BMW R 1150 R (2001)

Laskavá dáma v nejlepších letech vzbuzující respekt.

Výška jezdce: 187 cm

První dojmy - Před rozjezdem se bojím její mohutnosti a váhy, po rozjezdu se dostavuje pocit naprosté ztráty gravitace... a co teprve, když přidám plyn...

Recenze

Návrat do jedné stopy po více než sedmnácti letech. Tehdy mě sejmula Tatra 815, řidič mi nedal přednost, Honda mi ustřelila pod tělem, já se vznesl, omotal se kolem sloupu a dotrhal si vnitřnosti. Přežil jsem. Následující dlouhé roky jsem respektoval přání své drahé polovičky už nikdy na motorku nesednout. Jenže...

přišla padesátka a s ní pocit, že už jsem dost starý na to, abych to zase zkusil, abych přestal jen kradmo pokukovat po kolem projíždějících strojích a sám se obkročmo posadil do sedla. Navíc, kdykoli se vše může zvrtnout a bylo by mi líto, kdybych si to ještě nevyzkoušel... někdo tomu může říkat krize středního věku. Jak je libo.

Chtěl jsem něco, co by se mi líbilo, naháče, velký kulatý světlomet vpředu, žádnou závodničku, ale klidný stroj, na kterém bych si mohl bublat krajinou a užívat si jízdu. Ideálně cenově dostupný a s nestárnoucím motorem.


R 1150 R mi padla do oka hned, jak jsem na ni narazil. Shodou okolností ji prodával kluk z dědiny jen pár kilometrů vzdálené. Láska na první pohled. Tak trochu na tajňáčka jsem ji koupil s tím, že ji manželce teprve představím. Mohutností a váhou vzbuzuje respekt, ale jak se člověk odlepí od krajnice, je to až nečekaně ovladatelný beránek. Napřed jsem si musel zvyknout na brutálně fungující brzdy, pak na řazení, kdy jsem občas nevěděl, co tam mám za rychlost. Stará dáma ale dovede odpustit lecjakou chybu.


Jezdím v klidu, nejsem divoch a navíc mám ten náraz z první nehody pořád někde v sobě. Ale za plyn vzít dokážu. To pak stará paní zaburácí a vystřelí dopředu. Nádhera. Užívám si to. Pořád se ale po těch letech považuju za začátečníka, kterým asi už zůstanu. Nevadí mi to. Zatím mám za sebou 4 tisíce kilometrů, jsme spolu teprve něco přes rok. Když mě na ní viděla moje žena prvně, zabouchla přede mnou dveře. Přešel jsem to a dělal, že jsem si toho nevšiml. Chvíli to chtělo, ale už si zvykla. Život máme jen jeden, nedá se ve všem neustále ustupovat ostatním. Je třeba dopřát si trochu radosti, no ne? :)