PROFIL MOTORKY

Moto Guzzi V7 Rough (2019)

Aktivní Profil uživatele

Vlastník Hellrider
Vloženo 13.10.2020
Aktualizováno 14.10.2020
Zobrazeno 2 437x
HODNOCENÍ PROFILU OD 27 UŽIVATELŮ
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 10

Popis motorky


Mnoho emocí vycházejících z ryzího charakteru podélně uloženého véčka z italského Mandella del Laria. Vibrace, symfonie mechanických zvuků a klopný moment, co jezdci napoví, že nejede sám. Sen s orlem na nádrži, který se mi letos konečně zhmotnil.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Moto Guzzi CZ - První kozí (Sušice - K První kozí je těžké něco dodávat, možná jen, že tam to srdce tepe. Žádná strojená nabídky kávy, vody, nebo čaje, ale džentlmenská nabídka piva a panáku doprovázená barvitou diskusí nad tématy jedné stopy a krás života. Se soudruhy makaróny tam daleko za Alpami je čas od času náročné komunikovat, ale oni jsou obaleni trpělivostí a správná zarputilost sušickému mančaftu v čele s Honzou Průchou rozhodně nechybí. Návštěva servisu je tak ryzí radost, nikoli pouze technická nutnost… A Sušice je krásná, nedaleko malebné Šumavy a z Plzně dostupná příjemnou cestou napříč jihoplzeňskem a klatovskem.

Výška jezdce: 184 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki W800 Street: Nechtěl jsem japonskej stroj a na Motosalonu 2019 byl ukázkový kus s ne úplně příjemným posezem. Ovšem nedá se upřít jisté kouzlo dvouválcového řaďáku s královskou hřídělí a poctivého zpracování.
Royal Enfield Interceptor: Vypadá to úžasně a věřím, že i jede. Ale není z Evropy, sedačka je dost tvrdá (potopíš se do ní a už je jen „prkno“) a jde o dost drobnou motorku. Ale chvílemi na tuhle motorku myšlenky také zbloudily.
Harley Davidson XL 883N Iron: Chtěl jsem to zkusit, ale není z Evropy a cena není nejpřátelštější. Servis mám o ulici vedle od zaměstnání, ale za srdce mi Harley prostě nechytl.
Ducati Scrambler: Po usednutí mi to přišlo jako úzká, nejistá koza. Vysoký řídítka a hadičky od přední brzdy mi fakt nesedly. Jistě to pojede, ale nečiší z toho ta historická pohoda a umírněnost. Své kouzlo to ale má také.
Triumph Bonneville T100: Tak tuto byl můj úplně původní sen před mnoha lety. Krásný, šedesátkový a chromovaný. Ale cena? Ve srovnání s ostatními už o něco vyšší a dle recenzí i chybějící motorový charakter.
Triumph Street Twin: Vážný adept, ale poněkud užší, drobnější a chybí atmosféra První kozí. Když jsem přesedával mezi V7, Street Twinem a RE Interceptorem na Motosalonu 2019, jen Guzzi sedla jak zadek na hrnec.

První dojmy - Je třeba důrazně zmínit, že po devíti sezónách přesedám z poslední dvoutaktní týnecké třindy, a tak jsou předešlé zkušenosti z technického hlediska značně zkreslené a při rozhodování víceméně irelevantní. Ale víte co? Moderní techniky mám až dost v práci i všude okolo. Občas je třeba dát popustit uzdu a vydat se vstříc té volnosti, osobitosti a naprosté duševní relaxace. Jede to dobře, jede to pohodlně a při cestě si to se mnou dostatečně povídá. Symfonie dunění, zvonění, cinkání, řinčení a občasného klapnutí, to je italský vzducháč se suchou spojkou a kardanem. Tyhle vjemy se mi v hlavě při prvním svezení spojily a já další plány na ježdění na zvažovaných strojích zavrhl. Krátkozraké, netechnické, neobjektivní? To jistě, ale srdce zaplesalo a určilo směr. Velkolepá historie, nonšalantně uhlazená italská osobitost a neuvěřitelný šarm generující čistou radost z jízdy. První setkání s V7 Rough bylo plné emocí a podélné véčko mě uhranulo. Bylo léto 2019 a v hlavě vlála vítězná vlaječka vztyčená motorkářovým srdcem - netřeba dále přemýšlet, V7 jde na jaře domů! A ten pohled při příchodu k motorce? To podélný véčko je sakra sexy.

Motorku bych doporučil pro - Kdo se sveze, rozhodne se snadno. Buď to jde, nebo to nejde. Každopádně V7 je znamenitým východiskem pro pohodově založené nadšence jedné stopy, kteří vědí, že o koních a rychlosti to není. K tomu všemu rádi poslouchají barvitou symfonii mechanických zvuků dokreslenou příjemnou dávkou vibrací. Navíc je motorka vhodná i do města, neb má díky nízkému těžišti výbornou ovladatelnost. A jezdkyně a jezdci vyššího vzrůstu také nemusí mít obavy, prostoru je habaděj. Na posouzení doporučuji recenzi Jindry Fáborského na jeho blogu Jednoustopou. On sám má víc jak 190 cm a neměl k poloze sezení větších výtek. A nesmím zapomenout na komunitu Guzzistů, kteří když se setkají, hned se dávají do řeči.

Doplňky na motorce - Originální padáky Moto Guzzi (jako bonus od prodejce)
Boční kufry Hepco&Becker Junior 30 litrů

Recenze

„A byl jste se svézt?“ ptali se kolikrát v První kozí, když jsme komunikovali v rámci telefonátů o koupi nové Kozičky. Halda lidí se nadchne na internetu, přijede, zkusí a pak už o nich není ani vidu ani slechu. Kozičky jsou své a to je na nich to kouzelné. Všelijaké pazvuky, startování jako kdyby škytal silně protestující traktor a vymáčknutí spojky, které výrazně umírní zvukový projev celé italské mechaniky. To všechno nejsou chyby, to jsou vlastnosti. První svezení na testovacím stroji lze charakterizovat jako jízdu zcela zásadní, nezapomenutelnou. Prostě porno.



Vždycky jsem chtěl zažít pocit jízdy na úplně nové motorce. Měl to bejt klasický anglický džentlmen. Značně tomu přidala i návštěva krásné sbírky klasik v British Motorcycle Muzeu nedaleko Birminghamu. Co do počtu exemplářů obrovská plejáda tradičních britských strojů prozradila mnohé o historické velkoleposti britského motorkářského průmyslu a také o hrdosti tamějších motorkářů na historii britských motorek. A mají být na co hrdí, historie byla barvitá, významná a plná úžasných strojů i momentů. Jen dostala mnoho nepříjemných zářezů, kdy britští výrobce byli schopni reflektovat dynamikou daného průmyslu. Chtíč Triumphu byl posílen, sen o Nortonu také, i když cenově mimo, a do hlavy se vkrádal i Royal Enfield, přestože v současnosti indický. Majestátnost, džentlmenská krása a odkaz britského průmyslu, to byly argumenty hrající pro koupi jednoho z Triumphů z kategorie retro.



Ale pak přišla ta osudová. Ta zvláštní, specifická, ta, u které leckteří řeknou, že je krásná na pohled, ale italská zbytkem. Přesně do té jsem se po zkušební jízdě zamiloval. Chtěl jsem žlutou V7 III Stone, přestali ji vyrábět, chtěl jsem leskle šedivé V7 III Milano, přestali ho vyrábět, zkusil jsem drsnou V7 „Raf“ a byl jsem doma. Drsná motorka pro drsný hochy? To není úplně můj případ, ale motor a charakter byl všude stejný a ta šedivá Roughka je sakra krásná. Leštěný blatníky, matně šedivá nádrž a broušené kastlíky se špuntama na obutí. Jo, drsná, čistá a osobitá. A to mi sedí.



Jsem člověk, co si užívá prosté toulání krajinou a rád za sebe občas posadí i nějakou tu šťávu. „Stejně skončíš brzo u litru“ říkala řada lidí v okolí. Devět sezón na třindě mě naučilo rozvážnosti, trpělivosti a klidu. Kam spěchat? Vždyť ten svět okolo je krásnej a když plyne, tak jednoduše uklidňuje. Když člověk Kozičku trošku rozparádí, ukáže svůj italský charakter, ale jináč? Jináč stačí být v klidu a užívat si tu úžasnou pohodovou, přesto charakterní jízdu. Není o koních a rychlosti, ale o neutuchající atmosféře.





Přes sezónu na motorce dojíždím do práce a řadu cest z práce okořením příjemnou projížďkou po Plzeňsku. Nechybí ani cílené projížďky za různými cíli, třeba na otočku na Šumavu anebo do Bavorska. Po většinu času mi motorka nahrazuje auto, a tak bylo potřeba počítat s nějakým úložným prostorem. Na doporučení džentlmanů z První kozí jsem si pořídil boční kufry Hepco&Becker Junior s objemem 30 litrů. A i ty domácí vajíčka mezi Strakonicema a Plzní dovezly naprosto bez problému a ztráty kytičky. A ne jednou! Párkrát jsem si ověřil, že jsou kufry doopravdy vodotěsné. Jo a pod sedlo se nevleze prakticky vůbec nic. Jináč jsou tam originální padáky, které jsem dostal jako bonus k motorce.



Zatím mi ta Italka nerozházela porcelán po kuchyni, ani po garáži a servisuje se prakticky jen v rámci výrobcem stanovenejch intervalů. Dobře, olej jezdím na polovic, tedy na doporučení kluků z První kozí po pěti tisících a v rámci reklamace byl přetěsněn kardan. Ale víte co? Návštěva servisu je tradičně radost pokud jezdíte do První kozí a za první sezónu na tachometru naskočilo na mě nevídaných 7 tisíc. Díky Kozičce jsem měl navíc tu možnost poznat už několik kolegů pacientů se stejnou kozí diagnózou a vysloužil jsem si v Sušici přezdívku - Malej Žert. Prej se podobám Adamovi Žertovi z českého zastoupení Piaggio koncernu. Jen mám o pár čísel míň co do vejšky. Sranda musí být.



Tak ať to jezdí podélně, nebo napříč! Život je prostě krásnej.

Nejnovější komentáře

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
Yura
Yura napsal 20.10.20 v 09:55 10b.

Ještě musím samozřejmě přidat hodnocení. Tady nic jiného než nejvyšší číslo snad ani dát nejde.
Krásná mašina a dokonalá recenze

Yura
Yura napsal 20.10.20 v 09:54

Chlape, ty mi mluvíš z duše... Skvěle napsaný dílko o tvém stroji a perfektně vystižený popis duševního stavu chlapa, co vyzkoušel (asi poprvé, stejně jako já) Moto Guzzi. Vnímal jsem to naprosto stejně. Je tedy pravda, že já svou favoritku ještě nemám doma, ale snad mi zůstanou okolnosti nakloněny a brzo to bude. Kdosi mi tady na motorkářích psal, že Guzzi prý nejde koupit "přes e-shop" - tedy myšleno "bez zkoušky". Po zkoušce prý zájemce okamžitě uteče, nebo mu přeskočí v bedně (u ženských tomu vznešeně říkáme "že jsme se zamilovali"). Dlužno dodat, že ta druhá skupina je o poznání menší, ale vypadá to, že jsme v ní oba. Co budu vykládat - jezdím na motorkách 28 let, a jízda na Guzzi byl zážitek který se zcela vymyká zkušenostem s ostatními motorkami. Nebudu tady nic pomlouvat, všechny mašiny mi daly spoustu zážitků (včetně 15 let s jawou 350), a jsou navždy v mojí mysli. Ovšem toto bylo něco zcela mimo chápání normálního člověka. Ta motorka opravdu svým projevem s tebou mluví, komunikuje. Nedivil bych se, kdyby po pádu začala ronit slzy od bolesti, nebo někde ukázala úsměv při krásné jízdě po šumavské silničce zalité sluncem
Inu, přislíbil jsem chlapům z První Kozí, že jakmile mi to okolnosti dovolí, určitě se vrátím. A já to udělám. Sice nějakou dobu to trvá, ale když jsem viděl jejich přístup k potenciálnímu zákazníkovi, smekám. A to jsem na rovinu řekl, že musím ještě čas počkat, že zatím nemám dost našetřeno. Všechno úplně v pohodě, odměnou mi bylo přesně to, jak říkáš: prohlídka všech Koz co byly zrovna ve "chlívku", s pokecem o všem možném kolem Guzzi a jejich prodejů a závěrečnou "prohlídkou" právě budovaného pivovárku. Vybaven hromadou prospektů jsem ze Sušice odjel, s naprosto skalním rozhodnutím, že se brzo vrátím a koupím.
No, to je zase elaborát. Máš nádhernou motorku. Tak ať dělá jenom radost

vencysta
vencysta napsal 20.10.20 v 08:35 10b.

Několikrát jsem se na ní svezl a je to fajn motorka

Honza1620
Honza1620 napsal 18.10.20 v 06:33 10b.

Honzus75
Honzus75 napsal 17.10.20 v 22:32 10b.

Krásná Guzzina (ono která není), třeba se taky po čase vrátím 10b

Více komentářů



TOPlist