Ducati 848 (2010)

Nádherný ultimativní Italský dvouválcový stroj plný emocí. Splněný motorkářský sen

Více fotografii

Motorka koupena od Martin Špinka - Férové seriózní jednání.

Výška jezdce: 178 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Ducati 999: 848 je dizajnově prostě nádherná a letmáč je letmáč.

První dojmy - Nekompromisní jízdní vlastnosti, tuhý stabilní podvozek, dobrý zátah od spoda a famózní brzdy. Motorka mi sedla okamžitě, pouze vyšší tlak na zápěstí.

Motorku bych doporučil pro - Individualistům, někomu, kdo ocení její jízdní vlastnosti a oželí cestování. Je to stroj na emoce, pro zážitek z jízdy. Jízda je cíl.

Doplňky na motorce - Tlumič řízení Bitubo.

Průměrná spotřeba - 5.355 l/100km

Recenze

Jak začít. Nejsem nejmladší, ročník 1970, začal jsem jezdit cca ve 12 samozřejmě na Pionýru, kterého jsem si nejdříve zrepasoval. Pak Simson a Emzetky, 150 a poslední 250. Ta už jela móc pěkně, pobila Javičky. Pak 15 let pauzy z důvodu budování rodiny. Přišla konečně vysněná velká mašina – Suzuki GSR 600. No normálně by nebyla, ale pořád jsem vyhrožoval, že ji koupím a nakonec jsem to udělal. 14 dní se mnou nemluvila ani klika u dveří. Dobrá motorka, hodná dole a nahoře docela jela. Byl jsem s ní jak na okruhu v Brně tak v Mostě. Ale začínal jsem cítit, že to není to pravé ořechové. Především mi vadilo nemožnost doladění přední vidlice, šlo tam pouze naladit předpětí pružiny a motorka se buď houpala, nebo poskakovala jak kozel. Snil jsem o fůl nastavení. Před třemi roky mi kamarád půjčil Ducati 999 a já jsem byl nadšený. Průběh motoru a jistota podvozku a ten Italskej dizajn. No to by bylo něco. V roce 2008 přišla Ducati s novinkou 1098 a s menší sestrou 848. Pro mě dizajnová nirvána a technický skvost. A byl motorkářský sen na světě. Letos , přesně 15.8.2012 jsem si ten sen splnil. DUCATI 848, rok výroby 2010, najeto 5868 km. Co více si přát, vzhledem k počáteční investici. Den před tímto zlomovým datem jsem s těžkým srdcem prodal Suzuki. Nastal nový věk a to doslova.
Dukatku jsem koupil od jednoho člověka z Kolína, nejdříve ji měla nějaká promo společnost asi dva měsíce, bylo to někde po výstavách a prezentacích , po dvou měsících ji nazpátek vzala Motto Itália Praha. Zajížděl to člověk od Ducati, dělali na to první servis. Pak to koupil ten člověk z Kolína a moc na tom nejezdil. Má to ještě origo gumy tak na 50%, všechno odpovídá tomu proběhu. Teď to má najeto 6086 km, jenom to umeju a naleštím svody. Je jak nová. No jízda, čekal jsem, co přišlo, je to ultimativní stroj bez kompromisů, plný emocí. Italka jede oproti GSR daleko líp odspoda, ale ten výkon o 38 koníků větší ani není moc poznat oproti té Suzuki. Jsou to takoví hodní koně. Supr podvozek ještě více supr brzdy, na to jsem nebyl zvyklý a tvrdší podvozek. Jsem ale nadšený jak malý dítě. Byl to můj motorkářskej sen, jsem na vrcholu blaha. Učím se s tím jezdit, ona vyžaduje aktivní přístup a na to jsem nebyl zvyklý, jezdím tedy jak posranej. Ta motorka mě totálně převyšuje, ale mám rád výzvy. Dnes jsem byl na Dubskejch zatáčkách a ta mašina mě totálně dostala. Moc pěkná zátah odspodu, znovu říkám hodný koně, a že tam opravdu jsou, zjišťuji až podle tachometru. Jsem všude opravdu rychlejší, ale nepřipadá mi to. Výborná odezva od kol, téměř křišťálová, ohromná neskutečná stabilita podvozku a jeho jistota. Prostě se jen nebát a poslat to tam a ta motka si s tím poradí. Pro mě opravdu opravdová změna a konečně něco po čem jsem toužil. A že bolí ruce, že není vidět v zrcátkách, no to k tomu jaksi patří. Ona je o emocích, dostane tě a už nepustí. Budeš jí milovat nebo nenávidět. A já jsem se zamiloval, do konce života. Prostě jsem nadmíru spokojený a každopádně s tím musím na okruh a poznat její nejsilnější stránky. Navíc její dizajn, je to opravdu Ferrari na dvou kolech.

Rok 2012 máme spolu za sebou. Nastala nová sezóna 2013 , konečně jsme se dočkali.
První jízda proběhla až 15.4. 2013. Mohl jsem tedy poprvé vyzkoušet namontovaný tlumič Bitubo. No první km nic moc, docela jsem se velmi pozvolna rozjížděl. odpolko to už bylo super. Tlumič jsem z 18 poloh nastavil na 14. Motorka je s ním opravdu velmi klidná, výjezdy ze zatáček v pohodě, dříve celkem dost cukaly řidítka, teď nic. Uvidíme na okruhu. I když jsem trefil díru v zatáčce, opět v poho, motorka krásně v klidu.





Takže prozatím velká spokojenost. Stále si užívám každý km na Ducatce. Je úžasná, přesně splňuje moje potřeby, krátké adrenalinové vyjížďky na vyčištění hlavy. Na kochačku krajinou, či výlety jsou jiné motorky. Na tohle mám kolo, ale to je zcela jiný příběh.

Sezóna 2014 za námi, a já můžu provést konečné rezumé.

Motor a převodovka:
Elkový dvouválec s obsahem 849 cm3, výkonem 98,5 KW a krouťákem 96 Nm. Parametry, které v době 200 koňových monster litrové řady nikoho neohromí. Ale výkon není naštěstí všechno. Navíc si je třeba nekriticky přiznat, že ten výkon je na moje schopnosti tak akorát. Takže, motor do 3000 tisíc je ucukaný, velmi surový, ale přesto spontánně reaguje, jakmile překročíte toto pásmo, motor vás veze na vlně krouťáku, výborně táhne až k omezovači někde u 11 000 ot/min. Pokud dobře vycítíte a využijete jeho charakteristiku, odmění se velmi temperamentní jízdou a rozhodně nebudete postrádat nějaké koně. Já osobně se s ním mazlím mezi 6 až 8 tisíci ot/min., motorka výborně zrychluje, jízda je nádherně plynulá a energická, doprovázená nádherným jadrným zvukem dvouválce a vy se cítíte jako král. Projev je nezáludný velmi přátelský, prostě vás to nechce za každou cenu shodit nebo trestat za sebemenší chybu. Takže hlavní pozitiva – krouticí moment s výrazným tahem v nízkých a středních otáčkách a ten zvuk. Spotřeba, pokud jezdím plynule v mém oblíbeném pásmu, překvapivě moc nežere – nádherných 5,5 litru. To ukazuje na vynikající účinnost tohoto motoru. Pokud vyrazíte na okruh, hravě jste nad deseti litry. Maximálka, výrobce uvádí snad nějakých 260 km/hod, videa na YouTube ukazují něco kolem 277 km/hod. Já ji rozmotal na dálnici někam ke 258 km/hod. Tohle není pro mě důležité, motorka je na zatáčky. Šestistupňová převodovka, převodové stupně poměrně dlouhé. Je poznat, že motorka je koncipovaná na okruh, i když např. v mosteckém retardéru nevím, jestli jedna nebo dva. Možná delší jednička by byla výhodou. To dlouhé spřevodování umožňuje právě krouťák motoru. Řazení velmi přesné, vyžaduje však trochu důrazu, neutrál řazen bez problémů. Dané převodové poměry a otáčky motoru jsou příčinou nelibosti jízdy po městě pomalou rychlostí. Je nutné jet převážně za jedna či za dva, občas spojkovat nebo mít velký cit pro motor. Jakmile se ale dostanete ven, vše začne dávat smysl a perfektně do sebe zapadat.

Rám:
Ocelový, příhradový s letmo uloženou zadní vidlicí. Je mimořádně tuhý a především on s dobře nastaveným podvozkem zajišťuje chirurgickou přesnost v zatáčkových pasážích. Velmi silná stránka stroje.

Podvozek:
Plně nastavitelná přední vidlice (předpětí, útlum a komprese), plně nastavitelný zadní tlumič. Vše od značky Showa. Tovární nastavení je trochu tvrdší, především zadní tlumič. Pokud člověk nedává pozor a trefí nějakou vlnu na asfaltu, dostane pěkný kopanec do zadku, v horším případě si to přirození rozdá s nádrží. Předek trochu měkčí, pro okruh je lepší ho přitáhnout. Celkově ale nejde až o tak prkenné nastavení jak se traduje, samo polňačky a silničky mezi vesnicemi nejsou to pravé ořechové, ale dá se. Čím víc tlačíte na pilu, tím lépe vše začne fungovat. Proměřil jsem základní statické nastavení a zaznamenal hodnoty. Váha jezdce i s výstrojí 92 kg:

Zadní kolo
statické propružení bez jezdce statické propružení s jezdcem
měření č. vyvěšení zatížení vyvěšení zatížení
1 656,0 651,0 656,0 640,0
2 657,0 651,0 657,0 638,0
3 657,0 651,0 657,0 637,0

Průměr 656,7 651,0 656,7 638,36
rozdíl 5,7 18,3

Na seřizovací matici 17 mm
Přední kolo
statické propružení bez jezdce statické propružení s jezdcem
měření č. vyvěšení zatížení vyvěšení zatížení
1 0,0 16,0 0,0 31,0
2 0,0 16,0 0,0 31,0
3 0,0 16,0 0,0 31,5

Průměr 0,0 16,0 0,0 31,2
rozdíl 16,0 31,2
Na seřizovací matici 18 mm, 4 drážky

Okruh doporučené nastavení:
Zadek Předek
statické propružení bez jezdce statické propružení bez jezdce
0 - 10 mm 5 - 15 mm
statické propružení s jezdcem statické propružení s jezdcem
25 - 30 mm 25 - 30 mm

Silnice doporučené nastavení:
Zadek Předek
statické propružení bez jezdce statické propružení bez jezdce
30 - 35 mm 30 - 35 mm

Výsledky potvrdily pocity z jízdy, tj. že sériové nastavení je spíše na okruh, předek poněkud měkčí než zadek. Seřízení přední vidlice v pohodě, výborný přístup jak k předpětí pružin, tak ke kompresy a útlumu. Zato zadek, komprese ještě v pohodě, přepětí jenom se speciálním klíčem a dostatkem trpělivosti, útlum, skrz vidlici protáhnout dlouhý imbus a svítit baterkou. Fakt bezva práce.

Geometrie:
Sportovní posed s výrazným zatížením rukou. Na moji výšku 178 cm v celku dobré úhly zalomení nohou, i když po celodenní jízdě to trochu bolí. Ruce, tak ty trpí. Pokud jezdíte svižně do těch 200 km za den s občasnou přestávkou na pumpě, je to v pohodě. Pokud však jedete delší štreku, v mém případě 600 km, pak už to otravuje, bolí a toužíte po každé pumpě, abyste mohli zastavit. Ke konci jsem to už chtěl hodit do příkopu a jít pěšky. Dle mě motorka na adrenalinové vyjížďky, na okruh. Cestovat ne, pouze se sebezapřením (někdo to může vnímat jinak) na to jiný typ motorky. Co je na Ducatce famózní, tak její štíhlost. Je nádherně uzounká, výborně se s ní pracuje v zatáčkách. Jinak je na ní překvapivě dost místa, není tak pidi jako R6, může se na ní poskládat i docela pěkný řízek. Delší nádrž, dostatek prostoru pro změnu polohy na sedle, výška sedla od země nějakých cca 815 mm, poměrně široká dobře tvarovaná řidítka. Řekl bych, že si polohu na ní najde téměř každý. Spolujezdec? Proboha co to je? No 848 má zadní sedátko, zadní stupačky. Moje žena a moje zápěstí vydrží tak max. 50 km, pak nutná zastávka. Velmi mladé páry to mohou vidět jinak.
Geometrie podvozku spíše nahrává dlouhým táhlým obloukům, kde je stroj úžasně stabilní. Poměrně snadno se stroj překlápí, krátké utažené zatáčky jdou trochu ztuha, ale spíše to já neumím. Nastavení geometrie je možné, úhel řízení a stopa, pomocí zasunutí předních vidlic, nebo pomocí stavěcí těhlice na zadní vidlici, kterou jsem zakoupil. Prozatím jsem s tím neexperimentoval a nechal jsem sériové nastavení. Pro nastavení zadku existuje perfektní matrice pro odměření hodnot zdvihu, dá se to koupit, snad to pořídím.

Brzdy:
Původní vybavení 848 ne EVA jsou čtyřpístková radiální Bremba, vzadu dvoupístek stejného výrobce. Kotouče předek 320 mm, zadek pak 240 mm. Účinnost dobrá, po Suzuki co jsem měl výrazný posun. Přesto jsem provedl výměnu předních třmenů za monobloky Brembo M 4, standardně montovaná na 1098 a další nebo na 848 EVA. Musím uznat, že jsou famózní. Nejlepší brzdný účinek jaký jsem poznal. Výborně dávkovatelné s razantním nástupem. Občas je to i vo hubu, především ve městě, kdy jsem už párkrát zablokoval předek. Zadek v pohodě, brzdný účinek dobrý. Je dobré po vyjetí brzdy ohřát, pak se dějí věci. Vzhledem k určení a charakteru motocyklu je to vynikající.

Pneu:
Standardní rozměr pneu pro motorky typu SS, tj. předek 120/70 a zadek 180/55 , obě na 17 palců. Ducatka = Pirelli v případě 848 sériově montované dragony Supercorsy, v podstatě homologované závodní pneu na silnici nebo tak nějak. Nechytat za slovíčka prosím. Na okruhu gumy super, na silnici, protože nejezdím pořád jak bezmozek výborné v létě za slunečného počasí, ale jakmile teplota klesne pod 18 stupňů, než se ohřejí, kloužou. Řekl bych, že na silnici jsou vhodnější gumy, v současné době Rosso Corsy a velká spokojenost.

Dizajn:
Od dob 916 pro mě ten nejkrásnější motocykl. Mám jí už více jak dva roky, a pořád na ní zírám s otevřenými ústy. Strašně rád ji myju, čistím a leštím, kochám se jejími tvary, které na sluníčku vystavuje na odiv. A dle reakcí motorkářské rodiny i případných kolemjdoucích nejsem sám, komu se líbí. Vždy rád zastavím na pumpě, motorku postavím a jdu opodál. Sednu si, pozoruji její krásu i pohledy kolemjdoucích. Ano, hřeje mě to u srdce. Bohužel dizajnu padly za oběť některé věci. Tak především v nádherných zrcátcích není nic vidět, je třeba aktivně vyhnout trup, nebo v mém případě odtáhnout ruku od trupu, pak je vidět trochu za sebe. Ta překrásná přední kapotáž je poměrně nízká, někdo by řekl, že na ní více fouká, ale to neřeším. Už jste někdy na okruhu nebo krásných zatáčkových pasážích žehraly na velký odpor vzduchu? Tam vnímáte přeci spoustu jiných nádherných vjemů a pocitů. Bohužel ta nízká kapotáž umí skřípnout prsty, když si nedáváte pozor a dáte plný rejd. Silueta motocyklu je drobná, při pohledu ze předu, ale především z vrchu si uvědomíte, jak je motocykl neuvěřitelně štíhlý. Jak se na ní velmi dobře sedí, přestože je poněkud tužší. Je také poměrně praktická, pod sedlem spolujezdce se nachází malý úložný prostor, do kterého dostanete, příruční nářadí, kapesník, lékárničku a mobilní telefon. Co víc psát, stačí pohled na její krásu a svůdné tvary:







Shrnutí:
Mám na ní odjeté dvě sezóny. Prozatím bez problémů. Co se týká údržby, to je popsáno v deníku.
Ducatka není na polykání km, ale na prožití vlastní jízdy. Není na přesouvání z bodu A do bodu B, ale neuvěřitelně se těšíte na každý km na ní, na každou zatáčku, na každou akceleraci, na její drobné vibrace, na zvuk po kterém vám běhá mráz po zádech, na její brilantní přesnost v zatáčkách, na výbornou ovladatelnost, na neuvěřitelnost čitelnost a komunikativnost podvozku na úžasné brzdy. Když pak zastavíte, ona vám svým praskáním v potrubí a svojí vůní vypráví příběh posledních zatáček. Na konci dne ji uklízíte do garáže, dlouho se ještě na ni díváte a těšíte se, co přinese ten příští.
Přestože jsem již sejmul růžové brýle, ta motorka mě pořád neuvěřitelně baví. Nemá žádnou elektroniku, nemá ani obrovský výkon, není to poslední výkřik technologií, ale má charakter a duši.