CFMOTO 650GT (2020)

Moje úplně první setkání s gétéčkem. Přebíral jsem ho po Frantovi, který jej měl na redakční test, a já jsem dělal video a doplnil ještě do testu svoje poznatky. Těšit se na něj můžete ve čtvrtek 21. května.
Jelikož jsem přesedal z velké silné japonské motorky stejné kategorie, byl jsem zprvu trochu otrávený, protože všechno prostě nefungovalo tak, jako na té raketě ze Země vycházejícího slunce. Hlavně je vidět, že to je rozpočtovka - iritují mě odhalené šrouby držáků zrcátek (to tam nemohli dát nějaký gumový kryt za padesát centů?!) a s tím úzkým klíčkem jak ze starého skútru by už taky v Číně mohli něco udělat. Posez je takový "sedací", nic sportovního, přestože byste kvůli kapotě čekali minimálně dvojdílná řídítka. Jenže GT je prostě GT, Gran Turismo, a když tohle pustíte do hlavy a vykašlete se na tu složku sportování, najednou to začne dávat smysl.
Co se mi při té první mnou najeté cca pětistovce moc nelíbilo? Motorka neměla ani tisíc kilometrů a už rosí gufero na pravém teleskopu přední vidlice, to brzo. Navíc ta vidle je proti měkčímu zadku taková přetlumená, ale třeba se ještě rozběhá (až vyteče víc oleje, haha). Brzdy by mohly být lepší, chybí jim prvotní zákus, přitom jsou stejné jako na 400NK, které brzdilo skvěle. Na tom TFT displeji je na slunku vidět velký kulový, v zrcátkách pro změnu sledujete především svoje ruce a motor si v oblasti mezi 3800-5000 otáček dává trochu výkonovou pauzu. Jo a asi mám po zimě (a té Japonce) rozmazlený zadek, ale po cca 170 km na jeden zátah mě docela bolí.
A co se mi naopak líbilo? Design, ten je prostě parádní. Ne všechna díla studia pana Kisky mi padnou do noty, ale 650GT je prostě fešanda. Hlavně v téhle modré. A ta pěkná světla! Velmi dobré je plexi, štelovatelné plynule (zajištění maticemi) v rozmezí skoro sedm centimetrů, a potěší i nastavitelné páčky. Moc jsem si oddechl, že tady je řazení s přepákováním, protože na NK je řadička na výstupu z převodovky a je to děs. Motor potom navzdory svému papírovému výkonu pouze 62 koní vyloženě nadchne svou radostí ve vysokých otáčkách a dosahovanými rychlostmi, i na dálnici vydrží jet pořád přes 150 km/h a cítíte, že si to užívá. A to i s kufry, které se snad časem trochu ochodí, jejich zavírání i zamykání je občas o nervy. Průměrná spotřeba na dálnici při kvapíku přes pět, na okreskách při trochu menším kvapíku lehce přes čtyři litry. Na relativně syrovou motorku fajn
Honzis