Kawasaki Ninja 400 (2020)

Přejeta meta 350 km, motor začínám krátkodobě vytáčet nad 5000 ot. a pozoruji, že jak se zahřeje olej v převodovce, tak je řazení krásně lehoučké a neutral již krásně skáče snad pár milimetrů pod dvojkou. Musím říci, že zvuk i na tovární výfuk není vůbec špatný, i když samozřejmě vyšší než na pětistovkách a vyšších kubaturách. Od cca 90 km/h motor docela příjemně a nenuceně začne vrnět a vibrovat do řidítek (do stupaček skoro vůbec), ale je to samozřejmě díky modernímu dvouválci zcela jiná liga než u hodně drnčících jednoválů.

Hodně si užívám naprosto skvělou aerodynamiku kapotáže, pročež i kolem vyšších rychlostí je odpor větru naprosto minimální, i originální plexi odvádí vzduch nad helmu (volitelné vyšší není potřeba). A perfektní je také naprosto klidné držení stopy, i při silnějším větru je i takto lehká motorka naprosto stabilní. To jsem věru nečekal, ani na daleko těžší, byť nahaté Hondě CB500F nebyla jízda za silného větru tak pohodlná a stabilní! Tvrdší sedlo mi na cca 50-60 km trasách nevadí, ale ruce v zápěstí již docela cítím.