Honda CB 450 (1985)

Krásná a poctivá mašina, zkontruovaná v Japonsku a pro USA nakonec vyráběná v Brazílii.

Více fotografii

Výška jezdce: 170 cm

První dojmy - Tak tuhle motorku jsem si přivezl o jednom jarním víkendu až téměř z Hamburku. Jednou jsem viděl na českém webu inzerát na CB 400 N a od té doby mi tahle řada učarovala. Postupně jsem začal zjišťovat, jak to vlastně s vývojem těchto CéBéček bylo. Honda CB 450 N je následovník zmiňované čtyřstovky. Motor zůstal prakticky stejný, zvětšila se nádrž, změnily se plasty, modernizovali přístroje a ráfky už nejsou nýtované z plechu, ale lité hliníkové.

Recenze

Na první pohled krásný a jednoduchý motocykl. Maximálně spolehlivý vzduchem chlazený dvouválec bez elektroniky. Krásné tvary, krásný zvuk. Musím říct, že ač mám české motorky rád, tohle byl opravdu obrovský skok. A když si člověk uvědomí, že řada dvouválců CB 400 N se vyráběla do osmdesátých let, je to skoro smutné :)

Inzerát od německého majitele jsem objevil ve čtvrtek a v sobotu v pět hodin ráno už jsme vyjížděli s malou dodávkou na 1100 km dlouhou cestu. Majitel neuměl anglicky, my zase německy, ale první dojmy z Hondy udělaly své a tak byla za soumraku nejspíš poprvé za svůj život v České Republice. Majitel mi jí odmítl nastartovat s tím, že jí nebudeme trápit, že je příliš chladno, za to jsem ale dostal kupu náhradních dílů. Jak jsme později zjistil, oboje mělo svoje důvody :)
Zatímco Honda spočívala v garáži na letišti v Praze, já se nemohl dočkat, až jí poprvé nastartuju. A tak to další víkend začalo. Po půl hodinovém trápení na startér a čištění svíček jsem si říkal, že tudy cesta nevede. Koupil jsem nové svíčky a zas to samé – ani neškytla. Protože ukostřené svíčky jiskru dávali, musel být problém ve směsi paliva. Takže jsem sundal nádrž, že jí vyleju, vyčistím a naleju nový benzín. Jenže místo benzínu jsem z nádrže vylil směs vody a oleje s chabou vůní paliva. Záhada rozluštěna – nejspíš už hodně dlouho nejela  Půl dne čištění karburátorů, dalších půl dne jsem měnil olej (původní byl ale krásně čistý), filtr, brzdovku a promazal jsem řetěz. Když jsem to všechno seskládal, nalil jsem do nádrže nový benzín a modlil se. Zmáčkl jsem startér a … po sekundě se na druhé otočení motor okamžitě rozeběhl! Musel jsme se v duchu poklonit před Japonským strojním průmyslem. Od té doby šlo všechno jak na drátku. A tak jsem se na ní začal učit jezdit.
Musím říct, že první dojmy z jízdy byly fantastické. Výkon byl znát, výborná ovladatelnost…prostě maximální spokojenost.
Samostatná kapitola bylo přihlášení na české papíry. Stálo mě to nakonec 7 tisíc korun (museli si udělat výpis technických údajů, protože v německém techničáku chyběla zatížitelnost na nápravy). Navíc ze mě technik na STK dělal pěkného vola…nevím, že zrovna tam končí tihle zakomplexovaní chudáci. Ale povedlo se. Honda dostala krásnou „lichou“ SPZ 5A 1357 :)

Po delší době a asi 1000 najetých kilometrech vám už o této motorce můžu říct něco zasvěcenějšího. Motor je myslím vynikající. Na svůj obsah má slušný výkon 32 kW a díky velkým pístům pěkně zabírá už odspoda. Převody jsou spíše do síly a tak často řadím ob jednu rychlost, protože dořadit během několika sekund po jedné až na šestku je při rozjíždění trochu otrava. Optimální otáčky jsou tak okolo 7 tisíc, kdy motor bezvadně táhne a má zároveň klidný chod. Kolem 4 tisíc otáček se na chvíli objeví slabounké vibrace, ale proti tomu co jsem znal z dvoutaktů to nic není. Chod motoru je v celém rozsahu otáček motoru vyrovnaný, na prázdno se roztáčí opravdu rychle. Volnoběh pěkně drží mezi 1000 až 1500 otáčkami. Maximální rychlost jsem zatím neměl odvahu zkoušet, ale i při 140 km/h má ještě tendenci plynule zrychlovat. Optimální cestovní rychlost je myslím mezi 110 až 130 km/h, přičemž při vyšších rychlostech přes 120 km/h musíte počítat se spotřebou paliva kolem 6 l/100 km. Do nádrže ale načepujete litrů sedmnáct, takže dojezd přes 250 km není problém. Přestože suchá motorka váží 195 kg (je to poctivý kus železa :) ), je výborně ovladatelná a při svých 170 cm s ní nemám problém. Rám je pěkně tuhý a nijak se nekroutí, odpružení se mi zdá vyrovnané. Brzdy jsou přeci jen starší konstrukce, ale i tak ty dva pevné kotouče brzdí slušně. Prostě na své stáří suprově fungující mašina s duší :)

Nic dokonalého ale netrvá věčně a tak jsem si jednoho dne všiml zažloutlého laku na spodku nádrži. V dalších dnech se flek zvětšoval a pak mi došlo, že pod lakem vzlíná benzín. Sundal jsem nádrž, vypláchl jí pořádně vodou a jel ke svářeči. Ten původní bodové svary zapájel stříbrem a zdálo se, že bude všechno v pohodě. Po nalití benzínu ale problém pokračoval. Nakonec se ukázalo, že nádrž měla pod původním lakem vyrezlých několik asi milimetrových dírek. Zřejmě se vše spustilo po opětovném zařazení motorky do aktivního provozu. Tak proto ta náhradní nádrž, kterou jsem od původního majitele dostal :) A tak nezbývá, než vzít druhou, uvnitř mnohem zachovalejší nádrž a pustit se do nového laku. Spolu s tím jsem totiž k motorce dostal kompletní plasty a blatníky a dva z těch původních jsou naprasklé. Honda bude mít tedy nový lak, buď červený (tak jich po světě většina jezdila), nebo stříbrný jako měla.

Na závěr bych ještě podotknul, že těchto strojů u nás asi moc nebude, navíc v neseškrcené verzi, protože v Německu skoro všechny kusy byly omezené na 20 kW. A tak jsme rád, že tuhle tetičku, která se ale umí parádně rozjet, vlastním ;)

V září jsem Hondičku nabídkl k prodeji, jelikož se mi v garáži objevila její větší a mladší sestra CB 750...a tak putovala v říjnu k novému majiteli, respektive majitelce. Loučil jsem se s ním s pocitem, že si jí stejně za pár let koupím zpátky :)