Harley Davidson FLHTCU Electra Glide Ultra Classic (2000)

S tohle motorkou jsem na krizi středního věku připravený s velkou rezervou.

Více fotografii

Výška jezdce: 176 cm

První dojmy - Už delší dobu mě trápí to, že mám docela malý péro. Zatím to věděly jen slečny, se kterýma jsem spal a spolužáci ze školy, před kterými jsem se převlíkal na tělocvik. Zároveň se mi tajně líbí muži, ale dokud nevyžahnu 10 piv, tak to nikomu neřeknu. Říkal jsem si, že bych tohle měl nějak oznámit světu, ale na to abych si koupil Hummer H1 nemám peníze a z Crocsů mě bolej chodidla. Nakonec jsem došel k závěru, že Electra glide bude dobrej kompromis. Už jsen to jméno, Electra Glide, že to zní jako název análního lubrikačního gelu pro pokročilé.

Recenze

Tahle kupa chromu je celým jménem Harley Davidson Electra Glide Ultra Clasicc FLHTCUI. Zatraceně, ti Amíci vědí, jak pojmenovat motorku. Je to dovoz z USA, takže to má všechny budíky v retardovaných jednotkách. Jen otáčkoměr má normální stupnici a ne „počet otočení hamburgeru za dobu kdy dojde k vystřílení školy, děleno počtem obětíí“.
Najeto má už 55 tisíc mil, takže asi 90 000 km. To, že je z Ameriky se taky projevuje typickým USA tuningem – v podobě věci, které se říká „Gremlin bell“. Je to malej zvoneček, co je přivázanej pod motorkou a má odhánět zlé duchy cest, nebo nějaká podobná píčovina.
Z USA si našla cestu do Německa, kde na ní, podle prodejce, jezdil nějakej MC. No, kdo ví, možná je to pravda.

Motor:
Původně jsem sice chtěl EVO, ale nakonec jsem skončil u TwinCam 88. Takže 1449 kubíků objemu a trochu trapných 49kW, neboli 66koní na hřídeli. Já chápu, že tady je výkon až na x-tém místě, ale vážně? Jen 66koní? No nic, jdeme dál. O trochu lepší je to s kroutákem. Toho je snad 120 Nm okolo 3 tisíc. Různý zdroje uvádějí různý čísla, ale copak na tom záleží? Pokud ta motorka uveze na nosiči mrtvýho hrocha, tak asi bude dostatečnej.
Kdo by očekával, že motor tohohle ražení bude jednoduchej a spolehlivej, tak se plete. Twincamy měly problémy s napínáky rozvodových řetězů a snad od roku výroby 2003 a výš se jim občas rozložila klika. Tolik o těch „poctivých amerických motorech“.
Převodovka:
Klasika, pět kvaltů, jednička dolu, zbytek nahoru. Co ale nechápu, že značka s více než stoletou historií nedokáže udělat špajzku, se kterou by se dalo řadit trochu sofistikovaněji?
Převodovka je prostě jak z ruskýho náklaďáku, pokud chceš řadit, musíš použít sílu, takže dupat dolů, a silně kopat nahoru. Když jsem si na pár stech kilometrech na Elektře sednul na VFR, tak jsem málem urval stupačku.
Jo a další specialita, neutrál. Pokud chceš zařadit neutrál, tak ta motorka musí jet. Hledat neutrál na stojící motorce je jako hledat klitoris na ženský ze subsaharský Afriky. Měl by tam být, ale není.

Jízda:
Jo, tady se dostáváme konečně k zajímavějšímu tématu. Startér zabere, motor se probudí z polospánku a celá motorka se začne třást jak drahej pes. Stačí se ale rozjet, a je to pryč. Ovladatelnost je na u velikost překvapivě dobrá, troufnul bych si tvrdit, že je vlastně výborná. Sice to nikdy nebude hbitá štika, ale spíš takovej sumec, ale to k tomu prostě patří a není obtížné s tím žít. Přední kapota odvádí velmi dobrou práci a i když je venku 8 stupňů, tak není problém jet jen v letní bundě s otevřenou helmou. Jo, sice ti asi upadnou nohy a prsty, ale trup je v klidu.
Do zatáček se sklápí docela ochotně a řekl bych že limitací jsou spíš stupačky, které možná až moc brzy začnou drhnout. Jasně, pořád to má 400 kg, ale čekal jsem to horší.
VFR mi do ruky padlo podstatně hůř. Pak jsou tady prvky výbavy, jako je vzduchem stavitelný podvozek, ten jsem ještě nezkoušel. Tempomat, ten je docela užitečný a nějaký další kokotiny. A hlavně, bacha, nezapomenout na něj, rádio. V Milwakuee byli tak chytří, že na něm udělali AUX vstup, takže stačí kabel a hned je z tebe kolotočář. Hraje dobře a dokonce i ve 120 km/h funguje na výbornou.

Doplňky a Tuning:
Předchozí majitel týhle mašiny byl buďto hasič, nebo pyroman. Jinak si nedokážu vysvětli ten myšlenkový pochod. Ale představuju si ho nějak takhle: Předchozí majitel sedí na židli v garáži a dívá se na motorku. Přemýšlí. Co by tak vylepšil a upravil. Je to velkej, krásnej stroj, ale pořád má pocit, že si ho nikdo nevšímá. Že působí až moc krotce. Zapálí si doutník, a sirku odhodí dozadu. Bohužel, sirka dopadne na starý hadr, kterým čistil karburátor a ten začne hořet. Překvapeně se otočí a než vezme do ruky hasicí přístroj, tak mu to dojde. Plameny.
A tak nelení, podívá se do Harley katalogu a koupí si všechno, co má na sobě plamen. Stupačky mají plameny, plexi má plameny, gripy mají plameny, přední vidlice má plameny, filtr vzduchu má plameny. Dokonce i táhlo od řadící páky má plamen, i když si člověk musí k motorce sednout, aby to viděl.Já to ta nechám, líbí se mi jak vypadá ted a dokonce se mi na ní líbí i to, že není dokonalá. Kufry jsou poškrábaný a má bouchlej a trochu zkroucenej přední blatník. Nehodlám to měnit.
Přiznám se, že se mi nelíbí přezdobený, dokonale naleštěný a upravený Harleye, na které si majitelé dají deset přídavných led světel, všechno musí být chromovaný a totálně vyleštěný a občas to ještě doplní svítícími nápisy s logem. Já nevím, tohle není můj styl. Takže dokud bude moje, bude mít ten nabouraný blatník, bude zasraná od much a prachu.
Prostě PUNK Glide