Moje druhá motorčička..hned po Fichtlovi:)Na vyblbnutí úplně stačí.Jsem moc ráda,že mám možnost se na ní zdokonalovat a vychutnávat si požitek z jízdy v terénu:)
Recenze
Jak sem k pitbiku vůbec přišla?
Chlápek od kterého jsem si motorku v létě 09 koupila ji jednoho dne přivezl do své garáže bez zadního kola,zaprášenou a bez řidítek..Prvně jsem byla velmi zaskočená,ale motorka je motorka ať už je to nějaký pionýr nebo naleštěná lehna:)Tak jsem se s odhodláním pustila do skládání..Bylo to trochu jiné než rozebírat a skládat pionýra..A za pár hodi už to vypadalo i jako motorka;)Ještě dát novou svíčku,dotahnout poslední šroubky,nalít benzín a mohlo se vyrazit na zkušební jízdu..To byla nádhera,když se hned na druhé našlápnutí rozbublal 4taktní motor (skoro) mé 125:)) Ale protože nebylo dostatek financi,dohodli jsme se,že po mé letní brigádě se vyrovnáme a do té doby ji mohu mít s klidem v garáži a vyjet si kdy budu potřebovat.
Poděkování
Opravdu mě mile potěšil přístup místního motorkáře,který mi od první chvíle,kdy mě začely zajímat motorky poskytoval možmnost být s nimi v kontaktu.Děkuju za všechno,za užitečné rady i pomoc:)
První závod
V každé volné chvilce,už jsem sedlala černého Pita,který netrpělivě odpočíval v garáži.Zpočátku,když se motorka přivezla,byla v ní i baterie,takže se dalo startovat i elektricky,ale baterka byla slabá a později nepoužitelna,takže se spolíhám na nohy:)Po pár měsících ježdění jsme si parádně rozuměly.Bylo mi nabínuto,že bych se mohla svézt v Chlíslově,a když nebylo na práci nic jiného,mamce jsem naslibovala hory,doly,jen aby mě pustila a povedlo se:)Řeknu Vám,Chlístov hned do začátku..nepřišlo mi to jako nejjednodušší trať,ty kopce??:DAle protože nebyla vyhlášena přímo kategorie pitbike,jen jsem se svezla dvě rozjížďky s menšíma.Druhý den jsem se nemohla postavit na nohy,jak mě celé tělo bolelo!Ale stálo to za to!:)Jinak první oficiální závod jsem jela s pitama kousek za Dačicema,spíš to byl strnišťák,takže paráda a ani sem nebyla poslední:D Občas si nějaký ten závod sjedu,ale žádná sláva,jakmile vjedu na trať je ve mě obrovský respekt a neblbnu tak,jako když si jezdím po loukách kolem vsi.Ale třeba se to časem změní:)
Nehoda,nebo náhoda?
Bylo mi jasné,že to jednou přijít musí.Motorčička už byla moje a za našetřené peníze jsem si koupila i novou helmu,jako bych tušila,že bude třeba.Už nějaký čas jsem vymýšlela nové trasy a cestičky,kam ještě bych tak mohla dojet,abych nemusela moc jezdit po silnicích.Nedalo mi to a s obrovským nadšením jsem jednoho krásného,slunného dne vyrazila do míst,kde jsem měla v létě brigádu,a kde jsem poznala spoustu skvělých lidí.Čekalo mě asi 20 km..bála jsem se,jesli mi vystačí benzín,ale jelikož můj miláček papá jenom malinko,v nádrži toho moc neubylo.Půl cesty za sebou a zatím vše O.K.,z pole jsem vyjela na prašnou cestu,která ho oddělovala od louky a už jsem si to pelášila..Jela jsem v pravé koleji,do které ale za několik metrů zasahoval nějaký keř,kterému jsem se chtěla vyhnout,tak jsem se rozhodla,že přejedu do druhé koleje a to se mi vymstilo..V trávě byl zřejmě schovaný nějaký kámen a já už letěla přes řidítka.Spadla jsem na bok a nebýt batohu,který jsem měla na zádech,kdo ví jak by to všechno dopalo..Přistála jsem ve víru prachu a zahlédla,jak chudák motorka ještě pár kotrmelců udělala.Kola se točila,a bylo ticho..Chvilku jsem ležela,ale rychle jsem se zvedla a běžela k motorce.Hbytně sem ji zvedla.Zavonělo to tam benzínem,který vytékal z nádrže,zatim co ležela.Narovnala jsem řidítka a jediné co jsem si přála bylo,aby chytla!Prosím!Dvakrát jen hlesla,ale napotřetí se zadařilo!Jak mě se ulevilo.Ani jsem nekoukala,co se vlastně stalo mě,přestože mě pálila noha,motala se mi hlava,bolela ruka a kdo ví co ještě..:DPoslední kilometry cesty jsem jela pomalu a klikatě.Když jsem dorazila na cílové místo,zaparkovala jsem a vydala se k dveřím malé hospůdky,která byla centrem chatové osady poblíž rybníku Komorník.Za barem už obsluhovala má kamarádka,kterou jsem po brigádě navštěvovala.Marti,kdyby ses viděla!To byl pohled!:D,,Ježiš,co se ti stalo?"Já z toho měla strašnou srandu a obhajovala se,že to přece nic neni..I když při pohledu na spálenou nohu a krvácející lokty a kolena jsem trochu zvážnila,ale né o moc!Noha bolela jak blázen,ale přece něco vydržím!Podstoupila jsem ochotnému ošetřování i desinfekci slivovicí a byla jsem ráda,že jsem darazila. Bylo to ale moc fajn odpoledne,na všechny jsem se už předem moc těšila a oni nezklamali.O letních prázdninách jsem se seznámila s mnoha lidmi,různých povah a už teď vím,že na některé z nich nikdy nezapomenu!Mé poděkování patří především Martince,tak neskutečně hodné osobě,která mě podržela,když jsem to potřebovala a neměla jsem za kým jít a se kterou jsem prožila jen ty nejhezčí chvilky z celého léta!Jsem moc ráda,že ji znám a myslím,že se to nepoštěstí každému potkat takového člověka.Proto si toho moc vážím!:) Samozřejmě děkuji tetě a strejdovi u kterých jsem měla možnost pracovat a hlavně získat nové zkušenosti,zážitky a nebejt jich,tak nikoho z těchto skvělých lidí neznám.Můj obdiv mají i Jeřábkovi,stále se usmívající lidé.Peťa,která mě zachraňovala v kuchyni,mistr kuchař a všichni ostatní!:)Děkuju za vše a doufám,že se Vám budu moct v životě za to co jste pro mě udělali odvděčit!:)
za 10b
pěkná máša :D
Baruško,přeji ti mnoho šťastnejch let prožitejch na motocyklech a Tisíce km bez nehod.Takovejch dívek jako jsi ty jen houštějc.A pokud se chceš dožít motobabky tak jezdi hlavou.
Děkuju moc
No jasný a hlavně mě to strašně baví! 
Vůně benzínu a ještě když je ta práce vidět,a to teda byla,tak je to supr.Sice nad sebou ještě potřebuju kontrolu,ale na co mi síly stačí,to si snažím udělat sama.. 
Ale je toho strááášně moc,co se ještě musím naučit.. 
Přidávám ještě 10bodíků,za tvoje slohový práce,za dovednosti co popisuješ.A klobouk dolů,jestli jsi si na pitu dělala ty popsaný práce...v těhle letech,fakt šikulka.