Suzuki GSX-R 750 (1992)

Naše bývalá Zuzanka GSX-R 750, 93kw, r.v.92. Je to stará klasika, ale byla nááádherná. Bohužel už nám neříká pane.

Více fotografii

Recenze

Vůně motorů a spálených gum mně brala odjakživa. Udělala jsem si papíry na vše možné 4kolé(B,C,T). Pak přišel můj drahý a já bezhlavě propadla jedné stopě. Nejdříve jsem myslela, že to nebude tak žhavé a budu jen příležitostná přítěž. No, už jsem v tom až po uši. Noty jsem si udělala v létě roku 2009, ale zatím jezdím jen jako baťůžek. Až nám to finanční situace dovolí, budu určitě patřit taky mezi hrdé majitele nablýskaných strojů. Musím se ale poohlédnout po něčem lehčím, naše zlatíčko neunesu. Nooo, jednou jsem to prubla a málem jsem svou drahou polovičku křísila. Odneslo to jen zrcátko a blinkr, horší bylo dojet bez brzdové páčky. Kapotáž jsem bránila vlastním tělem. Takže už nepokuším štěstí ani přítelovu psychickou odolnost vůči stresu ). Takže zatím motorkářka čekatelka, ale já se dočkám...


obecně:
Jednoduše slečna dokonalá. Motorka je dovezená z Itálie po prvním majiteli, který se o ní hezky staral. Má nový lak. Kapotáž bez prasklin, nebouraná, motor jede hezky, najeto poctivých 46 000 km. Mašinka je v originálu. Je to skvělá a nádherná mašinka, kterou jsme si vždycky přáli.

jízdní vlastnosti:
tady jsem si popisek půjčila od mého drahého, já se přeci jenom ještě učím, ale jako baťůžek taky můžu vykládat.
Pokud můžu hodnotit a motorka je vyladěná tak jak má být, je to opravdu mazec. Jízdní vlastnosti jsou pořad excelentní. Je to dravá mrška, která dokáže vycenit zoubky. Perfektně drží stopu a pro chlapa dobře ovladatelná, ale já s tím mám problém. Ne, jen s váhou, ale i výškou. Ztěží došáhu špičkama na zem, proto ovládat ji, je pro mně docela oříšek, ale stejně ji miluju.
GSX - R je opravdu ideální stroj pro dokonalý požitek ze sportovní jízdy. Od cca 4000 rpm motor táhne silně a nepovoluje. Vše je o rozumu a ten zejména v sedle musí fungovat na 100%. (no, jak jsem psala, popisek jsem obšlehla od mého drahého a tady musím podotknout, že na konci sezony už mu ten mozek moc nefungoval )) Na známých úsecích, kde je dobrá viditelnost se otáčkoměr do červeného podívá, takže výkon se využít dá. V každém případě mi došlo, že tady končí sranda. Nooo, to mně s ním už párkrát taky. Ale za jízdy se to snažím nekomentovat. I když jednou (při předjíždění), jsem ho málem bodla...

ostatní:
Váha je necelých 300Kg, což je při manipulaci s motorkou jedna z věcí, která by se jí dala vytknout. Možná, že je trošku obézní a těžká , to ji však dává svoji stabilitu a přirozené charisma. Má slabší spodek, což je při jejím věku asi normální, ale nad 6 až 7 tis. pořád ukazuje, že nepatří do starého železa a začíná (peklíčko). Pořád slušně prohání i novější biky. Za letošní sezónu jsme společně najeli cca 6000 km, což je celkem dost a doufám, že nějaké ty kilometry ještě najedeme. Co se cestování týče, je to sice supersport, ale krásná, opečovávaná, vymazlená stará klasika. Prý rozhodně pohodlnější, než dnešní supersporty, jj, to můžu teda potvrdit, jak už jsem psala výše, cestování mi neděl problém, už jsme si se Zuzankou na sebe zvykly. Sice občas jedna na druhou žárlíme, ale to se srovná, až si koupím svoji. Jinkak naprosto spolehlivá.

První zkušenost:
Když jsme si ji poprvé přivezli domů, ani jsme to nečekali. Můj drahý se jel pouze podívat, jestli bude co k čemu, protože podle fotek toho moc nepoznáte, že jo. Já čekala s dětma u ségry, protože tam máme garáž a byla jsem jako na trní. Chodila jsem od okna k oknu, jestli do garáže zajede auto, nebo mašinka. Ještě jsem nic neviděla, ale její zvuk nešlo přeslechnout. Věděla jsem, že tuhle sezonu už nebudeme jen slimtat, ale taky jezdit. Pak jsem ji uviděla a byla to láska na první pohled. Ještě, když na ní sedí krááásný chlap... No, nemyslete si pánové, že jen vy se kocháte slečnou na mašině. I my si dokážeme vychutnat krásu stroje i řidiče. Ano tímto chci oznámit pořadatelům srazů, že můžou přihodit ne jen nahé slečny, ale i chlapy . No, dobrá, to jsem odbočila.
takže JI máme domaaa!!!
Chodíme kolem té masy s posvátnou úctou a vzdycháme. Je to mazec. Hladíme ji všichni, jen naše nejmladší dostáván hysterické záchvaty, ale to se poddá (už se poddalo..). Ti starší si chcou hned všechno zkusit a sednout si, ale moc se nám do toho nechce, ještě nám ji zapatlají. No, ale zkusit si ji teda můžou... .
Děti jsou ve školkách a školách a my můžeme poprvé vyjet. Ještě nemám kompletní výbavu, ale co. Stejně se nechystám na to, že bych vyjížděla nějak časteji. Občas se svezu a dost. Jsem máma od rodiny, tak na co riskovat. NO, to jsem si tedy myslela. Ale kdo jednou zkusí, už nechce jinak. Takže teď, když jede Luke beze mně, jsem šílená vzteky, že já nemůžu taky, mám noty a poohlížím se po vlastní. Tak tak jsem dopadla. Ale první zkušenost nebyla tak růžová. Držela jsem se jak klíště z obavy, že zhučím, že nebudu umět klopit, že si polámu nehtíčky o nádrž... Bála jsem se zbytečně. Zuzance mé nehty nevadí, nepadám a v klopení jsem přirozený talent. Jediný problém byl v kloubech. Při zapírání o nádrž jsem už za chvíli bolestí skoro brečela. Ale chtělo to jen jiné rukavice a ruce si na novou zkušenost taky zvykly a vyjezdily se. Strach jak z jízdy tak z rychlosti opadl a já už se nemůžu dočkat, až opadne i sníh.


Tak jsme měnili výfuk. Sehnat ho bylo nadlidské úsilí, protože jsme chtěli originál a ještě k tomu za rozumnou cenu. Starý výfuk byl od původního majitele kuchlý a motorce to vůbec nesedělo. Nedala se pořdně seřídit, řvala jako kráva a jet 200 kiláků s nohou na stupačce byl nadlidský výkon. Přenášely se mi vibrace do nohy a pak jsem brněla ještě dva dny. Nehledě na to, že na kratší vzdálenosti je to možná frajeřinka, když mašina řve, ale my ji nemáme na frajeřinu, ale na ježdění, že. Takže při delších trasách už jsem byla skoro hluchá. Výfuk tomu fakt prospěl. Vibrace ustaly, krásné \'\'ticho\'\' umožní vychutnat si požitek z jízdy a noha už nebrnííí. A to se hned jede 100x líp.


Další krok byly nové kotouče.
Děcka to byl mazec. Už jste mněli doma chlapa, který chce sehnat něco na svého miláčka, nikde to nemají, a když jo, tak to stojí majlant??? Dva dlouhé měsíce, možná i dýl jsem denodenně slyšela slovo kotouče skloňovat ve všech pádech. No, na štědrý den si dal oraz. Ale pak se nám to povedlo:
Tak se nám konečně podařilo vyřešit přoblém s předníma kotoučema. Necelý rok, tedy sezónu jsme řešili problém s předními kotouči. Tloušťka kotoučů byla ještě ucházející, ale byla obrovská vůle na nýtech. Neustále jsme tedy řešili: přenýtovat, nebo koupit starší, nebo koupit nové. Nakonec jsem se rozhodli, že nebudem hazardovat se životem a pořídíme nové. Nastal další problém. Na naši Zuzu r.v.92 sehnat nové kotouče za rozumnou cenu??? Takřka nemožné. Konečně se, ale po dlouhé době našla firma, která se touto problematikou zabývá. Našetřili se nějaké ty kačky a kotouče jsou 11.2.2010 konečně doma. Hurááá a doma je klid. Už jsou i namontovanééé a je to krása. To jako jo.

Taaak a je to!! První vyjížďka za mnou ). Vyzkoušely se kotouče, komboška a další věci, které jsme na miláškovi v zimě udělali a všechno šlape jak má, je to bomba. Kotouče tomu prospěly, už se neozývá věčné cinkání při jízdě. Jediná veeelká nevýhoda nových kombinéz, protože Ježíšek přinesl i manželovi, je jeho hrb. Zjistila jsem, že to není to pravé ořechové. Nemůžu pořádně zalehnout, když se kochám krajinou, tak mně to na každém hrbolku bouchne do ksichtu, nemůžu si pořádně opřít hlavu... no, ten můj tvrdí, že aspoň neusnu, což už se mi jednou na dálnici stalo. Ale já za to fakt nemůžu, na dálnici je to nuda, a bylo teplo a pařili jsme celý víkend... To by usnul každý!!! Takže kdo přemýšlí o větším hrbu a jezdí s baťůžkem, zkuste si to nejdříve na mašině. Neříkám, že si na to nejde zvyknout, ale nečekala jsem, že to pro mně bude až tak nepohodlené.
Jinak nové delší rukavice jsou luxusní, klouby to ustály naprosto v poho, jinak už jsem trpěla, komboška taky luxus. Tentokrát žádné modřiny na kotníku a lýtkách.
Jen jsme zjstili, že pokud uděláme plánovanou moto dovolenou, tak nevydrží gumy, poněvadž se chystáme na Faaker do Rakouska, pokud prachy a děti dovolí a to už budeme muset přezout. Jen ještě nevím, kde na to vzít a nekrást .


Tak chystáme montáž nového doplňku rovnou na tělo ). Konečně jsme se rozhoupali a příští středu máme termín!!! Uaaa, já se snad nedočkám. Konečně pořádná kérka, protože ty přicmrndky co mám doteď se mi sice líbí, ale motorkářka musí mít přece pořádnou kérku, nééé?? Takže návrh má být do pátku hotový, a pak hurááá!! Samo, že se pak o tu nádheru podělím. Můj drahý bude mít moto nápis na zádech a já půl ruky .