Moto Guzzi 750 S (1974)

Tak po dlouhé době zase nějaká klasická Guzzi. Tentokrát se podařilo ulovit model 750 S.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Zbyněk Soukup - Motosport (Jičíněv

Výška jezdce: 186 cm

První dojmy - Motorku jsme domluvili v únoru v Itálii, poslali zálohu a pak přišla Corona. Takže si tam na nás počkala do konce května. Naštěstí italský majitel jednal seriózně a prostě na nás počkal.

Recenze

POZOR, POZOR, NOVINKA.
Od letošního roku máte i vy možnost vyzkoušet si jízdu na italských klasických motocyklech z mojí sbírky.
Více na webu projektu Meccanicatricolore

Značku Moto Guzzi v mé sbírce klasických italských sportovních motocyklů ze 70tých let zatím reprezentovala jen 850 Le Mans. Samozřejmě by to stačilo, protože Le Mans je nejkrásnější motorka, která kdy byla vyrobena, ale na druhou stranu tahle značka dala světu tolik zajímavých konstrukcí a je uznávaná za jednoho z nejzásadnějších italských výrobců motocyklů v historii (založena 1921 a přetrvala do dneška), že by byla škoda ještě nějakou Guzzinu nepřitulit.
Model 750 S je považován za přechodový typ mezi tehdy už zastaralým legendárním modelem V7 Sport a na svou dobu moderní 850 Le Mans. Vyráběl se pouze jeden rok a továrnu opustilo 948 exemplářů.
Podélně uložený dvouvál o objemu 750 ccm navazuje na poslední verzi V7 Sport, je krmený dvěma jednoduchými 30 mm karburátory Dell'Orto a má papírově 70 koní.
Hlavní modernizace se děje v oblasti brzd. Místo dvouklíčového bubnu na předku tu máme dva 300 mm kotouče Brembo. No a samozřejmě Italové zapracovali na vzhledu. Jiná nádrž se třemi barevnými kombinacemi proužků (červená, oranžová, zelená), sportovní sedlo, jiné blatníčky atd..

Můj kousek je trošičku dobově zmodernizovaný. Je osazen lepšími zadními tlumiči Marzzochi, má zadní kolo z o rok mladšího modelu 750 S3. To znamená kotoučovou brzdu namísto bubnové a tunningové přepákování od firmy Stucchi a ještě pár drobností, které i tak změním.
Motorka byla už z Itálie seřízená a jezdící. Chytá na první škrtnutí, drží volnoběh, brzdí atd. Jen je jako vždy malinko bordel v elektrice. Ale nic co by se nedalo zvládnout.

Posez je díky nízkým řídítkům a přepákování dost sportovní. Motorka má jako každá Guzzi klopný moment od kardanu, který po přidání plynu na stojánku kroutí páteří motroky vpravo. Za jízdy to není tak znát. V porovnání s o dva roky novější Le Mans je svezení na 750 samet. Je znatelně méně výkonu, za to je dodáván lineárně, bez propadů a velice kulturně a příjemně. Je to způsobeno jednoduchými karburátory o celkem malém průměru 30 mm. Le Mans má průměr 36 mm a ještě akcelerační pumpu.
Tímhle klasikem je možné příjemně upalovat někde kolem 120 - 130 ti km/h, ale umí jít i přes 160. Víc jsem to zatím nezkoušel.
Brzdy fungují překvapivě dobře a podvozek pracuje na svoji dobu vzniku taky velice pěkně.
Beru ji normálně do provozu na příští sezónu. Přez zimu uděláme komplet údržbu, pořádek v elektrice a možná se pokusím vrátit stupačky do původní polohy. Tahle sportovní se dá vydržet jen na takové to domácí "kafíčkování".