Pérák čerstě po renovaci. Po večerech jsem si s ním hrál asi rok. Udělal jsem ho do šroubku. Motor je zatím v záběhu, ale je znát, že s každým kilometrem si všechno víc a víc sedá, líp to jede a zvuk je čím dál ušlechtilejší.
První dojmy - Je to veterán. Jízda na něm se nedá srovnávat s moderními stroji. Pérák je lehký, nízký, snadno ovladatelný. Jeho konstrukce je jednoduchá, přesto velmi elegantní. Je postavený z poctivých materiálů. Dnes by taková motorka už nemohla vzniknout.
Recenze
Péráka jsme kdysi dávno koupili od známého za 7000 Kč. Měl motor z kývačky, světlo z kývačky, nepůvodní nosič a dvojsedlo - klasické úpravy, které se na těchto motorkách prováděly, když se je jejich majitelé po příchodu kývaček snažili zmodernizovat. Byla to první silná motorka, na které jsem jezdil, takže veterán neveterán, občas jsem ho trápil po lese. Papíry neměla, takže se na něm ani jinam moc nedalo. Pak na něm táta nějakou dobu jezdil se značkami z jiné motorky.
Po čase jsme společně provedli "renovaci". Úvozovky jsou na místě, protože jsme v podstatě neudělali nic víc, než amatérský nový lak. Krom toho jsme staré chromy stříkli stříbřenkou ve spreji a bylo. I tak to bylo ale plno práce s kitováním a broušením. Nevím ani proč, ale moc jsem na něm pak ani nenajezdil a pérák reznul mnoho dalších let v šopě a čekal, až dostanu rozum.
Loni v létě se to ve mě konečně nějak hnulo a dozrálo rozhodnutí. Začal jsem brousit po fórech a inzercích a shánět původní motor. Ten jsem nakonec koupil u pana Tomance v Senince (První valašské motomuzeum). Motor je podle čísla ze zbrojovky z roku cca 48. Další krok bylo postavení motorky na papíry - to jsem si dal jako podmínku před tím, než vůbec začnu s renovací. Veteránská čísla jsem nechtěl, takže jsem sehnal relativně levné doklady na kývačku a motorku na ně přihlásil. Snadno se to řekne, ale stálo to dost zjišťování, peněz a úsilí při boji s vrtošivým úředním šimlem. Nakonec se podařilo a úředničina byla za mnou. Renovaci jsem začal GO motoru (klika, výbrus, ložiska, hřídele převodovky, některá kola, spojka), pak přišla na řadu plechařina, rovnání a vyvařování pokřiveného a jinak poničeného rámu, repase nábojů kol, dynama, brzdového obložení, atd atd. Do toho shánění chybějících dílů, nakupování spousty nových, některé drobnosti jsem si vyrobil. Chromy jsem nechal udělat u pana Vepřeka - můžu jen doporučit. Lakoval pan Šavrda z Choryně - taky plná spokojenost. Linky namaloval původní ruční metodou pan Holíš ze Zubří - cena směšná, kvalita perfektní. Následuje fáze skládání - asi nejkrásnější část renovace. Pomalu toho přibývá a všechno je čisté, krásné, jako nové. No a v červnu motor na první šlápnutí zabublal. Pocit při první jízdě se tak nějak těžko popisuje. Přestože je pérák jeden z nejdostupnějších veteránů a dílů jak originálních tak replikových je všude požehnaně, dá to všechno hodně práce a stojí to hodně a hodně času. A právě ten čas strávený v dílně nad díly rozebraného motocyklu vytváří vztah člověka ke stroji, který mu pomalu znovu roste pod rukama. To se prostě nedá srovnat s tím, že si koupím novou motorku někde v obchodě.
Takže péráček je teď v záběhu a ladím. Zlobí dobíjení, zvoní vychozené a dosud nezrepasované šoupě v karbecu, na pár místech ještě teče olej... Ale jede to a krásně!
Koukám, že už jsem jednou chválil, ale ty fotky naprosto nemají chybu.
Krásný příběh, začínal jsem taky tak.
blahopřeji k péráku. Fotky jsou luxusní.