BMW R 45 (1981)

Jednoduchý, spolehlivý, nenáročný boxer, který pojede a pojede a pojede i když vy už ne.

Výška jezdce: 190 cm

První dojmy - Na pohled nádhera. Krásná černá, jednoduchá, ale elegantní. Působí dojmem dospělé motorky a ten se nezmění, ani když si na ní sednete. Velmi dobře vyvážená, snadno ovladatelná. Celkově dává pocit "stroje" který pojede. Motor díky vytrčeným válcům vypadá mohutně. Jeho kompaktní zpracování navozuje dojem pořádného ingotu.

Motorku bych doporučil pro - Pokud při slově kladívka nezačínáte hledat něco, čím se zatlouká hřebík a vašim nejoblíbenějším nástrojem na opravu je trojkombinace šroubovák, sikovky a francouzák, pak jste adepty. Pokud zároveň nejste nadšenci do elektroniky a nebude Vám chybět množství podpůrných asistenčních služeb můžete jít do toho.

Doplňky na motorce - Plexi štít a kufry.

Recenze

Krásných motorek je spousta, stejně jako krásných holek. Ale znáte to, stejně si nakonec vyberete jednu konkrétní, protože má něco, co jiná ne. V mém případě to byl motor - boxer. V mládí mě uchvacovaly francouské filmy, kde policajti, stojící u silnice, na jedno našlápnutí nastarují ty báječné baworáky, naskočí a už uhánějí a za padouchem. Přišlo mi to impozantní, jak jim do stran trčí motor. A to jsem chtěl. Takže jestli rozhodování, tak mezi R 45, 65, 80 … Tady vstupovala do hry estetika. Často barva, která byla k dispozici, kapotáž, nebo řídítka ověšená množstvím nesmyslných budíků či předělávka na caferacer. Nakonec tedy vyhrála „obyčejná“ černá 45.
Každý má svůj sen. A tím mým bylo BMW. Těžko hádat proč, jestli skutečně na mě udělaly dojem ty filmy s policejními motorkami? Nevím. Racionálního na tom asi mnoho nebylo, ale to při koupi motorky skutečně nebývá tím zásadním, protože největší roli hraje pocit. Kdyby ne, tak všichni jezdíme na stejných strojích.
Tak tedy boxer. Boxer z roku 1981. Čtyřicetiletá stařenka? A ještě k tomu v té nejnižší kategorii. Nedorostlý půllitr. R 45 byl vlastně jakýmsi doplňkem k těm litrovým strojům. Možná pro ty, kteří neměli dost odvahy, nebo peněz. A prý pro holky. No tak jsem si ji pořídil teď já. Jak někdo poznamenal, tak velkej chlap a tak malá motorka?
Není malá. Rozhodně tak nepůsobí. Ani na pohled, ani když se na ni člověk posadí (190cm). Nohy jsou v celkem přirozeném úhlu, tělo vzpříměně, ale nijak toporně. Je to pohodlné, akorát. Nádrž má pěkné ladné tvary a v černé s bílými linkami působí starosvětsky. Plexi to hezky doplňuje a jízdu zpříjemňuje, i když na moji výšku by mohlo být o něco vyšší. Nad 100 km/h už mě proud vzduchu, který ho obtéká trochu „fackuje“. Vyšší plexi by ale zase proporčně nesedělo ke zbytku motorky. Černá barva je pěkná, jen na víkách ventilů by se mi líbil chrom. Ale přírodní „opískování“ za ty roky z toho dělá zajímavý efekt. Sedlo není nijak široká lavice, ale ani nijak poddimenzované. I pro dva dobrý posez. Do ruky a pod zadek tedy padne dobře.
Startování nášlapem kolmo k morce, přesně jako v těch filmech. Ano je tady také startér, ale proč, když to jde po staru. A hlavně ta radost, když to začne bublat na první našlápnutí. Sytič na řídítkách snadno nastavitelný tomu pomáhá, ale to je tak asi jedinná pomůcka, kterou tady najdeme. Apropo sytič. Mám zlomový ročník 1981. Do té doby se jednalo o modely N s výkonem 27 koní od roku 81 modely S s výkonem 35 koní. Podle papírů je toto ta slabší verze, podle umístění sytiče a dalších drobností je to ta silnější. A hlavně podle jízdy. Trochu jsem se bál, že to bude skutečně slabá motorka. Ano není nejsilnější, není nejrychlejší, ale je moje :). Nepořizoval jsem zalehávačku, na které si budu hoblovat v každé zatáčce kolena o asfalt. Pořizoval jsem si stroj na kochání. Pamatujete na vesničku střediskovou a pana doktora v podání Rudolfa Hrušínského? Sice si nerecituji ale taky se rád za jízdy kochám. Dívám se okolo. A tak jedu tak, abych to stíhal, dívat se okolo. Jedu po silničkách, kde je takové tempo vhodné a kochám se. Prostě se projíždím. A na to je to ideální stroj. Je klidný, ale ne unavený. Je příjemné cítit, že pomalým otáčením plynu se celý ten pojízdný ingot plynule rozjíždí a má chuť cválat. Jistě, při rozjezdu na křižovatce nevyrveme dlažky a nenahážeme je na kapotu aut co stojí za námi. Rozjezd, i s ohledem na starý kardan, by měl být jemný, plynulý, ale v klidu můžete zrychlovat a pořád to jde.
Samozřejmě, dobré je i v klidu řadit. Žádné brutální nakopávání. Táhlý rozjezd, pořádně zmáčknout spojku a jemně nohou nasunout další rychlost, pustit spojku a plynule přidávat plyn a znovu. Je to radost, když trefíte přesně ten správný moment otáček motoru a cítíte, že to mašina „vzala“ a nic nechrupe, vy jste přesně zasunuli rychlost v ten správný moment a pelášíte. Není to o spěchu. Je to o souhře. O souhře Vás s tím strojem. On je starý, vyježděný, on počká, až Vám to dojde a naučíte se to. Ale pak to stojí za to.
Já vím, vy co sedláte moderny se pochechtáváte, 37 Nm při 5500 otáčkách není z Vašeho pohledu žádná cifra. Ale o to více je důležitá ona souhra. Zatím jsem nikde nedohledal ale řekl bych, že průběhová křivka točivého momentu sice nestoupá strmě, ale pěkně lineárně, plynule za otáčením plynovou rukojetí. Je to něco, jako když do lokomotivy ládujete uhlí. Čím více lopat , tím víc to drandí, musí se přikládat v klidu, ale pořád. Ale pokud bude potřeba zvednout výkon, není to velký problém. K dispozici je kit, stačí vlastně vyměnit válce a rázem je z toho osmistovka. To ostatní to unese, protože konstrukce je identická se silnějšími verzemi. A celá legrace vyjde na 25 000,-. Vůbec s náhradními díly to není překvapivě žádný problém. V Německu mají tyhle stroje pořád rádi a jezdí jich tam spousta a je i spousta firem, které e-shopují náhradní díly nové i použité. Většinou do dvou dnů od objednání doma.
Konstrukce stroje je ideál. Samotný motor působí dojmem impozantního odlitku, všechno je poctivé železo, jen pod tím sedlem dali trochu plastu a tak 200 kg vypadá skutečně jako pojízdný ingot, který projede všude. Je to takový ten dojem, že i když se neudržíte na silnici, prostě projedete škarpou a jedet dál. Nezkoušel jsem, jen to tak působí. Vyváženost je úžasná. Motor je nízko, respektive boxer sráží těžiště dolu. Vypadá to, jako byste motorku nakláněli kolem klikovky, a zpátky stačí vzít za plyn a vyhoupne se to tam bez problémů. Stejně tak se otočit na úzké silničce není problém. Manévrování v provozu je hračka. Je to radost sedět na stroji, který reaguje jen na Vaše pokyny ať jde o zrychlení, zatáčení, nebo brždění. Je to prostě radost ze skutečné jízdy, kde je odpovědnost výhradně na Vás.
Pokud jde o volbu trasy, tak na dálnici se dostává na svoji hranici, ale i tady se dá jet, ale její parketa jsou okresky. Kopce nevadí, zatáčky vítány.
Nějaký neduh? Brzdy. Přední brzdy měli nekteré modely už Brembo, tady je ještě ATE. Ale v tom možná takový problém nebude, spíše někde, díky stáří utíká tlak. A tak s přední brzdou je potřeba pracovat hodně v předstihu. Ale pracuji na tom. Vyměním nádobku s těsněním, pokud nebude stačit, celou hadici v nejhorším případě se dá přihodit druhý kotouč. Něco dalšího? Asi trochu zvednout polohu řídítek, ale to je dáno mojí výškou, řeším na čemkoliv. A maličko zvednout polohu řadičky, mám zbytečně vykloubený kotník, tedy nastavit trochu pohodovější úhel. Ale jinak nic. Jak říkají mechanici, když do toho budeš lejt olej a nebudeš debil, tak tě to bude ještě dalších čtyřicet let vozit.
A tak tedy nezbývá než našlápnout a naskočit.