renocar_unor



PROFIL MOTORKY

Kawasaki GT 750 (1982)

Aktivní Profil uživatele

Vlastník Rulda
Vloženo 2.11.2004
Aktualizováno 10.9.2009
Zobrazeno 3 581x
HODNOCENÍ PROFILU OD 7 UŽIVATELŮ
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 9.6

Popis motorky


Je to moje druhá motorka a mám ji od roku 2001. Maximálně mi vyhovuje i poměrem výkon - pohodlí. Kardan, spolehlivý, upraven na delší cesty ve dvou, protože rád jezdím i ven - tedy za hranice. Ročně najezdím 5-6tkm a doposud jsem neměl jediný problém

Recenze

Cesty: jezdím u nás i ven. Itálie - Rovereto



Cestopis: Motoraduno Rovereto 2004 - mezinárodní sraz v Itálii





Bylo to v roce 1999, kdy brácha s motorkáři ze Svitav byl poprvé v italském Roveretu, kde zdejší motoklub „Pippo Zanini“ pod záštitou italské FIM pořádá každoročně mezinárodní motorkářský sraz už od roku 1972. Zde jsme navázali několik, myslím, dobrých kontaktů. I to je jeden z důvodů, proč tam můj brácha počtvrté a já podruhé na konci srpna rádi jezdíme. Není to megalomanský sraz jako třeba ve Španělsku, ale možná právě proto, že zde máme hodně známých, patří tato akce k těm „domáckým a pohodovým“ a máme pocit, že je rok od roku lepší a lepší. Byli zde motorkáři z Francie, Švýcarska, Německa, Holandska a Anglie. Byli zde i manželé z Norska (typický dřevorubec a měl i takové dlaně). Předloni přijel i Fin. Sám, 3500 km.

Letos, tedy v srpnu 2004, jsme zde zastupovali nově vzniklý motoklub road 35 Janov. Bylo nás devět : Senior – FJ 1200, Rulda a Kikina – Bandit 1200, Marcel a Martina - FJ 1100, Cycli a Martina – Transalp 600, Georgo a Eva – Kawasaki 750 GT . Senior jel sám bez manželky, prý to pro ni už není. Nebylo to však od věci, protože na své FJ 1200 mohl naložit krom stanu, spacáku a svých věcí i slunečník a skládací stolek s lavičkami. Slunečník jsme ještě těsně před odjezdem (již oblečeni a v přilbách) po krátkém váhání zkrátili pilkou na železo – přece jen přesahoval trochu více obrys jeho biku.

Oficiální zahájení Motoraduna v Roveretu začínalo ve středu. Větší část naší výpravy vyrazila už v pondělí dopoledne, protože si chtěli užít průjezd Alpami za denního světla. My, Senior (tedy brácha) a já s dcerou Evou, jsme vyjeli kolem 15.00 hod. z Gajeru u Litomyšle po změněné trase. Tedy ne na Dolní Dvořiště, ale na Mikulov a Vídeň. Senior se totiž rozhodl, že to bude rychlejší. Možná tušíte co následovalo.

Jednak hned na rakouských hranicích policajti nekompromisně nařídili bráchovi vypnout malá modrá světýlka na kapotáži! Modré světlo smí mít jen „polizei“! Brácha se nerozpakoval dlouho. Rozbalil si žvýkačku, lehce ji prožvýkl a obě světýlka jí zalepil (mimochodem, po průjezdu Brenneru na italskou stranu, žvýkačku odlepil a „dojel“ s tím, že je ještě sladká!?!?!)

No, a pak byla to víceméně moje chyba, jsme se nádherně zamotali ve Vídni… centrum je opravdu pěkné, ale v 19 hod. bylo tak zacpané, že jsme díky svému nákladu neměli šanci se mezi plechovkářemi proplést. Lehce jsme vařili…

Hned za Vídní nás čekala další cesta peklem. Až do Lince byla bouřka s hromy a blesky, vodou z nebe a větrem blížící se vichřici. Já s Evou jsme měli nepromoky a brácha „prý nezná bolest“. Cesta pak po dálnici byla sice nudná, ale uběhla rychle a v pohodě. Jen pár zastávek na benzín a na vybavených odpočívadlech na cigárko, na kafíčko, na hamání no a samozřejmě protáhnout těla. Po zaplacení všech mýtných a dálničních poplatků – dokonce na A2 v Rakousku byla taková kontrola dálničních známek, že nás ve 2 hod ráno uzávěra na dálnici svedla přes parkoviště, kde pod přístřeškem kontrolovali čtyři rakouští polizei všechna vozidla – jsme dorazili do našeho cílového kempu. Tam nás již čekala první část našeho týmu. A protože čekali od půlnoci a my přijeli až v 6 hod ráno, „stáhli“ větší část svých alkoholových zásob. Sice nelitovali, ale jejich pobyt se prodražil.

Jelikož jsme zde nebyli poprvé, čekalo na nás naše stálé místo. Takže jsme s bráchou postavili stany, dali pár panáčků na „dojezd bez poruch“ a na chvíli zalehli.

Kemp se nacházel v borovém hájku se sociálním zařízením ve zděné, čisté a udržované budově malého sportovního areálu na okraji města Rovereto. Toto asi 30-ti tisícové město leží v severní Itálii jižně od jezera Lago di Garda. Toto jezero s rozlohou 370 km2 je v Itálii největší. Celou nádhernou scenérii italské přírody dotváří Dolomity, které nezapřou svůj vápencový původ. Strmé stráně svírají nejen zelená údolí s množstvím vinic, ale i jezera, která jsou smaragdově zelená. Samozřejmě, že jezera patří svou čistou a překvapivě teplou vodou k turisticky hojně navštěvovaným místům.

Po odpočinku a lehkém obědě jsme nechali Seniora opravit drobnost na svém FJ 1200 a já se s Evou vypravil na Lago di Garda za ostatními. Né, že bych měl nějaké špatné orientační schopnosti, ale jaksi jsem nemohl najít tu „naši“ pláž. Po chvíli zajíždějí do všech rekreačních středisek jsem se zeptal. Svou lámavou angličtinou jsem našel člověka, který mluvil anglicky (málo Italů totiž anglicky mluví). Zjistili jsme, že musíme ještě o 4 km dál do jiné vesnice…. Pak už to bylo v pohodě. Lago di Garda svou rozlohou, příbojovými vlnami a oblázkovými plážemi připomíná moře. Voda je ale sladká.

Každý den v 10,00 a v 16,00 byl sraz ve městě u klubu Pippo Zanini. Byly tu motocykly v originálním stavu různého stáří, „čopry“, cruisery, lodě jako Goldwingy, ale i různé stavby. Úctyhodná a krásná byla stavba FJ 1200 se sajdou. Odtud jsme pak vyjížděli organizovaně do okolí, k jezerům, na ochutnávku do místní likérky(úžasné chutě a variace), stáčírny vína – samozřejmě s degustací, a pak neplánovaně nás organizátoři zavedli podívat se na soukromou sbírku motocyklů Moto Guzzi. Tato sbírka obsahovala všechny modely vyrobené touto italskou továrnou. A pozor! Všechny stroje byly provozuschopné! Na všech těchto vyjížďkách bylo občerstvení zajištěno. Pravé italské makaroni s parmazánem a speci majdou, k tomu víno nebo voda. Bylo to vždy chutné a nasytilo to. I přes mírné alkoholové opojení, organizátoři měli vše pod kontrolou a bezpečně nás předností v jízdě provedli všemi cestami zpět. Jeden z výletů však měl nezaměnitelnou atmosféru. Byla to noční vyjížďka.

Ve 21,00 jsme vyjeli od klubu vzhůru nad město k tzv. Roveretskému zvonu. U krásně kované brány každý dostal louč, zapálil ji a uličkou tvořenou vlajkami zemí celého světa jsme prošli až na prostranství, kde uprostřed byl zavěšený asi čtyři metry vysoký zvon. Tento zvon se rozezní jen dvakrát v roce – jednou při výročí Dne osvobození Rovereta v 2. světové válce a podruhé u příležitosti motorkářského srazu. Jeho srdce vždy odbije 100 úderů. Co úder, to 10 tisíc lidských životů padlých ve válce. Tento zvon byl odlitý po válce ze zbraní, které se našly v tamních horách. Odléval se v naší republice a místní to dobře vědí. Takže už dost smutku a nostalgie a hurá na pivo třeba do klubu, 0,5 promile je v Itálii povoleno.

Ve volném čase mezi vyjížďkami nebo večer jsme si vyjeli individuálně do nádherného Rovereta. Romantiku umocňovalo noční osvětlení města. Italská neředěná zmrzlina, krásně osvětlená kašna, pizzerie na každém rohu, spousta krámků s blbinami, třeba na památku, vyleštěné kočičí hlavy od projíždějících všudypřítomných skútrů a malých aut…… I když i ve staré části města snad není ulička, kde by byl zákaz vjezdu (celkem nás to překvapilo, protože památkáři u nás zakazují všechno), nechali jsme své biky stát u klubu a do centra šli pěšky.

Na závěr, to je v sobotu, byla v areálu kempu pořádána „Dance party“, kde byly oceněny motokluby i účastníci srazu jako jednotlivci. Letos každý účastník bez rozdílu dostal malý pohár, motokluby dva velké poháry a protože zde náš klub byl poprvé, dostali jsme od starosty Rovereta zmenšeninu Roveretského zvonu!

V neděli ráno po bujaré noci se nám sice vstávat nechtělo, ale nic naplat. Balení, loučení s přáteli, ještě cigárko a opět hoblujeme dálnici v pohodě a bez velkých omezení v rychlosti. Nechci vás nudit vyprávěním o opětném bloudění ve Vídni. Snad jen na okraj: Když jsme asi potřetí projížděli kolem stejného stojícího vozidla, jeho řidič do něj nasedl a vyvedl nás z města ven. Mám pocit, že Vídeň již nechci dlouho vidět.

Jen pro úplnost: Celkový poplatek s noclehem v kempu od středy do neděle( můžete však přijet už v pondělí), s jedním jídlem, vínem a vodou na vyjížďkách, teplou vodou ve vykachličkovaných sprchách a samozřejmě s toaleťákem na záchodech přišel na 600,- Kč za osobu. ( No nekupte to!).

Letos nás jelo z motoklubu devět… Ale příští rok nás pojede asi tak patnáct. Já osobně se těším už teď.

Další foto ze srazu v roce 2008 je na facebooku : http://www.facebook...mp;amp;id=1750219807







Rulda

Nejnovější komentáře

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
ruldaR1
ruldaR1 napsal 02.01.15 v 23:39

nojo strýcu, fakt jsem tu Tvou Galzelku našel. Jako pěkný článek, Jsem si pěkně zavzpomínal na ten váš dojezd do kempu. Opravdu jsem s Cyclim vypil všechno, co jsem měl na celý týden hned tu první noc. Když von je člověk rád že dojel celý.

lubom65
lubom65 napsal 27.03.10 v 12:28

Srdeční záležitost . Ať slouží dlouho a dobře . 10b

Adry
Adry napsal 17.10.09 v 23:36

Moc pěkná ještě poctivá práce at ti dobře slouží dávám 10B

Touringrider
Touringrider napsal 04.08.09 v 13:33

jsem vubec netusil, ze se tenhle skvost delal tak dlouho...? neni to preklep? Nema tam bejt 85?

ale to je jedno...krasna motorka... at slouzi a jen bez nehod a bez problemu!

Georg34
Georg34 napsal 03.08.09 v 23:00

Tuhle klasiku bych chtěl taky zažít Pohoda vánek Ať slouží a dávám 10

Více komentářů



TOPlist