Neplánovaná koupě, trochu dobročinnost, trochu projekt “zachraň Ducati”, ve výsledku ale nejspíše motocykl, na kterém budu trávit nejvíce času.
Výška jezdce: 192 cm
První dojmy - Trochu k nevíře, že jsem to opravdu udělal, jedu ji dotankovat, dofouknout a po letech si zase zopakovat, jak moc mě vždycky bavila, tentokrát ovšem ne jako návštěvník v jejím sedle, ale jako její majitel.
Motorku bych doporučil pro - Pro staromilce s odvážným estetickým cítěním, kteří se rádi svezou svižně.
Doplňky na motorce - Blastery, karbonový přední blatník, spojka EVR a třmeny Brembo z 998S, které miluju!
Recenze
Květen 2025
Historie této konkrétní Multistrady se nepíše dnem jejího nákupu mnou. Všechno začalo mnohem dříve.
V roce 2009 usoudil můj kamarád Honzík, že po Aprilii RSV1000R, která ho trochu omrzela, bude litrová Multistrada ideální nástupkyní. V těch letech nebylo moc lidí, kterým by se líbila, mě nevyjímaje. Sice mi designem moc “nehrála”, ale zase jsem měl v živé paměti, jak jí tehdy ve dvou neskutečně vodil Pavel se Simčou, takže byť úplně estetično nezachytilo, respekt k jejím schopnostem ve správných rukách mi rozhodně nechyběl.
Honza tehdy přišel s tím, že se mu bezmezně líbí a strašně ho láká. Ve Znojmě pak našel jednu, která mu dávala smysl, a protože jsem už zkušenosti s Ducati měl, vzal si mě na výlet s sebou, abych se mu na ní projel a řekl mu, jestli ano nebo ne.
A jak jsme se dohodli, tak jsme to udělali. Projel jsem se na ní, celkově vypadala skvěle, motoricky byla parádní, slovo dalo slovo, já jel domů autem, Honza za mnou na jeho vysněné Multistradě. Ta cesta domů byla peklo. Pro mě tedy úplně ne, já jel v suchu a teple vozu. Honza na Multistradě jel ze Znojma až za Prahu v takovým konci světa, že jsem to snad ještě nezažil a vůbec jsem mu to nezáviděl. V ten den, lépe řečeno černočerný večer, spadlo z nebe tolik vody, že kdo mohl, na silnici se nevyskytoval. Jenže tahle sakra náročná cesta domů byla začátkem spokojeného vztahu, který trval 16 let.
To si koupíte 4 roky starou motorku, aby se z ní lusknutím prstu stala 20ti letá.
Během těch 16ti let jsem na ní ještě několikrát jel a strašně mě to bavilo, nesčetněkrát jsme byli spolu na vyjížďkách nejrůznějších délek, srazili jsme se na Italmotu, v Mostě na autodromu jsme si poměřovali pindíky, kdo z nás je v sedle své motorky rychlejší, když to zkrátím, strávil jsem s ní a s Honzou v roli pozorovatele nepočítaně času. Jasně, jezdil s námi ještě Lukáš na 748mě, abych na něj nezapomněl, takže naše skupina čítala 748, Monstera S4 a Multistradu. Byly to krásné, bezstarostné roky.
Před cca 6ti lety začal Honza pracovat v Praze, každý den dojíždění autem a poslední, co ho tankovalo, vracet se zase do provozu na Multistradě. Dlouho tedy Multistrada stála, sem tam si zavrčela, ale už to nebylo jako dřív, začalo se na ní doslova prášit.
Letos mi z ničeho nic přistála fotka, jak Multistrada vrčí a je po čerstvé, několik let propadlé, technické. Ne snad, že bych očekával návrat starých časů, protože během těch 16ti let se změnilo zhruba všechno a několikrát, ale trochu jsem zajásal, že se zase společně svezeme.
Honza šel ale rovnou s kůží na trh - jezdit chce, ale na fungl nové Teneré 700 Rally - na Balkáně a dalších podobných destinacích. Není to pomatení smyslů, když na dvou kolech vyjel, bylo to vždy na elektrické krosce výhradně mimo silnice. Tohle je logický pokračování - dlouhá cesta, nová krajina, nové zážitky, prostě posun jako hrom. A on to dotáhne - je jeden z mála, co nemluví do větru.
Pro Multistradu tedy najednou není místo, chce jí pustit o dům dál. Lépe řečeno nechce, ale několik nefinančních důvodů ho k tomu vede. Respekt.
Jak je tahle myšlenka venku, sem tam mi probleskne hlavou, že bych se jí rád ujal. Často o tom přemýšlím, ale nakonec to zazdím, motocyklovou nouzí netrpím, naopak už teď to obtížně stíhám ujezdit, vysvětlím si tedy, že prostě ne. Navíc o ní projevil zájem náš společný kamarád Petr, který s námi tehdy také sem tam jezdil, Honzovi se ta myšlenka líbí, že bychom se někdy mohli projet ve třech, jako za starých časů, protože Petr aktuálně jinou motorku nemá.
Když přišel TEN den, kdy chtěl Honza pustit Multistradu do inzerce, zavolal mi, jestli jsem si to nějak nerozmyslel. Kategoricky jsem nabídku odmítl, protože už jsem si stačil úspěšně vysvětlit, že je to pro mě “no-go” a ať ji nabídne Petrovi, ale že kdyby ji náhodou Petr nechtěl, tak ať mi dá jen vědět, že to tak dopadlo.
Ten den pozdě odpoledne jsem šel z nákupu s manželkou po boku, kdy mi zazvonil telefon. Honza. Zklamaný, jakože fakt hodně zklamaný, že jí Petr nakonec nechce. Nevím, přišlo mi to jako osud, udělal jsem všechno racionálně pro to, aby našla jiný domov, než ten u mě, ale v tu chvíli se to ve mě hrozně hnulo. Tolik let jsem jí pravidelně vídal, tolik zážitků s ní mám spojených, že…to byla zase moje žena, která řekla: “Tak jí vezmi!”
Guzzi, Vespa, Multistrada… Za tím vším moje žena hmatatelně stojí… Svatá to žena!
A tak jsem jí vzal…ne, to by nebylo fér… Tak jsme jí vzali.
Zasekl jsem se, stran motocyklů, někde v rozmezí let 2000 - 2009. Tahle doba mi nejvíce voní, z těchto let mám nejvíce oblíbených Ducati modelů…a současná produkce…mrzí mě to, ale nic mi neříká.
Nemám touhu jet na nějaké současné V2 nebo V4 do Dolomit, věřím, že to bude fajn svezení, ale nemám žádné nutkání to absolvovat. Vyrazit do Dolomit na starý vzduchem chlazený Multistradě? No to sakra teda jo! Ideálně hned další ráno!
A já to zrealizuju, ale bude k tomu ještě trochu delší cesta.
Ať nenapínám…. 6 let stála… Vidlice mi začaly téct po 5ti kilometrech, na prvním hupu na silnici jsem zjistil, že takhle se Ducati prostě nechová, a úvaha správná - zadní centrál KO - na pístnici se objevil olej. Že začnou téct vidle, to jsem čekal, že to vzdá stejně rychle i zadní centrál, to mě překvapilo… 
Naštěstí o starost méně - podařilo se mi získat fungl nový zadní centrál… 20 let starý fungl nový… Neskutečný.
Za těch 6 let stání v koutě využívané dilnogaráže nachytala spoustu prachu a nečistot. A taky chytila sexy hřebík do zadního kola, takže když to zase zkrátím, ani náš vztah nezačíná úplně růžově, ale holt na hezký věci je hezký si počkat. Před sebou vidím spoustu práce, na jejímž konci snad bude ta zasloužená odměna… Vděčný stroj v kondici směřující se mnou v sedle na daleký výlet.
A sluší se říct ještě jedna věc. Ano, v roce 2009 se mi nijak extra nelíbila, psal jsem to na začátku. Posledních pár let je ale všechno jinak, považuji ji za jeden z nejvýraznějších motocyklů té doby. Designem počínaje, svým zaměřením konče.
Zraje jako víno, je nezaměnitelná, posaz je vyloženě agresivně akční přitom pohodlný, ničím se nepodbízí, motoricky je to klenot, odezva na plyn je tak boží a hutnost zátahu ve středním pásmu je dechberoucí. Je nespočet papírově silnějších strojů ze všemožných stájí, ale to, jak ze sebe litrový Desmodue servíruje to nejlepší, v jaké kadenci a s jakou intenzitou a živelností, to je stále naprosto výjimečný zážitek i v dnešní době.
Nějaký čas zabere veškerý servis všeho, co je oservisovat třeba, ale jako cíl jsem si dal měsíc srpen na svezení bez kompromisů. Některé věci jsem už udělal, začal jsem hodně důkladnou očistou, některé další si ještě udělám sám, repasi vidlice a výměnu zadního tlumiče ale svěřím někomu povolanějšímu - chci mít jistotu, že podvozek bude v naprosto TOP kondici, protože mám stále v živé paměti, “co to umí”, když to funguje tak, jak to kluci a určitě i holky v Boloni vymysleli.
Pokračování příště!
Babička se srdcem. No hezky jsi se pustil do záchrany, tak snad někdy někde povodíme spolu.
Krása - já tu svou pustil loni - měla svoje vrtochy, ale měla i neskutečný charakter - kdyby se objevila v pravý čas zachovalá MTS1100 tak bych do toho asi šel znovu
Uzij si to!
Mluvíš mi z duše, ale mnohem obratněji! Já ji koupil loni na jaře, teď jsem ji konečně dal do kupy (doufám) a jsem z ní víc a víc úplně hotový. Je to neskutečný stroj. Jobovka - koupil jsem ji s nájezdem 43k a když jsem vyndal a zpět usadil během servisu baterku, na tachu mi naskočilo 179k a už tam zůstalo. Takže já jezdím na MTS z roku 2004 s aktuálním nájezdem 181k km a nikdy jsem neseděl na ničem charismatičtějším!!! Přeji ti jen šťastné nájezdy a díky za super článek!
Silný příběh