Benelli TRK 502 X (2021)

Tak jsem to i přes to únorové datum už nemohl vydržet. Včera jsem u nás na silnici potkal jedno TRKáčko, tak jsem si říkal, že to nepůjde jinak, než to vyzkoušet. Udělalo se krásné počasí, nebe jako malované, teplota se vyhoupla nad 10 stupnu, ale na odpoledne uz se předpověď moc netvářila. Tak jsem se rozhodl využít polední pauzu ke krátké seznamovací projížďce. Původní záměr byl jen obkroužit pár bloků u nás mezi barákama a zase stroj uklidit. Přeci jen ta pauza 14 let ... chtěl jsem prostě zkusit, jestli se vubec udrzim v sedle.

Nesměle jsem vytahnul mašinku z garáže a zavřel vrata, i když jsem stále váhal, zda-li vyrazím. Postavil jsem jí na sluníčko a podíval se na ní. Nakonec jsem řekl, No jasný, jedem!. Navléjnul jsem se do kůže, z krabice vytáhnul funglovou přilbu a nadlábnul ty dva hrníčky. Chytla hned a krásně bublala, co jen může člověk od půl-litra čekat. Pár vteřin otáčky kolísaly, ale pak už šla vcelku pravidelně. Teď ještě vlítnout do bot, pěkně zalígrovat, natáhnout rukavice a už jsem seděl obkročmo na širokém sedáku.

Odkopnul jsem boční stojánek, přišlápl řadičku .. jednička tam spadla skoro neslyšně. A teď mne čeká první rozjezd - jen jsem mírně povolil páku spojky a
Benellka se mi hladce pod nohama rozjela jako po másle, obě nohy ve stupačkách a za dva. Paráda. Jede to, necuká to, obkroužím blok - super, tak ješte jednou a ještě dvakrát. No tak ještě a už jí uklidím. Nebudu to přehánět. ... Ale přece jen, ještě to vezmu na hlavní, tam je rovinka, pěkný asfalt a pak se vrátím. Naprosto bezděky jsem minul ceduli Benátky nad Jizerou a už jsem se ocitnul na silnici mezi polema, to už tam bylo trojka, čtyřka i pětka. Zase obec, tam se tedy točím, za čtyři, za tři, dám dvě a otočka .. tak né ... odbočka, rovinka, kde jsem zkusil i šestku, ale zase jsem se neotočil a zase se vzdaloval od garáže. A pokračoval dál, první zatáčky hodně nesměle, četl jsem krajnici a hlavně co je u ní rozsypáno, toho štěrku tam bylo dost. Ale ani tak mi to nedalo a s každým dalším kilometrem se mi čím dál méně se vracet domů. Takový krásný den, skoro žádný provoz a já tak dlouho nejel na motorce. Nechápal jsem, proč jsem si to takové dlouhé roky odříkával. Asi jen proto, aby se manželka nezlobila .. ale ona se stejně zlobí a teď má aspoň správný důvod.

Krásná klidná projížďka po silnicích 3. a druhé třídy se zastávkou pro naplnění nádrže, už po pár kilometrech jsem přestal myslet na to jak řadit, jak zatáčet a co a jak dělat. Váhu stroje jsem absolutně nevnímal. Ono to prostě jde úplně samo! To se nezapomíná. Ale byly okamžiky, kdy jsem rozum zapnul - zatáčky v tuhle roční dobu (a se začátečníkem), stačilo ubrat, motorem brzdí vcelku obstojně. Taky nemám úplně v pazourách rozjezd do oblouku - odbočování na křižovatce se Stopkou, tedy rozjezd do zatáčky - musím rozjíždět jen velmi opatrně, jinak potřebuji širší oblouk. To je fajn, uvědomuju si svoje nedostatky a vím na čem zapracovat.

Nicméně jediné mínus je motor v záběhu, který nemá dostat víc než 5.000 otáček, na 6-ku ukazuje digitální budík nějakých 95 km/h. Zvuk motoru příjemnej, zvuk výfuku přiajetelnej. Možná i víc, než by jeden čekal.

Málem jsem zapomenul na čas, polední pauza - jen 45 minut . Ale zvládli jsme to úplně nádherně. Kolečko kolem komína - prvních 33 kilometrů a už jsem myšlenkama úplně jinde, cítím, že se mírně usmívám, cítím, že jsem se prostě uvolnil. Mašinu jsem zastavil u chodníku, vypnul motor a slyšel, jak začíná chladnout, to příjemný praskání. Zajímavá vůně čerstvě vypalovaného nového stroje je taky vcelku omamná Tak se budu těšit, až se zase ukáže sluníčko a zase někam vyrazíme. Nemůžu se dočkat. A dík!

UŹ ABY BYLO JARO!