Suzuki GSX 750 (1999)

hluboko v minulém tisíciletí Celý tenhle příběh začíná dávno v minulosti, otec se podílel na sponzorování nejrůznějších kumštýřů na motocyklech a se zkušeností ze skupiny těch největších střelců mě od mala vedl k tomu, že na motorku bych neměl vlézt. A dlouho jsem to dodržoval a vnímám to doteď jako dobré rozhodnutí, pokud bych na motorce jezdil jako v autě, asi bych tyhle řádky už dávno nepsal, teď je otázkou, kam tyhle kroky povedou, rozhodně to ale budu dokumentovat.

červen 2020 V létě jsem začal přeplácet parkování v centru Prahy, kamarádi pořizovali jeden stroj za druhým a když jsem spěchal k holiči, vyskočila na mě možnost si půjčit elektrický skútr. WOOOO strach, tohle bych neměl, navigace psala autem 35 minut a na skútru jsem tam byl za ani ne 15, první jízda byla o strach, všechno nové, malý přehled o okolí, nejistota v zatáčkách. Postupně jsem si zvykl, začal se lépe pohybovat a narazil na ten největší limit. Maximální rychlost 66, respektive 50 (někdy i 25) kilometrů v hodině, což vedlo k tomu, že jsem se opakovaně setkával s najížděním metr za zadek a dobržďováním na poslední chvíli, baterka, která naprosto nahodile dopočítávala dojezd a nedávala tolik potřebný výkon a nahodilé "ukradení" skútru zrovna ve chvíli, když jsem si pro něj šel.

přelom srpen/září 2020 Kamarád mě dovezl pro auto do servisu na motorce a i když jel jako blázen, měl jsem pocit, že s výkonem se některým situacím prostě člověk vyhne a jak na tom bude jezdit záleží dost na něm, když budu posera tak holt budu jezdit jako na kole. Zlatý padák v práci, moře času, co s volnem? Jasně, motoškola!

konec září 2020 Blíží se konec motoškoly, na začátku jsem koupil komplet vybavení po výprodejích zhruba za čtvrtinu původních cen a i na autoškole to bylo vtipné, nic jsem o tom nevěděl, ani jak se řadí, ale při prvním vlezení na motorku, která byla skříplá na 35kW jsem projel celý cvičák bez šlapání, padání a dalších hloupostí a zdálo se, že všechno směřuje kam má, na druhé hodině hned další den jsem dostal těžkou starou mašinu, která mi nešla skoro řídit a dvakrát jsem jí položil ve stoje, protože jsem jí prostě neudržel (člověk tomu nevěří, že když nebude dávat pozor, tak to spadne), naštěstí bez škrábnutí, v klidu postupně položeno a opět zvednuto, taky jsem vyjel ze svého prvního smyku, kdy mě při nouzovém brždění začalo předjíždět zadní kolo, zatímco to přední se zaseklo a vesele si dělalo, co chtělo, přesně jak říkal můj školitel, holt ta nájezdová rychlost 50 km/hodině je tam z nějakého důvodu, člověk nemá machrovat, když na motorce je poprvé a tuhle mašinu drží 10 minut. Další hodiny už do provozu, pak cvičák a přestup do jiné autoškoly, protože v Praze prý je termín volný až v dubnu.

meanwhile v září 2020 Hledám první stroj, řešíme s kámoši. Zadání: naháč, pod 50 000, černá barva, chrom, kulaté světlo, do 20 let stáří, do 50 000 km, slušný stav bez nutnosti zásahu, klasická značka a nad 55 kw (přeci musím mít větší výkon než kluci z party). Jasně, Hornety jsou super a banditou bych taky mohl být, ale jak říká kámoš: "sice je to dobrý, ale má to každej, je to Fabia mezi motorkama, sňatek z rozumu". Nebylo moc na výběr, v podstatě na mě vykoukla Inazuma, nic tak hezkýho a spolehlivýho za ty prachy jsem neviděl. Málem jsem se nechal nalomit, Horneta mi doporučil i spolehlivý servisák, už jsem to skoro kupoval, ale pak přišly znovu na řadu kamarádi se svými průpovídkami a už svítilo jen jedno: Inazuma. 14 dnů vyhledávání, v mezičase přihlášení se do motoškoly mimo Prahu a čekání na poslední hodinu a zkoušky.

začátek října 2020 Prší, zkoušky není kdy dělat, zaplatil jsem si přestup, ale vypadá to na duben, i tak jednám s týpkem od Berlína a zachovalý kousek za dobrou cenu tlačím cenou dolů kvůli vzdálenosti, blokádě hranic a možnosti, že mi motorka bude nakonec kvůli počasí k ničemu. S týpkem je to na pár zpráv, ještě mi zlevnil 5000, abych měl na cestu. V mezičase, stejně jako následující dny koukám na youtube videa o bezpečný jízdě a jak se vyhnout nehodám nejen mnou způsobeným, ale jak se vyhnout i srážkám, které způsobí někdo jiný. Trochu mě to uklidňuje, ale stále ještě si nejsem jistý, jestli je to sport pro mě.

14. října 2020 vyrážím na doporučení s dodávkou v totálním slejváku do Berlína. Nevyšel na mě v půjčovně malej Tranzit a jedu s jumbem Iveco Daily, což v tom dešti a vzduchu hrozně plave, klouže a nebaví, cesta se ale vyplatila. V Německu čeká seriózní mladej týpek, podle popisu sedící (prodávám kvůli manželce - má 2 malé děti a manželka se bojí), před barákem má 2 nový luxusní auta, dům u Berlína, slušivý oblečení a 2 malý děcka, sousedi ho žerou, takže po rychlým projetí přichází několik dědulů z okolí a pomáhají s naložením, zatímco my sepisujeme dokumenty a vyměňujeme kontakty, až někdy přijede do Prahy, nebo budu mít víc času na Berlín. Koupil mi do toho novou baterku, nový pneumatiky, ukazujeme mi fotogalerie s několika opravami, předává veškerou dokumentaci a podepisujeme anglickou verzi mezinárodní smlouvy od ADAC. stav kilometrů: 50150

15. října 2020 Po půlnoci přijíždím domů a rozesílám fotky kámošům, přítelkyně to ani nechce vidět, ale kráska už je doma, co víc s přát. Ráno obvolávám technický, kde bych to mohl složit a borci z STK Řepy si to nechají i přes čekačku složit, že až bude čas, tak na to mrknou, udělali pro mě maximum, měl jsem to tam do dalšího úterka garážovaný. Navíc má být 20. října počasí na zkoušku a dostávám pozvánku, testy byly i přes nepřízeň počasí již minulý týden a dopadlo to dobře.

19. října 2020 Volají mi, že stroj je v super stavu, mám připravené doklady, akorát dokoupit odrazku a lékárničku. Jsem domluvený s kámošem, že mi to převeze, když seženu SPZ a s týpkem na STK se domlouvám, že jen jak dostanu SPZ, jak sám říká, na počkání, odjedu s tím. Pojišťuji, vystojím frontu na úřad a přichází šok, SPZ bude ve středu odpoledne. Volám na STK, ale nikdo nebere, nechávám tam motorku, že když už to tam bylo skoro týden, tak snad to nebude vadit.

20. října 2020 Udělal jsem motoškolu, i když jsem "nedal přednost" na křižovatce, což je hodně nadnesený, ale týpkovi naproti to chcíplo, tak jsem zahlásil, že i když má přednost, tak to projedu, protože borec tam spí. Můj vozejk v podobě vozidla to neriskoval a se štěstím mi to dali, měl jsem štěstí, že jsem celou jízdu komentoval, jak jsem měl nakázáno v autoškole v Praze a tudíž věděli, že jsem si situace vědom a vjel jsem tam, aniž bych borca omezil, bylo to prej ale o ňadra korejské ženy, kdybych mlčel, jedu v dubnu a ani bych neprotestoval. Sympatický bylo, že mi komisař sdělil, že ví, že kdybych takhle nejezdil po Praze, tak se nikam nedostanu. 2 křižovatky před koncem, uf, vyšlo to. Volají z STK, ať si to okamžitě odvezu, že jim to tam stálo týden nevadí, chtějí motorku mít i z pozemku, nepomůže nic. Mimozemšťani mi přemístili motorku bez SPZ k přátelským lidem 4 křižovatky od STK a to na ní ani neměli papíry. Helmu si ale vzali.

21. října 2020 Jdu si zažádat o řidičák, tohle je memento na tuhle dobu. Černošický úřad s pracovištěm v Podskalský. Na netu mají termín na 11. listopadu, úřední hodiny od 12.00 Přijíždím v 10.30 a jdu dovnitř pro lísteček, stroj se spouští ve 12.00 (to jsou protiepidemiologická opatření, aby se lidi neshlukovali), stojí tam 5 lidí, a i když nemám z koronaviru strach, nechce se mi tam plivat na důchodce, co přišli objednaní přes internet. Jdu si pro oběd, přicházám v 11.15. Houf lidí s náznakem hada čeká na 12.00, až se spustí stroj, který brání proti shlukování lidí, nestojí mi to za to, nebudu tam stát s třemi babičkami vedle sebe, jdu ven, vracím se v 11.45, fronta až z budovy, chodba plná, jasně protishlukovací opatření, co táhne lidi přesně na 12.00 na jedno místo. Odcházím, že se vrátím v 12.05, až si všichni ti lidé, kterým je úplně jedno, co momentálně platí, vyberou lístečky a pak si prostě počkám. Přicházím v 12.05 a mladý muž, který má dohlížet na opatření mi sděluje, že jsem si měl počkat a ať přijdu za hodinu. Normálně neřvu, ale tenhle chudák dostal totální céres, při kterým bránil vlastním tělem stroj na vydávání lístečků, píšu na facebook úřadu, jestli tohle myslí vážně a čekám na 13.00. Borec nakonec salutuje a omlouvá se, že termín bude ve 13.20 a podává mi lísteček, zrychlený řidičák 27. října 2020 v 8.48, spěchám pro SPZ a jedu pro kámoše, aby mi odvezl motorku. Kámoš a mimozemšťani Inu projíždějí (bezpečnost především, takže bez helmy - přijatelné riziko, ale zato s rouškou - všichni chcípnem, když to nebudeme nosit) následuje krátké focení a vesele přeparkovat na finální stanoviště. Jasně, má jet opatrně, zkoušena jen 3 kilometry, nikdo neví, jak je spolehlivá a tak, ale bourák to žene po okruhu 190mimozemských km/mimozemskou hod, když maximálka nové byla 212 hm/h. Večer se ještě mimozemšťani jedou projet, aby odzkoušeli, co ta holka umí. Já samozřejmě čekám pokorně na 27. ráno a už máme i přes déšť domluvenou vyjížďku, 28. má být hezky, tak uvidíme.

23. října Už dva dny na tu holku chodím čumět a říkám si, při psaní tohohle prvního reportu, že bych hrozně jel, ale strach, že bych na motorku pak třeba 2 roky nemohl vlézt mě drží v klidu, navíc naštěstí prší, což je docela dobrý důvod, proč si vnitřně říct, že to za to zatím nestojí. Bude mě to vlastně nakonec v úterý bavit? Nezavře nám Andrejko úřady a nezůstanu tak bez řidičáku do jara? Uvidíme, nemůžu se dočkat.