Ducati Monster 750 (2000)

Moje první Ducati se kterou jsem i nejvíc procestoval

Více fotografii

Recenze

S mou první ducati jsme se dlouho a dlouho sbližovali. Je to přesně tak, jak se říká, že sedneš na japonce a připadá ti, že na něm jezdíš odjakživa, je hodný, všechno sedí, pasuje atd. S ducati je to přesně naopak. O to víc po cca 2 měsících ježdění s rozporuplnými pocity (já debil, co jsem to koupil) jsem zjistil, že se těším na každou další jízdu a zážitky byly neuvěřitelné. To byla doba (cca 2 měsíce) kdy mě japonec přestával bavit a pokukoval jsem po něčem jiném. S touto ducatkou jsem procestoval Rakousko, Alpy, Italské průsmyky, San Marino, Missano ...Není pravda, že se na těchto italských vibrátorech nedá cestovat. Je to jen otázka rozložení denní dávky kilometrů a jet s lidma, kteří jedou opravdu na výlet a ne na dostihy. Když pojedeš třeba na varaderu 700 km v tahu, tak taky budeš mít prdel jak pavián!...Když se mě někdo ptá na největší rozdíl mezi japonskýma a italskýma motorkama, tak s nadsázkou říkám: "Když jsem měl japonce a šel se svézt, tak jsem se v garáži nasoukal do kombinézy, vytáhl motorku, nastartoval a jel." Když jedu na ducati, tak napřed vytáhnu motorku s garáže a zkusím jestli nastartuji a když jo, tak se jdu obléct. ...Tak jsem si na ni zvykl, že myšlenka prodeje byla pro mě nesmyslná, ale postupem doby mi strašně chyběl rachot otevřené spojky. Je fakt, že tuto motorku jsem měl nejdéle!