ČZ 175/450 (1968)

Začalo to jednoho dne, kdy mě táta přemluvil, abych si udělal řidičák na motorku. Nejprve mě však chtěl naučit jezdit. Jediné, na čem jsme jezdívali na chalupě byla ČZ 175 450.05 De luxe. Ovšem ta už byla odstavená v garáži, táta pro ní tedy zašel, nemohl jí nastartovat přes páku, poněvadž byl ucpaný přívod benzínu. Tak koupil filtr paliva a dotlačil jí domů. Nakonec jsme ji zprovoznili. Pak Čízu táta projel po zahradě, byl spokojen a pak mě za ní posadil. Samozřejmě jsem měl velké obavy, bylo mi jen 15 a motorka na mě byla v té době poměrně těžká. Usedl jsem na ČZ, zařadil první rychlostní stupeň a motor zhasl. Nakonec jsem se rozjel, jenže jsem pustil rychle spojku a cukavě jsem popojížděl. Opatrně jsem na jedničku jezdil po zahradě. Zvládl jsem to! Párkrát mě Čezeta kopla zpětně startpákou do nohy, měl jsem nohu od krve, ale zvykl jsem si na to postupem času. Poté jsem se učil jezdit mimo veřejné komunikace a už jsem v tom vynikal, tak jsem si tehdy udělal ŘP skupiny A1 na 125ccm do 11kW. Táta mi zakoupil stroj Jincheng 110ccm Ranger, na začátek to stačilo, ale nikoliv na delší trasy ne. Za celý ten čas jsem získal velmi dobrý vztah k Čezetě. Ve své podstatě jsem jí zachránil před vyhozením do "šrotu". Přemluvil jsem tátu, z důvodu, že ten stroj mě uchvátil, jde o rodinný kousek, tak mi jí přenechal, dokonce souhlasil s repasí stroje, kterou jsme provedli přes zimu 2008 - G.O. motoru, generálka podvozku a koupě nových dílů.