Elegantní dáma jako stvořená pro plynulé plutí krajinou. Lak v kombinaci holubí šeď-černá, připomínající frak tučňáka císařského. Má taky duši, vlastně hned dvě, zkrátka 140 kilo štěstí
Recenze
Hodí se nejenom na prdění jihomoravou, ale rovněž jako kočkolap. To se dělá následovně: Osedlám obkročmo, trhnutím vpřed shodím ze stojanu, ujistím se, že je deaktivovaný imobilizér*, zasunu klíček z tenkého plechu**, jeho otočením uvedu elektroniku v činnost, kontrolka mi prozradí, že není zařazen žádný z mnoha rychlostních stupňů. Bezva. Otočím plíškem do polohy "ON", přístroje mi nesignalizují žádnou poruchu- téměř vyhráno. Přeplavím karbec, kdepak páčkou na řidítkách, nýbrž třikrát poklepu na jakousi tyčinku, co čučí z "Mikuni". A teď už jen natočit válec. Startér, eee, ten tu ještě není. V sedě zatlačím levým kotníkem do řadičky a ta se následně bez větších ofrků nechá vyklopit dozadu. Párkrát ji podráždím pulsním sešlapováním do půlky záběru. Stále si hovím v sedě - nejsem dvojka máslo, rázně sešlápnu a čekám, co se ozve za zvuk. Pokud se ozvou převážně náhodné detonace, jsem na dobré cestě - tedy zatím jen obrazně. Pokud ovšem dojde pouze k jednomu výbuchu ve válci, pozná to moje koleno v okamžiku, kdy dostane zpětnou ťavku od startpáky. Na to nepotřebuju displej. A navíc mi to prozradí i zpěv ptáků a šklebící se soused namísto hřmotného dunění jednoválce jawa-odštěpný závod kdesi. Proces se v tom případě opakuje, ale už si k tomu stoupnu. Razance kilogramů udělá své. Sousedovi zklapne, ozve se 60 decibelů RAM TAM TA RAM TAM TAM* (blízko k proslulému "RO-DO-DEN-dron")
Kochám se tím krásným rytmem, mezitím nažhavím wolframová vlákna minimálně dvou žárovek. Po celou dobu si samozřejmě hlídám počet přihlížejících slečen a jesliže jejich pozornost nebo množství upadá, přikročím ke škádlení plynu (+). Zatím jen na neutrálu. Taky hlídám rafiku ampérmetru na nádrži, zda vykazuje plusovou výchylku. Jestli jo, pak je dobíjení v ažůru. Jsou-li slečny a všichni seběhlivší se již dostatečně omámení namodralým dýmem z rybin (++) , kopnu tam za jedna a s kvílením Mitas Diablo Contirace vyrážím raketovým nástupem vpřed. Ve špíglu zkontroluju, zda jsem někoho ohodil štěrkem (málo kdy jo). Píst mlátí, jak vzteklej, načase dát za dva. Vymáčknu mokrou spojku, stroj i má maličkost škubne vpřed, kvalt zaskočí a zase kontroluju ten štěrk (nic). Odteď už si musím na speedometru hlídat limit v obci :) Ale, protože mám svoji Jawu rád, kopnu tam i za tři, ať se nemotá v červeným. V zásobě mám i čtyřku, ale nejsu sebevrah. Navíc už se blíží zatáčka, nebo benga, co se chtěj taky kouknout. Většinou je míjím s gestem "Nee, dneska nee" a motám dlaní, jakože sorry. Oni to chápou. Vědí totiž, jakému stroji by čelili
O brždění, pokud bude zájem, Vám napíšu příště. Ale už teď mohu prozradit, že nejvíce spoléhám na protivítr. Pokud se budete chtít zúčastnit podobné show, za slunných sobot pořádám startování pro veřejnost. Jooo a holky pouštějte v tom davu dopředu, ať mají výhled. Díky za pozornost a vždy dobře dojeďte zpět ke svým blízkým.
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
* zámek+řetěz
** šroubovák udělá stejnou službu
(+) v provedení krutiruka, jak si žádala doba
(++) zase žargon: výfuk na konci zploštělý
Jééé ty vole, ty seš borec. Moc jsem se zasmál!
Bezvadný popis.