Mnoho emocí vycházejících z ryzího charakteru podélně uloženého véčka z italského Mandella del Laria. Vibrace, symfonie mechanických zvuků a klopný moment, co jezdci napoví, že nejede sám. Sen s orlem na nádrži, který se mi letos konečně zhmotnil.
Motorka koupena od FIRMA:Moto Guzzi CZ - První kozí (Sušice - K První kozí je těžké něco dodávat, možná jen, že tam to srdce tepe. Žádná strojená nabídky kávy, vody, nebo čaje, ale džentlmenská nabídka piva a panáku doprovázená barvitou diskusí nad tématy jedné stopy a krás života. Se soudruhy makaróny tam daleko za Alpami je čas od času náročné komunikovat, ale oni jsou obaleni trpělivostí a správná zarputilost sušickému mančaftu v čele s Honzou Průchou rozhodně nechybí. Návštěva servisu je tak ryzí radost, nikoli pouze technická nutnost… A Sušice je krásná, nedaleko malebné Šumavy a z Plzně dostupná příjemnou cestou napříč jihoplzeňskem a klatovskem.
Výška jezdce: 184 cm
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki W800 Street: Nechtěl jsem japonskej stroj a na Motosalonu 2019 byl ukázkový kus s ne úplně příjemným posezem. Ovšem nedá se upřít jisté kouzlo dvouválcového řaďáku s královskou hřídělí a poctivého zpracování.
Royal Enfield Interceptor: Vypadá to úžasně a věřím, že i jede. Ale není z Evropy, sedačka je dost tvrdá (potopíš se do ní a už je jen „prkno“) a jde o dost drobnou motorku. Ale chvílemi na tuhle motorku myšlenky také zbloudily.
Harley Davidson XL 883N Iron: Chtěl jsem to zkusit, ale není z Evropy a cena není nejpřátelštější. Servis mám o ulici vedle od zaměstnání, ale za srdce mi Harley prostě nechytl.
Ducati Scrambler: Po usednutí mi to přišlo jako úzká, nejistá koza. Vysoký řídítka a hadičky od přední brzdy mi fakt nesedly. Jistě to pojede, ale nečiší z toho ta historická pohoda a umírněnost. Své kouzlo to ale má také.
Triumph Bonneville T100: Tak tuto byl můj úplně původní sen před mnoha lety. Krásný, šedesátkový a chromovaný. Ale cena? Ve srovnání s ostatními už o něco vyšší a dle recenzí i chybějící motorový charakter.
Triumph Street Twin: Vážný adept, ale poněkud užší, drobnější a chybí atmosféra První kozí. Když jsem přesedával mezi V7, Street Twinem a RE Interceptorem na Motosalonu 2019, jen Guzzi sedla jak zadek na hrnec.
První dojmy - Je třeba důrazně zmínit, že po devíti sezónách přesedám z poslední dvoutaktní týnecké třindy, a tak jsou předešlé zkušenosti z technického hlediska značně zkreslené a při rozhodování víceméně irelevantní. Ale víte co? Moderní techniky mám až dost v práci i všude okolo. Občas je třeba dát popustit uzdu a vydat se vstříc té volnosti, osobitosti a naprosté duševní relaxace. Jede to dobře, jede to pohodlně a při cestě si to se mnou dostatečně povídá. Symfonie dunění, zvonění, cinkání, řinčení a občasného klapnutí, to je italský vzducháč se suchou spojkou a kardanem. Tyhle vjemy se mi v hlavě při prvním svezení spojily a já další plány na ježdění na zvažovaných strojích zavrhl. Krátkozraké, netechnické, neobjektivní? To jistě, ale srdce zaplesalo a určilo směr. Velkolepá historie, nonšalantně uhlazená italská osobitost a neuvěřitelný šarm generující čistou radost z jízdy. První setkání s V7 Rough bylo plné emocí a podélné véčko mě uhranulo. Bylo léto 2019 a v hlavě vlála vítězná vlaječka vztyčená motorkářovým srdcem - netřeba dále přemýšlet, V7 jde na jaře domů! A ten pohled při příchodu k motorce? To podélný véčko je sakra sexy.
Motorku bych doporučil pro - Kdo se sveze, rozhodne se snadno. Buď to jde, nebo to nejde. Každopádně V7 je znamenitým východiskem pro pohodově založené nadšence jedné stopy, kteří vědí, že o koních a rychlosti to není. K tomu všemu rádi poslouchají barvitou symfonii mechanických zvuků dokreslenou příjemnou dávkou vibrací. Navíc je motorka vhodná i do města, neb má díky nízkému těžišti výbornou ovladatelnost. A jezdkyně a jezdci vyššího vzrůstu také nemusí mít obavy, prostoru je habaděj. Na posouzení doporučuji recenzi Jindry Fáborského na jeho blogu Jednoustopou. On sám má víc jak 190 cm a neměl k poloze sezení větších výtek. A nesmím zapomenout na komunitu Guzzistů, kteří když se setkají, hned se dávají do řeči.
Doplňky na motorce - Originální padáky Moto Guzzi (jako bonus od prodejce)
Boční kufry Hepco&Becker Junior 30 litrů
Recenze
„A byl jste se svézt?“ ptali se kolikrát v První kozí, když jsme komunikovali v rámci telefonátů o koupi nové Kozičky. Halda lidí se nadchne na internetu, přijede, zkusí a pak už o nich není ani vidu ani slechu. Kozičky jsou své a to je na nich to kouzelné. Všelijaké pazvuky, startování jako kdyby škytal silně protestující traktor a vymáčknutí spojky, které výrazně umírní zvukový projev celé italské mechaniky. To všechno nejsou chyby, to jsou vlastnosti. První svezení na testovacím stroji lze charakterizovat jako jízdu zcela zásadní, nezapomenutelnou. Prostě porno.
Vždycky jsem chtěl zažít pocit jízdy na úplně nové motorce. Měl to bejt klasický anglický džentlmen. Značně tomu přidala i návštěva krásné sbírky klasik v British Motorcycle Muzeu nedaleko Birminghamu. Co do počtu exemplářů obrovská plejáda tradičních britských strojů prozradila mnohé o historické velkoleposti britského motorkářského průmyslu a také o hrdosti tamějších motorkářů na historii britských motorek. A mají být na co hrdí, historie byla barvitá, významná a plná úžasných strojů i momentů. Jen dostala mnoho nepříjemných zářezů, kdy britští výrobce byli schopni reflektovat dynamikou daného průmyslu. Chtíč Triumphu byl posílen, sen o Nortonu také, i když cenově mimo, a do hlavy se vkrádal i Royal Enfield, přestože v současnosti indický. Majestátnost, džentlmenská krása a odkaz britského průmyslu, to byly argumenty hrající pro koupi jednoho z Triumphů z kategorie retro.
Ale pak přišla ta osudová. Ta zvláštní, specifická, ta, u které leckteří řeknou, že je krásná na pohled, ale italská zbytkem. Přesně do té jsem se po zkušební jízdě zamiloval. Chtěl jsem žlutou V7 III Stone, přestali ji vyrábět, chtěl jsem leskle šedivé V7 III Milano, přestali ho vyrábět, zkusil jsem drsnou V7 „Raf“ a byl jsem doma. Drsná motorka pro drsný hochy? To není úplně můj případ, ale motor a charakter byl všude stejný a ta šedivá Roughka je sakra krásná. Leštěný blatníky, matně šedivá nádrž a broušené kastlíky se špuntama na obutí. Jo, drsná, čistá a osobitá. A to mi sedí.
Jsem člověk, co si užívá prosté toulání krajinou a rád za sebe občas posadí i nějakou tu šťávu. „Stejně skončíš brzo u litru“ říkala řada lidí v okolí. Devět sezón na třindě mě naučilo rozvážnosti, trpělivosti a klidu. Kam spěchat? Vždyť ten svět okolo je krásnej a když plyne, tak jednoduše uklidňuje. Když člověk Kozičku trošku rozparádí, ukáže svůj italský charakter, ale jináč? Jináč stačí být v klidu a užívat si tu úžasnou pohodovou, přesto charakterní jízdu. Není o koních a rychlosti, ale o neutuchající atmosféře.
Přes sezónu na motorce dojíždím do práce a řadu cest z práce okořením příjemnou projížďkou po Plzeňsku. Nechybí ani cílené projížďky za různými cíli, třeba na otočku na Šumavu anebo do Bavorska. Po většinu času mi motorka nahrazuje auto, a tak bylo potřeba počítat s nějakým úložným prostorem. Na doporučení džentlmanů z První kozí jsem si pořídil boční kufry Hepco&Becker Junior s objemem 30 litrů. A i ty domácí vajíčka mezi Strakonicema a Plzní dovezly naprosto bez problému a ztráty kytičky. A ne jednou! Párkrát jsem si ověřil, že jsou kufry doopravdy vodotěsné. Jo a pod sedlo se nevleze prakticky vůbec nic. Jináč jsou tam originální padáky, které jsem dostal jako bonus k motorce.
Zatím mi ta Italka nerozházela porcelán po kuchyni, ani po garáži a servisuje se prakticky jen v rámci výrobcem stanovenejch intervalů. Dobře, olej jezdím na polovic, tedy na doporučení kluků z První kozí po pěti tisících a v rámci reklamace byl přetěsněn kardan. Ale víte co? Návštěva servisu je tradičně radost pokud jezdíte do První kozí a za první sezónu na tachometru naskočilo na mě nevídaných 7 tisíc. Díky Kozičce jsem měl navíc tu možnost poznat už několik kolegů pacientů se stejnou kozí diagnózou a vysloužil jsem si v Sušici přezdívku - Malej Žert. Prej se podobám Adamovi Žertovi z českého zastoupení Piaggio koncernu. Jen mám o pár čísel míň co do vejšky. Sranda musí být.
Tak ať to jezdí podélně, nebo napříč! Život je prostě krásnej.
Super popis i motorka
Krásná recenze, krásná mašina!
Jestli ještě nejsi v naší FB skupině Moto Guzzi V7 Club Czechoslovakia, tak jsi vítán! 
Hezký počtení
Ať Ti dělá V7 jen radost 
Krásné čtení a motorka taky, díky…
Díky všem za fídbek.
@faux4: Po V7 III Stone S jsem také koukal, čekal jsem na ní, ale přišla pozdě a Rough mě chytil za srdce ve finále více. A navíc jsem na to chtěl navěsit kufry, a tak bohužel by červené detaily úplně nevynikly.