PROFIL MOTORKY

Aprilia RSV 1000 (2002)

Neaktivní Profil uživatele

Vlastník Dablicek200Mph
Vloženo 15.7.2013
Aktualizováno 7.10.2017
Zobrazeno 8 103x
HODNOCENÍ PROFILU OD 58 UŽIVATELŮ
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 10

Popis motorky


Italka, co si nepotřebuje jenom honit triko, ale opravdu umí.
Vyrovnaná, bez pubertálních výlevů, prostě dospělá a hlavně svá.

Více fotografii

Výška jezdce: 170 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda VTR 1000 SP1: Asi ještě nepřišel ten správnej čas, Taliány mám přece jenom radši.
Ducati 748: Jednou bude místo televize v obýváku.

První dojmy - Úplně cítím ten charakter - je to hodně nakažlivý. Chci další dávku...

Motorku bych doporučil pro - Tenhle bajk je pro toho, kdo ví co chce. A ví, že chce pořádnej a ještě poctivej litrovej dvouválec. Taky nesmím zapomenout na Italofili!!!

Recenze

Další překrásná Italka v mé stáji. A navíc s dvouválcovým srdcem na tom správným místě.
Dvouvály mám prostě nejradši, a taky taliánský svéhlavý střepy. Sorry, zase se opakuju.
Mám ji hodně čerstvě, ale náš společný příběh začíná v době, kdy mi teprve schnula občanka. To se mi do rukou dostal jeden film – Torque: Ohnivá kola. Větší sci-fi jsem snad nikdy neviděl. Ale prvních pár minut mě uhranulo. Objevila se tam jedna nádherná motorka, která mi totálně učarovala a já (který koukal v té době po motorkách spíš okrajově) jsem jí totálně propadl.
Byl to první impuls, co mě vyslal do motorkářskýho světa.
Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že ji budu jednou sedlat, asi bych ho upřímně poslal do zadele.
Prostě to byla motorka jen na snění!!!

Jo, milovaná a někým i zatracovaná Aprilia RSV Mille – cesta k ní mi trvala docela dlouho. Furt mi štrachala někde v hlavě. Někdy víc, někdy míň. Začala se postupně vytrácet.
Až jsem se zabouchnul do rudých krásek z Bologne a nakonec dal i jedné přednost.
Ale osud tomu chtěl asi jinak, s Ducati nás rozdělil a já se konečně rozhoupal ke koupi téhle Taliánky.

Není už nejmladší, ale ani náhodou nepatří do starýho železa. Pořád má co nabídnout.
Je kusem poctivýho italskýho železářství, podle někoho možná trpí nadváhou, ale to jsou jenom blbý kydy. V mých očích je prostě naprosto dokonalá. Podvozek je i po letech naprosto excelentní a chirurgicky přesný. Obrovká radost z pohybu z něj přímo čišší. Opisuje naprosto nádherný, čístý a pořádně přesný kružnice. Gratuluji Aprilie!
Prostě paráda.
I v těch nejutaženějších vracácích není 221 kilo téhle postarší dámy (spíš MILFky) ani cítit. Pořád je mrštná jako za mlada. Její Rakousko - Italští rodiče jí totiž už od mala vedli k lásce z pohybu a tvrdě ji trénovali. Takže i ve svých středních letech stále miluje pohyb. Myslím, že dál tajně chodí na pilates, které doplňuje lekcemi bojových umění.
Díky tomu má naprosto dokonalou figuru. Kdejaká plochá, podvyživená supermodelka by mohla závidět. Já ty její proporce jednoduše zbožňuju. A to se jídla rozhodně nebojí. S přehledem dokáže spořádat 8 až 10 litrů potravy na 100. Samozřejmě umí i míň, ale když jí to tak chutná. Proč se upejpat. Nemám srdce jí v tom bránit.
Nechci přece, aby byla celá nesvá a zamlklá. O usínajícím jezdci nemluvě.

Její velké dvouválcové srdce umí pěkně zapumpovat a posílá do krajiny přímo rajskou hudbu. Pořádně hlasitou, uskakujícími důchodci a sousedy tolik milovanou.

Závodní DNA ji předurčuje pro pořádnou palbu. A holka se toho rozhodně nebojí, právě naopak. Chytá pořádnou druhou mízu a ukazuje těm dnešním pojízdným kalkulačkám, že na to pořád má.
A to teda rozhodně má! - Alespoň v reálném světě.
SM jí není cizí. Čím víc se ji nakládá, tím líp. Platí na ni jen hrubá síla. Žádný sraní, pěkně z vostra, pořádně ji chytit pod krkem. Pak funguje jak má a jede se s ní úplně nádherně. Zběsile a živočišně. Všechno rázem ožije a začne dávat ten správný smysl.
Italský geny se jednoduše nezapřou, a o to šílenější je požitek z jízdy.
Ale umí nastavit i druhou tvář a být i překvapivě pohodlná a použitelná v rychlostech blížících se hranici legálnosti. Pomalý popojíždění se jí sice moc nelíbí, ale s poskakováním, patřičným sebezapřením a mazlením se se spojkou zvládne i tohle. Dokonce i asfalt tankodromových kvalit zvládá dost odhodlaně. I když okruhovej jí chutná daleko víc, tam je jako doma.

Brno umíme za 2:25.

Díky převodu ještě víc do síly se chce lehoučce stavět i na trojku a umí pořádně škubat s řidítky. Kolikrát se dere na zadní ještě v náklonu na výjezdech. Musím uznat, že tady by se už tlumič řízení uplatnil a měl by plný ruce práce. (Asi se mi tím snaží říct, že patří na dráhu, a né na silnici).
Je mojí kráskou a zárověň zvířetem. Někdy hodná a někdy divoká. Umí dělat bordel, i jet celkem v klidu. Přesto, že nemá problém zvládat oboje, bordel dělá přece jenom radši a z větší chutí.
Jde jí totiž naprosto přirozeně a znamenitě.
Má i dost vyvinutý talent na průsery (málem jsem kvůli ní přišel o papíry).

Možná bych od litrovýho dvouválu čekal ještě větší brutalitu a sirovost, ale i tak je to slušná divoška. Čím víc kilometrů přibývá, tím víc mi dokazuje, že ten dvouvál v sobě opravdu má.
Umí sebou pěkně vrtět (spíš zmítat). Hlavně pod brzdama při ostrým podřazování.
Je to pěknej, sexy taneček, že i ta rádoby antihoping spojka to tak, tak (ne)pobírá a posílá prdel v jednom kuse dveřma napřed - tomu říkám správná zábava. Zadní guma sice mizí rychle před očima a šlo by to i něžněji, ale strašně mě to baví. Ta čistá radost z jízdy bez přebytečných serepetiček.
Takovýhle bajky, se už dnes bohužel nedělaj.

Ach, ten její charakter, úplně ho cítím, můžu si na něj opravdu sáhnout, je strašně hmatatelnej. Nic podobnýho jsem nezažil, je to nepopsatelný a strašně návykový.
Tohle se prostě musí zažít!!!
Jako správná náladová Italka má ráda jenom určitý spektrum otáček, nizký jí zrovna moc dobře nedělaj. Přehnaně vysoký taky ne, ale pokud jí dáš co chce, umí překvapit a zazpívat parádní koncert.
Brzdit zvláda taky hodně dobře, po Italsku, i když bych rád páčku mačkal o trošku míň. Zdá se být taková tupější, ale při důslednějším zmáčknutí má festovní zákus a tendenci stavět se na přední.
Ejpril je fakt skvělá motorka, parádně udělaná, zatím nejlepší, na které jsem jel.

A aby toho nebylo málo - jakoby Taliánci mysleli i na to, že se bude často rozdělávat, kapoty jsou dole za 5 minut, a to i když mám kopr. Hlavně díky fofr šroubům, je to fakt radost se v ní rejpat.
Nějaká ta muška se taky najde, ale jsou to vesměs všechno jen prkotiny.
Její nejvetší slabina je v baterce, pokud není ve stoprocentní kondici, nechce se jí moc startovat.
S čímž souvisí dnes už legendární odcházení volnoběžky.
Takže dobíjet, dobíjet, dobíjet... a nebo radši koupit novou a silnější!
Zadní brzda permanentně nefunguje a když už jo, má svoji hlavu. Naštěstí není vůbec potřeba.
Taky plyn se mi zdá zbytečně dlouhý a odezva by mohla být ostřejší.
Já jí tyhle nedokonalosti velmi rád odpustím, už prostě patří k její povaze a charakteru. Bez nich by to nebyla ona. Totálně jsem si jí zamiloval a vytvořil si k ní vztah silnější, než ke kterékoli jiné.
!!! Je naprosto skvělá !!!

ŽERU JI

Sezóna 2013
Bajk jsem koupil bohužel až v červenci, takže jsem letos s Millunou najel jen 5252 kilásků.
(+ dalších 250 na Dukně)
Ale o to víc jsem si je užil, mašinka šlapala jak švýcarský hodinky, absolutně bez
nečekaných investic. Ukázala mi, že má pořádnej hlad po divočárnách a nezalekne se ani deště. Natož nějakejch Japonců.
I delší trasy zvládá s naprostou grácií a v klidu odtáhne i plnou polní.
Totálně jsme spolu zrušili jednu sadu gum, která vydržela tak 4000 km té nejluxusnější přilnavosti!!!
A protože rád dělám věci pořádně, nevyhli jsme se ani lehoučkýmu sklouznutí po asfaltu.
Okruh zase bohužel nevyšel, ale příští rok už to snad klapne a nebudu mít jen poloviční sezónu.
V zimě je naplánováno pár lehčích apgrejdů...

...tak v zimě proběhla instalace pořádnýho audio systému od Storm Racing by Mivv společně s navrácením K&N mikráku pro pořádně čistej příjem a ještě hlasitější reprodukci. Taky pár přídavnejch, protipádovejch koleček od Rutana.
S čímž přišla na řadu výměna ložisek v kolech i unašeči, aby mi nic nekladlo odpor při rychlosti na rovinkách.
Milluna dostala pod stroměček i hustej, zlatej gangsta řetěz DID společně s ozubeným prstenem a náramkem, takže vypadá hustokrutě.

Sezóna 2014
Konečně všechno klaplo a odjezdil jsem zase jednou celou sezónu.
Teda s lehčí pomlčkou, jak jinak, než v létě.
Můj původní plán najet minimálně 10K nevyšel a natočily jsme společně jen 7397 kiláků.
Za to fakt parádních!
Ejpril opět šlapala jak švýcarský hodinky, absolutně bez problemů.
Jedinou nečekanou závadou bylo přes zimu úmrtí přerušovače.
Takže ty kydy o nespolehlivosti fakt nechápu???
Koněčně jsme spolu navštívily okruh v Brně, bylo to naše poprvé.
Jen na jednu jízdu, takže to bylo spíš bloudění po trati, kterou znám jen z TV a všelijakých simulátorů.
Vím, jedna jízda nestojí vůbec za řeč, ale gumy byly na plátno a měli problém i při ní. Stačily tři kola a už se nedalo na výjezdech skoro přidávat, prdel měla svoji hlavu a dělala si co chce.
Přesněji se mě snažila sundat.
Navštívili jsme i pár závodů Road Racingu na Těrlicku a v Hořicích.
Máme za sebou i rekordní denní nájezd v podobě 573 km směr Karlštejn, omrknout Lomy.
V létě pak dostala Milluna pořádnou péči o brzdy. Teď se může pochlubit komplet novým předkem.
No, a jak už se u mě stává zvykem, závěr sezóny jsme strávily na Hambálkiaringu.
Tuhle zimu není v plánu žádná úprava, ale možná dostane čiré plexi.

Sezóna 2015
Tahle sezóna je za moji jezdeckou kariéru zatím ta nejslabší - stihli jsme společně natočit jen 4632 kilásků. Milluna zase šlapala jak dobře namazaný stroj, totéž se už nedalo říct o mě.
Jo správně - po dvou letech bez ztráty věnečku se mi ji povedlo zase upustit ze stojánku. A to rovnou hlavou dolů do příkopy. Zase jsme vyvázli s minimálními škodami - Jak já to jenom dělám.
Jsem prostě děsnej haluzák a vím to.
Zase jsme navštívili závody v Hořících, ta trať je prostě skvělá. Jinam to bohužel nevyšlo, letos jsem totiž dodržel svoji novodobou tradici a celé léto nevyjel.
Zakempil jsem v servisu.
Dělalo se toho opravdu hodně. Taky si to Milluna po dvou a půl sezonách bez jediné poruchy zasloužila. Trošku se to ale zaseklo.
Jen idiot dává motorku na přímo obří servis v létě (navíc v období dovolených).
Alespoň že podle mechoše je bajk ve špičkovém stavu. Teda mechanicky.
Kosmetika po mých občasných příspěvcích trošku hapruje.
Co jsem letos nestihl byl Kahanec, IRRC, pořádný výlet, motodovolená ani žádný termín ježdění v Brně. Což mě sere asi nejvíc. Příští rok si to plně vynahradím. Chci být na dromu pečenej - vařenej.
No a podzim jsem věnoval hlavně disciplíně ježdění kolem komína s vidinou spravení chutě v roce 2016. Tak snad to klapne.
V zimě bude lehčí úpravička na zvýšení divokosti. Aneb, jak zvýšit výkon za nejmíň peněz.

V zimě přibyl o zub menší pastorek - 16/45 ve finále.

Sezóna 2016
Letošní sezóna byla jednou z mých nejplodnějších i přes menší problémy, co jsme začátkem měli se nám společně povedlo natočit 8007 kiláčků.
Zimu při čtvrté jízdě nepřežilo čidlo stojánku a začalo vypínat zapalování, jak se mu zrovna zachtělo. Výsledkem bylo, že se z jízdy stal 3x větší adrenalin, než je obvyklé.
Není nad pořádný vzrůšo na křižovatkách. Rozjedu se, nebo mi nakope?
Při otáčení to byla taky neskutečná sranda.
Zimní upgrade splnil očekávání a motorka měla hodně často pěkně lehký předek.
Nakonec i ta stále trvající absence tlumiče řízení není zas tak žhavá. Předek olizuje při akceleraci asfalt tak něžně, že ani není šance pro pořádný fackování.
Při současném napřevodování se zrychlovaní zastaví na 258 km/h. O skoro 30 míň, než je teoretický potenciál tohohle bajku v sérii. Tak leda z kopce.

Samo jsme navštívili oba závody v Hořicích, jak třístovku, tak IRRC.
Třístovka se asi Milluně moc nelíbila a řekla si, že sobota jí stačí a na neděli se prý může vykálit. Zůstali jsme stát kousek před Hradcem, právě nám umřelo i čerpadlo a motorka se na chvíli ustájila v Hradci u skvělých lidiček.
Neskutečná haluz, že jsme se potkali - FAKT MOC DÍKY Raďasovy a Kačce.
Byla z toho příjemná cesta vlakem zpět domů. Přesně ve vyhlášeném italském stylu.

Konečně se nám povedlo podniknout další volnou jízdu v Brně. Byla pro nás teprve druhá a po dvouleté pauze. O to větší radost byla po dojetí, když jsem zjistil, že i ona stačila k více než slušnému překonání mého prvního cíle. Měl jsem splněno hned po prvním kole.

Dokonce proběhla menší dovolená na Slovensku. Zaměřená teda hlavně na ježdění, ale nakonec jsem neodolal a hodil i lehčí tůru po Tatrách. Samo jsem pro tuhle cestu zvolil naprosto prvotřídní cestovní obutí - Supercorsy SP, aneb jak vzít 7,5k a spláchnout je do hajzlu.
Hned po návratu nepřímo navazovala již zmíněná návštěva IRRC v Hořicích z jedinou vyjímkou, tentokrát jsem na závod dojel. Hodili jsme si s Millunou i lehčí offroad lesem, až na dachovská esíčka. Paráda, i když nálet do lesa je podle mě pořád absolutní TOP.
Za necelý týden namotáno 1600 km - asi můj další osobáček.
Gumy se mi naštěstí povedlo opravit. Jak jinak, než na Hambálkách, takže vyhození peněz se nekonalo. I přesto vydrželi rekordních 5339 kiláků.

Po celý zbytek sezóny jsem se už zaměřil spíš na delší vyjížďky, než lítání kolem komína. Musím vyzdvihnout 400 km v dešti z Rokoušem a Petřičákem. Alespoň jsem konečně trochu vypral kombu.
No a úplně na závěr jsem se hecnul a vyrazil na Ještěď. Byl z toho můj další rekord, prý že se se sportem nedá cestovat?
Kecy.

Jo, a ještě něco - konečně jsem Millunu překřtil na Amy.
Už bylo na čase. Přece ji nebudu jmenovat stejně, jako všichni ostatní, co si tenhle bajk koupí.
To teda ne, můj bajk je originál.

Sezóna 2017
Tahle sezóna pro nás začala krapet později a skončila ještě dříve. Prostě ideální kombinace.
Celý začátek jsem trošku bojoval s nadšením jít se jen tak projet. Nějak se mi ho letos vůbec nedostávalo.
Hold mě už Amy neměla čím překvapit, měl jsem ji přečtenou do posledního detailu, do každičkého pohybu. Co taky po páté společné sezóně čekat?
Jediná světlá stránka tak byl Brněnský okruh a i ten neklapl s plánovanou agenturou. Musel jsem teda zavítat na volné jízdy.
Předchozí dva pokusy totálně vyprodané, tak přišla do třetice na řadu rezervace na večerní.
Druhá jízda se mi nakonec stala osudnou a byla pro moji holčičku tou poslední jízdou vůbec. Alespoň čas jsme stihli vylepšit.

Sečteno, podtrženo, letos jsem s Amy najel jen 3025 km. Našich posledních společných.

Proběhl i menší podzimní pojezd po Slovensku, již ale z vypůjčenou KTM 990 SMR. Můj letošní chabý nájezd se nakonec zastavil na čísle 4791.

Budeš mi sakra moc chybět Broučku.





Nejnovější komentáře

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
krAlik33
krAlik33 napsal 02.08.18 v 12:48 10b.

luxusna byla

darin
darin napsal 05.11.17 v 19:03 10b.

Krásnej bajk
Na hambálkách mě asi moc nepotkáš, plánuji ,,prasit'' spíš na sedle, tak třeba tam
Díky za pochvalu mojí motorky, Yamaha je skutečně mou srdeční záležitostí

tazz134
tazz134 napsal 30.05.17 v 16:46 10b.

Nádherná!

Dablicek200Mph
Dablicek200Mph napsal 05.02.17 v 13:18

Thx.

hOOrNeT
hOOrNeT napsal 02.02.17 v 21:06 10b.

líbí se mi tvoje povídání. Vážně že jo. Jasných 10b a ať ti to lítá i v nadcházejících sezónách

Více komentářů



TOPlist