Honda XL 125V Varadero (1999)

V Lednu bez pořádný jízdy se o konkrétní motorce toho moc napsat nedá. Takže přešla hned na kompletní servis aby byla připravena na sezonu. Stejně se jezdit nedá. Kupovat motorku v zimě je trest za překračování povolené rychlosti v létě.

Více fotografii

Recenze

Co je to za povinnost psát když jsem si skoro ani nevrk? Recenze a zkušenosti žádné a popis: je to stará herka s kterou zas pár let budu jezdit. V počáteční eufórii jsem schopen udělat zásadní údržbu a pak už jen lítat. Léta jsou na ní výrazně znát, tak možná dostane z počátku novej kabát aby nebudila pohoršení. Očekávám od dvouválce kultivovanější chod než od Rotaxu předešlého Pegasa. Uvidíme z Jara.

Takže když byla zima tak dlouhá, tak došlo na důkladnou přípravu na sezonu.



Na tacho je přes 80 tisíc (prý poctivých) takže raději výměna rozvodů. Po kompletním odstrojení plastů pro opravu laku je možnost se seznámit blíže s konstrukcí stroje, což se hodilo hned když odešlo palivový čepadlo. Předprodejní servis se zřejmě moc nepovedl ale včasným studiem vlastností Varana jsem na to byl připraven. Lepší hned, než uprostřed sezony. Nahradilo ho provizorně nějaký Honďácký podtlakový a motor opět běžel. Pak došlo na nový lak a po seznámení s ceníkem Hondy, rozhodnutí koupit padáky. Reálnej předpoklad je že se stejně nejednou budem válet, tak ať to zbytečně tolik nestojí.



Konečně přišlo Jaro a s ním toužebně očekávaný první výjezd, zimní kolečka po dvoře moc nedají.
Varadero je velký, těžký hovado. Ale jen do chvíle než se dostane do pohybu, pak je z něj krásně ovladatelná, pohodlná motorka co už i fakt jede. A s Anakee 2 jsem si rychle zvykl na svižnou jízdu bez obav.
Původní plán byl letošní sezonu na silničních gumách jen po silnici. Protože s předešlým Pegasem jsem občas udělal výlet do lehčího terénu a poté loni Ukrajinu a Rumunsko, tak jsem mínil si na velkou motorku nejdřív zvyknout. Ostatně skoro každej chytrej tady říká že Varan je jen na silnici.
Jenže člověk míní, pánbůh mění. Stačil jeden náhodný, delší přejezd mezi silnicema lesem a po polní cestě a rázem to bylo tady zpět. Takže nákup druhých kol, přeci nebudu furt přezouvat, a v akci špuntovatý TKC 80.



A pak bez nějaký výrazný přípravy na deset dní na sever Rumunska. Vlakem a dál po Maďarskym asfaltu to bylo výrazně pohodlnější než loni na Pegasu. Ani v Rumunsku se neplánoval žádnej extrém, jen občas přejezd hor po vedlejších silnicích. No oni ty vedlejší silnice jsou někdy dost hustý.



Zkušenost? Varadero je velký těžký hovado! Nemám metrák abych ho přepral, tak se mu musí vyhovět. Naštěstí zkušenější kolegové poradili. Po jednom malém odložení jsem přenesl zkušenost z asfaltu i do terénu: Pokud se hmota pohybuje dostatečně rychle dopředu, nepadá. Takže vždy vzpomenout na starý pravidlo: když hrozí krize, přidej plyn. V praxi to znamená se prostě neposrat. Kdo tvrdí že Varan končí mimo silnici, tak to nikdy nezkusil. Zpáteční cesta domu po ose mě potvrdila kategorii cestovního endura. Takže v první sezoně přes 10 tis. km a zatím spokojenost.





Pokud je zájem I o jiné fotky, tak jich je hafo na mém RAJČETI.