Honda VFR 800 (2006)

Moje druhá motorka a první velká motorka . Univerzál pro dojíždění do práce, cestování na dálku, ve dvou i na dynamičtější sportovní jízdu. Je to sice Honda, ale jsem spokojenej... 4 válce do V, systém V-Tec a zvuk dieselové lokomotivy.

Více fotografii

Motorka koupena od motobikes - Koupeno od Motobikes v Bylanech. Byli moc ochotní vše ukázat už napoprvé, kdy jsme se přijeli jen podívat a ani sme nejspíš nevypadali jako potencionální kupci. Před koupí jsem ji krátce projel, všechny dotazy na stav byly vysvětleny a motorka předvedena. K motorce jsem nakonec dostal vyřízené CZTP (které se původně měly platit) a držák na boční kufry GIVI zdarma, ještě jsem přikoupil držák na TankBag SW-Motech se systémem BagsConnection, který se osvědčil už na Ninje (rovnou mi ho namotnovali ;).

Výška jezdce: 186 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki ER 6F: Zejména to, že se mi nedařilo v té době sehnat motorku jakou jsem si představoval (2009-2010 v zelené) a také to, že jsem chtěl něco hodně pohodlného na ježdění ve dvou (VFR je větší a pohodlnější). +VFR je mnohem hezčí :)

První dojmy - První dojmy z nové motorky - no co si budeme povídat - trojnásobný nárůst výkonu i objemu a na netu všudypřítomné strašení systémem V-Tec, takže jsem měl opravdu velký respekt a snažil se jet opatrně, na dálnici na rovince jsem samo sebou zkusil potahat plynem až někam k 220km/h... určitě by šla i dál, ale nechtěl jsem hazardovat (po celou první sezónu už jsem pak ani rychleji nejel :). První dojmy byly, že je opravdu těžká a neobratná, ale to se po přechodu z malorážky dalo čekat.

Motorku bych doporučil pro - Rozhodně pro všechny co často cestují (nebo jezdí ve dvou), ale přitom se úplně nechtějí vzdát sportovní motorky.

Doplňky na motorce - Motorku jsem si zatím vylepšil koupí držáku na kufr a kufrem Givi E460 v barvě motorky a bočními kufry - taktéž značky Givi, model E 41 Keyless (v černé barvě). Předpokládám, že po sezóně 2013 půjdou všechny přelakovat - černé do červena, červený topcase na zakrytí rýh a šrámů :). Zavazadlový výčet završuje SW-Motech "podkova" na nádrži určená pro rychlé použití tangbagu stejné značky. Cestovní komfort dále zlepšuje 12v zásuvka instalovaná do boční kapoty pod řidítkami a držák telefonu/GPS RAM Mount. To vše ještě doplňuje ukazatel rychlosti GiPro.
Zabezpečení motorky zajišťují osvědčené (z Ninjy) od Rutana, montáž byla tentokrát složitější zejména kvůli nutnosti řezání do kapot, ale nakonec to nebylo až tak hrozné jak by se mohlo zdát. Padáky jsou ve stříbrné barvě a hezky na mašinu ladí.
Jízdu zlepšují tyto doplňky - zaprvé PowerCommander, který by měl zlepšovat průběh motoru, bohužel ale nemohu soudit, jak velký je rozdíl, protože jsem s ním už motorku koupil. Dále pak centrální tlumič Ohlins, který tam šel místo původního originálu. Zde je rozdíl fakt veliký, origo tlumič byl dotažen na největší tvrdost, ale stejně jsme ve dvou s kuframa občas škrtli na retardéru nebo tak. Stejně tak vepředu jsou ve vidlicích lineární Ohlinsy, takže kompletně vylepšený podvozek :)
Určitě by za zvážení stály laďáky, protože se sériovými je to snad nejtišší motorka, co znám - je to paradoxní, ale 250tková ninja s laďákem měla lepší zvuk. Problémem ovšem je, že sériové výfuky jsou nádherné a žádné laďáky co jsem viděl se jim moc nevyrovnaj :/

Recenze

Přes zimu 2010-11 jsem řešil jestli ještě sezónu odjezdím na staré Ninje 250R nebo půjdu do větší, na podzim sem ji lehce položil, takže dilema bylo buď rovnou prodat, nebo opravit a nechat. Nakonec jsem povyměňoval špatné díly (no zas tolik toho nebylo - podsedlovka a stupačka všeho všudy tak 2,5k) a nechal přestříkat airbrushem k obrazu svému. Odjezdili jsme spolu několik dobrých měsíců, až přišel červen - možnosti byly buď nechat a velký garanční servis, gumy a pár drobností (dohromady cca 10k) nebo prodat. Pokusně jsem ji nadhodil na inzerci s tím, že buď prodám a budu investovat raději do nové motorky, nebo neprodám a taky fajn a sezónu dojezdím na Ninje. Nakonec jsem Ninju prodal, což se zpětně (po dalších dvou sezónách) ukázalo jako dobrý odhad, protože ceny pak šly hodně dolu a tím + cenou za velký servis bych prodělal tak 30k proti okamžitému prodeji.

A tak začalo dilema co za nový stroj. Základní požadavky byly - univerzální, spíše cestovní stroj, kapotovaný, hodně pohodlná jízda ve dvou a možnost osazení 3 kufry. Původní váhání mezi cestovními endury a sportovně cestovními jsem zúžil na druhé jmenované (přeci jen nejvíc jezdím po městě a chci mít možnosti se i svižně vyblbnout) a konečné rozhodování bylo mezi Kawasaki ER6-F 2009-10 nebo Hondou VFR 800 2006-07. Na jednu stranu jsem si přál zůstat u Kawasaki, která navíc slibovala při novějším stroji nižší cenu, na stranu druhou Honda nabízela papírově i vzhledově zajímavější mašinu. Jak to tak bývá, tak nakonec rozhodla zejména (ne)nabídka - ER6F v nových ročnících a zelené barvě by se musela složitě dovézt ze zahraničí a proti tomu byla k dispozici vymazlená VFR v červené metalíze, tedy přesně taková, jakou jsem chtěl. Dnes zpětně po jedné sezóně musím říct, že jsem rád, že žádná ER6F k dispozici nebyla, protože zaprvé uvedli nový lepší model a zadruhé by pro mě s přítelkyní vzadu nebyla na delší cestování až tak vhodná.
Poslední výlet na Ninje vedl na vyhlédnutý kus (Motorka původem z Itálie měla natočeno pravděpodobně skutečných 26000km) do Bylan, prohlédnout a po víkendu když byla Ninja prodána bylo jasno - rezervace, záloha a v sobotu pro VeFeRku. A pak hurá na prvních 250km do Karlových Varů. Počasí tak typické pro léto 2011 - zataženo s těžkými mraky, ale měl jsem kliku a celou cestu nepršelo.

***První dojmy a 250km***
První dojmy z nové motorky - no co si budeme povídat - trojnásobný nárůst výkonu i objemu a na netu všudypřítomné strašení systémem V-Tec takže jsem měl opravdu velký respekt a snažil se jet opatrně, na dálnici na rovince jsem samo sebou zkusil potahat plynem až někam k 220kmh... určitě by šla i dál, ale nechtěl jsem hazardovat (po celou první sezónu už jsem rychleji nejel, takže stále netuším jaké jsou maximální možnosti ... možná někdy na letišti :). První dojmy byly, že je opravdu těžká a neobratná, ale to se po přechodu z malorážky dalo čekat.

***Po dvou měsících a cca 4000km***
Nyní už můžu hodnotit lépe - na motorce se sedí spíše vzpřímeně, poloha je pohodlná, jen plyn jde trochu ztěžka (budu muset nechat trochu povolit), takže po delší cestě trochu bolí zápěstí. Cestování se spolujezdcem je velmi pohodlné pro oba - dokonce se říká, že pro spolujezdce jedna z nejlepších motorek - a asi jo přítelkyně si ji vychvaluje. Hodně špatná je pomalá jízda (pod 25km/h), kdy to na jedničku trochu cuká, měla by pomoct změna sekundárního převodu (přes zimu). Mám verzi bez ABS, jen se systémem CBS, kdy při brždění předkem spíná trochu i zadek. Ne že by brzdila špatně, ale dovedl bych si představit, že by brzdila i silněji... Pokud člověk chce silně zabrzdit, tak se musí vzít silou dvěma až třemi prsty (ale ani tak to není ideální), což já jsem zvyklý jen jedním. Uvidíme, co se stane po výměně desek, kapalin a seštelování páčky přední brzdy.

***Po dvou sezónách a cca 25k km***
Původní "problémy" - tuhost plynu a cukání pod 25km/h se víceméně vyřešily praxí a sžitím s motorkou a už je tolik nevnímám, přesto asi v budoucnu dovybavím plynovou rukojeť cruise controlem na dlouhé jízdy. Nové brzdové desky, brzdová kapalina a trochu seřízení zlepšily brzdění dostatečně na to, abych by spokojen, i když cítím, že by to mohlo být ještě kapku lepší, ale nic moc víc s tím už asi neudělám :). Máme za sebou i dálkové cestování ve dvou (cca 2500km) se třemi kufry, narvaným tankbagem a stanem a VFR to zvládla v pohodě a stále pohodlně. Pár set km za den není problém.

***Po třech sezónách a cca 35k km***
Po třech letech se začaly objevovat první větší závady. V mém případě to byl alternátor a centrální tlumič. To první naštěstí odešlo těsně před koncem předchozí sezóny, takže jsem měl zimu na to abych to vyřešil, to druhé v průběhu sezóny, ale zas tak moc to nevadilo, protože jsem stejně plánoval upgrade. Podvozek je nyní kompletně Ohlins a motorka je nyní úplně luxusní, škoda že tam výrobce nedává něco takového rovnou. Dále jsem také pokračoval v přeměně motorky k obrazu svému, takže přibyly doplňky na cestování. Sžití s motorkou je takřka 100% . Občas přemýšlím nad tím, že bych si koupil novou hračku ale pak vždycky skončím u toho, že už mám VFR moc vymazlenou a že mi perfektně vyhovuje, že kupovat něco jiného je vyhazování peněz .

Spotřeba (80% času jezdíme ve dvou , 60% město 30% dálnice/I.tř, 10% okresky) se točí kolem 6ti litrů, na nádrž dávám mezi 250 a 300km s tím, že ale nejezdím až na doraz. Pokud jedu sám a přítelkyně na svojí ER5 (Takže pomalejší tempo a nižší převody), tak jsem schopen se dostat ke spotřebě kolem 5l. Sportovní jízda ve dvou cca 6,5l.
Výbornou vlastností jsou zdvojená veškerá světla (tedy vč.zadních), takže když jedno praskne, tak se nic neděje. Problémem ale je, že mě občas v noci někdo problikne že svítím dálkovkama... a přitom jsou tam potkávačky. Jooo takhle motorka svítí jak vánoční stromeček!

Systém V-Tec, kterým jsou tyto modely pověstné rozhodně není tak strašný jak se občas píše. Jeho sepnutí přijde někdy v 6800 otáček a po chvíli ježdění si na něj vybudujete cit podle zvuku a chování motoru - jeho sepnutí předchází jemné vibrace a pak to sepne (něco jako při vyvrcholení... taky víte že se to blíží :D), efekt sepnutí bych nejlépe přirovnal k jízdě autem s automatickou převodovkou, když prudce sešlápnete plyn a ono si podřadí. Tj.když přelezete 6800, tak motorka lehce cukne a zabere. Pokud točíte nad 7000, tak se motorka chová jako sportovní. Na pohodovou jízdu (80% času) jezdíte právě do 6800, na 6tku se to rovná 155km/h. V-Tec se ale hodí i pro předjíždění, kdy motorka opravdu umí zabrat - pokud jedete obvyklých 5,5-6k otáček, tak víte že můžete rychle vystřelit dopředu bez nutnosti podřazovat a pořád máte k dobru dostatek (=hooodně) výkonu/času než se ručička dostane do červeného. Tím, jak se jezdí hlavně na nižší otáčky, tak bych řekl že možná motorku i honím méně jak předchozí 250tku.
Takže V-Tec je dobrá věc, jen je to něco jiného a je potřeba se s ní naučit trochu pracovat. Rozhodně nehrozí, že by mi motorka v zatáčce na vodě nekontrolovatelně ustřelila, protože sepne V-Tec, jak jsem se dočetl v nějaké recenzi. Vím přesně kdy mi V-Tec sepne :). Poslední informace ohledně V-Tecu patří ke spotřebě - dlouhodobě mám odpozorováno, že pokud jezdí člověk "pod" V-Tecem, tak se dá spotřeba srazit až o litr na sto. To oceníte zejména při dálkovém cestování po kvalitních silnicích 1tř a dálnicích.

Bohužel po měsíci s motorkou mne potkala typická Hondí bolístka - vadný regulátor nabíjení, prostě mi při jednom výletu chcípla a už nenaskočila. A to se prý u těchto nových motorek téměř nestává :(... (dneska už mám pro jistotu doma i záložní kousek :). Po dalším roce následoval alternátor (možná mám štěstí v neštěstí, protože se prý často stane, že alt+reg odejdou do věčných lovišť spolu). Třetí závadou byl unikající olej přes filtr, ale tam bude chyba spíš u soudruha z K&N - vyřešeno výměnou oleje/filtru, která se stejně měla dělat. Poslední problém byl u centrálního tlumiče, ale to už jsem tu popisoval jinde.

Druhou věcí jsou gumy - koupil jsem ji s Pirelli Diablo Strada na asi 50%, bohužel trochu utíkala, takže se postupně kurvila, až jsem ji musel nechal přezout (popravdě mi stejně moc nevyhovovaly). První šla zadní za Dunlop Roadmax. Časem jsem přešel vepředu i vzadu na Dunlop Roadmax II. Sedí výborně, proti Pirelli tolik nevibrují a dobře vyhovují mému spíše cestovnímu stylu jízdy. Roadmaxy 2 nyní jezdím dlouhodobě vpředu a vzadu.

Poslední výtkou k motorce je její nižší výška, takže při větších hupech je třeba dávat trošku pozor a být opatrný, už jsem si svodama několikrát škrtnul :/ (hlavně ve dvou a s kuframa) a to i když byl centrální tlumič přitažený nadoraz. Po 50k km odešel centrální tlumič a byl vyměněn za Ohlinse a spokojenost... Mám ho nastavený na polovinu rozsahu a neškrtám :), stejně tak se udělal výměna předních tlumičů, dotažené to mám asi na 4 zoubek (originály byly nadoraz) a parádička. Základní podvozek je asi největší slabinou VFR (spolu s elektrikou