ČZ 250/485 (1982)

Hned v úvodu musím napsat, jaký jsem trouba. Doslova nadržený na první start jsem hned po po kompletaci motor musel nahodit, ale v té euforii jsem naprosto zapomněl na to, abych do motoru nalil olej. To jsem si naštěstí uvědomil, než jsem ho nakopl druhý den. Neumím si představit, co bych dělal po případném kousnutí se motoru. Takže bez oleje běžel asi půl minuty, což by nemuselo být smrtelné.
Slunečné, přesto chladné počasí mě natáhlo do garáže ke zkušební jízdě. Shrnu to takto: 6 km jsem jel, 4 km tlačil zpět potupně do garáže. Samosebou jsem neměl nářadí. Jal jsem se zjišťovat příčiny, proč motorka nejede. Benzín je, jiskra ne. Pojistka zapalování (mám bezkontaktní) v pořádku, zkusil jsem vyměnit zapalovací cívku-v pořádku, samozřejmě svíčku-v pořádku. Asi to bude to, co jsem nechtěl, aby to bylo. Elektronické bezkontaktní zapalování. Musel jsem zkušebně nahodit destičku s kladívkem. A ejhle, jiskra se okamžitě objevila. Musím se přiznat, že jsem se až teď naučil pořádně štelovat zapalování. Všechno zlé je k něčemu dobré. Motorka okamžitě chytla na drcnutí. Nu, další den, posilněn nadějí, jsem opět vytáhl motorku, abych jí ozkoušel. Motorka jela jako ďas, dal jsem si zhruba 30 km okruh. Přestože bylo chladno, mě rozehřívala radost, že se dílo povedlo.
Závěrečné hodnocení: 250 oproti "hranatým" 175 táhne z nízkých otáček. 50 km/h na čtyřku není problém a pak stačí jen pootočit rukojetí plynu a motorka jede, aniž by bylo třeba podřazovat. Ovšem je hlučnější, a to o dost. Uvidím, co přinesou další zajížděcí kilometry.