Yamaha XV 1900 Midnight Star (2007)

Lokomotiva přestavěná na silniční provoz

Více fotografii

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Objem Ničím Nenahradíš

Recenze

Má motocyklová renesance právě dovršila 4 rok. Do jedné stopy jsem zpět naskočil v době odeznívání první vlny COVIDu, kdy se najednou čas zpomalil, nebylo kam chodit a individuální cestování na motorce dovolovalo vyhnout se všem restrikcím s nošením roušky a užívat si volný pohyb na vyprázdněných cestách. Od začátku jsem měl vizi postupného zaplnění garáže stroji, které jsem obdivoval v době svého motocyklového dospívání, tj. z přelomu tisíciletí. Chtěl jsem mít pestrou skladbu strojů pro různé nálady, různé uspořádání motoru atd., ale o čem jsem nikdy moc neuvažoval byla kategorie cruiserů.

Zlom přišel s pořízením malé Suzuki LS650, kterou jsem bral na vyzkoušení jednobuchu na pomalé courání krajinou. Ta pohoda při pomalé jízdě v otevřené helmě, mě nadchla. Bylo možné vnímat krajinu, cítit vůni posečené louky, užívat si jízdu v lehkém oblečení bez potřeby dokazovat si jak ostře projedu zatáčkou. LSko bylo ale malé a pro dva nemělo dost výkonu, proto jsem loni vedle Fireblade postavil do garáže krásný Triumph Boneville America a k němu ještě Multistradu 1000, aby bylo vždy po čem sáhnout dle aktuální chuti. Možnost volby jasně ukázala kam mě to táhne, na Blade se spíš prášilo, bavilo mě se na něj víc dívat, než na něj sedat, to samé se brzy stalo s Ducati. Když byl čas a chut projet se na motorce volba skoro vždy padala na Triumph. Problém byl v tom, že přeci jen 800ccm stačilo na pohodové svezení sólo, ale když svátečně na zadní sedadlo usedla manželka, tak jízdní dynamika byla v čudu a jeden kotouč na přední brzdě neměl dostatečnou účinnost. Když jsem k tomu přičetl otravně nízko posazený boční stojánek, které i v mírném levém náklonu začal okamžitě chrastit o asfalt bylo jasno.

Rozhodl jsem se restartovat osazení garáže. Během 4 let jsem vystřídal 8 motorek a poznal co mě baví - všechno musí pryč a začne se znovu, s tím že základním kamenem bude velký cruiser a rovnou se půjde do největší váhové kategorie.
V hledáčku se tak ocitly ty největší bestie japonské provenience – Ameriku jsem nechtěl, zato jsem vysloveně chtěl 2 válce, což vyřadilo Raketu z Anglie. Z možných voleb jsem postupně vyřazoval jednotlivé adepty. Z VTX1800 na mě jednoduše nepřeskočila jiskra, VN2000 mě oslovovala víc (paradoxně díky přednímu světlu, které mnohé odpuzuje), ale v slušném stavu a s nízkým nájezdem se až tak často v inzerci neobjevovala, a když už tam byla, tak byla z mého pohledu znehodnocena ozdobami na blatníku atd., které vysloveně nemám rád – chtěl jsem čistý stroj, tak jak vyjel z továrny. Delší dobu jsem pokukoval po VZR1800, ale odradily mě často zmiňované problémy s odcházením spojky, ale hlavně chronické vady převodovky s nutností extrémně nákladného servisu. Jako jasný favorit se tak vyprofilovala Yamaha se svou XV1900, která měla plusové body už od začátku díky absenci vodního chlazení, protože ač se výrobci snaží chladiče integrovat a maskovat sebevíc, nic není krásnější než pohled na motor s velkým žebrováním, který nekryje z čela obrovská plocha chladiče.
Když se tak objevil kus s nízkým nájezdem (necelých 27t km), jasnou historií – provozovaný celou dobu v ČR u dvou majitelů, kteří se vzájemně znali a věnovali stroji maximální péči, nebylo o čem dál uvažovat.

Za týden jsme na Půlnoční hvězdě (zkráceně Nočník) navrtěl 700km a volbu si nemůžu vynachválit. Retro design celého stroje je dotažený v každém detailu. Odkaz a pocta „streamline“ designové škole 40tých let dělá z celého stroje umělecké dílo, které nestárne, protože jej už čas ověřil a posunul na úroveň nehynoucí klasiky. Krásný nízký, dlouhý profil stroje s proudnicovými prvky nejen u blinkrů, ale také u držáků blatníku, držáku stupaček spolujezdce, profily na nádrži, nádherný představec – vše se doplňuje do jedinečného celku. Stroj je obrovský – velký tachometr na nádrži a dominantní prvek celého stroje – přední světlomet s nádherně vypouklým sklem dávají pocit, že toto není motocykl, ale lokomotiva. Dojem, že by se dalo se strojem naskočit na koleje umocňují loukotě kol, které přímo na kola parních bestií odkazují.

Dominantou celého stroje je nádherný motor, který je uměleckým dílem hodným vystavení do vitrínky. Kombinace černých a chromových prvků jsou pastvou pro oči. U této motorky neplatí, že je pěkná pouze z jedné strany, tady jsou pohledové obě, ikdyž samozřejmě pravá strana s OHV rozvodem je o kus větší žrádlo. Výfuky vyvedené na jednu stranu jsou sice méně líbivé, než klasické oboustranné vyvedení, na druhou stranu koncovka výfuku o průměru odpadní roury z paneláku tento nedostatek kompenzuje.

Po nastartování motor ze sériové koncovky jen tiše pobublává a zdaleka nedává znát co v něm vězí. Motor s polokulovým tvarem spalovací komory je stejné konstrukce jako HEMI motory od Chrysleru, takže Amerika každým coulem. Rychlost krásně zaklapne a motor při rozjezdu změní zvuk na pěkně sytý bublák, který už o přebytku objemu nenechá na pochybách. K tomu přispívá i kroutící moment, od volnoběhu je ho okolo 135Nm, špičku má kolem 2500 otáček, kde dává 167 Nm (pozdější ročníky asi kvůli emisním limitům o nějaké Nm přišly) a nekompromisně tlačí celou hmotu dopředu bez ohledu na zařazenou rychlost. Celkem rychle se tak dá rozjet na 140 km/h, kde je už ale odpor vzduch enormní. Nahých motorek jsem měl hodně, ale nikde nebyl odpor vzduchu tak znát jako na Nočníku – široké řídítka o průměru posilovací hrazdy nutí řidiče sedět vzpřímeně a zvětšují plochu těla vystavenou větru – dosažení maximální rychlosti kolem 190 km/h si tak na tomto stroji prakticky ani neumím představit, ale to je jedno, proto se tento stroj nekupoval. Nejlíp je kolem 100Km/h kdy si motor točí na pětku něco málo nad 2000 otáček. Vzorné jsou brzdy, které krásně zastavují váhu Nočníku s jistotou jakou jsem neměl ani na mnohem lehčích motorkách. Překvapivá je také lehkost manévrování, samozřejmě s ohledem na rozměry a váhu motorky. Hliníkový rám je ale krásně pevný, nikdy jsem nezažil zavlnění, které bylo u Triumphu patrnější. Obrovským kladem je možnost náklonů, motorka se nechá pustit mnohem níž než kam dovolil Triumph a to mám ještě pod stupačkami místo. Stupačky, respektive nášlapy byly dalším příjemný překvapením. Do teď jsem měl nášlapy za nechtěný prvek stahující celý stroj do kategorie courák na cesty pro americké dědky. Opak je pravdou, nášlapy nezavazejí, noha si na nich krásně odpočine, je možnost měnit na nášlapech polohu nohou a tím si při delší jízdě ulevit od strnulosti. Díky oboustranné řadící páce by na motorce šlo jezdit i v papučích, i když řazení patou nemám zažité. Ono se ani moc řadit nemusí, motor bez cukání tahá od nejnižších otáček, v podstatě jde všechno odjezdit na 4ku. Počáteční obavy o manipulaci s motorkou na místě se také celkem rychle rozplynuly. Opět v přímém srovnání manipulace s podstatně lehčím Triumphem není váha až tak znát. Buď jsem za těch pár dní výborně natrénoval nohy, nebo prostě kombinace těžiště a posezu, .tj. možnosti zapřít se nohami a odkopat se je lepší, ale dokázal jsem se vyžďuchat i z pasti když jsem zajel do úzkého místa ve svahu a nebyla jiná cesta než se vytlačit ven. U Triumphu jsem na stejném místě byl zaseklý a potřeboval pomoc manželky – jaká potupa! Tady jsem se vytlačil sám a ani to netrvalo dlouho ? Když se k celkovým dobrým dojmům ještě přidá skutečnost, že díky řemenu odpadá nutnost řešit mazání a čištění řetězu a díky hydroštelům se nemusí řešit vůle na rozvodech tak si nelze přát nic jiného.
Při každé koupi nové motorky si myslím, že to je volba na furt, ale tentokrát už opravdu nevím kam bych se v rámci kategorie chtěl posouvat. Takže snad už s Nočníkem na pořád a příští motorka už bude jen doplňovat garáž k ukojení chutě po svižnějším svezení.