Harley Davidson Pan America 1250 (2022)

Doposud každá moje motorka měla svoje jméno. Tahle vypadá trochu jako strašidlo, tak je to prostě Barbucha.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Harley-Davidson Ostrava (Moravská - Takhle by to mělo vypadat u každého prodejce. Na showroomu prakticky pořád dostatečně široká řada různých modelů, dobře zásobený krám vším možným příslušenstvím a hlavně příjemný, přátelský personál. Za mně, nejlepší prodejce v segmentu auto-moto široko daleko.

Výška jezdce: 195 cm

První dojmy - Poprvé jsem viděl PanAm coby prototyp na Faakeru někdy kolem roku snad 2018-19. Byla ve skleněném akvárku a obehnaná ještě páskou, aby se nemohlo blíž, než na dva metry. A jak to bylo hnusné?! No fuj, nikdy si nic tak šeredného nekoupím. ...o tři roky později...t?? vole, oni to fakt budou vyrábět, to je ale parádní bike, ten asi strašně nutně potřebuju. A tak jsem si ho nejdříve objednal a až potom jsem si ho na víkend půjčil, abych vůbec věděl, do čeho jsem se to dal.

Motorku bych doporučil pro - Vyloženě cestovatelská motorka pro dlouhány, konfekční člověky a za předpokladu vybavení ARH (Adaptive Ride Height - adaptivní řízení výšky) i pro malé prcky.

Doplňky na motorce - Zadní plotna, rychlesundavací lešení, boční a horní kufry, kryt chladiče, ochranný kryt nádobky brzd.kapaliny, prodloužení blatníků, rozšíření základny bočního stojanu, vyšší risery.

Recenze

Rozhodnutí pořídit si motocykl kategorie adventure, pramenilo z toho, že kdykoliv jsem vycestoval někam, kde nejsou zrovna ukázkové silnice, se svou noblesní Sněhurvou, tak jsem ji skoro vždy dovezl zuboženou a potom jsem jí další měsíc vyhlazoval vrásky. Tudíž potřebuju něco, co by zvládlo i horší cesty. Nemám žádné off-road ambice, bude mi stačit něco, co zvládne případnou šotolinu a rozbitý asfalt. Takže co? GéeSo? Ani náhodou. Netvrdím, že je to špatná motorka. To v žádném případě. Naopak, je asi dokonalá. Ale!!! Když si člověk všímá, tak vidí, že osm z deseti protijedoucích motorek je GéeSo. Masovka jak kráva. Má to každý, proto to nechci. Navíc jsem na tom i něco najel a je taková, jak to nejlépe popsat? ...už vím, sterilní. Dělá všechno, co od ní očekáváš, ale chladně, bez emocí. Prostě Gertruda. To už radši teplé pivo, než studenou němku. Africa? Krásná, elegantní, obzvláště v červenomodrobílé trikolóře opravdu oku lahodící. Je až s podivem, že takhle pěkná motorka pochází od konstruktérů Hondy, kteří chrlí na trh spoustu různých designových paskvilů. Nebo dvanáctka Tiger od Triumphu? Jo, to by šlo. A tak se výběr omezil na tyhle dva modely. Teda až do začátku roku 2021, kdy Harley-Davidson ohlásil, že bude Pan Americu opravdu vyrábět a že se na trh dostane v půlce roku. Hohoho, to je přece výzva. Já, starý, zarputilý fanda značky, že bych si pořídil něci jiného, než H-D? Počkám a uvidím. A tak jsem jak Goro čekal a čekal, až se objevily první kusy u prodejců. Fotka, je fotka, ale na živo je to něco jiného. Vidím první produkční kus a čumím na to s otevřenou čuňou. Asi jak když jste poprvé v životě viděli dederónské porno. Jednoznačně polarizující záležitost. Na první pohled je to hnusné jak poslední den dovolené, abys hned vzápětí poočku prozkoumával detaily a zjišťoval, že se ti to začíná líbit. Co líbit? Úplně tě to vcuclo. Pořád platí ta paralela s prvním péčkem. Takže rozhodnutí je jasné, Pan America vyhrála konkurz. Objednávám ji někdy v srpnu s tím, že do konce roku na mně už stejně nevyjde, ale o to lépe, alespoň budu mít nový modelový rok a snad se za tu dobu odstraní nějaké drobné dětské nemoci. Na začátku září si půjčuju na víkend převáděcí kus a hned vyrážíme směr Vysočina. První dojem byl takový divný. Vysoká, úzká koza s tenkýma gripama a ještě navíc se na tom sedí s nohama pod sebou. No jo, já tam totiž dojel na Sněhurvě (pro neznalé moje Ultra Classic Electra Glide) a to rychlé přesednutí bylo podobné výměně obývákového křesla za kuchyňskou židli. Najel jsem na předváděčce za víkend cca 800km a byl jsem z toho doslova nadšen.
A tak si 29.dubna 2022 jedu pro svou dorazivší Pan Americu Special, barvy Black Vivid, s drátěnými koly a ARH. Domů to vezu jak posvátný grál. Jedu s tím mimořádně opatrně, že mě dokonce předjíždějí i kajakáři na padesátkách. Doma už čekají kufry a montáž od Givi. Ještě odpoledne se pouštím do instalace, aby to vypadalo, jako bych hned zítra měl jet s Jůenem Mekgregorem a Čárlím Bormenem Long Way Round. Hodně rychle jsem pochopil proč je dobré mít rychlesundavací montáž. Na cesty kolem komína totiž úplně dostačuje top case, kam švihnu peněženku, cigára a případnou mikinu. Jako první nutná věc k řešení byly risery. Na mou výšku jsou totiž origo risery nízké a tak držím zbytečně moc tělesné váhy na rukou. Vypomohl číňan z aliexpresu a je to citelně lepší.
Dále to je gril na chladič, který je, pro mě z nepochopitelných důvodů, z výroby otevřený, tak aby s tím lízátkem suplující blatník na předním kole, schytával veškerý bordel přímo do voštin. Doplnil jsem tím pádem prodloužení blatníků, potom kryt nádobky na brzdovku pro zadní brzdu a držák na flašku, protože su furt žíznivý jak starý cukrovkář. Ještě mám praktické samolepící gumové kryty na nádrž proti odírání kolenama, ale ty tam plésknu až budu mít nádrž a přední kapotku potáhlou transparentní ochrannou fólií.
A jak se s tím jezdí? Po pěti týdnech mám najeto lehce přes tisíc kilometrů, protože je hektické období ve firmě a neustále mě brzdí v rozletu taková nepříjemná věc, které se říká práce. Vím, spousta z vás netuší, o čem to právě píšu. Ale věřte, to je taková záležitost, kterou se vydělávají prachy, které potom vyměníte třeba za takovouhle Pan Americu, nebo dovolenou, nebo žrádlo a nebo taky chlast, děvky a chlebíčky. Po prvních kilometrech, kdy jsem byl na Barbuchu mimořádně hodný, jsem jí začal trošku víc přitápět pod kotlem a řeknu vám, jede to vcelku solidně. Co solidně? Jede to jak afghánský chrt, před kterým táhneš zdechlého králíka. Ve srovnání se Sněhurvou nejde nic srovnávat. Je to jak kdybys chtěl porovnávat bagr s osobákem. Posed velice příjemný, jenom by možná mohlo být sedlo o malilinko méně skloněnější dopředu. Netlačí tě to vysloveně na nádrž, ale pohodlnější by to asi bylo. Pokud ovšem máte ledvinku, která je rozmazlená ze sezení na Electře, tak neočekávejte žádné euforické opěvování sedla na PanAm. To bylo keců, že se na to leze jak do prvního patra po lešení, že se nemá čeho držet, že má pocit, že vypadne do boku, že je top case moc vepředu, že se to postaví na zadní a blablabla. Jak chceš, mně je na tom samotnému taky pohodlněji Výfuk a s tím spojený zvukový projev. Se sériovým výfukem to zní jak když ženeš meluzínu po baráku. Vyje to jak šakal v mexické prérii. No hrozné. Ale naštěstí je na tohle už poměrně hodně řešení. Vance-Hines, Akrapovič, Toce a spousta jiných, nicméně ať to přeberu ze všech stran, tak stejně u mně vítězí Screaming Eagle, protože má zvuk absolutně libový a je navíc homologovaný. A protože už i u nás začíná spousta fízlů prudit, o Rakůsku a Germánsku ani nemluvě, tak jsem se rozhodl, že půjdu touhle cestou. Jediné, co mi na tom S.E. výfuku trochu vadí, že není černý a tak s ním bude Barbucha vypadat trochu uhlazenější. S tím ale dokážu žít, bez toho že bych kvůli tomu trpěl nočním pomočováním. Jako největší opruz na tomhle stroji ovšem vidím řetěz. Ty vole, dyť já jsem měl řetězovou motorku naposled tak před třiceti rokama. Teď už jsem ho jednou čistil a mazal a řeknu vám, že představa že tuhle šarádu musím absolvovat co cca osmset kiláků ve mně vzbuzuje jistou dávku odporu. Jasně, kdo jiný než to GéeSo má dnes kardan? Prakticky nikdo. Řemen je na edvenčr moto úplný nesmysl, takže se s tímto prostým faktem musím smířit. Ještě, že má verze Special i hlavní stojan, na kterém se to dělá ještě jakž takž, protože mít tu základní verzi pouze s bočákem, tak mně asi jebne.
Je velice příjemné, když natankuješ a píše ti to na té televizi dojezd zhruba 400km. Holt skoro 22l v nádrži, je přece jenom o něco víc, než ve Sněhurvě, se kterou musíš k napajedlu ani ne ve třech stech. Nebo taky ve dvou stech a něco malušunko, to když dostaneš křeč do pravého zápěstí. Barbucha si řekne asi něco kolem pěti litrů, ale přesně změřené to fakt nemám a spotřebu ta teslácká obrazovka neukazuje. Když už jsem u toho displaye. Neříkám, že to vypadá špatně, to ne. I já coby konzerva zaseknutý někde v osmdesátkách až devadesátkách, mám tyhle displaye docela rád. Ale co mě fakt sere je to, že navigace v aplikaci H-D v mobilu, kterou motorka po spárování využívá, je vhodná leda tak jako předloha pro šachisty. I když máš v mobilu rychlé neomezené data, tak je na obrazovce povětšinu času buď černobílá šachovnice, nebo jsi i po stopadesáti kilometrech furt v místě původní pozice. No úplně k hovnu. Ale to mi žíly netrhá, protože na to abych se dokázal dokonale ztratit mám TomToma 500 Rider. Jenom upozorňuju, že pokud ho budete chtít napájet ze štekru pod sedlem, které jsou označené jako Heat Gear (v návodu doslova přeloženo jako vyhřívaná převodovka ), je nutné koupit konektory 2,5x5,5 a ne jak já šulin, nejdříve 1,9x5,5 a po zjištění, že jsou malé, tak jsem se pro sichr sekl ještě jednou, kdy jsem koupil 2,1x5,5.
Jo a závěrem první dávky postřehů bych chtěl říct, že jsem dosud neměl větší ludru motorku na samozamrdání se, než je tahleta Barbucha. Stačí pár kilometrů po mokré silnici a vypadá to jak kdyby absolvovala šestidenní. Tak asi tolik pro tuto chvíli, až budu mít víc najeto a budu mít o čem se zmínit, tak sem zase něco přihodím.
Je listopad a sezóna prakticky za námi a s Barbuchou jsem najel ubohých pět tisíc kilometrů. Nemůže za to žádná nenadálá závada, ale jen a pouze nedostatek volného času. Každopádně, byť není pět tisíc žádné číslo, ze kterého by se daly vyvozovat relevantní závěry, tak přesto už můžu alespoň trochu hodnotit. Nedávno jsem viděl v TV pořad Autosalón, kde měl PanAm v pazourech Sršeň a můžu na sto procent potvrdit jeho slova o jaderném reaktoru. Přes sezónu byla možnost se svézt s několika kamarády, kteří taktéž vlastní stroje kategorie adventure. Vyšlo to tak, že GéeSu natrhne PanAm prdel kdykoliv, s Multistradou a Kaťušou 1290 Super Adventure už to tak snadné nebylo. Multice jede ještě o chloupeček (ale fakt jenom o pičichlup) více, ale 1290 jsem nechával za sebou. V červenci jsme s partou kámošů na chopperech/cruiserech vyrazili na pár dní do Rakous a tam jsem si to teda užil úplně náramně. Když jsem jezdíval Alpy na Electře, tak jsme si pod kopcem vždy dali rozchod, volná zábava a na vrcholku jsme se sjížděli v rozmezí max 30 sekund. S Barbuchou nastal v této disciplíně zásadní obrat. Su na vrcholu kopce, vyčůraný, s vyslopanou pikslou alkoholfreibieru v ruce a už druhým cigárem v čuni a teprve slyším někde z dálky ryk ubublaných buldozerů, jak se ženou se čtyřmi tisíci otáčkami na budíku, směrem vzhůru. Jo, fakt to jede pekelně fest. Jenom jsem si docela dlouho zvykal na to, že tenhle motor má opravdu rád otáčky. Pokud s tím budeš zacházet jak s nafťákem a budeš to držet do 3.000 ot./min tak nic. Prostě se nic neděje. Jede, ale to je tak asi všechno. Když ovšem ji budeš držet nad čtyři tisíce, tak každé vrknutí plynovým heftem s ní už začíná cvičit. A od šesti tisíc letí jak torpédo. S tím je ovšem spojená drobná nevýhoda a to že to s tímhle výkonem docela žere. Nebojte teta, vás nee. A vlastně ani benzín. Ale žere to zadní gumu. Co žere, přímo hltá. Už teď v těch 5tis. mám dojem, že je za polovinou své životnosti.
Co mě překvapilo je teplota chladící vody. Zvyklý ze všech dopravních prostředků vodu chlazených, které na teploměru ukazují provozní teplotu cca 90C jsem vytřeštil bulvy, když na Barbuše je teplota chladícího média jak na houpačce. Při svižnější jízdě jsme kolem 85-87 stupňů, ale nedejbože když vjedeš do města. Semafor, křižovatka, semafor a rázem jsme přes kilo. Ve stopěti teprve sepne ventilátor a žene ten vřelý luft do pryč. Nicméně jsem se přivzdělal a zjistil, že díky přetlakovému systému chlazení, je tohle rozpětí teploty naprosto normální a netřeba se stresovat.
Díky kamarádovi, který mi dal kontakt na mimořádně šikovnou paní, jsem si nechal ušít tašky do kufrů plus dvě horní nepromokavé tašky na víka bočních kufrů. Naprosto dokonalé provedení a za luxusní peníze. Můžu jen a jen doporučit. Kdyby někdo chtěl, tak EWOG .
Jo a jedna drobná neřest, na kterou je PanAm docela dost náchylná. A tím je energetická náročnost. Už chlapi v dealerství H-D mě upozorňovali, že je nanejvýš vhodné ji co nejvíc připojovat na nabíječku. A ano, je to stoprocentní pravda. Už po cca čtrnáctidenním stání mi připojovací konektor svými ledkami signalizuje, že napětí kleslo k 12V a na startu už se to projevilo takovým žalostným zakvílením. Zároveň s tím mám vysledováno, že při parkování v garáži je nutné uložit fob (inicializační klíč/neklíč) minimálně tři metry od motorky, aby nebyla ta bestie furt v pohotovosti. Dnes už to praktikuju tak, že přijedu, strčím Barbuchu do jejího pokojíčku a hned ji napojím na udržovací defibrilátor od firmy Ctek.
Tolik asi pro letošek. Uvidíme co nám nachystá rok 2023. Budu-li zdráv a při penězích, tak bych rád využil služeb společnosti motogbox a nechal si Barbuchu dovézt do Málagy a něco málo pojezdil po Španělsku.