Moto Guzzi V7 Carbon (2020)

Srdeční záležitost, tuhle motorku nikdy neprodám, ta se mnou zestárne...;)

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Moto Guzzi CZ - První kozí (Sušice - Kozičku jedině z První Kozí ;)

Výška jezdce: 175 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Ducati Scrambler: úplně mě nevzala u srdíčka

První dojmy - První jízda ze Sušice = pusa od ucha k uchu a takto už to zůstalo až domu;). Výborná ovladatelnost, perfekní zvuk, naprosto nepředstavitelné charisma, které prostě už žádná jiná motorka nikdy nemůže překonat. Italové tohle jednoznačně fakt umí a jsou v tom nejlepší...

Doplňky na motorce - Tak když italská klasika, tak samozřejmě nesmí chybět pořádné laufy od pana Agostiniho;)

Recenze

Novou motorku jsem vybíral opravdu dlouho a když píšu, že dlouho, tak tím myslím, opravdu 3-4 roky. Nejdříve jsem si musel ujasnit, co vlastně chci (všechny motorky jsem prodal před 17lety;)) a výběr mě fakt překvapil, takže v něm nakonec uvázly i různé Hondy, BMW, Benelli, Triumph, Ducati, Aprilia. Výsledkem bylo to, že to musí být italka, vzduchem chlazený motor, co nejméně elektronických nesmyslů, drátová kola a naháč;).

Po veškerém přehodnocení, "co a jak", jsem nakonec výběr ukončil s tím, že si vyberu "nějakou" tu MOTO GUZZI, kde mě zaujal ten jejich "véčkovej" nesmrtelnej motor a hodně tomu napomohl kardan;). (samozřejmě, že jsem se svezl i na Aprili, Ducati i Triumphu, ale emoce se s MG srovnávat nedají).
Od starší, jeté, po různé přestavby, pak bylo v plánu i vlastní přestavba (tu bych dodělal asi někdy v důchodu;)), pak dovoz motorky z venku, jsem se nakonec prostým propočtem dostal k tomu, že chci jezdit, ne opravovat, na úpravy bude čas třeba někdy za dlouhých zimních večerů, takže půjdu do nové a maličko si jí poladím sám...

Že to bude V7 a verze Carbon, bylo jasné hned od počátku, ta mi sedla designem nejvíce (jinak ostatní V7 jsou úplně stejné, jen se designově liší), chvíli jsem musel zkousávat, že nemá mnou požadovaná "drátěná" kola, ale nakonec je doma a ihned po odjezdu po ose na převozce ze Sušice, se mi na obličeji rozhostil rohlík úsměvu a ten už tam zůstane nastálo...

Karbón se nejlépe cítí na okreskách, ovladatelnost v zatáčkách je příkladná, zátah motoru "odspodu" je naprosto výborný a díky 52 koníkům mi nikdy nikde výkon nechyběl (dobu "závodění" mám již za sebou - to pro rejpaly, kterým je 52 kobyl na 200kg těžkou motorku málo). Na dálnici je to již slabší, ale i 130, jako cestovní rychlost jde, ale já dálnice nesnáším a tedy tam se pohybuji co nejméně. Ostatní silnice jsou v pohodě. Dá se cestovat i na velké vzdálenosti, posez je super, od sedla nebolí zadek a že někdo říká, že Guzzi vibruje? No ano, proto jí přece máme, ten monstrózní motor do V, kterému nikdo neřekne jinak než "sevenhalf" je úžasná věc a kus nádherné techniky.
Řazení je na italy tedy naprosto luxusní, jediné co každou chvíli hledám je neutrál, ale to se časem poddá;)...

Nemá žádné elektonické "fíčury", jen obyčejný ručičkový tachometr, dvouřádkový display, kde si postupně přepínáš hodiny, km, trip, trip2, teplotu a avg rychlost, 5 klasických kontrolek a ono to kupodivu naprosto stačí (oki, škoda, že italové šetří a vyřadili u V7 III otáčkoměr, který byl do té doby součástí).

U téhle ( a ono vlastně u všech koziček;)) Guzzi se nelze rozhodovat na základě recenzí a toho, co ti "řekne kamarád". Nejlépe prostě zajet kamkoliv, kde mají stádo jakýchkoliv koziček a svézt se. A prostě buď tě ta italská klasika vezme za srdce po pár prvních kilometrech a nebo půjdeš o dům, stát nebo kontinent dál a osedláš si nějakou němku, japonku, američanku nebo skončíš u číňana. Tohle je volba každého z nás...