Aprilia SL 1000 Falco (1999)

Zajímavá a vysoce funkční nadnárodní fúze komponentů zahalená do módního a sexy střihu s pověstným mistrovským Italským designem.

Více fotografii

Motorka koupena od Nacht - Vcelku pozitivní, některé skutečnosti pravda nesouhlasily s realitou, ovšem víme jak to chodí, ruzumných kupujících je minimum a kdo chce prodat, nesmí říkat celou pravdu, jinak sám sobě uškodí... poctivost dnes težko někdo ocení

První dojmy - ...poměrně rozporuplné, hlavně stran podvozku, za které ovšem bylo zodpovědné, jak se později ukázalo, naprosto nevhodné nastavení tlumících prvků. Motor naopak zanechal příjemný dojem, ikdyž pro V2 disponuje docela netypickým průběhem HP a Nm.

Recenze

Historie: Falco by se dalo označit jako civilnější a hlavně nedoceněná sestra světoznámé RSV, a oficiálně spatřila světlo světa v roce 2000, kdy typicky jako u jiných značek výroba plně naběhla už v roce 1999. V průběhu let až do ukončení výroby v roce 2005, se na moto nic zásadního něměnilo, kromě konstrukčních detailů v motoru (které bohužel nebyly vždy změnou k lepšímu) a samozřejmě barevných schemat. Kolem roku 2003 přišla na scénu speciální edice "R" s černým rámem, zlatými vidlicemi a rotory předních kotoučů a dvoubarevným schematem, která působila "věrohodnějším" a atraktivnějším dojmem, než předchozí jednobarevné verze. Technicky se měnily jen velmi nepatrné konstrukční detaily.

Technika: V předchozím odstavci jsem už naznačil spojitost s modelem RSV, se kterým Falco sdílí některé zásadní komponenty jako motor s kompletním palivovým systémem včetně elektronického managementu, přední vidlici, zadní tlumič v levnějším provedení a brzdy.

Motor: dobře známý V2-60° o objemu 998cc z dílny rakouského Rotaxu. Jistě nebudu přehánět, když řeknu, že se jedná o jeden z nejpovedenějších a nejspolehlivějších motorů z portfolia tohoto výrobce vůbec. Od roku 2003 bohužel sdílel stejnou konstrukci spojkového koše jako RSV, kdy v nektěrých případech docházelo k uvolnění nýtů zadního krytu tlumiče záběru, který se následně rozpadl na kusy. Pokud se problém neodhalil včas, docházelo k fatálním škodám na vnitřních částech motoru, zejména na převodovce. Průběh výkonu a kroutícího momentu je posazen vzhledem k dané kategorii nezvykle vysoko, u V2 by se logicky očekávalo silné střední pásmo, což se ovšem nekoná. Na využití spodního pásma pak můžeme rovnou zapomenout, motor se zjevně pod 4.000 ot. necítí dobře. Tento fakt je na jednu stranu výhodný pro méně zkušené jezdce, kdy je moto ve 2/3 rozsahu otáček zcela nezáludná, ošem zkušenějším pilotům bude motor připadat poněkud jalový, což ještě výrazně umocní ze série jednoznačně dlouhý sekundární převod. Tento nemilý fakt je možno výrazně korigovat použitím jiného Epromu (chipu) do ECU, kdy dobře zvládnuté mapy, např od BB-Power, přidají kolem 4.500 ot. až 20 Nm proti originálu. V českém rybníce je pak asi nejrozšířenější modifikace pomocí chipu od výrobce výfuků Arrow.
Motormanagement funguje bez problémů, motor reaguje na přidání plynu bez prodlevy, v tomto ohledu zvládl výrobce zadání bez chyby.
6-ti rychlostní převodovka je vcelku kultivovaná a řadí bez větších problémů. Občas se stane, že některá rychlost nezapadne úplně hladce, hlavně v závislosti na otáčkách při řazení, ovšem falešné neutrály nebo podobné nepravosti se rozhodně nedějí. Převody jsou z mého pohledu poměrně dlouhé, poslední rychlost je na běžných cestách využitelná jen velmi omezeně a uplatní se hlavně na dálnici.
Podvozek: přední vidlice Showa a zadní tlumič Sachs spolupracují na výbornou, pokud si majitel umí trochu pohrát s nastavením. K mému nemalému úžasu se mi povedlo nastavení trefit tak (v podstatě náhodou), že moto funguje i na zapadlých a oranžovou zločineckou organisací doprasených okreskách téměř jako moje předchozí BMW. Tady opravdu smekám, takhle fungující podvozek jsem nečekal. Showa je plně nastavitelná, ovšem díky absenci nastavení kompresního útlumu na zadním Sachsu je možnost nastavení komprese na Showě v podstatě k ničemu, osobně jsem příslušné ventily rovnou naplno otevřel. Je trochu s podivem, že výrobce napadají takto nelogické kombinace, jako by to snad celé bylo proto, aby v Aprilii mohli u modelu RSV tuto featuru použít a patřičně na ni poukázat při propagaci, nebo se už plně nastavitelný tlumič nevešel do rozpočtu SL? Soudruzi soudruzi...
Rám je kromě krásného designu i dostatečně tuhý, motobřídil mého formátu jej na hranici možností nikdy nepřivede.
Brzdy nesou podpis italského výrobce Brembo, sestávají ze dvojice 4pístových třmenů a 320mm kotoučů a jsou velmi účinné, zejména při použití správných destiček. Zadní brzda sestává tradičně z jednoho 220mm kotouče a dvoupístového třmenu, který v podstatě nevyužívám a proto se jeho hodnocení zdržím. Bohužel, nejen u Aprilí dochází časem ke "zvlnění" 320mm předních kotoučů, zejména pokud jsou náležitě využívány. Celý problém mají na svědomí brzdným prachem a nečistotami zasenené plovoucí nýty, které jsou z výroby dost těsné. Pokud se problém neřeší, dochází následně k trvalé deformaci kotoučů.

Život s Falcem: Jak možná již vyplynulo z textu předchozího, Falco je i přes V2 koncepci motoru uživatelsky velice přívětivá, nezáludná a krom trochu podivného továrního naladění průběhu motoru i vyvážená moto. Řízení je na klikatých cestách příjemně rychlé, problém trochu nastává při průjezdu rychlých táhlých zákrut pod plynem, kdy Falco projevuje jistou paličatost a do hlubokého náklonu se nechá nutit vysedáním či jiným "násilím". Tento fakt je ale zjevný zejména na okruhu.

Ergonomie je další položka, jež může být zařazena mezi věci, které se na moto povedly. Moto opticky působí, což se následně potvrdí i za jízdy, dojmem kompaktnosti a ovladatelnosti. Celková geometrie rámu a podvozku je proti RSV viditelně zaměřena na větší pohodlí jezdce, což je mimo jiné možno dobře vidět na poměrně nízké výšce zadní části motocyklu, kterou bylo docíleno rovnoměrnější rozložení hmotnosti mezi obě kola a hlavně nižší zátěže ležící na rukou jezdce. Umístění řidítek sice na první pohled působí docela radikálně, ale zkušenost z provozu ukázala, že ruce opravdu na této moto výrazně netrpí. Umístění stupaček bych taky označil jako pohodlné, minimálně ve vztahu k možnosti sportovního využití moto. Vysoce estetické kapoty nesou i známky funkce, zejména přední plexi mile překvapilo svou účinností. Problém v letních dnech naopak působí boční výdechy chladičů, které nepříjemně topí na nohy, na podzim je to spíše pozitivní vlastnost. Sedlo je docela prostorné, avšak jeho velká rovná plocha působí na řidičovo pozadí s narůstajícími km poněkud stresujícím dojmem. Tady ovšem nutno dodat, že tento problém může být dosti individuální a z mého pohledu mi zatím v tomto ohledu sedla pouze jediná moto. Kombinované přepínače na řídítkách mě trochu dělaly problémy, zejména levá strana, kterou jezdec často využívá, z mého pohledu bylo daleko jednudušší si zvyknout na ovládání směrovek BMW, než na uspořádání ovladačů u Falca.
Osvětlení je na moto poplatné dnešní době. Přední reflektor byl sice navržen pomocí počítače, ovšem odvádí jen průměrnou práci, asi jako u většiny dalších moto, kde pro tlumené světlo svítí jen jedna žárovka. Dálkové světlo sestává ze dvou reflektorů, jejichž intenzita svícení je znatelně vyšší, ošem světelný kužel by mohl mít větší plošný rozptyl. Naopak zadní světlo je příkladem jak dobré funkce tak hezkého designu. Směrovky kulatého tvaru jsou hlavně vzadu umístěny nezvykle ke středu moto, z hlediska viditelnosti jsou z mého pohledu v pořádku.
Spotřeba není u Falca nejnižší, což je ale u dané kategorie moto, resp. koncepce motoru vcelku předvídatelný fakt. V mém podání se spotřeba pohybuje mezi 7-8 litry, na okruhu jsem po její hodnotě raději nepátral. Nádrž je naštestí dostatečně dimenzovaná a její obsah 21 litrů paliva zaručuje poměrně rozumný dojezd.

Z celkových negativ moto, kterých není mnoho, majitelé uvádí občasné problémy s funkcí relé startéru a nefunkčním regulátorem/usmernovačem dobíjení, což je nakonec u moto obecný problém. Elektrický svazek je v porovnání s Japonci řešen o poznání méně precizně, ovšem osobně jsem na moto zatím žádný problém elektrického charakteru nezaznamenal. Další z věcí, která mě osobně příliš nesedla, je provedení přístrojů a jejich nepříliš výrazné noční podsvícení. Jako poslední věc, která mě poněkud znepříjemňuje život, je malý prostor mezi kyvnou vidlicí a řetězem, který značně omezuje procházející svod výfuku a tím znesnadňuje mazání řetězu.

Protože jsem většinu dalších postřehů již rozvedl v popisu technických částí a koncepcí, snad bych jen dodal, že hydraulická spojka funguje sice dobře, ovšem vyžadue nezvykle velkou sílu k ovládání. Co je naopak příjemné, je funkce podlakového "anti-hoppingu", což je v podstatě mebrána reagující na vysoký podltak v části sání mezi klapkou a sacím portem při náhlém zavření plynu - jednoduché a vysoce funkční řešení.

Závěr: SL 1000 Falco je v mých očích sympatická, designově aktraktivní a uživatelsky nedoceněná motorka, která potěší výborně fungující podvozkem a v kategorii V2 až překvapivě nezáludným motorem. Díky její nevelké popularitě nabízí spoustu užitné hodnoty často za velmi málo pěněz, s možnostmi širokého využití od krátkých vyjížděk po okolí, přes kvalitní svezení na okruhu až po silniční cestování.