak, průměr závitu deset místo osmi milimetrů a naopak, plus další kombinace. U mě šlo pouze o jejich posunutí výše a zároveň aby zrcátka při natáčení a nastavování před jízdou nedřely držáky plexi štítu. U mě doma jsem nucen totiž při vytahování skůtru z kolovny trochu sklopit (pootočit) zrcátka, abych projel dveřmi kolovny a venkovními dveřmi domu. Teprve potom mohu po usednutí nastavit každé tak, abych viděl co nejlépe dozadu. Jeden by řekl, že si vymýšlím nebo nevím, co s časem. Ale ono teprve samotné projetí na skůtru dokáže ukázat slabiny a silná místa, která má, stejně jako jeho vybavení. Dalším prvkem, který jsem byl nucen upravit/ vyměnit, byla obě zpětná zrcátka . Ta z výroby jsem vyměnil za zrcátka z čínského e-shopu , která byla vybavena LED ukazateli směru. Hezký tvar, výhled dozadu díky nim byl zcela v pohodě. Ony blinkry jsem navíc považoval za solidní zvýšení bezpečnosti, neboť mi přijde, že ukazatele směru v přední části skůtru jsou možná až příliš zasazené do kapotáže a při určitém úhlu pohledu zepředu nejsou vůbec vidět. Nechal jsem si to tenkrát v servisu, když dělali i další věci, zapojit a jezdil jsem s nimi až do konce minulé sezóny. Bohužel se u nich projevila jedna konstrukční vada (možná je to materiálem, možná celkovou konstrukcí, možná něčím jiným, nevím). Už před nějakou dobou jsem si všiml, že levé zrcátko se za jízdy otáčí kolem svislé osy, tzv. se zavírá. Vyndal jsem plastovou krytku, uzavírající prostor, kde je kovová osa se závitem, pérkem, podložkou a matkou. To celé funguje na principu, že pérko se nasadí na osu, na něj se položí podložka a matkou se stáhne (závit, na kterém je uchycena, je na ose), čímž se zrcátko fixuje v určité poloze, a i když se s ním dalo rukou otáčet, odpor, který kladlo díky utažení, stačil k tomu, aby ve zvolené poloze drželo i při jízdě.. Vše vypadá lehce, jednoduše a bezproblémově. Já ale problém najednou měl. Závit, na kterém byla uchycena matka, držící pérko a podložku, které způsoboval, že jistá vůle pohybu kolem osy tu byla, ale natolik malá, že nedocházelo zprvu k uvolňování a otáčení zrcátka, postupně opotřebovala závit na ose. Možná byl příliš jemný a možná i materiál, z kterého byla osa vyrobena, měl být o něco tvrdší. Po určité době závit takřka úplně zmizel a zrcátko se volně otáčelo. Snažil jsem se najít řešení, jiná matka, krácení pérka tak, aby matka opět dosáhla na nedotčený závit, utažení dvěma matkami a zakápnutí lepidlem na závit. Nic nepomohlo, navíc právě ono opakované nastavování zrcátka při vyjíždění a opětovném zajíždění do domu to stále víc a víc poškozovalo. Rozhodl jsem se koupit jiná zrcátka, která nemají žádný závit nebo mechanismus, jenž by se mohl časem zničit, tato původní zrcátka s blinkry demontovat, odpojil od elektrické sítě skůtru a na jejich místa dát ta nová. Po koupi nových zrcátek jsem až dodatečně zjistil, že některých našich e-shopech se dá koupit náhradní mechanismus s tím závitem pro původní zrcátka. Ale už bylo nakoupeno a neměl jsem důvod své plány měnit. Původní zrcátka budou jako rezerva, mechanismus by se případně, pokud stále bude v prodeji, zakoupil a namontovala by se zpátky. Jinak rozdíl v ceně zrcátek s blinkry u nás a při objednání z Číny byl takřka tisíc korun, což už stálo za to čekání, než z Asie došly. Tentokrát jsem zakoupil zrcátka, která, jak jsem zběžně zjistil, se vyskytují jak na levnějších čínských skůtrech, tak i na dražších strojích. Uchycení je pomocí šroubu s imbusovou hlavou, který prochází spodní částí výlisku a přitahuje ho k základně, u mě je to ona redukce/ prodloužení, které je umístěno na řídítkách. Jen jsem musel promyslet takovou maličkost, Dveře do domu i do kolovny jsou stále stejné, jinými slovy musím stejně jako předtím, u prvního modelu zrcátek, je pokaždé při průjezdu dveřmi trochu pootočit. Takže pravděpodobnost, že se zrcátka budou povolovat, tu byla. Proto jsem vymýšlel způsob, jak zajistit, aby při citlivém otočení zrcátka nedošlo k jeho uvolnění. Zprvu byly ve hře pružné podložky, atd. Nakonec vyhrála varianta se dvěma podložkami, které jsou lehce namazané a kloužou po sobě, přičemž onen imbusový šroub, kterým se zrcátko upevňuje na řídítka, jsem zafixoval lepidlem na závity v oněch prodlouženích/ redukcích. Další částí v práci mimo sezónu, byla výměna gripů na řídítkách . Ty původní byly opotřebované, odřené a na řídítkách se protáčely, takže byly „do vrtule“. Proto jsem zakoupil v Číně nové, které již mají na konci něco jako kovové závažíčko. Na rozdíl od dokupovaných závažíček jsou upevněny napevno, v konci gripů je otvor, kterým prochází imbusový šroubek dovnitř gripu, kde je kovová podložka, a to vše je dohromady stáhnuto matkou. Pro případ, aby se otřesy matka neuvolnila a nezačala v řídítkách poletovat, jsem matku uvnitř lehce zakápnul barvou. To jen pro jistotu. Pak jsem po naříznutí ulamovacím nožem sundal oba původní gripy, přičemž jsem předtím odmontoval závažíčka, která se upevňují na konec trubky řídítek pomocí šroubu a gumové zátky, vsunuté do ní. Utáhnutím šroubu se tato zátka roztáhne a tak uchytí závažíčko napevno. Poté jsem oba konce řídítek očistil a odmastil, aby nové gripy po nasazení neklouzaly. No, ono to při jejich nasazování bylo takové 50/50. Levý jsem lehce potřel lihobenzínem a dokud byl „mokrý“ jsem ho vcelku lehce nasunul/ nakroutil na trubku řídítek. Sedl jak ulitý a po vyprchání lihobenzínu se ani nehnul. To druhý grip, na straně plynu, to bylo jiné kafe. Vše jsem očistil, grip natřel lihobenzínem a doufal, že vše proběhne víceméně stejně. Chyba! Trochu šel nasadit, ale pak se sekl a nešlo s ním hnout ani tam, ani zpátky. Nakonec se mi podařilo ho sundat a už se objevovaly černé myšlenky, jak sundávám i ten první a sháním nějaké jiný, který „lépe sednou“. Ale nechtěl jsem to hned odpískat, vzdát to, proto jsem si donesl mokré mýdlo, smirkový papír, hadr atd. Zjistil jsem totiž, že původní grip byl trochu jinak tvarovaný, navíc plastový návlek na trubce, na kterém je uchyceno plynové lanko, má po obvodu podlouhlé výstupky, které měly zajistit, že po něm grip nebude klouzat a protáčet se. A konce těchto výstupků byly celkem ostré a bránily gumě gripů lehce vklouznout na řídítka. Co teď? Zkoušel jsem napřed různé namazání, zda to bude stačit. Ne! Tak jsem musel použít „hrubou sílů. Obrazně i doslova. Napřed jsem odlamovacím nožem a smirkovým papírem ořezal a obrousil z větší části ony výstupky a hlavně jejich konce, tak, aby byly klesající a grip na ně mohl najet. Po obroušení jsem mokrým hadrem vše očistil od zbytků plastu a plastový návlek i vnitřek gripu jsem potřel tentokrát mýdlovou vodou, takřka mokrým mýdlem samotným. A… nic. Stále se nedalo ho natáhnout na plastový návlek. Co teď? Nakonec jsem oním smirkovým papírek ubral ještě trochu více z oněch výstupků, opět jsem místo, kam měl grip přijít, očistil od nečistot z plastu, namazal jsem opět obojí, grip i návlek, mýdlem a dal jsem se do natahování. Zprvu nic moc, postup pomalý, mýdlo schlo a já ztrácel víc a víc dobrou náladu. Najednou se ale grip pohnul a celkem ochotně se nechal na řídítka/ plastový návlek natáhnout. Když jsem ho konečně usadil, byl jsem zpocený i tam, kde snad žádné potní žlázy neexistují. Tím by přední část skůtru byla hotova. Nyní se přesunu ke střední části. Zde bylo těch věcí, na které jsem se zaměřil, trochu víc. Výměna benzínových hadiček spolu s filtrem na benzín , zapalovací svíčka, podlahový plast, na pravé straně ventilátor a montáž náporového sání, na levé straně air box, sestava spojky a variátoru, včetně řemenu. Vezme to zase popořadě. V podsedlovém prostoru, pod plastovou vanou, vedou od podtlakového ventilu dvě hadičky ke karburátoru . Uprostřed jedné z nich je pak filtr na benzín. Protože již uběhl nějaký čas od koupě skůtru a občas člověk slyší, jak bývají problémy s kvalitou a čistotou paliva u benzínových stanic, stejně jako s výdrží některých čínských výrobků z gumy, rozhodl jsem se hadičky vyměnit, včetně filtru. Po povolení svorek jsem sundal původní gumové hadičky i filtr. Vše jsem zatím odložil a dal dohromady nové hadičky i nový filtr, včetně zajištění svorkami. Poté jsem vše nasadil na původní místo. Při kontrole původní sestavy jsem zjistil, že u hadiček to nebyl až tak špatný nápad je vyměnit, ale u filtru jsem si mohl ušetřit peníze, protože ten původní byl celoplastový, sešroubovaný ze dvou částí, s plastovým filtrem uvnitř, takže stačilo ho pouze očistit, vypláchnout, nechat usušit a mohl sloužit dál. I když… Teď je tam papírový a ten by měl zachytit více případných nečistot. Při montáži hadiček na podtlakový ventil a karburátor jsem zjistil, že bude malý problém. Původní hadičky měly jiný průměr, než ty nové. Hadičky se stejným průměrem, jako bylo od výroby, nebyly k sehnání. Navíc hadička, na které je filtr, má o něco větší průměr, než ta druhá. Takže opět čínská specialita. Nic není sjednoceno, i když i v tomto může platit jistá logika. Navíc jsem nemohl sehnat stejný průměr hadičky, takže jsem vzal o trochu větší, s tím, že jsem musel zakoupit i nové svorky, které na tento průměr patřily a dokázaly vhodně a pevně zajistit hadičky jak u filtru, tak i u podtlakového ventilu a karburátoru. Byla s tím trochu piplačka, ale nakonec si všechno sedlo na svá místa a já dokonce mohl „využít“ výrobcem připravený plechový úchyt pro kabely, hadičky apod. věci, který byl navařený na kostře skůtru, neboť plastová stahovačka po třech letech praskla a když už tam ten úchyt byl, tak proč ho nevyužít, že? Poté jsem demontoval air box , abych jej vyčistil, stejně jako filtrační vložku a po jejím naimpregnování ji opět vložil zpět a vše umístil na původní místo. Musel jsem povolit pružnou svorku gumového propojení air boxu s karburátorem, uvolnit několik šroubů, abych jej mohl sundat ze skůtru. Následně jsem jej rozebral, všechny části vyčistil, odmastil a opláchl v mýdlové vodě, včetně onoho filtru. Tekl z něj celkem hezký maglajz. Po uschnutí jsem filtrační molitanovou vložku naimpregnoval olejem na filtry, který jsem zakoupil v obchodě Motozem. Zprvu světle modrá vodička po chvíli zatuhne a vytvoří na molitanu filtru lepící film. Následně jsem vložku dal nazpět do boxu a jeho dvě poloviny opět spojil šrouby. Poté celý air box šel na své původní místo. Trochu byl problém s nasazením gumové příruby na karburátor, protože přístup je hodně omezený a nasadit konec příruby a následně ji zajistit pružnou svorkou byl úkol na dosti dlouho, jednou sjelo to, podruhé toto. Ale nakonec se podařilo dát to zpět a vše upevnit tak, jak to bylo na začátku. Pak jsem demontoval podlahový plast , kryjící ze spodní strany přístup k motoru a ostatním částem skůtru. Je to vlastně plastový výlisek o rozměrech +/- 30 x 50 centimetrů , spojený s podběhem v přední části, za předním kolem. Navíc je upevněný na každé straně dvěma šrouby ke kostře. Chrání spodek skůtru před nečistotami, odletováním kamenů, stříkáním vody a nárazům. Bohužel to má i své stinné stránky, přesněji jednu. Na jeho horní části se všechna ta nečistota sbírá a vytváří vyloženě hnusnou vrstvu jakoby olejem napitého prachu a kamenů . Demontoval jsem podlahu a špachtlí jsem napřed nahrubo seškrábal největší a nejhrubší nečistoty, pak jsem zanesl plast do koupelny a zde jsem jej pomocí kartáče a odmašťovací pasty na ruce (pro očištění po práci na autě) dočistil a utřel. Hned to vypadá lépe. Když už jsem měl podlahu dole, otevřel se přístup ke svíčce. Napřed jsem to chtěl nechat tak, ale pak jsem si vzpomněl, jak se několik známých dostalo do situace, že jim na cestě svíčka po ujetí určitého počtu kilometrů začala stávkovat a byli rádi, že dojeli do garáže. Už nedlouho po koupi jsem vyměnil původní obyčejnou svíčku od výrobce NGK za iridiovou stejné značky. Takže skůtr na hlavní stojan, sundat fajfku, vzít klíč na svíčky, povolit ji a vyšroubovat. Zkontroloval jsem ji a vypadá zatím slušně. Nenašel jsem nic, co by svědčilo o jejím poškození, barva taky dobrá, takže jsem ji zašrouboval zpět, klíčem dostatečně dotáhnul a nasadil na ni fajfku. Pak už jen namontovat zpátky podlahu, šrouby ji uchytit k podběhu a na bocích ke kostře. Tak, zase o kousíček blíž ke splnění všech úkolů. Ještě jsem se pořádně nezvedl z podlahy a už jsem se přesunoval zpátky na levou stranu skůtru. Důvodem byl variátor a vše s ním spojené. Šlo o dekl/ kryt variátoru, těsnění pod ním, variátor samotný, válečky v něm, řemen, filtr vzduchu na vstupu pod dekl, vnitřní prostor variátoru a spojky. Takže povolit šroub a demontovat nakopávačku z tisícihranu, vyčnívajícího z deklu , vyšroubovat nějakých 10 šroubů, abych mohl dekl sundat. Pod ním je papírové těsnění, které se, bohužel, při manipulaci přetrhlo . Už před časem, kdy jsem kontroloval řemen, vypadalo, že není zcela v pořádku. Tentokrát už to bylo konečné. Objednal jsem nové a během doby, kdy jsem čekal na jeho dodání, jsem se věnoval ostatním částem. Dekl jsem očistil, protože byl z vnitřní části pokryt mazlavým prachem z řemene a své udělal i samotný prach, nasátý vstupním otvorem chlazení, přestože je tam molitanová vložka jako filtr. Z vnější strany to pak bylo o dost lepší, pouze klasická špína z cest. Pak jsem variátor již dříve zakoupeným klíčem zablokoval proti protáčení, Gola klíčem jsem povolil matku držící variátor na ose a stahující k sobě jednotlivé části, umístěné na ose. Potom jsem blokovací klíč demontoval a postupně jsem rozebral variátor a vyjmul jak jeho všechny části, tak i řemen. Potom se ukázalo, že i zadní část prostoru pod deklem variátoru je znečištěna jakoby mastnými sazemi. Takže opět očista, vypadal jsem po očistě těch dvou částí jako pracovník recyklačního střediska maziv. Hnus, velebnosti. Prohlédl jsem si řemen a celkem znechuceně jsem ho vyhodil. Důvod? Při prvotním pohledu nevypadal až tak zle. Při dalším jsem si ale všimnul místa, kde byl jakoby vykousnutý , bylo to na jeho okraji, čímž byla celkem dost zmenšena odolnost proti přetržení. Z toho se dalo celkem dobře odvodit, že je jen otázkou času, kdy by praskl a protože jsem to již zažil, vím, že by sebou vzal alespoň mřížky větrání variátoru, ale taky by klidně mohl rozsekat cokoliv dalšího. Dále na několika místech po obvodu jsem našel praskliny , jak na vnější, tak na vnitřní straně řemene. Proto jsem ani chvíli neuvažoval nad tím, že ho tam dám zpátky (vždyť ještě funguje, že?). Nový od firmy DAYCO jsem měl již koupený dřív, proto mi jeho výměna nezpůsobila problémy. Rozložil jsem variátor a postupně zkontroloval jeho části. Vše jsem očistil a odmastil, včetně válečků. U nich jsem byl zvědavý,jestli mají plošky nebo ne . Nějaké větší opotřebení jsem nenašel, ale měl jsem nové a tak jsem je později použil. Variátor byl jinak v pohodě, včetně vodítek a drah pro válečky. Vše vypadalo pomalu idylicky. No a potom se to stalo. Když jsem se dostavil po pár dnech ke skůtru, abych dal vše dohromady a zadekloval (těsnění už přišlo), při shýbání mi díky neopatrnosti z ruky vyklouzl variátor, v tu chvíli zabalený v hadru a pro jistotu omotaný lepicí páskou. Při dopadu na zem jsem se jen modlil, aby byl v pořádku. Zprvu vypadal, že je v pohodě. Ale při bližším ohledání jsem zjistil, že na jednom místě, kde končí jedna z drah pro váleček, se malý kousek ulomil a tím pádem byl celý variátor nepoužitelný. Jo, za šikovnost se platí. Koukl jsem proto na stránky prodejce, kde jsem kupoval i ten minulý, měl ho stále v nabídce, takže objednat, zaplatit a opět čekat. Naštěstí byl o něco levnější, než minule. Poté, co dorazila zásilka z e-shopu a v ní nový variátor, jsem zvažoval, jaké válečky použít. Zda ty, co jsem měl i předtím a se kterýma se mi jezdilo dobře (6 gramů), nebo ty, které byly přiloženy u variátoru (5,7 gramů) a u nichž nevím, zda to bude pomoc nebo propadák. No, mám nové, 6 gramů, v záloze plus ty původní, také 6 gramů, které nevykazují žádné opotřebení nebo poškození. Takže uvidím. Dal jsem tam ty, co přišly v zásilce. Podle informací na Internetu těžší válečky znamenají, že jsou rozjezd takový jako zpomalený, prostě najednou je tam rychlý převod a ono se to pomaleji rozjíždí. A lehčí zase znamenají, že je třeba motor více vytočit, do vyšších otáček, aby se válečky taky dostaly k okraji variátoru, což sice znamená lenivější rozjezd, ale po dosažení určitých otáček a rychlosti to jede slušně. Nakonec jsem se rozhodl použít ty, co přišly s variátorem, třeba jen na zkoušku. Takže oddeklovat variátor a spojku, tu trochu roztáhnout rukou a vložit mezi talíře řemen, na osu pro variátor postupně nasadit sestavenou zadní polořemenici s válečky a přítlačným talířem, to celé až po nasunutí kovového válečku, po kterém se posunuje ona zadní polořemenice variátoru na hlavní osu, pak podložku, přední polořemenici, to vše tak, aby řemen seděl mezi polořemenicemi, pak hvězdicovou podložku, podložku pro nakopávačku, podložku a matku, Poté opět variátor zablokovat oním speciálním klíčem a Gola klíčem matku utáhnout. A zde opět zmíním jednu maličkost. V různých zdrojích píší, že matka variátoru by se měla utahovat určitou silou, nejlépe pomocí momentového klíče. A jak jsem psal už u obou kol, že kupovat relativně drahý nástroj jen proto, abych ho použil 2-3 krát za rok (možná, že ani tolikrát ne), mi nepřijde jako nejlepší nápad, tak i zde jsem použil stejné řešení. Variátor zablokovat, odtáhnout matku, očistit závit, kápnout na osu i matku do závitu trochu lepidla na závity a dostatečně dotáhnout. Snad to bude stačit. Nepředpokládám, že všichni mají doma rázový utahovák, momentový klíč, vedle domu servis nebo s tím do servisu jezdí na vozíku. Po tom všem jsem odmontoval blokovací klíč, protočil variátor i zadní kolo, aby si řemen „sednul“. Následně jsem nasadil nové těsnění na dva kovové válečky, usazené v deklu variátoru, které jsou určeny k tomuto účelu, celý dekl jsem nasadil na protikus a postupně jsem nasadil a dotáhnul všechny šrouby. Trochu mě překvapilo, že těsnění přímo od dovozce stroje je tvarově v jednom místě jiné, takže plní funkci těsnění v tomto místě s odřenýma ušima, ale jinde sedlo jak hrnec na zadek. Vše jsem dotáhnul, nasadil nakopávačku na tisícihran a dotáhnul imbusový šroub. Na levé straně mi tak zbývá už jen namontovat zpátky plast pod nášlapem . Z odložených kovových podložek pod samořezné šrouby do plastů jsem vybral potřený počet a dal je na jejich místo na plastu. Následně jsem podlepil plastové oko, vystupující z nášlapu, do kterého se zacvakne jeden ze dvou výstupků oplastování. Pak jsem vložil plast na původní místo, nasunul ty dva výstupky do obou ok a postupně jsem začal nasazovat a dotahovat všechny šrouby, které plast drží na skůtru. Tímto jsem dokončil levou stranu. Teď pro změnu pravá. Zde toho bylo taky tak akorát. Plast pod nášlapem, ventilátor s oběhovým kolem, náporové sání. Není zde toho tolik, ale svůj čas to chtělo taky. Demontoval jsem plast a následně i kryt ventilátoru chlazení, pod nímž je uchyceno oběhové kolo . To jsem demontoval taky a jal jsem se vše čistit a odmašťovat. Vše jsem dal na hromadu a odnesl domů. Zde jsem opět za pomoci čistící pasty na mastné ruce a kartáčku na zuby očistil kryt ventilátoru, oběhové kolo, těsnění. Následně jsem po uschnutí začal připravovat montáž náporového sání . Hned zkraje poznamenám, že jsem musel tento nový kousek přizpůsobit hned dvěma věcem. První z nich bylo to, že plastový výlisek je fajn, ale tvoří ho nasávací část, která není žádným způsobem kryta proti vniknutí nečistot, jako je listí, hmyz, kameny apod., což by se mohlo klidně při jízdě stát a pak by se vše dostalo do oběhového kola a chlazení. Ani se mi nechce domýšlet, co by z toho bylo. Proto jsem vzal síťku z plastu a tu jsem do nasávacího otvoru upevnil pomocí lepidla a tavné pistole. Následně jsem upravil otvory pro upevnění výlisku na kryt chlazení. Ono jde totiž o „univerzální“ výrobek, který by měl sednout na většinu strojů, ale ve skutečnosti asi u všech je nutné ho trochu upravit. Po přípravě upevnění a přípravě plastových trubiček, které umožňují jeho odstup od krytu ventilátoru a zároveň drží jistou formu tak, aby sice výlisek nabíral vice vzduchu, který pak žene pod tlakem k ventilátoru, ale zároveň zůstal zachován prostor mezi krytem ventilátoru a náporovým sáním. Vše jsem pak dal dohromady, sešel zpět ke skůtru, očistil jsem prostor ventilátoru i žebrování motorové hlavy , vše jsem vyfoukal, potom jsem namontoval zpátky oběhové kolo ventilátoru a kryt ventilátoru, na kterém již bylo upevněno náporové sání. Vše si sedlo správně, teď uvidíme, jak to bude fungovat. Pokud to bude lépe chladit, super. Pokud to bude stejné, co se dá dělat, aspoň že to nic nezhoršuje. Pokud by se ale větrání a chlazení zhoršilo, to by už problém mohl být. Jak říkám, uvidíme. Na pravé straně to vlastně bylo všechno. Po očištění jsem vzal plast, co patří pod nášlap, nasadil kovové matky pro samořezné šrouby, připasoval jej na původní místo a postupně vše utáhnul a upevnil. Už se blížíme do finiše. Snad posledních několik věcí bude fungovat tak, jak zamýšlím. Jednou z nich je přepážka ve vstupu do palivové nádrže . Má svůj účel, to nepopírám. Sice zrovna nevím, jaký, ale asi má. Ať už rychleji odstředivým pohybem odvaleny k okraji variátoru dřív a proto je zpevňuje vstup nebo má jiný účel, dělá mi problémy při tankování. Když chci zasunout „pistoli“ do nádrže, vadí mi v tom právě ona přepážka, takže jsem nucen držet stále pistoli těsně nad vstupem do nádrže a palivo vlastně „ukapávat“ do ní, což trvá dlouho. Pokud trochu víc zmáčknu pistoli, hned to zahltí hrdlo, benzín zapění a valí se po nádrži dolů pod skůtr. Takže jsem se rozhodl ji odstranit. Jak ale na to? Přístup špatný a řezat nejde, protože by kovové piliny padaly do benzínu, takže by dříve nebo později udělaly neplechu (vím, je tam palivový filtr, ale problém by mohly způsobit už v nádrži nebo v podtlakovém ventilu. Takže nezbylo nic jiného, než ji vystříhat. Našel jsem si dostatečně ostré a silné štípací kleště , před samotným stříháním jsem kolem přepážky omotal provaz, aby mi nespadla po odstřižení do nádrže, pak jsem vzal kleště a se střídajícím se úspěchem jsem ji na obou koncích odstřihl. Sice po ní v těchto místech zůstaly viditelné pozůstatky . Ale teď by mělo být možné pistoli vložit do hrdla nádrže a bez jakýchkoliv problémů pustit naplno tankování, přičemž při zaplnění většiny nádrže by to reagovalo stejně, jako u auta, tzn. že by se pistole vypnula a zbytek nádrže bych dočepoval postupně, ale stále rychleji, než nyní. Teď už pár posledních věcí. První jsem tak nějak zaregistroval při sundávání skůtru z hlavního stojanu a při jízdě po nerovnostech (ale to moc ne, to bylo dost jiných zvuků), ale problémy s ní byly už dříve. Jedná se držák SPZ. Je uchycen jakoby na horním okraji, ale spodní okraj je volný a při jízdě po nerovnostech klepe o blatník, ke kterému je uchycen. Jediným rozumným řešením bylo provrtání držáku SPZ i blatníku, vložení nýtu potřebného průměru do této díry a upevnění držáku nýtkem k blatníku. Teď může zadní část skůtru mlátit, jak se jí bude chtít, a nic nebude slyšet, žádné třískání nebo nárazy. Druhou věcí, taky trochu hlučnější, byl hlavní stojan . Dlouho se nic nedělo. Ale asi poslední půlrok jsem při každém sundávání skůtru z něj slyšel jasně kovový zvuk, jako když naráží kus kovu na kov. Napadlo mě, že důvodem je právě hlavní stojan, jen jsem nemohl přijít na to, co přesně do čeho naráží. Před pár dny jsem to zjistil. Ani jsem v tu chvíli neměl v plánu se tím zabývat. Ale když jsem sundával opět skůtr ze stojanu a ozval se onen nezaměnitelný zvuk, neudržel jsem se, opřel jsem ho o boční stojan, lehl si zboku na zem a začal jsem šmejdit. Zprvu jsem na nic nenarazil, vše daleko od ostatních částí kostry nebo výfuku. Ale když jsem zkoušel hlavní stojan pustit to blokované polohy, kam ho táhne a drží pružina, zjistil jsem, že jen na okamžik, kdy dojde k nárazu gumového dorazu stojanu do kostry, dojde na pravé straně k nárazu stojanu do výfuku. Sice ihned potom stojan drží několik milimetrů od výfuku (kdyby ne, tak by při jízdě drnčel a já bych to řešil už dávno), ale při opětovném nárazu se silou nárazu guma dorazu zdeformovala, umožnila na sekundu dotknutí se výfuku a onu ránu. Takže pohled na gumový doraz, zda není zdeformovaný nebo ohnutý, pak jsem jej lehce omotal gumou z duše kola, kterou jsem zajistil černou izolačkou (aby se stojan oddálil víc od kostry), ale toto nestačilo, proto jsem kladivem několikrát poklepal na gumový doraz, upevněný na kovovém výlisku, navařeném na stojanu, a to ve směru, kam dopadá při sundávání skůtru ze stojanu. Stačily tři, čtyři rány a teď je vše v pohodě. Nárazy ustaly, stojan se nestal noční můrou při projíždění zatáček v náklonu, a já jsem tím pádem spokojený. Z technických věcí by to asi bylo vše a zůstala jen očista skůtru od mastných fleků, prachu a jiných nečistot. Proto jsem koupil krém na očištění plastů s lakem od nečistot a napravení jemných odřenin, takže se bude čistit. A protože jsem narozen v květnu, ve znamení býka, pořídil jsem si dvě nálepky siluet býků v barvě, použité na skůtru i na kolech, které jsem nalepil na boční plochy po stranách sedadla. Když jsem už byl u těch "zbytečností", rozhodl jsem se koupit kovové nášlapy. Tip jsem měl od známého a tak jsem to zkusil. A jde to. Na plastové nášlapy , které mají uprostřed dva hlavní šrouby, kterými jsou upevněny ke kostře, jsem na každé straně zvlášť nasadil a přišrouboval přiloženými šrouby ony kovové . Snad poslední úpravou bude instalace sítě pod sedlo v podsedlovém prostoru. Důvodem je lepší využití místa a odložení věcí, které zrovna není zapotřebí mít stále po ruce. Například oblečení do deště, vesta s lékárničkou apod. Nic moc, jen vylepšení. Proto jsem vzal klasickou pavoučí síť, upravil rozměry a místa, za které má být uchycena pod sedadlem. V plánu je do sedla udělat potřebný počet vhodných děr, to vše tak, aby na jedné straně, směrem dopředu, byla síťka uzavřena, tvořila pytel, a na druhé straně, dozadu, byla otevřená a umožňovala vyjmutí vložených věcí. Do těch bych síťku kovovými háčky, co se používají na uchycení potahů na sedadla v autě, upevnil. Nevím, co si o tom kdo myslí, ale snad to není nejhorší nápad a splní to svůj účel, což je hlavní. Co mi to vše dalo a vzalo? Dalo mi to to, že jsem si vyzkoušel i v omezených prostorách udělat alespoň základní údržbu. Zjistit, kde co je a jak se k tomu dostat. Neviděl jsem vše a nevyzkoušel jsem si vše. Ale i to málo mi něco dalo. Kde jsou uchyceny určité plasty, jak na sebe navazují, na co si dát pozor a kde to není až tak nutné. A co to vzalo? Finance, čas, u některých věcí iluze, občas energii, vykoupenou večerní bolestí zad. Všeobecně jsem si vyzkoušel samostatně si udělat některé věci a u jiných se ujistit, že je lepší s nimi zajít za technikem. Nejsem snad vyložené nemehlo, ale jsou věci, které zkoušet nechci a netroufám si na ně. Věci jako motor, elektroinstalace (myšleno vyloženě rozborka/sborka nebo větší zásah nebo nainstalování něčeho do elektrosítě). Čas ukáže, zda to stačí nebo bude třeba se do toho ponořit ještě víc.

Edit - 7.5.2016: sotva jsem to napsal, tak jsem byl něco zkusit v kolárně a zjistil jsem, že zadní kolo je OPĚT lehce vyfouklé. Tak nevím, co s tím budu dělat. S kolem je to jasné, pokud po dofoukání bude ucházet, opravit. Ale nevím, jaká filcka se mi mstí, když jsem od zimy ještě nejezdil, takže kolo pomalu nezatěžované, už několikrát opravované a opět lze prstem zmáčknout. Jestli někoho načapu (což je pomalu nemožné), tak mu urazím pařáty až u samého pozadí

Edit - 7.8.2016: uběhl nějaký čas a já stále nejezdím. Důvodem jsou zdravotní problémy, díky kterým jsem do konce září bez papírů . Zatím ale při občasných "návštěvách" strojku přeci jen namátkou kontroluji pneu a zatím "drží". Možná je to i díky tomu, že parkuji na původním místě, kde nejsem tak natlačen na jednu sousedku, u které je podezření, že propíchla pneu u kola sousedovi, který jí měl zavazet tím, že si své kolo stavěl hned vedle jejího. Divný důvod, ale lidi jsou schopni divných věcí, pokud jim něco vadí. No, snad budu mít klid. Už bych to fakt potřeboval . Jinak jsem trochu zapnul závity a našel jsem ještě pár věcí, které jsem opomněl nebo jsem je zcela vypustil. Jednou z nich je olej v převodovce. Podle manuálu je vhodné ho měnit jednou za 5 tisíc km nebo po 2 letech. Podle jiných informací je tam tak málo součástek a oleje, že je to ve své podstatě bezúdržbové, takže spíše než výměna je zapotřebí doplnit olej, pokud ho ubude. No, jako asi u všeho se holt názory a doporučení liší a to dost. Jeden názor: měnit, poprvé po 500-1000 km, aby se odstranily špony z výroby, pak co 5000 km nebo po dvou letech. Množství: cca 0,11 l. Druhý názor: poprvé vyměnit po 5000 km, pak jen doplňovat nebo vyměnit, ale jen v případě poruchy nebo opravy onoho soukolí převodovky. Množštví: cca 0,10 až 0,12 l. Olej : SAE 80W90 nebo 85W140, GL5, hipoidní. Zakoupen: převodový olej Orlen Hipol GL-5, 80W-90, 1L za 75 Kč. Sháněl jsem ho na pumpách i v autopotřebách, ale nakonec jsem byl nucen ho objednat na internetu. Šlo koupit tubu jen s cca 150 ml, ale za +/- 110,- Kč. Takže jsem raději koupil za nižší cenu rovnou litr. A průběh výměny? Výrobce se moc nenamáhal s popisem výměny oleje v převodovce (no, je pravda, že to zas takový problém není), jen napsal, že "je nutné povolit plastový šroub, uzavírající nalévací otvor a zkontrolovat hladinu oleje, která by měla být po spodní okraj otvoru". Pohledal jsem ve svých zdrojích a našel jsem i onen vypouštěcí otvor, stejně jako množství oleje, který do převodů příjde. Takže příprava nářadí, lahve na použitý olej, nový olej, nějaký ten hadr, stříkačku pro doplnění, baterku (díky zataženému počasí a otvoru, který je dosti hluboký, je v něm houbelec vidět). Pak jsem zapadl do kolovny, strojek vytáhnul před dům, vše nachystal a začal povolat šrouby, abych olej mohl vypustit. Čekal jsem, že bude trochu "špinavější", ale nebylo to tak zlé, jen byl jakoby "jemně perlivý", s bublinkami. Špony jsem nehledal. Vypustil jsem vše, co se dalo, spodní, výpustný, šroub jsem utáhnul a pomocí stříkačky jsem začal nalévat olej nový. A tehdy jsem se nestačil divit. Stříkal jsem dovnitř další a další dávku, svítil do otvoru baterkou, jako bych chtěl najít včerejší den. A... stále nic. Tak jsem naplňování přerušil, otvor uzavřel plastovým šroubem, věci uklidil a zašel domů, kde jsem u vypuštěného oleje zjistil, že je ho opravdu něco kolem 0,12 l. Abych netrpěl případnou nespavostí z toho, že je ho tam málo nebo moc, na nádobě, kterou jsem si přichystal, jsem si označil správnou míru, kam až má dosáhnout podle všech manuálů +/- dostatečné množstí oleje. Pak jsem zašel ke strojku, vypustil před chvílí nalitý nový olej do připravené a označené nádobky (asi mi ten moto absťák fakt leze na mozek ), abych zjistil, že je ho ještě víc, než by ho tam mělo být, ale jen o trošku. Takže opět stříkačka do ruky, opět nalít olej zpátky do otvoru a opět jsem zjistil, že nedosahuje po jeho spodní okraj. No, rozhodl jsem se to nechat v jistém kompromisu. Je ho objemově víc, než je v manuálu, ale míň, než má být vidět. Tak snad to bude stačit. Nerad bych, aby se začal tlačit někde kolem gufera, když by ho bylo moc. A další věc, co jsem dával dohromady, bylo nějaké to zájzákladnější nářadí (původní z doby koupě je již na dvě věci, obal se rozpadl, šroubováku prakla rukojeť) a povinná výbava. Koupil jsem novou moto lékárničku (stará už prošlá a nechtěl jsem zkoušet inteligenci strážců zákona, co ještě může být a co už ne i po době použitelnosti), koupil jsem ještě další pojistku. A to je opět jeden z nemála případů, kdy se rozcházejí informace z různých zdrojů. Výrobce uvádí 8A, v manuálu firmy Sachs, která tento strojek taky prodávalo pod svým jménem, je uvedeno 10 A. A tak jsem zkontroloval tu, co je u baterie, a je to 10 A. Takže zajít o víkendu do prodejny na náměstí a koupit do rezervy ještě jednu. Mám v plánu ještě pár drobností, ale některé jsou vázány na řidičák a jiné na čas. Ten taky ukáže, co se uskuteční a co zůstane jen v oblasti plánů.

• 

  Pohled z levé strany

• 

  Pohled zepředu

• 

  Pohled zezadu

• 

  Pohled z pravé strany

• 

  Polepy ráfků

• 

  Kovové nášlapy

• 

  Náporové sání

• 

  Nové zrcátko

• 

  Nový grip

• 

  Držák motohodin a obalu

• 

  Nový plášť - vzorek

• 

  Uchycení držáku plexi

• 

  Odstraněná přepážka

• 

  Poškozený řemen

• 

  Kryt osky vepředu

• 

  I tak vypadá defekt