Yamaha XV 1100 Virago (1999)

Krásná klasika pro "Easy ridery", která nikdy nezestárne.

Více fotografii

Výška jezdce: 175 cm

První dojmy - Pohodlná, bezporuchová, jednoduchá, ale přitom krásná mašina. Sedí se na ní, jak v křesle a i po stovkách kilometrů denní "dávky" z ní vstávám odpočinutý. Krásně se vodí, jednoduše ovládá, nemá žádný moderní vychytávky, takže se musí řídit a brzdit, jak za starých časů... :)

Doplňky na motorce - Přepákovaní, výfuky, blinkry a zrcátka (slušivé a kupodivu homologované), plexi, brašny.

Recenze

V roce 2006 jsem si ji přivezl od 1.majitele z Německa, velmi milý pán, nějaký Hufnagel. Měla najeto 25.000 a teď má 42.000 km. Jezdím hodně na cest. enduru, takže třeba vloni jsem na ní najel jen 1.500 km... :( Jak už jsem psal výše, jede se na ní těžká pohoda. Jezdím nejraději 80 - 120 km/ hod. a na to je ideální. Krásně se klopí do zatáček a nebýt nízkých stupaček, dá se jet i ostrá jízda. Dorazy od stupaček pěkně jiskří o asfalt a ten přede mnou má pocit, že ho honí smrt a brousí si při tom kosu ;) Pravda, v zatáčkách se při rychlé jízdě trochu rozhoupe, ale aspoň vím, kde je její mez a zbytečně jí ( i sebe ) netrápím. Mám originál řidítka a s těma se krásně vede. Přepákovaný stupačky jsou tak akorát, aby se pohodlně sedělo a nevypadalo to, jako Pérák... Výfuky Silverline jsou sice hezký, ale zvuk je z nich takový nic moc, neslaný nemastný, spíš uslintaný, neboli homologovaný... V rychlosti nad 120 km/hod. už se objevují vibrace do řidítek a od 130-140 km/hod. i do stupaček. Dá se tak jet po dálnici i dýl, ale není to příjemný a tahle mašina na to není ani stavěná. Já jezdím raději okrskama. Pokud nejste vyznavači tří velkoobjemových kufrů, alias "GéeSo to uveze", pak se na ní dá i cestovat a i daleko. Já jsem na ní projel celý Balkán s 2x15 litovými brašnami a taškou na sedačce. To jsem ale ještě tahal spoustu "potřebných" věcí, jako správný mastňák. Dnes už bych si vystačil s těma brašničkama. Kromě oleje a svíček a fajfky jsem zatím nic neměnil a doufám, že nebudu muset. Je to karburátorová, vzduchem chlazená klasika, takže si s tím poradí každý opravář motorek kdekoliv na světě. Dvě kožené rolky stačí na povinnou výbavu, nářadí, sadu na lepení s bombičkama a nějaký ten Ersatzteil. Osobně vozím jen sadu lanek, svíčky, fajfku a stříbrnou lepicí pásku. Nebál bych se s ní jet i někam dál, její limit je jen ve sjízdnosti silnic. I když chudák občas stráví skoro celou sezónu v garáži, vůbec by mě nenapadlo ji prodat. Je to děvče pro radost a člověk se na ní cítí opravdu hodně freee...