Jawa RVM 500 (2021)

Baví nás historie dávná i nedávná a při troše času navštěvujeme významná místa českých dějin.
Týden po návratu z Banátu se mi povedlo totálně zmasakrovat koleno. Operace, týdny v klidu, noha špatně pohyblivá, prostě smůla. Po 3 týdnech klidového režimu a domácího ošetřování jsem došel k závěru, že se pomalu zabíjím ( upadl jsem a tělo chátrá ) a je mi jasné při pohledu na motorku, že s tím musím něco udělat. Autem jezdit nemohu a tak jediné, co bylo - motocykl. Upravil jsem si loketní ortézu na koleno a řekl mé paní, že vyrazíme na zkušební jízdu, kde cíl cesty byl naplánovaný už od jara. Vyrazili jsme v klidovém tempu, tentokrát na KAWASAKI KLE 500 směr Mladá Boleslav k prvnímu cíli - hrad v Michalovicích. S podivem bylo, že během 5 minut se mi tělo upravilo posezu na motorce a bez jakéhokoli problému jsem mohl i řadit, což mě potěšilo.
Z Michalovic jsme odrazili k Vrátenské hoře, která byla významná hlavně v době věznění Václava II. na Bezdězu a při odboji proti císařským vojskům. Kousek odsud je krásně zrekonstruovaný mlýn Vrátenský větrák.
Od větráku jsme se vydali na nejhezčí úsek cesty údolím mezi skalami bez provozu směrem Kokořínsko. Cestovalo se krásně, slunečno do 20 st, málo provozu, zatáčky, prostě krásná jízda.
Dále jsme pokračovali na Litoměřice přes Úštěk. Litoměřice jsou známé podrytým kopcem Radobýl, kde byla továrna na V2, krematoriem Richard a pobočkou terezínského tábora v bývalých kasárnách pod Radobýlem, kde jsem sloužil vlasti. Je opravdu velmi smutné v jakém nedůstojném a zanedbaném stavu se nachází pietní místo krematoria, které vypadá jako ( a možná i je ) skladovací prostor pro malou techniku TS města Litoměřic. Před lety vše vypucováno, kinosál atd a nyní naprostá neúcta k zahynuvším lidem. Pokračovali jsme do Terezína - do Malé pevnosti přes náměstí, přes most a při najíždění na něj jsme si všimli vjezdu do tunelu, který je 160 let starý a byl součástí 1. tratě z České lípy do Děčína.
Dříve tam býval sklad ovoce a zeleniny, ale teď, k našemu překvapení, v něm dva motorkáři udělali podobnou jeskyni jako je Peklo. Tímto je zdravím, bohužel na mapách se ještě nevyskytují. Zajetí do tunelu bylo parádní, jelikož se silně oteplilo a Litoměřice byly zacpané, takže vjezd do chládku tunelu a příjezd až k baru byl velmi příjemný. Doporučujeme k návštěvě a podpořit je v jejich snažení. Velmi pozitivní byl i stav sociálního zařízení. Ať se jim daří!
Návštěva Velké i Malé terezínské pevnosti byla stejným rozčarováním jako návštěva pietního místa krematoria Richard. Dokonce nám bylo jako perlička řečeno, že v Malé pevnosti snad má být nebo bude zřízena restaurace. Dříve výzdoba, květiny... Stav věcí se nás dotkl i z toho důvodu, že zde zahynulo, popř. bylo dále přesunuto několik členů rodiny. Potom jsme se vydali na hrad největšího Čecha Jana Žižky z Trocnova - hrad Kalich, kterého si bohužel moc neužil, protože nedlouho po dostavění umírá. Hrad dále sloužil jeho bratrovi. Hrad byl postaven jako opravdové orlí hnízdo, lehko jsme ho našli, ale při pohledu na tu výšku a dálku mi bylo jasné, že tam nevylezu. Nebylo vyhnutí, jeli jsme. Nikde žádné omezení, nejdřív asfalt, šotolina, travní cesta a potom zužující se lesní cesta až nahoru. Rozhled z Kalicha je opravdu krásný, hora Říp, Ohře, Labe, sopky Českého středohoří, nádhera. Škoda, že z hradu už moc nezbývá, od 15.stol. byl neobýván. Překvapením také bylo, že ve vesnici Třebušín jsme nenašli nikde nějakou upoutávku nebo připomínku Jana Žižky. Vesnička je to malá, pokud jsme něco přehlédli, tak se omlouváme, ale myslím, že by něco mělo na příjezdové cestě být.
Z Kalicha už vedla jenom jedna cesta a to domů, která proběhla parádně a krásně jsme se svezli přes Úštěk, Doksy, Bělá pod Bezdězem, Jičín.