Ducati Multistrada 1200 Enduro (2016)

Moje první Ducati. Už jsem párkrát se svou novou modelkou vyrazil na cesty, aniž bych se s ostatními potkával ráno v servisu. Tak jaká tedy je?

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:AdventureBike (Chomutov) - Rosťa je skutečný obchodník, u kterého vždycky platí, co řekne. A to se cení.
Jediný "průšvih" je, že dává tak těžko odolatené nabídky. Protože ještě když jsem na jeho nový showroom jel, byl jsem přesvědčen, že se jdu jenom tak podívat a sednout si na skutečnou motorku, abych na ní nezíral jenom na obrázku... ;-)

Výška jezdce: 193 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
BMW R 1250 GS Adventure: BMW jsou bezpochyby technicky skvělé stroje, leč tomu přísně technickému designu jsem nepřišel na chuť.
Yamaha XT1200Z Super Tenere: Velká Tenerka je jednoduchý a zastaralý stroj, což považuji za její největší plus. Ale kapoty jsou zbytečně hubené a fouká na ní víc, než na Hondě.
Honda CRF1000L Africa Twin Adventure Spo: Je krásná. Něco jsem na ní najezdil a k pohodlí by chybělo snad jen o fous větší plexi. Ale přišlo mi, že to nejede o nic lépe, než stávající Varadero a když už nový stroj, tak trochu revoluci...

První dojmy - Na věci se 150hp+ je asi největší umění jet jarní krajinou čistě vyhlídkově. Tedy pokud si trapně nenaklikáte slabší mapu. Z motoru mám pocit, že v nižších otáčkách není nijak spokojený a kolem pěti už každé jemné cuknutí plynem generuje značné cuknutí motorky. Asi to nikdy neměl být rozvážný cestovní koráb, ale spíš módně nazvedaný sporťák.

Doplňky na motorce - Nosiče a kufry Bumot Defender EVO.

Recenze

Moje první Ducati. Už jsem párkrát se svou novou modelkou vyrazil na cesty, aniž bych se s ostatními potkával ráno v servisu. Tak jaká tedy je?

Ještě ten příběh střihneme a vrátíme se v čase. Jak se po všech zkušenostech s jednostopými generátory nákladů dostane rozumný člověk k Ducati? Základ je příliš dlouho zírat na stylové reklamní fotky a hledat úhel, ze kterého by se vám tak nelíbila. A čím jiným nahradit léty ošoupané Varadero, než něčím krásným? Všechno ostatní na staré Hondě funguje skvěle a mechanici budou svorně tvrdit, že stařík novou Italku ještě přežije.

Asi jo. Říkali to i v Ducati.

Jezdil jsem podzimním Španělskem na ještě starší zelené Hondě a vymýšlel zástup racionálních argumentů, podporující pořízení nového stroje. Tím spíš Ducati. Nejvíc jsem si oblíbil myšlenku, že když už je můj podnik čistě kolem motorek, měl bych také trochu reprezentovat a motorka by měla vynikat. V tu chvíli už je celá koupě vlastně investicí a to dává perfektní smysl. Že jo?

Nic lepšího jsem nevymyslel, takže zůstanu u toho a doufám, že Italka přinese na sítích aspoň dva lajky.

Volba Ducati byla jednoduchá. Jestliže nic ze současné produkce stejně už nevydrží na věky a ve všem je kilometr zbytečných kabelů, vyberu si to, co se mi líbí (a je v záruce). I když - jak jsme si vysvětlili - jde o čistě racionální investici, má to být přece jen generátor radosti.

Zrovna v Ducati je těch drátů asi spousta. Schválně někdo spočítejte, kolik je to možných kombinací, když pro 4 jízdní režimy lze nastavit 4 základní veličiny (motor 3 úrovně, trakce a wheelie po 9, abs 4) a to v kombinaci nastavení podvozku ve variacích pro 4 kombinace obsazenosti stroje jezdci a kufry se třemi veličinami podvozku po dvakrát 7 (tvrdost pérování) a jednou 24 úrovních (předpětí). Taky jste se dávno ztratili? A můžete připojovat a možná nějak ovládat telefon, přehrávač muziky, tempomat, nastavovat barevnost a rozložení displeje…

Chvíli jsem si s tím hrál a od té doby jezdím na “Touring”, neb jsem ignorant a jistě mi vysvětlíte, že neumím ani řídit motorku. Budete v šoku, ale i na základní nastavení to jede dost nesmysl. Na cesťák.

Co ze vší té informační parády oceňuji, je údaj o dojezdu. Ale naposledy jsem ujel kolem 250 km a motorka na nádrž slibovala ještě dalších 300, tak nevím, jestli to vůbec funguje dobře. Je fakt, že jsem většinu cesty jel jak na třiapůli, neb pískoviště v zatáčkách a vidina současného stavu v nemocnicích úspěšně bojovala proti nutkání držet dvouvál za půlkou otáčkoměru.

Na věci se 150hp+ je asi největší umění jet jarní krajinou čistě vyhlídkově. Tedy pokud si trapně nenaklikáte slabší mapu. Z motoru mám pocit, že v nižších otáčkách není nijak spokojený a kolem pěti už každé jemné cuknutí plynem generuje značné cuknutí motorky. Asi to nikdy neměl být rozvážný cestovní koráb, ale spíš módně nazvedaný sporťák.

Tím se dostáváme k tématu offroadu. Navzdory jménu “Enduro” najdeme pro offroadové výlety jen málo méně vhodných strojů. Samozřejmě, že jsem proti vlastnímu prohlášení zkusil hned na prvním výletě polní cestu v enduro režimu - a podvozek tohle asi zvládá dobře. Ale stačí se podívat na eleganci blasterů s integrovanými blinkry a vytrčené kapalinové nádobky a je vám jasné, že s tímhle byste cestou na Magadan praštili jednou někde na Urale a dál to nebude nic moc. Ani kryt pod motorem nevypadá, že by snesl nějakou větší ránu o ledabyle zapomenutý šutr. Tak proč jsem chtěl “Enduro”? Jen proto, že multistrada na drátech a s větším kolem mému oku lahodí víc, než silniční.

Na otloukání v terénu mám XTčko na špalkách.

Největší benefit enduro verze je však obří nádrž. Funguje jako skvělý větrolam, čímž přispívá k nejzásadnějšímu argumentu - Multistrada Enduro je pro 193 cm vysokého jezdce nesmírně pohodlná. A klidně by mohla být ještě o fous vyšší. Řídítka bych neměnil. Jsou tak široká, že i hliníkové kufry mého dvorního dodavatele BUMOT jsou o několik centimetrů užší. Motorka je pro cesty ve dvou, takže dostala kufry 36+40 litrů. Pro sólo jezdce by klidně stačily kufry ve verzi o šest centimetrů užší, se kterými bych se už nemusel nijak extra bát v italském dopravním chaosu.

Ač je motorka od pohledu mohutná, jsem pokaždé překvapen, jak snadno se s ní manipuluje. I při nakládání do dodávky (po rampě, na motor přes spojku) jsem o moc jistější, než když dovnitř parkuji velkou Hondu.

Ze své první Ducati jsem pořád čistě nadšený. Jediné, co bych fabrice vytknul, je klíč. Dělal jsem průzkum po svém okolí a naprostá většina jezdců by daleko raději “normální” klíč, zastrčený v palubce. V rámci průzkumu jsem vyslechl hned několik historek o zapomenutých a ztracených klíčích, neb výstražné ikonky na displeji si všimnete vždycky až když jste od poslední kavárny příliš daleko na to, abyste zpátky dojeli bez tankování. Obří klíč s vysílačkou mi akorát zabírá jednu kapsu bundy, kde by s peněženkou dohromady generoval už moc velkou bouli.

Co se potenciálních rizik týče, spousta řádků v diskusích byla též napsána na téma děsivé spotřeby oleje modelu 1200 DVT. I v Ducati mě rovnou upozornili, že se tak děje a že to není na závadu, řešenou zárukou. Poctivě pozoruji kontrolní okénko a zdá se, že moje motorka je zatím bez příznaků.

Toliko několik prvních dojmů. Relevantní moudra o kvalitě jízdy si dovolím sumírovat až spolu zažijeme významnější porci kilometrů a opadne nadšení z nové motorky a nové sezóny. A možná, že pak překlikám i jinou z tisíců možných kombinací nastavení všeho, než základní Touring.