Tak tenhle Bandit mě vrátil po 15 letech opět do jedné stopy. To bude jednou hóóódně těžké loučení.
Recenze
Bandit je teprve moje třetí motorka. První motocyklové krůčky jsem vzhledem k mému datu narození zcela logicky absolvoval na tátovo Pincku. Pro ty mladší, kteří tuto éru nepamatují, jen doplním že to byl motocykl JAWA 50/21 Pionýr zvaný též Fichtl. Byl krásně modrý a s větrem v zádech dal i 70km/hod, avšak brutální výkon 3,5 koně v kombinaci s mokrou trávou udělal své a já jednoho dne zakončil svou vyjížďku ve hnoji za králíkárnou. Trocha klempířiny, trocha kytování, nový lak a už to zase byla ta voňavá leštěnka. Jo a navíc si to táta vytunil zlatou linkou, no prostě mazec! Tato událost však přispěla k tomu, že jsem dostal Pincka vlastního a to dvacítku. Ta se od krásné jednadváci lišila naprosto příšernou kapotáží před koleny jezdce. V první chvíli jsem se rozhodl tento designový paskvil, tuto obludnost zcela ignorující zákony aerodynamiky radikálně vyřešit pomocí nůžek na plech. Nenašel jsem však dostatek odvahy a to bylo dobře, protože tato kapotáž pak při mnohých projížďkách výborně plnila funkci padáků, neboť jak praví můj mladší bratr "kdo nepadá jezdí pod svoje možnosti".
No a v sedmnácti jsem přesedlal na pořádnou mašinu a tou byla JAWA 350/360 z roku 1968. Předchozí majitel se však nespokojil s původním vzhledem a tak na téhle motorce nezůstal kámen na kameni. Vysoká řidítka s hrazdou z modelu JAWA BIZON, dvoutónové chromované houkačky, chromované blinkry z nějakého motocyklu YAMAHA, zkrácený zadní blatník, otáčkoměr, no prostě nic pro příznivce originálních stavů. Já jsem dodal decentní černý blatníček z emzety a krapet přizvednul zkracované výfuky (to byly panečku laďáky). Musím u našich prohrabat staré fotky někde tam určitě bude. No a pak přišla chvíle kterou jsem si neuměl představit ani v nejhorších snech. Kvůli nové práci jsem si musel pořídit plechovku, a protože prasátko bylo jaksi prázdné, musela Jawička do světa.
A pak se chlap ožení, má rodinu a starostí tolik, že neví kde mu hlava stojí. Navíc mu ta jeho drahá polovička neustále vysvětluje, že motorka je naprosto zbytečná věc a že jako táta od dvou dětí by už mohl mít rozum. To se lehko řekne, protože kdo se jednou svezl je navždy ztracen (alespoň já si to myslím). A tak kdykoli se kolem mě prohnala nějaká dvě kola, nebo jsem jenom v dálce zaslechl hhnn...hhnn bylo mi teskno až běda. Večer co večer jsem pak na netu hledal tu pravou (pro šťouraly a hnidopichy dodávám že mluvím o motorce, protože tu pravou jsem si přece vzal za manželku, to dá rozum nééé) a představoval si jak se opět proháním po oblíbených silničkách z mládí (kurňa to zní jako bych už byl nějaká stará páka).
Přišel však den "D" , hodina "H" a...no a tak dál, kdy už se moje drahá polovice nemohla dívat na můj zbědovaný stav a prohlásila památnou větu "tak už si prosím tě něco kup"... Za dva dny to bylo doma! A tak jsem se po hóóódně dlouhých patnácti letech vrátil do jedné stopy. A protože motorka je odvozená od slova motor (to asi málokdo čekal, že?) tak ten motor musí být pořádně vidět. Ale aby mohl být vidět, musí se na něj dát koukat a to už v dnešní době vodníků s radiátory jak od ústředního topení prostě neplatí. Já vím, že vzducháč se čtyřmi karburátory je motor z pravěku. Já vím, že startovat tenhle motor při teplotách pod 10°C je pakárna a nikdy nebudu dost chytrej z toho jak moc mám nastavit páčku sytiče abych ještě na třetí křižovatce nemusel bojovat o to aby motor nezhasnul. Já vím, že na téhle motorce fouká jako na Milešovce a že se v zatáčce vlní jak psí víno (je to nic proti tomu jak se vlnila JAWA třipade), ale tohle všechno je přesně ten důvod proč mě baví jezdit právě na takovéhle motorce. V dnešním světě kde je všechno téměř dokonalé potřebuji cítit trošku toho vzdoru a jankovitosti (teda až na moje děti tam by toho vzdoru mohlo být o trochu méně). A přesně tohle se mi s Banditem splnilo. To ovšem vůbec neznamená, že nějak zavrhuji kapotované supersporty, cestovní endura, nebo chromované choppery. Třeba si k nim taky jednou najdu cestu kdo ví? Je super, že si dneska každý může vybrat přesně podle svého gusta. Jinak na Banditovi jsem najel minulou sezonu cca 6000 km a to všechno jen kolem komína. Nejdelší vyjížďka měla něco málo přes 300 km, běžně pak od 100 do 200 km. Scénář byl následující v 19:00 hod. vracím se vyhladovělý z rachoty, v 19:15 stále hladový tankuji do plné, někdy mezi 21:00 – 21:30 pozoruji západ slunce a jím energii sbalenou na cesty (prostě obyčejnou tatranku koupenou na pumpě) a ve 21:45 vypínám motor a ještě několik minut poslouchám jak v něm krásně tiká když vychládá. Pak už jen s blaženým výrazem ve tváři podepíši staršímu synovi čtyřku z diktátu v žákovské knížce a nemůže mě rozházet ani bílé tričko totálně zničené od nějakých barviček co nejdou vyprat ve kterém se pro změnu vrátil ten menší rošťák ze školky. Jinak na podzim dostal Banďour nové obutí DUNLOP Roadsmart tak uvidíme. Měli by to být podle všeho dvousměsovky, ale prvních 200 km to bylo o hubu jak klouzaly, ale to asi všechny nové gumy. Pak už držely jak přilepené tak uvidíme co vydrží a co všechno si nechají líbit. Šel jsem do nich, protože v testech vyšli jako velice slušné gumy do mokra a já se na vodě (proč to nepřiznat) zatím docela bojím. Co se týká spotřeby tak to není něco co bych při tak málo kilometrech které najedu za sezónu řešil, ale motá se to kolem 6-ti litrů, takže s nádrží na 20 litrů to má docela slušný dojezd. Motor je pak naprostá radost (berte s rezervou poněvadž nemám s čím srovnávat). Zvládá jak jízdu na kochačku na 6-tý převodový stupeň ve 3000 ot/min za příjemného bručení, tak docela svižnou jízdu někde od 7000 ot/min nahoru za doprovodu stejného řevu jaký vydával vysavač ETA před dvaceti lety. Je třeba dodat, že jezdím se standardní koncovkou výfuku protože se mi prostě líbí (asi budu úchyl) a protože většina laďáků připraví motor o spodek a to by byla škoda. Od 5000 do 6000 ot/min pak motor nádherně brní a je to jako by člověka přímo pobízel "tak už se přestaň courat a pořádně za to zatahej". Při předjíždění většinou řadím až na trojku (od toho tam ta převodovka je) abych dostal motor do otáček, které zajistí okamžitou reakci motoru na otočení plynem a taky ten zvuk připomínající stržený setrvačník u dětského autíčka většinou přinutí auto jedoucí přede mnou k úhybnému manévru. Spojka by mohla jít o něco lehčeji to je pravda. Při normální vyjížďce je to v pohodě, ale když jsem se proplétal 20 km kolonou mezi auty tak jsem měl levou ruku jak po návratu z posilovny. Maximálku neřeším, přeci jen jde o naháče, ale při správném řazení atakuje ručička tachometru číslici 200 poměrně snadno. Na zkrácení nudné rovinky to stačí a opět hurá na zatáčky. Přední brzda se tváří jako že nic moc, ale když se pořádně zmáčkne tak i pořádně brzdí a není problém si na to zvyknout. Zadní brzdu jsem se musel odnaučit používat (na Jawách se brzdilo hlavně zadní brzdou, přední buben toho moc neubrzdil), protože na dnešních motorkách je úplně jiné rozložení hmotnosti a hlavní slovo zde má dvoukotouč na předním kole. Pár smyků zadního kola než mi to vlezlo pod kůži, ale teď už s tím nemám problém a zadní brzdu používám již jen jako doplňkovou když to uznám za vhodné. Na žádné velké úpravy se nechystám. Snad jen zvažuji montáž padáků, protože bych si nerad polámal ta krásná žebra (myslím samozřejmě ta žebra na motoru) i když ta moje žebra bych si nerad polámal taky, ale v tom mi padáky asi moc nepomůžou. Loni jsem při náklonu v zatáčce najel na písek který tam vytrousil nějaký Béda Trávníček ze zahradního kolečka a vypadalo to jak při rodeu a teďka po zimě to nebude o moc lepší.
Všechny kteří měli tolik času a trpělivosti aby to dočetli až sem zdravím a přeju pěknou a dlouhou sezónu. George
Super
parádní popis.
Pěkný