Ono není co objevovat. Všechno objevili ostatní a já se vlastně jenom vezu po zaprášených silničkách. Svízelné situace mám jenom tehdy, když potřebuji čůrat.
Máte čas? Jestli ano, tak pojeďte se mnou. Pokusím se Vás vzít na výlet. Kamarádi mi říkají Jura a (jak řekl Ralph ze Simpsonů) nepočůral jsem se.
Možná jí to teď trochu kazím.
19.07.2020 (neděle)
Jedu ven. Poprvé jedu opravdu ven. Jedu na Kvildu! Ani nevím, zda-li je to kousek slavného Šumava-ringu, ač o tom rád vyprávím. Poprvé jsem tam byl na skútru. Těžká dřina. Půl dne jedeš tam, půl dne jedeš zpátky. Maximální rychlost někde u sto deseti. Je to sranda, jen Tě u toho nesmí vidět kamarádi.
Podruhé tam jedu s eFkem. Ložisko řízení a tlumiče out. Do každé zatáčky musím brutálně podřazovat, protože brzdy mi rozvibrují i střeva. Vypadá to dobře, ale zážitek to není. Ne, opravdu! Vložku levé boty mám pořád za prsty a pod levým kolen mi dělá bebí neforemný overal pod kombu. Ale jedu na velký.
Cvak! Zpátky do přítomnosti ... teda ... minulosti. Takže budoucí minulosti? Wau, jsem X-man (i když raději bych byl X-force). :D LuL (to je jako lol, ale více sweet). Mladá generace bude vědět. LoL.
Při cestě do garáže potkám chlapečka s tatínkem. "Tatínku, ten pán má supr tričko." Ano, mou hruď zdobí symbol naděje. Není to eS, je to symbol naděje. Vzor s vajglem v paštice, pomyslím si. Ale otočím se a pousměji se ... na tatínka twl.
Cesta z města není nikterak zábavná. Zábava začíná ve Strakonicích na OMV. Zde si vždy kupuji párek v rohlíku, energy nápoj a tankuji. Teda nejdřív tankuji a pak tvořím hodnoty. Dnes je volný i můj oblíbený stojan. Natankuji, vezmu drink a přicházím ke kase:
"Dobrý den, máte párek v rohlíku?"
"Dobrý den, nemáme."
"Aha ... hm ... tak já bych si vzal asi tenhle hamburger."
"Chcete ho přihřát?"
"Ano, děkuji."
Zaplatím a odcházím ven. V klidu sním hamburger, zapálím si cigaretu, popíjím drink. Po čtvrt hodině vyběhne paní a ptá se, zda jsem tankoval na jedničce. Tak však vidí co tam stojí za stroj. Nezaplaceno! A safra! To se mi nestává! Rozhodil mne ten párek. To je ostuda tvl. Milionkrát se omlouvám a odjíždím směr Vimperk.
Jojo ... Vimperk. Dovolená 1995, 2010. Návštěva 2019 (2x). Tolik vzpomínek. Při cestě si říkám, že bych mohl navštívit náměstí a udělat fotku. Zajíždím směr centrum. Zákaz vjezdu tady, tady taky, tam taky a záhy končím nad náměstím u místní nemocnice. Cíl jak půlka Václaváku a já ho netrefím. Fotím nemocnici a volám Špácovi.
"Kamaráde, do Prahy jedu vlakem. Prší a já nepojedu přes celou republiku v dešti."
"Však tady je pěkně."
"Neboj se, ono Tě to dožene taky."
Dívám se na meteoradar. Všechno v pohodě. Jenže! Klame! Sedám na motorku a pokračuji v cestě. Tady to mám rád. Otevírám plexi a vyměnuji pražský vzduch za ten na Šumavě. Kochám se a pod helmou se usmívám. Jsem tady - Kvilda! Od posledně je tu nějak víc lidí. Vše se vrací zpátky a tady z toho mám o to větší radost. Samozřejmě vidím jen to dobré!
Potřetí jsem se zamiloval do Šumavy
Možná to není Šumava-ring. No a co?! :)
Každý má rád ten pocit, když svět je na pár místech ještě v pořádku!
Na parkovišti volám tátovi. Rád mu volám z Kvildy. Přeci jen jsme děti svých rodičů a budeme jimi do konce životů. Tak dáváme o sobě vědět. Z Kvildy pokračuji na Strážné. Musím navštívit místní benzínku. Potetovaná slečna čerpadlářka se nestydí zajít za mnou ven a popovídat si. Juro, tohle si zapamatuj. Je to poprvé co Tě oslovila žena a je to fajn pocit. Ale taky to možná dělá ten vzduch, jaro už bylo.
Zpáteční cesta se táhne: Volary, Prachatice, Bavorov, Písek, Temešvár (potkává nás déšť na Podolském mostě. Benzínka ONO je vzdálena cca 500 metrů. Jsou nekonečné. Na benzínce přečkávám déšť a snažím se trefit do okna, kde neprší. Okno jsem dokázal trefit, ale dojel jsem ten první mrak. Nejsem z cukru, ale tohle mi vadí.), Bernartice, Milevsko (přestává pršet), Sedlčany, Neveklov, Jílové u Prahy a čím víc se blížím ku Praze, tím víc mi opadá úsměv ze rtů. Radost se mění ve stereotyp. Nenechám se dohnat! A nebo jo, ale nenechám to na sobě znát.
První déšť!
Cestou domů potkávám maminku s holčičkou. "Mami, ten kluk vypadá jako kosmonaut." Nemusíme tak vypadat, vždyť my jsme ... ve vesmíru. Jen na to málo myslíme. :)
27.10.2019 jsem k fotografii na FB napsal toto:
Přál bych si, aby Šumava, zůstala Šumavou. I když jsme se do ní podepsali asfaltovým perem a sloupy od vleků. Tady si člověk brnkne prstem o nebe! Ať je Šumava dál šumná a třeba i ztracená. Tak v roce 20! Miluju Tě!
Tak zase příští rok, bejby! :)
1 reakce
Děkuji moc, ať se daří nejenom v sedle. :)