RDGA Den 3. úterý 02.08.22 – Stelvio, cíl Lago di Como Yamaha FZ6 Fazer S2

Vlastník	ndravec
Vloženo	17.9.2020
Aktualizováno	12.6.2021
Zobrazeno	621x

Den před tím při zavírání topcasu zjišťuju, že mám úplně zkřivený klíček. Musíme najít železářství. Kdyby prasknul, už si kufr neotveřu. To se podaří na druhý pokus, v prvním tento typ klíčku nemají. Parkujeme v centru v nedalekém městě před pěší zónou a odcházím na náměstí do obchodu s klíči, který nám doporučil prodavč v prvním kde ho neměl. Vracím se zpátky k mašině u které stojí italská policistka. Už mě jímá strach co jsem udělal a kolik to bude stat? Nevěděl jsem jestli jsem náhodou nezaparkoval na chodníku, který je v jedné rovině s komunikací. Naštěstí mě chce jen upozornit kudy musím vyjet, protože všude okolo je pěší zóna. Ujedeme téměř 30 km a začínáme za neuvěřitelně krásného a teplého počasi stoupat na Stelvio. Cestou potkáváme mraky šlapajících dřoucích se, někdy plně naložených cyklistů stoupajících rovněž k vrcholu. Mohu říct, že výjezd z italské strany je ten nejkrásnější, proto všude fotografovaný, ale i místy docela dost nebezpečný. Dvakrát jsem si v tornantech ( vracejících se zatáčkách ) i někdy díky motajícím se cyklistům málem ustlal. Skoro pod vrcholem v poslední téměř rovné části jsme ale míjeli nehodu motorákře, který skončil někde dole v roklině, protože na krajnici byla vytažená pouze přední vidlice motorky a záchranář scházel někam níže. Chvíli jsme tam stáli, protože dopravu řídili policisté. Naštěstí já dojel bez úhony až na vrchol kam to jde. Samozřejmě zde bylo “million” lidí. Ze silnice se dá vystoupat ještě výše pěšky, ale to jsem pro nedostatek času již neměl dovoleno, protože jsme museli fičet zase dál. Dali jsme výborné italské cappucino, koupili si suvenýr a frčeli dál směrem k jezeru Lago di Commo. Je to prý nekrásnější jezero v Itálii. Podle mě není, nejkrásnější je Grada ! Podél jeho břehů je mnoho kempů. Zajeli jsme ihned do druhého z nich a byli rádi, když nám paní dala flek. Po nás přišel na recepci pár a ptal se po místě na stan. Bohužel pro ně, to naše bylo poslední. Byl to již šestý kepm odkud museli odejít s nepořízenou. Byli jsme rádi, že nemusíme tento problém řešit také. Místo pro stany bylo samá hlína. Rozvěšeli jsme své věci kam se dalo a šli se koupat. Stavění stanu jsme odložili na později. Nakonec jsme se rozhodli stany postavit na krásné trávě před snad neobydlenou chatkou, což se později večer potvrdilo. Ani jsme je nepřikrývali krycí plachtou, protože bylo v noci dost vedro. Večer ve 23 h. bylo ještě 32 st. C. Tak že se dalo spát i bez spacáku. Došli jsme si do blízké a pravděpodobně i jediné restaurace na večeři kde jsem museli čekat asi tak 20 minut na stůl. Dali pizzu. U ochotných sousedů bydlících v karavanu jsme si nechali nabýt interkomy na druhý den. My byli bez proudu. Ráno v 7 h. nás probudil zvuk mlátících zvonů. Pavel byl už tentokrát vzhůru. Mně se vstávat moc nechtělo, já bych nejradši vyspával a válel se. Uvařili jsme si čaj a začali přemýšlet nad trasou na tento den.

Konečné km: 51 918 km
Ujetá vzdálenost: 185,2 km
Celkové kumulativní km: 4550,8 km
Kumulativní kilometry této cesty : 1 121,5 km
Tankování: 10,89 l / 20,6 € 1,89 € /l
Ubytování: camp Campeggio La Torre, Sorico

Pokračování příště