Ducati Monster S2R (2005)

Láska na první pohled, co na to říct více. Sice na tom vypadám jako medvěd na tříkolce, ale za ten pocit za jízdy za to stojí

Recenze

Po nepříjemné havárce na CBR jsem se rozhodl mírně zpomalit a vrátit se ke dvouválům. Po delším uvažování jsem se i přes varování ostatních odhodlal vyzkoušet něco nového, italského. A zatím rozhodně nelituji. Pocit za jízdy je prostě nesrovnatelný a zvuk linoucí se z laďáku prostě chytne za srdce. Podvozek a brzdy prostě skvělé a ten motor...to se nedá popsat.
Pocity po skoro 1000km jsou pořád jen nadšení a úsměv v helmě od ucha k uchu
Pocity po 10000km v podstatě pořád stejné.
Motor táhne krásně až od 4 tisíc a ve městě se jí nelíbí, jezdit na jedničku prostě není ono a na dvojku při zpomalení pod 60 trochu kucká, ale kdo by jí to vyčítal.
Podvozek a brzdy fungují bezchybně, ale určitě se jí více líbí na hezké silnice, každou větší díru člověk pořádně ucítí. Naopak na čistém asfaltu je to jedna radost, sedí jako přibitá.
Spotřeba, kdo by to řešil, ale přesto mě průměr blížící se k 5 litrům příjemně překvapil. Po strávené sezoně musím ovšem říci, že průměr se lehce zvýšil na 6.
Na cestování v jednom bez problémů, překvapivě pohodlná, jen si člověk musí hodit batoh na záda, nádrž je plastová a boční kufry zatím neplánuju. Taky přední nenastavitelná vidlice je poměrně tvrdá, na české silnice možná až moc a zápěstí po několika stovkách kilometrů člověk poměrně pocítí.
Pohodlí spolujezdce je dosti diskutabilní. Někomu by mohlo vadit sedlo svažující se dozadu, divně umíštěná madla a díky postrannímu výfuku každá stupačka jinak vzdálená od středu. Ale o tom to tak nějak není, že