ČZ 125 (1948)

Návrat do časů, kdy se ještě tak nepospíchalo.

Více fotografii

Výška jezdce: 189 cm

První dojmy - Je mi to malé a vypadám na tom, jako medvěd na kole v cirkusu.

Recenze

Po proběhlé chřipečce, která nás všechny trápí poslední rok, nejsem ještě úplně fit, takže jsem vše zazimoval a do garáže už se chodím jen kochat. Alespoň mám čas napsat pár řádků. Když jsme s manželkou rekonstruovali podkroví, tak na půdě byla torza dvou ČZ 125 t, které tam kdysi uložil můj tchán. V podstatě to byla jen hromada součástek, které jsem přesunul do stodoly a říkal jsem si, že bych se na to mohl časem vrhnout. To bylo asi před třemi lety. Původní plán byl kompletní renovace, protože se mi podařilo dát dohromady díly na jeden celý motocykl. Nicméně jak šel čas, tak došlo k menší změně plánů. Část dílů z jednoho motocyklu byla v pěkném původním stavu a proto jsem se rozhodl, že motocykl složím v původním stavu, s patinou. Špatné a chybějící díly jsem postupně během několika měsíců za pomoci Aukra a Bazoše povyměňoval a ve finále "renovace" nebyla zase tak nákladná. A co si budeme povídat, motocykl v původním stavu je vždy zajímavější. Čímž samozřejmě neodsuzuji kvalitně provedené renovace. Na motocyklu jsem vše konzervoval, natáhl novou elektriku v opředených kabelech, nové bowdeny, také opředené. Motor dostal nový výbrus, ložiska, repasovanou klikovku, nové původní spojkové obložení a zapalování bylo renovované u firmy jawadynama.cz. Za vydatné pomoci kolegů z Veteranfora a mého souseda, který je podobně postižený, jsem motocykl poskládal. Pak už nezbývalo nic jiného než vyřídit testaci a po získání zelené značky, začít zajíždět. Vyjížďky probíhají ve dvou, hlavně kvůli tomu, že můj soused má na motocyklu pěknou koženou brašnu s vercajkem. U sedmdesát let starého vehiklu jeden nikdy neví, co ho cestou potká.
Jízda samotná je jako na kole. Číza je lehoučká, má krásně nízko těžiště a do zatáček se krásně skládá. Na rovince se řítím šedesáti kilometrovou rychlostí a za mnou oblak modrého dýmu z M2T. Protože stále ještě zajíždím, letos se mi zatím podařilo najet téměř pět set kilometrů, tak mažu 1:16. Jet za mnou je asi chuťovka. Jediný problém je, že mám téměř metr devadesát a lehce přes devadesát kilo, takže na tom vypadám jako cirkusový medvěd na kole a do kopců se ty čtyři koníci se mnou trochu trápí, zato z kopce je to kvůli lehce poddimenzovaným brzdám celkem dobrodružné. Na to, že to je hardtail, tak pružiny na sedadle plní svou funkci celkem obstojně a člověk se tak pěkně pohupuje. Spotřeba je celkem nízká, ale u něčeho takového, to ani nemá smysl řešit. Myslel jsem si, že letos se mi podaří udělat ještě Grossglockner, ale asi to budu muset nechat na příští rok.
Jinak mi zbylo tolik dílů, že jsem je začal vyměňovat za díly na ČZ 150C a ve sklepě se mi líhne další stroj.