KTM Duke 790 (2018)

Třetí Duke v řadě. Rozporuplné pocity. V jednu chvíli jsem z ní unešená a za 5 minut nešťastná. Pořád si tak nějak navzájem dokazujeme, kdo je tady šéf :)

Motorka koupena od FIRMA:Trojan Moto (Nový Hradec Králové 8

Výška jezdce: 165 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
KTM 890 Duke: Bylo jich v nabídce méně a nad mým cenovým stropem
Triumph Street Triple R: Úplně mi nevyhoval posez, ale je pravda, že jsem se na něm neměla možnost projet, tak nemohu úplně soudit
Yamaha MT-09: Byl by to spíše vztah z rozumu, i když věřím, že pojede parádně. Ale nějak mě to k japonské motorce netáhlo... A když už, tak bych chtěla tu s dvěmi světly a těch nebylo moc v nabídce
Ducati Monster: To je spíš takový sen, z testovací jízdy jsem byla naprosto unešená a až budu velká, tak si ji jednou koupím...:)

První dojmy - Poprvé jsem si 790 vyzkoušela u jednoho prodejce, od kterého jsme zvažovali koupi. Na první ohmatání jsem byla nadšená. Motorka byla ovladatelná, čitelná, krásná... První řazení s QS přineslo výbuch smíchu do helmy. Ale když jsem z ní slezla, tak jsem neměla pocit, že by to bylo TO ONO. To, co tě chytne a nepustí. To, že z ní nechceš slézt, protože máš pocit, že i společný koncert Metallicy a Iron Maiden bude oproti tomu hrozná nuda. Prostě oproti 690 to pro mě nemělo ty koule, který jsem od dvouválce čekala. Ono to samozřejmě jede jako prase, ale tak nějak málo "hrubě", moc plynule,... Možná mám ale o zábavě jiné představy, které vycházejí z neskutečné jednoválcové koncentrace euforie jménem KTM Duke 690. Už moje první dojmy tedy byly hodně rozpačité a řekla jsem si, že to teda nechám přes zimu uležet, něco si došetřím a uvidím na jaře. To by se tam ale nesměla v inzerátu najednou objevit 790 za perfektní cenu...

Motorku bych doporučil pro - Pro motorkáře, kteří už mají pár (tisíc) kiláků najeto nebo aspoň rozumné nováčky. Není to tak, že by vás motorka shodila ze sedla, ale spíš bych se bála pasti v podobě dávkovatelnosti plynu. Začátečníkovi bych asi doporučila něco čitelnějšího. Ale pokud máte uvědomělou pravici, proč ne...

Doplňky na motorce - Hned v KTMce jsem koupila slidery na zadní stupačky (za pár kaček, ale může se hodit). Doma proběhla instalace nabíječky na řídítka a držáku na mobil. Bez navigace (nebo navigátora) totiž nedám ani ránu. Moc prostoru na držák na řidítkách teda není, takže byla jedna jediná možnost, jak ho uchytit, aby nenarážel při zatáčení do nádrže.



Musela taky proběhnout investice do nových papučků a padacích rámů. Mám totiž takový nešvar a připadá mi, že s motorkama pořád flákám na místě o zem (jako asi to tak hrozný nebude, ale my raci občas vidíme věci emotivněji, než ve skutečnosti jsou :)). Výběr padáků padl na naše oblíbené RD moto. Při placení už jsem se tak moc nesmála, ale nedalo se jinak. Jejich výhoda je i to, že slidery na rámu chrání i plasty nádrže. A když jedete delší štreku, hodíte kopyta nahoru na padáky a připadáte si jako psanci, co uhánějí po Route 66. Při montáži jsme ale narazili na háček - uchycení zavazelo řadičce. Ani úprava výšky řadící páky nepomohla a proto musela nastoupit paní Bruska. Na padák, ne na řadičku, samozřejmě. Po menší úpravě tedy zase můžeme brázdit silnice.

Recenze

Duke 790 nabízí za málo peněž (to je samozřejmě relativní) hodně muziky. V tom smyslu, že do základu dali všechny elektronický pičičindy, co vlastně motorka může mít (QS, LC, DTC, náklonové ABS,...). To je výhoda oproti větší a novější 890, kde za každou další přidanou radost vydolujete peněženku do posledního halíře. Takže finančně je mezi těmi motorkami samozřejmě velký rozdíl. On je sice i ve výkonu a krouťáku, ale mně už se mnohokrát potvrdilo, že někdy naděláš víc parády s menší motorkou, takže jsem zas o tolik víc koníků na zadním kole nepotřebovala. Důvod, proč jsem se rozhodla pro změnu nebylo to, že bych většímu klukům nestíhala, ale spíš to, že s mým mužem jezdíme na motorkách i na dovolené a přece jenom ta 690 na dlouhé dálniční přesuny není.

První jízda z Hradce do Olomouce se rozplynula v adrenalinu a migréně, takže jsem byla ráda, že jsem ji v pořádku dovezla domů. Další jízdy už byly jasnější a mohla jsem začít sbírat (a vlastně pořád sbírám) dojmy.

Poslední společný výlet 690 a 790 směřoval na naše oblíbené "passo del Skřítek" a jelikož jsem věděla, že na prcka se má druhý den přijet podívat kupec, tak to byla hodně emotivní projížďka. Obzvlášť, když jsem jela s pocitem, že 790 mě za srdce ještě úplně nechytla. Nebudu kecat, doufala jsem, že ho nekoupí... :).



Od projevu motoru jsem čekala něco trošku jiného. Tento řaďák často přirovnávají pocitově k véčku. Možná nemám tolik zkušeností, ale do véčka to má podle mě daleko. Projev motoru je hladký, dokonce bych řekla, že se začne "sbírat" ve vyšších otáčkách, než bych očekávala. Asi díky vyvažovacím hřídelím motor nemá skoro žádné vibrace. A to mě trošku mrzí. Na druhou stranu, je živý a jede. Použitelnost spektra otáček je oproti 690 astronomická! Pořád čumím na budík a kroutím hlavou, že není možný, co všechno s prstem v nose zvládne (hlavně teda směrem nahoru, pod 3500 ot./min. se mu samozřejmě moc nechce). 6ku řadím snad až ve 120 - 130 km/h, na 690 jsem v této rychlosti potřebovala ještě 7. rychlostní stupeň. Velké mínus je za mě v dávkovatelnosti plynu v nižších rychlostech. Je to vlastnost, o které se můžete dočíst ve spoustě recenzí a na fórech. Trošku si doma myslíme, že je to bolístka prvních ročníků, kde prostě elektronický plyn ještě neměli úplně vychytaný. A věřím (nebo chci věřit), že novější modely již tento nešvar nemají. Nejlepším lékem je na to asi režim Street (případně Rain, pokud jedete třeba dlouho po rozbité cestě a byl by vám nepříjemný i Street). Když jsem trošku pátrala, jak to s těmi jízdními módy je, našla jsem test, ve kterém došli k výsledku, že ve všech módech máš při úplném otočení plynu stejný, plný výkon (víceméně). Ale při otočení na méně procent se škrtící klapky otevírají rozdílně, v závislosti na daném režimu. Takže ve výsledku máš i při Rain módu dostupné všechny koníky v maštali. Jen při rozjezdu jedeš na poníkovi. Quickshifter je extrémně návyková věcička. Taková "blbost", jeden si řekne. Ale připadat si každý den jako na MotoGP speciálu (dobře, to přeháním), to je teda něco. Používám ho teda jenom při svižnější jízdě a hlavně teda nahoru. Jsem asi staromódní a dolů si to radši řadím "růčo" s meziplynem. I když... QS dolů lehký meziplyn přidá, ale to není ono :).

Brzdy podle mě poskytují dostatek síly a jsou perfektně dávkovatelné. Brzdím jedním prstem a je to naprosto dostačující. Ale opět mám výtku - při brždění přední brzdou motorka lehce vibruje od předního kola. Zase jsem trošku pátrala a zjistila, že je to docela běžný problém u 790/890, dokonce nám to potvrdil i mechanik, že se tím u KTM setkal. Nechala jsem tedy přeměřit brzdové kotouče a jsou lehce zvlněné. Stále v toleranci, ale může to být jádro pudla. Samozřejmě v tom může hrát roli i spousta jiným proměnných, ale rozhodně to není nic příjemného, obzvlášť, když se na to zaměříte. Při vyhlídkové jízdě OK, ale při svižnější projížďce se cítím trošku nejistě. Budu muset řešit.

Podvozek je mnohem tvrdší, než jsem byla zvyklá u 690, takže pro mě opravdu skok. Osobně mi vyhovovalo měkčí tlumení u 690, které pobralo i nerovnosti v zatáčkách. Tady se musím hlídat, protože v náklonu ho nerovnost občas rozhodí a vyvede z míry. Na druhou stranu, na pěkném asfaltu, to je teda dezert :). Chválím tlumič řízení, který podle mě má své opodstatnění. Přemýšlela jsem i nad tím, dát do něj hustější olej kvůli stabilitě v náklonu na nerovném povrchu (jako už jsem taky někde četla), ale obávám se, že by to mělo i negativní efekt na ovladatelnost, takže to zatím nechám takto.

Ovladatelnost je asi super špica pro všechny, kteří jezdí na velkých motorkách. V tom případě si dovedu představit, že po přesednutí na 790 jste jako na kole. Pro mě to je ale přesně naopak, protože jsem přesedla snad z nejlehčí a nejobratnější motorky ve vesmíru, takže mi přijde trošku těžkopádná (což se mnozí z vás budou asi chytat za hlavu). Ale myslím, že tohle je věc, na kterou se rozhodně bude dát zvyknout.

Spotřeba příjemná. Tady je výhoda jezdit s velkýma motorkama, protože vždycky budete tankovat později a méně a budete si tak připadat, že za benzin neutratíte 3/4 výplaty, ale jen půlku. Úložný prostor na lékárničku, vestu a nějakou tatranku na cestu tam člověk najde taky.

Cestování bude asi super (když dojedete na 690 na Sicílii, tak moc vysoké nároky na pohodlí vlastně nemáte), pokud se mi podaří nějak se na motorku nabalit. Zjistila jsem, že je problém sehnat nějaké podpěry brašen. Což dává smysl, protože ten úžasný výfuk, který dělá tak perfektní balzám pro uši a při zavření plynu vás i ostatní poškádlí práskáním, zavazí úplně všemu, co se na motorku budete snažit přichytit (pokud to nebude zadní kufr nebo válec). Takže jsem vyhlásila zimní challenge a doufám, že něco doma vymyslíme.

No, abych to shrnula, tak moje dojmy jsou hodně rozpačité. Nemám zatím najeto moc, něco kolem 600 km, takže pořád to beru tak trochu s rezervou a nedělám finální závěry. Ale pravda je ta, že se snad znovu učím jezdit. Na 690 jsem byla mnohem rychlejší a jistější. Zatím je to tak trošku kdo z koho - která z nás má větší nervy a vydrží to :). Ale věřím, že se to poddá, nakonec si padneme do oka, obejme se, dáme si pusu a bude to všecko fajn.

Update: včera jsme byli protáhnout motorky trošku delší, pěknou trasou a JE TO BOŽÍ. Nevím, co se stalo, ale najednou to všechno do sebe krásně zapadlo. Rozpaky zmizely, já jsem se smála celou jízdu, poplacavala Duka po nádrži a děkovala mu. Asi jsem potřebovala tenhle začátek, aby to mohlo dojít do takového konce. Konečně jsem zase chytla svoje tempo a jistotu. I'M BACK :)