Honda CBR 125R (2010)

Nezáludná a lehoučká motorka, která slušně vypadá, na svůj obsah dobře jede při minimální spotřebě. Navíc se neskutečně krásně a jednoduše ovládá.

Více fotografii

Výška jezdce: 176 cm

První dojmy - Lehká, snadno ovladatelná, na svou kubaturu krásný hluboký zvuk, jde pěkně za plynem.

Motorku bych doporučil pro - Začátečníky.

Doplňky na motorce - Zakázkové padáky a závažíčka rutan Dragon, tankpad Honda, stříbrné proužky na ráfcích.

Recenze

Tuhle malou hondu jsem pořídil pro přítelkyni jako její první stroj. Ač totiž byla srdcem milovnicí motorek, sama na ně neměla ani řidičák. Když ale dorazila do mé garáže Limetka (Kawasaki Ninja 250R), odhodlala se začít s motoškolou. Původně s cílem získat A18, ale nakonec se rozhodla taky pro plné A (pro strýčka Příhodu).

Jenže pokud byla cvičná Kawasaki ER-5 těžká pro mě, tak u ní to bylo naprosto jasné. Výcvik zatím není hotový a s nahatou kawou se holka pere slušně, ale do začátku to chtělo a chce něco jiného. Pohled na kapotáž Limetky přiměl přítelkyni rychle přehodnotit preference a z původního cestovního endura jsme i pro ni začali okukovat kapotované stroje.

Tady už nebylo moc co řešit. Klíčové parametry byly výška sedla, hmotnost a maximální přívětivost vůči začátečníkovi a holce především. Jakkoliv je Aprilia RS 125 krásná, pořád je to opravdový supersport, což ji tím spíš vyloučilo z výběru o dost dřív než u mě. Yamaha YZF-125R se líbila hlavně mně, na mou lepší polovičku působila moc agresivně, navíc měla výše umístěné sedlo (než honda). No a vešekeré testy, recenze a hodnocení uživatelů vychvalovaly Hondu CBR 125R, tak jsme koukli také na ni.

Bylo jasné, že pokud se motorka měla brát ojetá, stejně by to měl být model "druhé" generace, tedy výraběný od roku 2007. Chtěl jsem totiž motor s elektronickým vstřikováním. S ohledem na to, že takové motorky jsou v podstatě pro každého první slušné mašiny, na kterých se může zkoušet leccos, jsme moc neváhali a ojetinu vyloučili.

Zbývalo dořešit barvu. Zprvu hrála jasný prim černá, jenže není nad osobní zkušenost. Zavezl jsem přítelkyni k dealerovi do Frýdku-Místku, že než něco objednám, bude lepší, aby si "to" sama osahala, zda jí nejmenší cebro opravdu sedí. Osobně se mi totiž líbila i Honda CBF 125, ale ta u mojí bikerky pohořela svou optickou mohutností a subjektivně větší hmotností (reálně o 1 kilogram). Navíc, supersport je supersport, že.

U dealera měli provedení Ross - trikolóra. To podle slov partnerky na fotkách vypadalo "moc divoce". Blízké setkání motocyklového druhu ale znamenalo navázání určitého pouta. Jednak jsem ihned pozoroval tu lásku na první pohled (a posez), to člověk prostě pozná a já už začal přemýšlet, jestli s tím vystaveným kusem rovnou neodjedeme, jelikož v kufru auta se válela helma. Nakonec jsme ale jen nabrali katalogy a na večerním pokecu u přátel se vše rozhodlo.

Už v showroomu jsem nepochyboval o tom, že právě tohle je "ono". Začátkem dalšího týdne jsem zvednul telefon a následně se vypravil vyřídit objednávku. K té jsem přidal ze seznamu originálního příslušenství tankpad Honda Wing (imitace karbonu, raději bych čirý jen s logem). Od MotoLEPO jsem přímo na prodejnu nechal poslat stříbrné proužky na kola. Ty měly přijít o den později než motorka, proto se termín předání posunul na další den. Nechtěl jsem totiž proužky lepit sám (i když ani ze servisu nejsou zrovna rovně). Ve výsledku myslím, že motorce jednoznačně prospívají (možná ten zvyk z kawy, kde jsou lakované a bez proužků se mi kola nelíbí).

K předávce jsem samozřejmě vzal přítelkyni, přecejen je CBR pro ni a její. Láska samozřejmě potvrzena, citové pouto navázáno, přezdívka Kočička přidělena (dnes už to neplatí - po "světelné story" a jarním převozu ze servisu, kdy jsem nabral bahenní patinu, byla překřtěna na Šmudlinku). Doufám, že jsem tím kaufem nebyl odsunut na druhou kolej. :) Co mě trochu zarazilo, že v jedné dodávce sice přijde objednané přílušenství i motorka samotná, její technický průkaz, manuál a servisní knížka ovšem nikoliv.

A teď něco praktických poznatků z cesty domů (35 km):
- První metry jsem měl opravdu strach z úzkých pneumatik. Je to ale vyloženě subjektivní záležitost, protože jakmile naberou na středu trochu silničního prachu a ošoupou se, nejistota je ta tam.
- Motorka je neuvěřitelně lehká, oproti Limetce má 50 kilo dolů, a je to sakra poznat. Sám jsem začátečník a u hondy nemám strach, že mě motorka v zatáčce převáží, takže si dovolím větší náklony a budu je tak asi i trénovat.
- Náročnost na ovládání je asi jako u kola, výhodou je ale poněkud jiná rychlost a akcelerace. :)
- Honda se zajíždí do 7 000 otáček (kawa do 5 000), což znamená i první tisíckovku absolvovat rychlostí až 85-90 km/h a nebýt tak absolutní brzdou provozu, super!
- Je to malý stroj, objektivně. Ja jsem sice na chlapa relativně také malý (176 cm) a drobné postavy, nicméně ze "safety caru" jsem při zalehnutí na motorku prý vypadal celkem vtipně. Navíc se mi hůře hledala vhodná poloha mezi stupačkou a řadičkou. Rozhodně je méně "přirozená" než u malé ninji.
- Četl jsem zkušenosti lidí, že jim za jízdy vyskakují kvalty. Ptal jsem se na to i prodejce, říkal, že to nezaznamenal. Osobně se mi to také nestalo, ale 3x (což podle mě není málo) jsem při řazení z 1 na 2 trefil neutrál. Takže práce s řadičkou chce víc fortele, ne jemonocit, na který jsem si zvyknul u kawy.
- Občas jsem se rval s hledáním neutrálu, ale to zapřičinila jeho kontrolka. Chce to prostě při změně kvaltu pustit spojku a počkat, jestli světýlko jen probliklo, nebo svítit zůstane.
- Při podřazení z 2 na 1 při nízké rychlosti a přidání plynu je cítit dostatek výkonu a motorka má tendence zvedat se na zadní. Může s ní být celkem sranda. :)


Počítadlo kilometrů pokořilo třísetkilometrovou hranici, takže mohu přidat další postřehy:
- Přítelkyně si motorku zamilovala, to je asi to hlavní. Pro holku jde o idální volbu, protože honda je lehoučká a nízká, nabízí dobrou ovladatelnost bez pocitu, že se s motorkou její řidič musí prát.
- Dlouhodobě řešíme mlžení ve (středové) spičce potkávacího reflektoru. Nejprve jsme motorku nechali v servisu odstavenou, kde se závada přímo neprojevila, ale světlomet kompletně rozebrali a vysušili. To však problém nevyřešilo, takže jsem 1. 4. motorku dovezl do servisu znovu, kde světlomet vyměnili celý - teprve tehdy jsem viděl, že potkávací, parkovací a dálkové světlo tvoří jeden velký celek schovaný za maskou. Nicméně ani nový kus nepomohl, potkávací světlo se drobně mlží dál - buď bylo zase v Thajsku období dešťů, nebo máme smůlu, nebo je to běžný jev - zatím nemám ponětí, která varianta je ta správná.
- Potahový materiál sedel je kluzký, po ošetření kosmetickým přípravkem samozřejmě ještě víc. Jízda tak znamená nalepení na nádrž, případně se spolujezdcem na zádech.
- Jezdit v záběhu ve dvou ale není žádný med - do kopce se motorce nechce, tedy v nižších otáčkách, a do vyšších zatím nemůže. Doufám, že brzo odjezdíme první tisícovku, protože chci vědět, jak živá tahle malá včelka je.
- Kombinace nízké váhy, velké boční plochy dané kapotáží a úzkých pneumatik znamená citlivost na boční vítr. Dost se to ale zlepší zalehnutím, větrný štítek svou funkci plní dobře.
- Zimní odstávka a jarní znovu-oživení mi umožnilo odhalit příjemnou vlastnost - a sice jednoduchost. Vrátit baterii na místo a zapojit ji trvalo asi 5 minut, protože stačí odemknout zadní sedlo, imbusem povolit jeden šroub, který drží přední, křížovým šroubovákem uvolnit úchytku a připevnit kabely na pólech. Pak zacvaknout úchytku, nasadit sedlo, přitáhnout imbus a upevnit zadní sedlo. Jednoduché a rychlé. U Limetky se musejí sundávat i oba boční plasty a nad baterií leží ještě řídicí jednotka, která trochu překáží. Tady honda rozhodně boduje.

První zkušenosti z delší vyjížďky:

- Na dlouhé cestování, a zejména v režimu záběhu, to není. Jednak chybí výkon, ale samo o sobě je dost nepohodlné sedlo. Posedem je sice malé CBR ještě blíže cesťáku než sportovnímu stroji, ale kluzký potah a nepohodlná výplň dávají zadnici co proto už pár desítkách kilometrů. Dvousetkilometrový výlet už nebyl moc příjemný.
- Palivoměr se ukázal jako šprýmař. Při rafičce na 1/4 a dotankování do plné nádrže se na stojanu objevilo odčerpaných 3,94 litru. Nádrž je přitom desetilitrová.
- Nízká hmotnost je fajn, ale jen do chvíle, než se objeví vítr. Pak je to se stabilitou zlé.


Závěrem ještě pár detailů:
- Na sportovní motorku má CBR 125R opravdu slušný úložný prostor.
- Světlomety jsou sice 2, ale vždy svítí jen jeden. Potkávačka celkem slušně, dálkovou nemá smysl přepínat. Světlná houkačka asi bude působit komicky. Navíc se krytka pravého reflektoru zevnitř trochu mlží, ale prý je to normální.
- Víčko nádrže se vytahuje celé, což je poněkud nepraktické. Odklápění by bylo určitě lepší.
- Budíky jsou vcelku povedené, lepší než u kawy, působí sportovnějším dojmem díky svislým rafičkám a mají i palivoměr.
- Nechápu, proč levnější CBF může mít denní počitadlo kilometrů, zatímco CBR jej konstruktéři upřeli. CBF pro modelový rok 2011 mají už i otáčkoměr.
- Verze pro evropský trh nemají oproti zámořským nouzové vypínaní motoru.
- Při pádu nebo položení se motor samočinně vypne a odpojí přívod paliva. U "první" motorky určitě vhodná vlastnost a je dobře, že se na spínači náklonu nešetřilo.
- Spodní díly kapotáže nejsou lakované, mají černě matnou barvu danou jen plastem. Grafickou návaznost zajišťuje nalepená rohová fólie, ale na slunci je to poznat.

Chtěl jsem sehnat a nechat namontovat trubkové padací rámy. Na internetu jsem ale našel jen typ pro starší model. Nechci nic vrtat do kapotáže a nemám ponětí, jestli se nějak liší. Prý se už ani nevyrábějí. Pokud ale máte někdo odkaz na vhodný kus, nejlépe s možností montáže poblíž Ostravy, předem díky! Poptával jsem u Rutana alespoň padací hříbky, zatím však nejsou v nabídce - nicméně bylo mi přislíbeno, že výrobce omrkne možnosti a případně nějaké vymyslí.