Poslední reainkarnace Husqvarny ve světě motokrosových dvěstěpadesátek.
Výška jezdce: 6 cm
První dojmy - O tom, jaká je, by mohl nejlíp vyprávět snad jen Paul Cooper, osmý v MS r.2000, nebo Carl Nunn, s 13. a 14. místem celkově v sezónách 2001 a 2002. Já se toho bojím.
Recenze
Hned, jak jsem ji v inzerci uviděl, věděl jsem, že ji musím chtít. Neberte to, za mizerných 45 tisíc, když jste vyhráli jackpot ve sportce ... Čert vem nedostupné náhradní díly, kdy kromě pístu a ojnice z druhovýroby už nejde koupit vůbec nic.
Ale nejdřív trocha cestování časem. Cagiva se v půlce osmdesátých let, po úspěších ve světovém MX šampionátu 125ccm rozhodla vstoupit podobným stylem i do 250ccm. Postavili nový motor s přívěrou a Pekka Vehkonen dvakrát atakoval titul v roce 1987 a 1988. Pekka měl bohužel ve 250ccm dáno být vždy jen vicemistrem, celkem čtyřikrát (v r. 1989 a 1990 na Yamaze). Cagiva v té době už vlastnila Husqvarnu a v roce 1990 se rozhodla pro radikální řez - přestala vyrábět švédské modely (v MX stejně už nepoužitelné) a přestala používat značku Cagiva pro offroad. Ten řez spočíval v tom, že nálepky Husqvarna se objevily na Cagivách. Třída MX 250 ovšem začala být okrajovou záležitostí, ale v enduru to Husqvarně / Cagivě celkem šlapalo. Modrobílý hranatý design, navazující na původní švédský, po roce 1995 mírně zežloutl, jinak se ale inovovalo jenom střídmě. Kompletně ve žluté s modrým se objevily nové plasty v roce 2000. Změny se samozřejmě odehrávaly na podvozku, ale motor zůstal původní pětikvalt Cagiva z roku 1985, s přívěrou CTS, nakopávačkou a řetězem napravo.
V MX 250 se po tom zežloutnutí v roce 2000 Husqvarna pokusila o comeback, když předtím Chiodi vyhrál 125ccm v r. 1998 a 1999, ale neúspěšně, a poslední CR 250 se vyrobily v r. 2005. Tohle je 2005:
Castogliniové se plácli přes kapsu v Americe, kde investovali statisíce dolarů do motorek i do jezdců. V roce 2000 tam pro zranění neuspěl s CR 250 Chiodi. Jedničkou pro rok 2001 na CR 250 měl být Steve Lamson, pár roků předtím dvojnásobný mistra AMA ve 125ccm. Uveden s velkou slávou se v SX s CR 250 nemohl dostat ani mezi prvních deset a na začátku roku 2002 si pro změnu zlomil nohu ...
Ten motor ale ještě zůstal ve WR 250, i po zčervenání v r. 2006, po prodeji Husqvarny BMW v r.2008, až do převzetí značky Piererem v r. 2013.
Z manuálu pro ročník 2002, CTS s výklopnou přívěrou v hlavním výfukovém kanálu a otočnými šoupátky v boosterech.
